8 C 111/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josieka a přísedících Jozefa Bartoše a Alžběty Kurkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B , o neplatnost rozvázání pracovního poměru a o náhradu mzdy

I. Žaloba na určení, že výpověď daná žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 9. 10. 2020 je neplatná, se zamítá.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni náhradu mzdy ve výši minimální mzdy stanovené vládním nařízením do doby, kdy žalovaná umožní žalobkyni pokračovat v práci nebo do dne, kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 104 034,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady řízení v plné výši, přičemž konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne 9. 10. 2020 a náhrady mzdy ve výši minimální mzdy za dobu od listopadu 2020 do doby, kdy žalovaná žalobkyni umožní pokračovat v práci nebo do dne, kdy dojde k platnému ukončení pracovního poměru. Žalobu odůvodnila tím, že od 1. 1. 2018 byla zaměstnancem , adresa, v pozici ošetřovatelka dojnic a od 2. 3. 2020 byla jejím zaměstnavatelem žalovaná. Dopisem ze dne 9. 10. 2020 žalovaná rozvázala s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce s odůvodněním, že na základě lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 9. 2020 dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost vykonávat druh práce dle pracovní smlouvy. Žalobkyně však nesouhlasila ze závěry lékařského posudku a tvrdila, že svoji zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce neztratila, a proto výpovědní důvod dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce není dán. Současně rovněž poukazovala na skutečnost, že pro naplnění výše uvedeného výpovědního důvodu není podstatné, zda je způsobilá k výkonu dosavadní práce, ale zda tuto způsobilost ztratila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť dle jejího názoru byla výpověď z pracovního poměru dána důvodně. Nezpochybňovala, že pracovní poměr žalobkyně vzniknul u jejího právního předchůdce , adresa, na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2017 a tento zaměstnavatel posléze převedl podnik na žalovanou, na kterou přešly i veškerá práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu s žalobkyní, a to ke dni 2. 3. 2020. Konstatovala, že ke dni vzniku pracovního poměru nedošlo k tzv. vstupní lékařské prohlídce.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně byla od 1. 1. 2018 v pracovním poměru u zaměstnavatele , adresa, , se sídlem , adresa, , v pracovním zařazení ošetřovatelka dojnic, s místem výkonu práce odpovídajícímu sídlu zaměstnavatele. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

4. Z výpovědi z pracovního poměru s datem 9. 10. 2010 a listiny nazvané oprava písařské chyby ze dne 19. 10. 2020 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná jako zaměstnavatel dala žalobkyní výpověď z pracovního poměru, kterou odůvodnila tím, že dle lékařského posudku ze dne 30. 9. 2020 , tituly před jménem, , jméno FO, není zdravotně způsobilá vykonávat dosavadní práci dle pracovní smlouvy, a protože zaměstnavatel nemá pro žalobkyni jinou vhodnou práci, dává jí tímto výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Datum na písemné výpovědi z pracovního poměru byl v důsledku písařské chyby uveden nesprávně 9. 10. 2010, namísto správného 9. 10. 2020.

5. Z rozhodnutí Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, a lékařského posudku ze dne 8.9.2021 zjistil soud, že tímto rozhodnutím byl zrušen lékařský posudek ze dne 30. 9. 2020, vystavený , tituly před jménem, , jméno FO, a věc byla vrácena zpět poskytovateli pracovnělékařských služeb k vydání nového lékařského posudku. Krajský úřad v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že z hlediska medicínského posouzení je lékařský posudek ze dne 30. 9. 2020, dle něhož je žalobkyně zdravotně nezpůsobilá k výkonu dosavadní práce ošetřování a dojení krav správný, neboť žalobkyně trpí dle lékařské dokumentace , podezřelý výraz, , které žalobkyni jednoznačně omezují pro větší zátěž horních a také dolních končetin. Důvodem zrušení lékařského posudku je skutečnost, že lékařská prohlídka nebyla prohlídkou vstupní, a proto v lékařském posudku nebylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je zdravotně nezpůsobilá výkonu předmětné práce, ale závěr měl znít, že posuzovaná pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Dne 8. 9. 2021 , tituly před jménem, , jméno FO, vyhotovil nový lékařský posudek, ve kterém konstatoval, že žalobkyně na základě mimořádné zdravotní prohlídky pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce ošetřování a dojení krav.

