8 C 105/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky 20 312,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 143,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 4 169,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 819,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 654,09 Kč, úrok ve výši 17,46 % z částky 20 312,90 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 312,90 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 955 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 20 312,90 Kč, úroku ve výši 17,46 % ročně z částky 20 312,90 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení a za dobu do 2. 1. 2025 v kapitalizované výši 1 819,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 312,90 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení a za dobu do 2. 1. 2025 v kapitalizované výši 654,09 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou obchodní podmínky, na základě, které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto prohlásila žalobkyně úvěr za splatný. K tomuto dni dlužila žalovaná na jistině 18 242,90 Kč, poplatky ve výši 2 070 Kč a příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalované žalobkyně hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky, kdy byly kontrolovány dostupné informace v interních a extérních databázích. Dále banka porovnávala příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSU. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , smlouvy o úvěru ze dne , datum, , oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 8. 2024 včetně dodejky, předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 včetně dodejky, výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za dobu od 1. 5. 2023 do 31. 8. 2024 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 17,46 % ročně, v 72 měsíčních splátkách po 451 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze prověřením žalované v tzv. spotřebitelských registrech. Příjmy a zejména výdaje žalované, které nebyly ověřovány ničím a žalobkyně vycházela z odhadu na základě historických dat ČSÚ. Žalovaná uhradila celkem 3 856,76 Kč a po zesplatnění ze strany žalobkyně neuhradila ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 12. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze prověřením prověřením platební kázně na veřejných registrech. Ničím nebyly zjišťovány a ověřovány celkové příjmy a výdaje žalované, neboť úvěrující vycházel pouze z odhadu na základě historičkých dat ČSÚ. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná dosud vrátila 3 856,76. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 16 143,24 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 9. 12. 2024 a to ve lhůtě do sedmi dnů, proto se dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne od uplynutí lhůty, to je při řádném běhu doručování 20.12.2024 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 70 % přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 40 % celkových nákladů. Tyto náklady představovaly odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), jeden úkon v sazbě 400 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 813 Kč činí celkem 2 386 Kč. 40 % těchto nákladů představuje 955 Kč.