8 C 110/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Zdenky Hammerové a Jiřiny Onderkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 403 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 28 911 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], odstupného ve výši 26 640 Kč a náhrady mzdy za dobu od 1. 3. 2022 do 30. 9. 2022 ve výši 55 314 Kč z titulu tohoto neplatného rozvázání pracovního poměru. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozhodl soud o části předmětu řízení a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne [datum] je neplatné a zamítl žalobu v části o odstupné ve výši 26 640 Kč s tím, že o náhradě mzdy za dobu od 1. 3. 2022 do 30. 9. 2022 bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Náhrady mzdy se žalobce domáhal na základě rozšíření žaloby, učiněného podáním ze dne [datum], upřesněného podáním ze dne [datum] a dále ústně do protokolu dne [datum].

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu a ve vztahu k náhradě mzdy namítala, že žalobce žalované nesdělil bez zbytečného odkladu, že chce nadále pokračovat v zaměstnání, naopak pracovat nechtěl a z jeho předchozích podání nevyplývá, že by na zaměstnání trval. Navíc se domáhal odstupného, což ukazuje na skončení pracovního poměru dohodou ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. Rovněž namítala, že v části, ve které se domáhá žalobce náhrady mzdy za měsíc září 2022, je žaloba předčasná, neboť tato náhrada mzdy je splatná do 31. 10. 2022.

3. Soud provedl důkaz listinami, předloženými účastníky, a to pracovní smlouvou ze dne [datum], okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum], návrhem dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] a mzdovým listem žalobce za rok 2021 a rok 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého je žalobce zaměstnancem žalované od 25. 11. 2015 v pozici uklízeč. Dne [datum] žalovaná vyhotovila návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, dle něhož měl pracovní poměr končit dohodou k témuž dni. Žalobce tento návrh neakceptoval. Následně dne [datum] žalovaná vyhotovila listinu nazvanou okamžité zrušení pracovního poměru, která obsahuje text, že pracovní poměr mezi žalovanou a žalobcem, založený pracovní smlouvou ze dne [datum] končí z důvodu hrubého porušení pracovní kázně ke dni [datum]. Listina byla žalobci doručována, žalobce odmítl okamžité zrušení pracovního poměru převzít a podepsat. Dne [datum] bylo žalobci toto okamžité zrušení pracovního poměru doručeno poštou. Žalobce byl v době od 1. 3. 2022 do 30. 4. 2022 v pracovní neschopnosti. V měsíci říjnu 2021 žalobce odpracoval 80 hodin a dosáhl hrubé mzdy ve výši 8 606 Kč. V měsíci listopadu 2021 odpracoval 84 hodin a dosáhl hrubé mzdy ve výši 8 984 Kč a v měsíci prosinci 2021 odpracoval 68 hodin a dosáhl hrubé mzdy ve výši 9 051 Kč.

4. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

5. Žalobce podáním ze dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum] rozšířil žalobu o odstupné a náhradu mzdy v důsledku neplatně rozvázaného pracovního poměru. Dle konstantní judikatury může zaměstnanec své písemné oznámení o trvání dalšího zaměstnávání učinit nejen výslovně, ale také jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom co chtěl projevit, tedy např. i žalobou, v níž se domáhá nejen určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ale také náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce. Toto oznámení je vůči zaměstnavateli účinné doručením žaloby. Zaměstnanec může oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával nejpozději do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě zaměstnance na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně skončeno (viz. NS 21 Cdo 2905/2000). Protože žalobce do rozhodnutí soudu o žalobě o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru uplatnil v rámci rozšíření žaloby i náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce, nenastala fikce rozvázání pracovního poměru dohodou, ale pracovní poměr dle tohoto ustanovení nadále trvá. Žalobci proto vznikl nárok na náhradu mzdy dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, a to ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Žalobce oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání formou rozšíření žaloby, doručené zástupci žalované dne 10. 6. 2022 a od tohoto dne mu přísluší právo na náhradu mzdy. Protože náhrada mzdy je stejně jako mzda splatná dle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na náhradu mzdy, měl ke dni rozhodování soudu žalobce právo na tuto náhradu mzdy za dobu od 10. 6. 2022 do 31. 8. 2022.

6. Náhrada mzdy přísluší žalobci ve výši průměrného výdělku, který soud zjišťoval v souladu s ustanovením § 353 a § 354 zákoníku práce z hrubé mzdy žalobce zúčtované žalobci k výplatě v rozhodném období představující 4. čtvrtletí roku 2021. Průměrným výdělkem se přitom rozumí průměrný hrubý výdělek a tento soud zjistil tak, že průměrný hodinový výdělek vynásobil týdenní pracovní dobou žalobce a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na jeden měsíc v průměrném roce. Průměrný hodinový výdělek byl zjištěn tak, že celková dosažená mzda za odpracovanou dobu za měsíce říjen až prosinec 2021 ve výši 26 641 Kč byl vydělen počtem odpracovaných hodin za toto období v rozsahu 232 hodin, čímž byla zjištěna hodinová mzda ve výši 114,83 Kč. Po vynásobení 20-ti týdenní pracovní dobou a výše uvedeným koeficientem byl zjištěn průměrný hrubý měsíční výdělek ve výši 9 986 Kč. Za poměrnou část měsíce června, tj. 14 pracovních dnů (od 10. 6. do 30. 9.) přísluší žalobci náhrada mzdy ve výši 6 431 Kč (114,83 Kč x 56 hodin) a za měsíc červenec a srpen mu přísluší náhrada mzdy ve výši 19 972 Kč. Za období od 10. 6. 2022 do 30. 8. 2022 tedy žalobci náleží náhrada mzdy z titulu neplatně rozvázaného pracovního poměru v celkové výši 26 403 Kč. Tímto konečným rozhodnutím byla proto žalovaná zavázána zaplatit žalobci na náhradě mzdy částku 26 403 Kč a ve zbývající části, tj. o částku 28 911 Kč byla žaloba zamítnuta.

7. Při rozhodování o nákladech řízení přihlížel soud k tomu, že žalobce byl ve sporu úspěšný, pokud jde o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, naopak neúspěšný byl zcela, pokud jde o zaplacení odstupného a v řízení o náhradu mzdy byl úspěšný co do částky 26 403 Kč a neúspěšný v rozsahu částky 28 911 Kč. Rozsah procesního úspěchu žalobce a žalované je tedy v zásadě stejný, a proto soud postupem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.