6. Ze závazného vyjádření Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje ze dne 29. 4. 2019, rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 30. 9. 2019 a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 6. 11. 2019 zjistil soud, že dne 29. 4. 2019 Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje vydala závazné vyjádření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání žalobkyně jako posuzované osoby, vykonávající od 1. 1. 2018 na farmě , adresa, pod , adresa, práci dojičky. Dle závěru tohoto závazného vyjádření bylo šetřením ověřeno, že při práci, kterou žalobkyně vykonávala v rozhodném období od 7. 1. 2018 do 7. 1. 2019, kdy bylo poprvé verifikováno onemocnění , podezřelý výraz, u zaměstnavatele , adresa, , nebyly pro pravou a levou horní končetinu splněny podmínky vzniku nemoci z povolání ve smyslu stanovené diagnózy. Toto odborné stanovisko posoudilo Ministerstvo zdravotnictví České republiky a učinilo závěr, že závazné vyjádření ze dne 29. 4. 2019 se považuje za správné. Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze 6. 11. 2019 byl potvrzen lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání u žalobkyně, který byl vystaven 17. 7. 2019 , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařem oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemoci z povolání , právnická osoba, .

7. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, specializace posudkové lékařství , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 11. 12. 2022 zjistil soud, že žalobkyně dle doložené zdravotnické dokumentace minimálně od roku 2014 trpěla , Anonymizováno, s nepříznivou prognózou a , podezřelý výraz, . Proto byla již od roku 2014 nezpůsobilá vykonávat práci ošetřovatelky dojnic, a to pro těžký , podezřelý výraz, , který je kontraindikací pro výkon práce v lokální svalové zátěži, a to i v kategorii druhé, rovněž pro , Anonymizováno, , která je kontraindikací pro práci trvale vestoje a s nutností dlouhodobé chůze. Výkon práce dojičky lze dle znalce považovat za fyzicky náročnou, při práci trvale stojí nebo chodí po rovině, po schodech i po nerovném terénu.8. , tituly před jménem, , jméno FO, , který již v roce 2023 není zapsán v seznamu znalců, ve své svědecké výpovědi uvedl, že s ohledem na svoji specializaci nemůže zodpovědět dotaz, co bylo příčinou vzniku zjištěného , podezřelý výraz, a nezabýval se příčinou vzniku této choroby.

9. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2017 byla zaměstnancem , adresa, s účinností od 1. 1. 2018 v pracovním zařazení ošetřovatelka dojnic a tuto práci vykonávala v sídle zaměstnavatele na adrese , adresa, . Dle shodných tvrzení účastníků tuto práci vykonávala na stejném pracovišti od 2. 3. 2020 pro nového zaměstnavatele, a to žalovanou, které , adresa, převedl podnik. Dne 30. 9. 2020 vyhotovil poskytovatel pracovnělékařských služeb , tituly před jménem, , jméno FO, lékařský posudek, v jehož závěru uvedl, že žalobkyně je na základě výsledků vstupní a současně také mimořádné lékařské prohlídky zdravotně nezpůsobilá k výkonu dosavadní práce ošetřování a dojení krav v kategorii druhé. Na základě tohoto lékařského posudku žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru v písemné formě, kterou odůvodnila tím, že dle lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z 30. 9. 2020, byla uznána zdravotně nezpůsobilou vykonávat sjednaný druh práce, tedy pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, a proto je ve výpovědi odkázáno na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Na návrh žalobkyně byl předmětný lékařský posudek přezkoumán Krajským úřadem Moravskoslezského kraje a rozhodnutím ze dne 20. 1. 2021 byl zrušen a vrácen zpět poskytovateli pracovnělékařských služeb k vydání nového lékařského posudku s odůvodněním, že z hlediska medicínského posouzení je lékařský posudek správný, avšak neodpovídá formálním požadavkům. Následně dne 8. 9. 2021 byl vydán , tituly před jménem, , jméno FO, nový lékařský posudek se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Již v předchozí době byla žalobkyně vyšetřena na oddělení nemocí z povolání v , právnická osoba, ., byly ověřovány podmínky vzniku jejího onemocnění – , podezřelý výraz, - pro účely posuzování nemoci z povolání a bylo prováděno šetření na pracovišti žalobkyně (12. 2. 2019). Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 6. 11. 2019 byl potvrzen lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání u žalobkyně, vystavený 17. 7. 2019 lékařem oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemoci z povolání , podezřelý výraz, V tomto lékařském posudku bylo uvedeno, že klinická kritéria pro přiznání , podezřelý výraz, jako , podezřelý výraz, z povolání u žalobkyně byla splněna, nebyly však splněny tzv. hygienické podmínky vzniku , podezřelý výraz, z povolání. Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce se specializací posudkové lékařství bylo prokázáno, že žalobkyně trpí již od roku 2014 těžším , podezřelý výraz, , a navíc v témže roce u ní byla prokázána , Anonymizováno, , které jsou kontraindikací pro výkon práce ošetřovatelky dojnic. Proto již od roku 2014 byla žalobkyně zdravotně nezpůsobilá k výkonu předmětné práce.

10. S ohledem na výše uvedené závěry o skutkovém stavu, které v části popisující zdravotní stav žalobkyně vychází ze znaleckého posudku specialisty z oboru posudkové lékařství, ze závazného vyjádření Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání i z odborných závěrů lékaře oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemoci z povolání, soud neprovedl navrhované důkazy výslechem , jméno FO, ani , právnická osoba, .

11. Podle § 52 písm. e) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává dlouhodobě zdravotní způsobilost.

12. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce, výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

13. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

14. Podle odst. 4 citovaného ustanovení, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

15. Přestože to žádný z účastníků nenamítal, zabýval se soud v prvé řadě otázkou splnění náležitostí výpovědi z pracovního poměru ze dne 9. 10. 2020 dle ustanovení § 50 zákoníku práce. Z výše uvedeného skutkového stavu vyplývá, že tato výpověď z pracovního poměru byla písemná, byla doručena žalobkyni, byla dána z důvodu výslovně stanoveného v § 52 a důvod výpovědi byl skutkově vymezen tak, že jej nelze zaměnit s jiným důvodem. Po stránce formální tedy výpověď splňuje všechny požadované náležitosti.

