8 C 184/2017

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josieka a přísedících Anny Kuboňové a Jarmily Juřicové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 5 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 79 356,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované původně dvou nároků, a to doplacení majetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč s doživotní rentou v částce 29 582 Kč měsíčně a nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč. Po výzvě soudu na odstranění vad podání žalobkyně upřesnila nárok týkající se doplacení majetkové újmy jako částku 3 962 030 Kč, představující obnovenou náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 10. 1991 do 1. 10. 2016 a měsíční rentu ve výši 29 528 Kč za dobu od 1. 10. 2016 do budoucna. V této části (o částku 3 962 030 Kč a částku 29 528 měsíčně za dobu od 1. 10. 2016 do budoucna) bylo řízení pravomocně zastaveno usnesením ze dne 31. 1. 2018 a předmětem řízení zůstal uplatněný nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč. Nárok na tuto nemajetkovou újmu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná přestala žalobkyni vyplácet v roce 1991 náhradu za ztrátu na výdělku v rozporu s dohodou ze dne 15. 12. 1975 a 27. 1. 1993, což žalované způsobilo stres a v jeho důsledku došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. V pozdějším doplnění tvrzení z 10. 12. 2017 žalobkyně uvedla, že nemajetková újma představuje částku 9 470 Kč měsíčně za dobu 44 let jejího života pro omezení zdravého životního stylu jako ztráty radosti ze života a pevného zdraví, kdy nemohla jet na žádnou dovolenou ani zdravotní léčbu.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v této části s tím, že argumentace žalobkyně, kterou žalovaná považuje za smyšlenou a vyfabulovanou, nemá žádnou spojitost s žalovanou ani s následky pracovního úrazu ze dne 24. 4. 1974. Poukazovala na závěry znaleckého posudku jméno FO ze dne 1. 6. 2018, dle něhož při pracovním úrazu ze dne 24. 4. 1974 došlo u žalobkyně pouze ke Anonymizováno, kdy tato poranění odezněla bez posudkově významných a odškodnitelných následků. Kompresivní zlomeniny patrné na rentgenovém snímku dle znalce nevznikly popsaným mechanismem úrazu z roku 1974, avšak i tyto se zhojily bez posudkově významných následků a žalobkyni nijak neomezovaly při jejím pracovním zařazení. Rovněž podle znaleckého posudku jméno FO nebylo příčinou neschopnosti žalobkyně vykonávat dosavadní práci Anonymizováno následky pracovního úrazu, ale obecné onemocnění, tj. podezřelý výraz. Pokud tedy žalobkyně trpěla různými obecnými onemocněními, které jí omezovaly v jejím životě, tyto nemají žádnou souvislost s pracovním úrazem ze dne 24. 4. 1974. V souvislosti s tvrzením žalobkyně, že neplacení náhrady za ztrátu na výdělku ze strany žalované způsobilo zhoršení jejího zdravotního stavu žalovaná poukazuje na skutečnost, že u žalobkyně nebyla v době od 1. 10. 1991 do 10. 8. 1999 ani v době od 10. 10. 2006 do 31. 12. 2015 evidována samostatná výdělečná činnost a v mezidobí byla žalovaná evidována na Úřadu práce ČR jako uchazečka o zaměstnání, přičemž z evidence byla vyřazena na vlastní žádost, nebo kvůli zahájení samostatné výdělečné činnosti, případně byla sankčně vyřazena pro neposkytnutí součinnosti. Z toho vyplývá, že ani náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přiznaná rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum ve výši pohybující se od 537 Kč do 658 Kč měsíčně, by nebyla schopna zajistit plnohodnotný příjem žalobkyně. Ze strany žalované nedošlo k neoprávněnému ukončení výplat náhrad za ztrátu na výdělku pro skončení pracovní neschopnosti od října 1991. Žalovaná se proto nedopustila žádného protiprávního jednání a v této souvislosti nemohla vzniknout nemajetková újma.

