42 C 70/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 1 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 280 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 280 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 150 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 460 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 460 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě Účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součásti byly Všeobecné podmínky společnosti právnická osoba právnická osoba a Ceník tarifů služeb. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaná se zavázala jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 obchodních podmínek ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. Žalovaná částka v celkové výši 1 460 Kč představuje smluvní pokutu za prodlení s úhradou delší než 1 den a 21 dnů sjednané v souladu s účastnickou smlouvou v celkové výši 1 150 Kč čl. 8 obchodních podmínek a poplatky za zaslané písemné upomínky k dlužné částce v celkové výši 310 Kč v souladu s Ceníkem tarifů a služeb (Vyúčtování služeb číslo splatné dne 3. 8. 2019, skládající se z poplatků za upomínku ve výši 130 Kč a Vyúčtování služeb číslo splatné dne 3. 9. 2019, skládající se z poplatků za upomínku ve výši 180 Kč). Český telekomunikační úřad se o těchto položkách konstantně vyjadřuje tak, že není oprávněn o nich odděleně rozhodovat, a to s odkazem na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 9. 9. 2008, č. j. Konf 27/2008-7, dle kterého o smluvní pokutě (a analogicky o obdobných položkách) rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána. Služby třetích stran představují rozličné služby, a to jednak služby poskytované třetími stranami prostřednictvím telekomunikační sítě žalobce (např. SMS či volání na speciálně zpoplatněná čísla, platební služby jako m-platba či Platba přes SMS, služby zábavy jako zvonění, obrázky, hry), jednak doplňkové služby, k rozhodování o nichž nemá ČTÚ pravomoc (např. poplatek za vystavení splátkového kalendáře, poplatek za zaslání papírového vyúčtování aj.). Stanovení ceny pro jednotlivé služby třetích stran vyplývá především z Ceníku, a je stanovena pro konkrétní službu buď podobou kontaktovaného čísla (cena za započatou minutu odpovídá 4. a 5. číslici čísla, cena za prémiovou SMS odpovídá 6., 7. případně 8. číslici čísla), nebo je určená poskytovatelem, případně je stanovena jinak Ceníkem. Oprávněnost k vyfakturování předmětných Služeb třetích stran za smluvního partnera žalobkyně dokládá také s odkazem na ust. čl. 3 .2.3 obchodních podmínek, dle kterého žalobkyně společně s poskytovateli služeb třetích stran informuje žalovaného, že veškeré pohledávky, které vzniknou třetí straně za žalovaným v případě, že využije službu třetí strany, příslušná třetí strana postupuje vždy žalobkyni, která je může žalovanému vyúčtovat, a v případě, že je neuhradí, může je po žalovaném vlastním jménem a na vlastní účet vymáhat. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni právě částku 1 460 Kč, kterou i přes upomínky ze strany žalobkyně žalovaná neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud usnesením ze dne 24. 2. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 15. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, žalovaná se však k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že i ona s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že účastníci se písemně dohodli na tom, že žalobkyně bude žalované poskytovat základní, doplňkové a prémiové služby elektronických komunikací v jí provozované síti v podobě služeb dohodnutých ve smlouvě číslo resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, a žalovaná se zavázala jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 obchodních podmínek ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb s tím, že se strany zároveň v obchodních podmínkách jako nedílné příloze smlouvy dohodly, že v případě, že zákazník bude v prodlení s úhradou vyúčtování jeden den, je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 150 Kč, v případě prodlení s úhradou vyúčtování 21 dnů, ve výši 1 000 Kč. Dále podle Ceníku služeb se strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou a následného upomínání ze strany žalobkyně, vzniká žalobkyni nárok na náhradu za upomínání v podobě poplatku ve výši 130 Kč za první písemnou upomínku a 180 Kč za druhou písemnou upomínky, v daném případě žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužného vyúčtování a poplatky za tyto upomínky následně vyúčtovala fakturou číslo splatnou dne 3. 8. 2019, na částku 130 Kč a fakturou číslo splatnou dne 3. 9. 2019, na částku 180 Kč.

5. Podle ust. § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

6. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Soud v souladu s argumentací žalobkyně o pravomoci soudu k projednání dané věci dospěl k závěru, že je skutečně dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010).

