42 C 89/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 10 300 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 740 Kč a zákonným úrokem z prodlení -) ve výši 7,05% z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, -) ve výši 7,05% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, -) ve výši 7,05% z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, -) ve výši 7,05% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, -) ve výši 7,05% z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, -) ve výši 7,50% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) ve výši 8,00% z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) ve výši 8,75% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) ve výši 9,00% z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, -) ve výši 9,00% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, -) ve výši 7,25% z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, -) ve výši 7,25% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, -) ve výši 7,50% z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, -) ve výši 10,75% z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, -) ve výši 14,00% z částky 15000 Kč od 1. 7. 2022 do 23. 1. 2023, s tím, že výše zákonného úroku z prodlení v každém dalším kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení dlužníka, bude závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené op sedm procentních bodů, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 5 740 Kč za dobu od 26. 1. 2008 do 31. 1. 2009 a zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 26. 1. 2008 uzavřena smlouvu o půjčce číslo na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy oproti vlastnoručnímu podpisu na smlouvě a zavázal se tyto peněžní prostředky původní věřitelce splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky, jehož ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Celkem se tak žalovaný zavázal původní věřitelce uhradit částku ve výši 25 440 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti, přičemž první splátka byla dle smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky připadla na den 31. 1. 2009. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom neprecizovala, jestli kromě úroků byly do souhrnného poplatku započteny i jiné položky, zmíněný souhrnný poplatek byl jediným požadovaným poplatkem v souvislosti se sjednáním a realizací předmětné smlouvy, tudíž náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek a jiné podobné náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdkyně žalobkyně zahrnula do souhrnného poplatku. Žalovaný však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, když původní věřitelce uhradil toliko částku ve výši 4 700 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Ode dne 1. 2. 2009 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 20 740 Kč, která je představována součtem zůstatku jistiny pohledávky ve výši 15 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 5 740 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původní věřitelkou a přechodnou věřitelkou v osobě právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodnou věřitelku, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi právnická osoba anonymizováno a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky však žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho a předmět žalobního návrhu tak nadále tvoří nedoplatek jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 5 740 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje i zákonný úrok z prodlení za období od 1. 7. 2015 (tj. od účinnosti postoupení pohledávky na přechodnou věřitelku) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 31. 1. 2009 počítaný z žalované jistiny pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usneseními ze dne 29. 3. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 14. 4. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaný se na výzvu nijak nevyjádřil, pročež soud vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas s takovýmto postupem vyjádřila již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinou označenou jako Smlouva o půjčce číslo datovanou dnem 26. 1. 2008, včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodly společnost právnická osoba se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – půjčku ve výši 15 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč; žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky společnosti právnická osoba vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč, to obojí v 53 týdenních splátkách po 480 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013; žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti právnická osoba převzal. V čl. 5 smluvních podmínek je dále ujednáno, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou nejprve započítávat na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 19. 6. 2015, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba písemně dohodla se právnická osoba anonymizováno na tom, že této postupuje své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a právnická osoba anonymizováno tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijímá. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno, a to původní věřitelkou dne 25. 6. 2015. Následně listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 24. 8. 2018, včetně seznamu postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2018 vzal soud za prokázané, že se právnická osoba anonymizováno písemně dohodla s žalobkyní na tom, že této postupuje svoji pohledávku za žalovaným vzniklou z výše uvedené smlouvy o půjčce společně s dalšími pohledávkami specifikovanými v seznamu pohledávek, a to opět za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, toto postoupení pohledávky pak bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 11. 9. 2018. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2023, jakož i kopií podacího archu ze dne 17. 1. 2023 má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20 740 Kč, a to ve lhůtě do 24. 1. 2023 s tím, že neučiní-li tak, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 26. 1. 2008 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, to obojí v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž první splátka byla splatná do sedmého dne od data uzavření smlouvy; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013; žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti právnická osoba převzal, žalovaný však své povinnosti neplnil řádně, když bance uhradil toliko částku 4 700 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek, jenž se tak ponížil na 5 740 Kč, přičemž následně se banka písemně dohodla se právnická osoba anonymizováno a tato společnost pak se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno žalobkyní.

7. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle § 536 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla dne 26. 1. 2008 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 25 440 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 10 440 Kč, to obojí v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, při splatnosti poslední splátky do 31. 1. 2009. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 10 440 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč na dobu 53 týdnů představuje v daném případě 69,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od celé smlouvy brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle těchto neplatné smlouvy dostal. Žalovaný podle smlouvy o půjčce obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 4 700 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 10 300 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v části týkající se zaplacení částky 10 300 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit v souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyni právě tuto částku. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 16. 1. 2023, tato výzva byla žalovanému odeslána dne 17.1. 2023, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019-109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 20. 1. 2023. Od této chvíle běžela ve smyslu § 536 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, žalovanému povinnost splnit prvního dne (má se za to pracovního) poté, kdy bylo plnění věřitelem požádán, tj. dne 23. 1. 2023. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 24. 1. 2023 podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 14 % když jeho výše je nižší, než by žalobkyně mohla v daném případě požadovat v souladu s úpravou provedenou ve vládním nařízení č. 351/2013 Sb., nicméně soud vycházel z výše uplatněné žalobou, zejména z toho, že žalobkyně se domáhala úroku z prodlení ve výši repo sazby, zvýšené o sedm, nikoli o osm, procentních bodů. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom nejprve uzavřela se právnická osoba anonymizováno platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným na tuto společnost, následně pak tato společnost uzavřela smlouvu o postoupení předmětné pohledávky na žalobykni. Na základě těchto smluv o postoupení pohledávek proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba až na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postupném postoupení pohledávky učinily ve vztahu k žalovanému jak původní věřitelka, tak právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 10 300 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím, které soud vždy kapitalizoval ke dni právní moci rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015), pročež při kapitalizaci tohoto úroku bylo zjištěno, že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.