8 C 138/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Ing. Ivy Valentové a Alžběty Kurkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa , o zaplacení částky 526 168 Kč s příslušenstvím a částky 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 412 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 5. 5. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 113 931 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 5. 5. 2022 do zaplacení.

III. Řízení se zastavuje o částku 12 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 5. 5. 2022 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 874 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu [datum] domáhal náhrady mzdy za dobu od 1. 11. 2018 do 12. 7. 2021 v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši 526 168 Kč. Dále se domáhal zaplacení částky 12 800 Kč představující nevyplacený příspěvek na penzijní pojištění ve výši 400 Kč měsíčně za dobu od 1. 11. 2018 do konce července 2021. Žalobu odůvodnil tím, že mu byla dána žalovanou, tedy jeho zaměstnavatelem, výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce s datem 27. 8. 2018, proti které se bránil žalobou a rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], byla tato výpověď určena jako neplatná. Žalobce tvrdil, že žalované vícekrát písemně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, a to poprvé dopisem ze dne 4. 10. 2018, z něhož vyplývá, že trvá na dalším zaměstnávání a následně e-mailem ze dne 25. 11. 2020 Poslední výzva byla učiněna po vydání rozsudku [název soudu], kterým bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti výpovědi. Při stanovení výše náhrady mzdy vycházel ve skutečnosti, že je zdravotně způsobilý výkonu dosavadní práce v rozsahu 4 hodin za den, což vedlo k omezení jeho pracovního úvazku na polovic a vycházel z průměrného měsíčního výdělku 16 258 Kč. Žalovaná po jeho výzvě nesouhlasila s úhradou žalované částky a byla ochotna uzavřít s žalobcem pouze dohodu o narovnání s výplatou šestinásobku průměrné mzdy.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybňovala neplatné rozvázání pracovního poměru výpovědí, avšak namítala, že žalobci nevznikl nárok na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 zákoníku práce za žalované období, neboť žalobce písemně neoznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání. Dopis ze dne 4. 10. 2018 takovouto výzvu neobsahoval. Rovněž namítala, že jsou zde důvody pro snížení náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce, neboť žalobce se po celou tuto dobu nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, a to buď bezdůvodně, příp. pro zdravotní nezpůsobilost výkonu práce, a rovněž namítal, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý vykonávat dosavadní práci u žalované. Z opatrnosti žalovaná vznesla i námitku promlčení nároku na náhradu mzdy za dobu před 20. 5. 2019. Namítala i nesprávný výpočet průměrného měsíčního výdělku, který dle rozhodného období ve 3. čtvrtletí roku 2018 má činit 182,05 Kč za hodinu. Ve vztahu k příspěvkům na penzijní připojištění namítala, že stejného nároku se žalobce domáhá ve věci vedené u stejného soudu pod sp. zn. [spisová značka], tedy rozhodnutí o tomto nároku brání překážka věci zahájené.

3. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], a to z podání ze dne [datum] a protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětem řízení v této souzené věci je i nárok žalobce na příspěvek na penzijní připojištění za dobu od 1. 4. 2019 do 30. 7. 2021 ve výši 14 000 Kč (5x 400 Kč + 28x500 Kč). Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 odst. 1 o.s.ř.). Skutečnost, že se žalobce domáhá v této souzené věci stejného nároku, jakého se domáhá již v dříve zahájeném řízení vedeném u stejného soudu pod sp. zn. [spisová značka], představuje takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a proto soudu postupem dle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení o částku 12 800 Kč s příslušenstvím zastavil.