9. Soud má za to, že mezi stranami sporu tedy byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva podléhající právním režimem nepojmenované smlouvě ve smyslu cit ust. § 1746 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytovat žalované po dohodnutou dobu dohodnuté služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb a rovněž dle tohoto ceníku uhradit poplatky za upomínání ve výších daných tímto ceníkem. Žalovaná své povinnosti porušila, když provedená vyúčtování za telekomunikační služby nehradila řádně a včas a byla o jejich zaplacení upomínána, pročež žalobkyni vzniklo právo na úhradu poplatků za toto upomínání, jak jejich výše vyplývala z ceníku služeb žalobkyně, který byl nedílnou součástí smlouvy, tyto poplatky pak byly žalobkyní vůči žalované rovněž řádně vyúčtovány (fakturou číslo splatnou dne 3. 8. 2019, na částku 130 Kč a fakturou číslo splatnou dne 3. 9. 2019 na částku 180 Kč) a tudíž se staly splatnými. Ve vztahu k těmto poplatkům proto soud žalobě vyhověl včetně požadovaných úroků z prodlení, když žalovaná tím, že neuhradila předmětné poplatky ve lhůtě stanovené žalobkyní, dostala se s úhradou dluhu do prodlení a žalobkyně tak oprávněně požaduje i úroky z prodlení z této částky v zákonné výši.

10. Jinak tomu však je ve vztahu k nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Podle názoru soudu je na tuto smluvní pokutu třeba aplikovat ust. §§ 1813 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť smluvní vztah mezi účastnicemi je spotřebitelskou smlouvu (žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel) uzavřenou adhezním způsobem, pročež se na smlouvu a závazky z ní vzniklé dle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ust. §§ 1798-1801 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem, která chrání slabší stranu (doložka, která porušuje ust. § 1800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, týkající se nečitelných, nesrozumitelných a zvlášť nevýhodných doložek, je neplatná relativně - viz ust. § 586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - nečitelnost či nesrozumitelnost doložky nezakládá sama o sobě rozpor s dobrými mravy, natož s veřejným pořádkem, tj. aplikovatelnost ust. § 588 o. z.). Dle ust. § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit; dle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Dle ust. § 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pak musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ve výše uvedených ust. §§ 1813 a 1815 o. z. je provedena směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle jejíhož čl. 3 je smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Současně platí, že podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, pokud byla sepsána předem a spotřebitel tak nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Podle čl. 5 téže směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při posuzovaní smluvního ujednání dle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je vždy nutno postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Pro posouzení věci je podstatné, že smluvní pokuta (nejedná se o ujednání o předmětu plnění nebo ceně) byla sjednána pouze na straně žalované, spotřebitele, pro případ porušení jejích povinností ze smlouvy, současně však smlouva neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by svým zaviněním nedodala řádně plnění, k jehož poskytování se zavázala, přičemž se v obou případech jedná o stěžejní povinnosti smluvních stran, kdy žalobkyně má telekomunikační služby žalované dodat a žalovaná má za ně zaplatit sjednanou cenu. Je tedy nepochybné, že nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran je v projednávané věci dána. Tato nerovnováha je významná, neboť i v případě porušení povinnosti žalobkyně dodat smluvené služby by se jednalo o podstatnou povinnost plynoucí z uzavřené smlouvy. Tato nerovnováha je pak jednoznačně v neprospěch žalované jakožto spotřebitele. Pokud pak jde o požadavek přiměřenosti, Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha„ v rozporu s požadavkem dobré víry“, je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy (srov. ESD ze dne 14. 3. 2013, Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C -415/11). Rovněž z odůvodnění výše zmíněné směrnice vyplývá, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“ je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic (např. odbornost stran), zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele. Požadavek přiměřenosti může být uspokojen podnikatelem, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Obsah smlouvy by měl být rozumně odůvodněn. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán (§ 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem. Jasnost a srozumitelnost sdělení se vnímá ve dvou podobách, a to formální a obsahové (viz Hulmák, M a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část § 1721 - § 2054. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, str. str. 428 a 410). Z hlediska formální stránky je dle soudu významné, že žalobkyně navíc část smlouvy věnovanou výhradně smluvním pokutám začlenila nikoli do textu samotné smlouvy, nýbrž obchodních podmínek. Jak již přitom opakovaně vyslovil Ústavní soud ČR (např. ve svém nálezu I.ÚS 3512/11), obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv tak ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud má tedy za to, že žalobkyně v pozici podnikatele nejednala poctivě, tedy výše zmíněná nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž taková ujednání jsou ve spotřebitelských smlouvách dle ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakázána a podle ust. § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží; takové ujednání jako by vůbec nebylo učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (ust. § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok na smluvní pokutu žalobkyni nevznikl z důvodu nepřiměřenosti tohoto smluvního ujednání a nárok ve vztahu k částce 1 150 Kč včetně úroku z prodlení z této částky zamítl jako nedůvodný.

11. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 310 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení částky 1 150 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalovaná byla v řízení úspěšnější a vzniklo by jí právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části, jelikož však žalované dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud v souladu s tímto zákonným ustanovením tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.