16. Dále se soud zabýval otázkou, která byla mezi účastníky sporná, to je tím, zda byl skutečně naplněn výpovědní důvod dle § 52 písm. e) zákoníku práce, tedy zda žalobkyně pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku, vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. V daném případě žalovaná při výpovědi z pracovního poměru vycházela z lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 9. 2020, dle jehož závěrů je žalobkyně zdravotně nezpůsobila k výkonu dosavadní práce ošetřování a dojení krav. Tento lékařský posudek dle odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 20. 1. 2021, kterým byl lékařský posudek zrušen, neobsahoval některé náležitosti stanovené v bodě 5 přílohy č. 1 vyhlášky č. 98/2012, případně ustanovení § 17 vyhlášky č. 79/2013. Dle současné judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1096/2021) je nutno lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb považovat za dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby, a proto není závazný pro rozhodování soudu. Bez ohledu na to, zda obsahoval všechny potřebné náležitosti, případně zda byl po výpovědi z pracovního poměru zrušen, se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu v době výpovědi dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce ošetřování a dojení krav. Za tím účelem byl vyhotoven znalecký posudek znalcem se specializací posudkové lékařství, dle jehož závěrů žalobkyně tuto způsobilost pozbyla již v roce 2014 pro , podezřelý výraz, a pro , Anonymizováno, . Jak je výše uvedeno žádné z těchto onemocnění nebylo uznáno nemocí z povolání, naopak lékařským posudkem ze dne 17. 7. 2019, vydaným lékařem oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemocí z povolání , právnická osoba, . nebyla nemoc z povolání uznána pro nesplnění tzv. hygienických podmínek vzniku nemoci z povolání. Z toho vyplývá, že žalobkyně v době, kdy jí byla dána výpověď z pracovního poměru žalovanou byla již dlouhodobě zdravotně nezpůsobilá k výkonu práce vykonávající dle pracovní smlouvy, a to nikoliv pro nemoc z povolání či následek pracovního úrazu. Byl tedy naplněn výpovědní důvod uvedený v § 52 písm. e) zákoníku práce. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalobkyně byla zdravotně nezpůsobilá k výkonu této práce již v době vzniku pracovního poměru u právního předchůdce žalované, tedy již ke dni 1. 1. 2018. Uvedené ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je nutno vyložit tak, že tento výpovědní důvod je naplněn vždy, kdy zaměstnanec kdykoliv, tedy nejen za doby trvání pracovního poměru, ale i před jeho vznikem, pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu této práce. Opačný výklad, který zastávala žalobkyně a dle něhož by zaměstnanec pro naplnění tohoto výpovědního důvodu musel pozbýt tuto zdravotní způsobilost pouze za trvání pracovního poměru, by způsobil neřešitelnou situaci, za které by zaměstnavatel nemohl nadále přidělovat svému zaměstnanci dosavadní práci a současně by mu nemohl dát výpověď z pracovního poměru, který by v tomto případě trval do doby, než by jej rozvázal zaměstnanec. Je tedy možno uzavřít, že výpovědní důvod uvedený v § 52 písm. e) zákoníku práce v době dání výpovědi z pracovního poměru dopisem ze dne 9. 10. 2020 naplněn byl, a proto v situaci, kdy žalovaná neměla pro žalobkyni jinou vhodnou práci, s ní platně rozvázala pracovní poměr výpovědí z uvedeného důvodu. Žaloba na určení neplatnosti této výpovědi byla proto podána nedůvodně a soud ji z toho důvodu zamítnul.

17. Protože žalovaná nedala žalobkyni neplatnou výpověď, nepřísluší žalobkyni ani náhrada mzdy dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, a proto i v této části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. Protože žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladu řízení v plné výši dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za 5 úkonů právní služby po 12 620 Kč a dva úkony v poloviční sazbě vycházeje z tarifní hodnoty 1 073 000 Kč. Tarifní hodnotou je součet částky 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a)) a ve výši 1 038 000 Kč (§ 8 odstavec 2 - pětinásobek hodnoty ročního plnění, kterým je náhrada mzdy na dobu neurčitou, vycházeje z minimální měsíční mzdy ve výši 17 300 Kč). Předmětné úkony právní služby představuje převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě z 8. 6. 2021, účast u jednání u soudu dne 24. 11. 2021, 22. 9. 2022 a 20. 9. 2023 a dva úkony v poloviční sazbě představující sdělení ze dne 11. 1. 2022 a 9. 8. 2022. Soud nepřiznal odměnu za právní úkon představující sepis doplnění skutkových tvrzení ze dne 13. 12. 2021, neboť předmětné podání neobsahuje tvrzení jiná než do té doby uvedené a ani úkon představující sepis závěrečného návrhu, neboť ten mohl být přednesen dne 20. 9. 2023. Další náklady tvoří 7 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za ztrátu času za účast u jednání soudu dne 20. 4. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci ve výši 6 310 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč při cestě k jednání soudu ve výše uvedených třech případech a cestovní náklady za tuto cestu v celkové výši 1 248,76 Kč. Po navýšení o DPH činí celkové náklady 104 034,29 Kč.

19. S ohledem na výsledek sporu byla neúspěšná žalobkyně ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. rovněž zavázána zaplatit státu náklady řízení v plné výši s tím, že konkrétní částka bude uvedená v samostatném usnesení poté, co rozhodnutí o přiznání znalečného nabude právní moci.