4. Z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudku č. j. [číslo jednací], rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], dopisu ze dne [datum], protokolu o jednání ze dne [datum] a znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], bylo zjištěno, že výše uvedeným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] bylo určeno, že výpověď daná žalovanou žalobci přípisem žalované ze dne 27. 8. 2018 je neplatná a tento rozsudek po potvrzení odvolacím soudem nabyl právní moci 12. 7. 2021. Ve spise je založen i dopis ze dne 4. 10. 2018, který odeslal právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] žalované a v němž vyslovuje nesouhlas s výpovědí z pracovního poměru ze dne 27. 8. 2018, kterou považuje za neplatnou a žádá o přezkoumání výpovědního důvodu s tím, že nedojde-li k mimosoudní dohodě, je zmocněn k následující žalobě o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Tento dopis neobsahuje oznámení žalobce zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání. Ve spise je rovněž založen znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání ze dne 6. 11. 2019 a ve kterém je uveden závěr znalce, že žalobce pozbyl dne 27. 8. 2018 dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce technika IDČ na plný pracovní úvazek, avšak pokud by uvedenou práci vykonával ve zkráceném úvazku na 4 hodiny denně, byl by k této práci zdravotně způsobilý. Dne 9. 4. 2019 proběhlo ve věci o neplatnost výpovědi z pracovního poměru jednání za účasti žalobce, jeho právního zástupce a právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobce u tohoto jednání do protokolu prohlásil, že by chtěl nadále u žalované pracovat na pozici technik specialista IDČ a cítí se schopen výkonu této práce na 4 hodiny denně.

5. Z e-mailové korespondence žalobce a finančního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v době od 25. 11. 2020 do 1. 12. 2020 zjistil soud, že žalobce ze své elektronické adresy [email] zaslal na adresu [email] sdělení, že s ohledem na výsledek soudního sporu, kdy rozsudkem byla výpověď z pracovního poměru uznána za neplatnou má v úmyslu 4. 12. 2020 nastoupit do zaměstnání. Finanční ředitel žalované [příjmení] [příjmení] ze své elektronické adresy sdělil žalobci, že společnost nesouhlasí se závěrem rozsudku, rozhodla se pro odvolání a proto jeho nástup do pracovního poměru dne 4. 12. není aktuální.

6. Z dopisu ze dne 27. 5. 2021 zjistil soud, že žalobce dopisem, který byl adresovaný a doručený žalované 31. 5. 2021 s odkazem na rozhodnutí [název soudu] o neplatnosti výpovědi vyslovil zájem pracovat v [anonymizována dvě slova] s tím, že hodlá nastoupit do práce ihned po obdržení rozsudku.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2022 a dopisu ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení částky 526 168 Kč a 12 800 Kč nejpozději do týdne po obdržení této předžalobní výzvy s tím, že v opačném případě bude podána žaloba u soudu, na což reagovala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 5. 5. 2022 v němž bylo oznámeno, že žalovaná nehodlá tuto částku žalobci vyplatit a navrhuje mu výplatu šestinásobku průměrné mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce.

8. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 9. 2018 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, který činí 9 385 Kč.

9. Z výplatního lístku žalobce za měsíce červenec až září 2018 zjistil soud, že žalobce v měsíci červenci 2018 odpracoval 36 hodin, za což mu příslušela mzda ve výši 6 239 Kč, v měsíci srpnu 2018 odpracoval 92 hodin, za což mu příslušela mzda ve výši 15 250 Kč a v měsíci září odpracoval 4 hodiny, za což mu příslušela mzda ve výši 763 Kč. V měsíci červenci 2018 žalobci příslušely i prémie ve výši 757 Kč. Celkový příjem za odpracovaných 132 hodin činil 23 009 Kč.

10. Ze spisu Úřadu práce České republiky krajská pobočka [obec], kontaktní pracoviště [obec] sp. [značka automobilu] – [číslo] [rok] – [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl na základě žádosti ze dne 2.11.2018 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Absolvoval deset jednání za účelem zprostředkování zaměstnání, při kterých nebylo pro něho vybráno volné místo. V termínu 27. 11. 2019 se bez omluvy nedostavil k dalšímu jednání z důvodu omylu a byl rozhodnutím z 27.12.2019 sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání.

11. Po zhodnocení výsledku provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého byl žalobce zaměstnancem žalované na pozici technik specialisty IDČ. Z důvodu ztráty způsobilosti žalobce vykonával tuto práci na plný úvazek, se zachovanou schopností výkonu práce na 4 hodiny denně, byl pracovní poměr žalobce u žalované změněn na poloviční úvazek, tedy 20 hodin týdně. Žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru listinou z [datum] z důvodu uvedených v § 52 písm. e) zákoníku práce, přičemž rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byla tato výpověď určena neplatnou, což bylo potvrzeno následně rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Od 1. 11. 2018 byl žalobce veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR a na základě rozhodnutí Úřadu práce ze dne 27. 12. 2019 byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s Úřadem práce. Důvodem byla skutečnost, že se nedostavil na jednání za účelem zprostředkování zaměstnání dne 27. 11. 2019, dostavil se 2. 12. 2019, přičemž neúčast na stanoveném jednání ničím neomluvil. Do té doby se dostavoval na pravidelná jednání a Úřadem práce mu nebyla nabídnuto volné místo. V průběhu řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru vedeném pod sp. zn. [spisová značka] žalobce u soudního jednání ústně do protokolu dne [datum] prohlásil, že chce u žalované pracovat na dosavadní pozici technik specialista IDČ, a to za účasti právního zástupce žalované. Poté co [název soudu] rozsudkem ze dne [datum] rozhodl o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobce podáním ze své elektronické adresy zaslaným na adresu [email] dne 25. 11. 2020 uvedl, že má v úmyslu dne 4. 12. 2020 nastoupit zpět do zaměstnání a žádá o zajištění všech formalit s tím souvisejícím. Ve zmiňovaný den žalobci nástup do práce umožněn nebyl s ohledem na podané odvolání ze strany žalované. Rozsudek o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nabyl právní moci 12. 7. 2021 a do té doby žalovaná žalobci práci nepřidělila. Dle znaleckého posudku [anonymizováno] [obec] ze dne 6. 8. 2019, vyhotoveného v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], je žalobce způsobilý k výkonu dosavadní práce na poloviční úvazek.

12. Dle § 69 odst. 1 zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

13. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

14. Protože žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, zabýval se soud v prvé řadě otázkou, zda je nárok žalobou uplatňován promlčen. Žalobce se domáhá náhrady mzdy za dobu od 1. 11. 2018, přičemž žalobu podal u soudu dne 20. 5. 2022. Protože délka promlčecí lhůty činí 3 roky a začíná běžet ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé, je zřejmé, že uplatněný nárok z části promlčen je. Žalobce se domáhá náhrady mzdy, která je stejně jako mzda splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo na plat nebo některou její složku (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). S ohledem na výše uvedené datum podání žaloby je zřejmé, že nárok je promlčen za dobu od 1. 11. 2018 do 31. 3. 2019, neboť nárok na náhradu mzdy za měsíc duben 2019 se stal splatným 31. 5. 2019.

15. S ohledem na vznik nároku na náhradu mzdy dle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce, který přísluší ode dne, kdy zaměstnavateli zaměstnanec oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, zabýval se soud otázkou, zda a kdy žalobce žalované písemně oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala. Písemné oznámení zaměstnance může být učiněno nejen výslovně, ale také jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit, a to až do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě zaměstnance o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně skončeno, v daném případě nejpozději do 11. 5. 2021. V daném případě bylo oznámení žalobce učiněno dne 9. 4. 2019 u soudního jednání za přítomnosti zástupce žalované, prohlášením učiněném při tomto jednání před soudem, ve kterém žalobce uvedl, že chce u žalovaného nadále pracovat na pozici technika specialisty IDČ, tedy v dosavadní pracovní pozici. Soudní judikatura přitom dovodila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 945/2002), že za podmínek uvedených v § 41 odst. 3 o.s.ř. může účastník vůči soudu učinit nejen hmotněprávní úkon, který se nemusí stát písemně, ale i takový hmotněprávní úkon, který ke své platnosti vyžaduje písemnou formu, přičemž požadavek na písemnou formu je splněn, je-li právní jednání učiněno v písemném podání účastníka, určenému soudu nebo je-li uveden v protokolu, který soud sepsal o jednání nebo o jiném svém úkonu. Lze tedy konstatovat, že zaměstnanec splnil požadavek písemného oznámení o tom, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatele dále zaměstnával právě prohlášením u soudního jednání do protokolu dne 9. 4. 2019, a protože u tohoto jednání byl přítomen zástupce žalované, dozvěděla se žalovaná o tomto oznámení téhož dne. Žalobci tedy přísluší nárok na náhradu mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru právě od 9. 4. 2019 až do 12. 7. 2021, kdy žalovaná umožnila žalobci pokračovat v zaměstnání.

16. Protože žalovaná navrhovala snížení náhrady mzdy nebo platu nad dobu šesti měsíců dle ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce, zabýval se soud otázkou, zda je zde důvod pro přiměřené snížení této náhrady. Přitom přihlížel ke skutečnosti, že žalobce byl po neplatném rozvázání pracovního poměru veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, avšak nebylo pro něho nalezeno vhodné pracovní místo. Je pravdou, že žalobce byl sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 26. 11. 2019 z důvodu nedostavení se k jednání bez důvodné omluvy. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalobce v mezidobí byl jinde zaměstnán, ani to, že by měl žalobce možnost u jiného zaměstnavatele vykonávat práci, která odpovídá jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu za stejných nebo lepších podmínek než u žalované. Soud rovněž přihlížel ke skutečnosti, že žalobce je omezen ve výkonu práce, kterou může vykonávat pouze na poloviční úvazek, což je nepochybně skutečnost, která žalobce omezuje v možnostech získat u jiného zaměstnavatele práci za stejných či lepších podmínek než u žalované. Soud tedy neshledal důvod pro snížení náhrady mzdy za dobu od 9. 4. 2019 do 12. 7. 2021.

17. Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku, který soud zjišťoval v souladu s ustanovením § 351 a násl. občanského zákoníku. Vycházel přitom z rozhodného období, kterým bylo 3. čtvrtletí 2018, tedy kalendářního čtvrtletí, které předcházelo vzniku škody. V tomto rozhodném období odpracoval žalobce 132 hodin, za které mu příslušela mzda ve výši 23 009 Kč. Průměrný hodinový výdělek tedy činí 174,31 Kč a denní výdělek při 20-ti hodinové týdenní pracovní době činí 697,24 Kč. Za použití koeficientu 4,348 byl zjištěn průměrný hrubý měsíční výdělek ve výši 15 158 Kč. Za 16 pracovních dnů v době od 9. 4. do 30. 4. 2019 přísluší žalobci na náhradě 11 156 Kč, za období od 1. 5. 2019 do 30. 6. 2021 částka 394 108 Kč (26 x 15 158 Kč) a za 10 pracovních dnů od 1. 7. 2021 do 12. 7. 2021 přísluší žalobci 6 973 Kč Celkem má žalobce nárok na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 zákoníku práce ve výši 412 237 Kč za dobu od 9. 4. 2019 do 12. 7. 2021. Protože žalovaná žalobci na náhradě nevyplatila ničeho přes výzvu učiněnou před podáním žaloby, dostala se do prodlení s touto částkou dne 5. 5. 2022 a soud přiznal žalobci i úroky z prodlení z částky 412 237 Kč ve výši 11,75 % ročně od 5. 5. 2022 do zaplacení. Protože se žalobce domáhal na náhradě mzdy částky vyšší o 113 931 Kč s příslušenstvím, byla v této části žaloba zamítnuta.

18. Při rozhodování o nákladech řízení rozhodoval soud dle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., neboť žalobce zavinil, že řízení bylo zastaveno o částku 12 800 Kč a dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve sporu úspěšný co do částky 412 237 Kč. Důvodně tedy byla žaloba podána v rozsahu 76 % a soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 52 % Náklady žalobce představovaly náklady za právní zastoupení při 4 úkonech právní služby po 10 460 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, což po připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 26 949 Kč činí celkem 68 989 Kč 52 % těchto nákladů představuje 35 874 Kč.