3. Soud provedl důkaz spisem Okresního soudu ve adresa a sdělením ze dne 27. 1. 1993 a z těchto listin zjistil skutkový stav, dle kterého žalobkyně jako zaměstnankyně Anonymizováno dne 24. 4. 1974 utrpěla úraz, který byl uznán jako pracovní úraz s odpovědností zaměstnavatele ve výši 100 %. Zaměstnavatel se v dohodě zavázal zaplatit žalobkyni za dobu od 1. 4. 1975 do 31. 8. 1975 náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu zkrácení pracovní doby následkem úrazu ve výši 3 270 Kč a platil ji náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Dopisem ze dne 27. 1. 1993 žalovaná žalobkyni oznámila, že s ohledem skutečnost, že za období od 1. 5. 1992 mohla dosahovat hrubého měsíčního výdělku ve výši 1 855 Kč u Anonymizováno, proto jí nepřísluší od tohoto data náhrada za ztrátu na výdělku. Za dobu od 1. 10. 1991 do 30. 4. 1992 jí žalovaná vyplatila na této náhradě 3 129 Kč a nadále náhrada placena nebyla. Dne 3. 6. 2003 podala žalobkyně žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 10. 1991 do konce jejího života. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum č. j. spisová značka byl částečně změněn rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum č. j. spisová značka, a to ve výroku, pokud jí byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 130 249 Kč, a to tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit tuto částku, představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 6. 1999 do 23. 2. 2015, přičemž tato celková náhrada představovala součet měsíčních náhrad ve výši od 607 Kč do 779 Kč. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod spisovou značkou spisová značka byly vyhotoveny dva znalecké posudky znalci z oboru posudkového lékařství k otázce následků pracovního úrazu ze dne 24. 4. 1974. Znalec právnická osoba ve svém znaleckém posudku ze dne 1. 6. 2018 učinil závěr, že žalobkyně dne 24. 4. 1974 utrpěla Anonymizováno, která se zhojila bez trvalých následků a žalobkyni nijak neomezovala v jejím pracovním zařazení. V posudkové rozvaze se vypořádal s mechanismem úrazu, popsaným v zápisu komise o rozboru příčin a odpovědnosti za pracovní úraz, popisem poranění zjištěných při prvotním ošetření a zjištění na rentgenových snímcích, k čemuž uvedl, že na rentgenu popsaná kompresivní zlomenina těla Anonymizováno nemohla být způsobena popsaným mechanismem úrazu, Anonymizováno Konstatoval, že i toto poranění se zhojí do tří měsíců a nevede k posudkově významné změně zdravotního stavu. Uvedl, že rentgenové změny Anonymizováno žalobkyně svědčí pro obecné onemocnění tzv. Anonymizováno. Znalec jméno FO ve svém znaleckém posudku, jehož závěry jsou konstatovány ve znaleckém posudku tituly před jménem učinil závěr, že v roce 1991 žalobkyně trpěla podezřelý výraz, přičemž mohla vykonávat práci Anonymizováno na poloviční pracovní úvazek, kdy pro práci na plný úvazek ji diskvalifikovalo onemocnění podezřelý výraz. Příčinou tohoto onemocnění nebyly žádné následky úrazu Anonymizováno, kterým nedošlo k významným deformacím Anonymizováno. Jak vyplývá ze sdělení Úřadu práce ČR ze dne 18. 12. 2023 a sdělení ČSSZ ze dne 15. 1. 2024, byla žalobkyně v době mezi 10. 10 2006 a 31. 12. 2015 jako uchazečka o zaměstnání vedena pouze v době od 18. 10. 2005 do 16. 9. 2009, než ji úřad z evidence sankčně vyřadil pro neposkytnutí součinnosti. Česká správa sociálního zabezpečení u žalobkyně v době od 1. 10. 1991 do 10. 8. 1999 ani mezi 10. 10. 2006 a 31. 12. 2015 neevidovala žádnou samostatnou výdělečnou činnost ani pojistný vztah u zaměstnavatele. Úřad práce u žalobkyně v době od 12. 9. 1991 do 10. 8. 1999 evidoval dlouhodobé léčení a v době od 11. 8. 1999 do 31. 10. 2002, od 8. 12. 2003 do 25. 9. 2005 a od 18. 10. 2005 do 16. 9. 2009 byla žalobkyně zapsána jako uchazečka o zaměstnání.

4. Podle § 187 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. zákoníku práce, zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití.

5. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

6. Podle § 190 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. zákoníku práce, došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.

7. Vycházeje z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalobkyni nevzniknul nárok na zaplacení nemajetkové újmy proti žalované, a to ani z jednoho důvodu, pro které se této nemajetkové újmy domáhala.

8. Prvním z důvodů, kterým žalobkyně odůvodnila svůj nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč byla skutečnost, že žalovaná přestala žalobkyni v roce 1991 vyplácet náhradu za ztrátu na výdělku, která jí vznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 1974 a v důsledku stresů, které vznikly v souvislosti s tímto neplacením, došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu od roku 1991 dosud. Z výše uvedeného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná dopisem ze dne 27. 1. 1993 žalobkyni oznámila, že jí od 1. 5. 1992 nepřísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle jejich výpočtů a poslední náhrada jí byla uhrazena za dobu od 1. 10. 1991 do 30. 4. 1992 v částce 3 129 Kč. Poté žalovaná skutečně přestala náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyni vyplácet, neboť měla za to, že jí tato náhrada již nepřísluší. Žalobkyně byla v té době vedena na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a tímto úřadem bylo evidováno její dlouhodobé léčení až do 31. 10. 2002 a posléze zde byla vedena v době od 8. 12. 2003 do 25. 9. 2005 a od 18. 10. 2005 do 16. 9. 2009, než ji úřad z evidence sankčně vyřadil pro neposkytnutí součinnosti. Žalobkyně se náhrady za ztrátu na výdělku proti žalované začala domáhat až žalobou podanou v červnu 2003 a tato náhrada jí byla soudním rozhodnutím přiznána za dobu od 1. 6. 2000 do 23. 2. 2015 v celkové výši 130 249 Kč, přestavující měsíční náhradu v částce od 607 Kč do 779 Kč měsíčně. Z tohoto je zřejmé, že žalovaná minimálně v období od 1. 6. 2000 do 23. 2. 2015 v rozporu s ustanovením § 195 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce v tehdy platném znění, žalobkyni nevyplácel náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v částce okolo 700 Kč měsíčně, čímž porušil svoji právní povinnost vyplývající z výše uvedeného ustanovení. Z žádného z provedených důkazů však nevyplynulo, že by v důsledku tohoto porušení právní povinnosti žalobkyni vznikla škoda na zdraví tak, jak žalobkyně tvrdí. Žalobkyně navíc ve zmiňovaných tvrzeních neuvádí, jak bylo její zdraví v souvislosti s výše uvedeným poškozeno a k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy. Tím, že se nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se tak možnosti, aby byla soudem dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučena o povinnosti doplnit tvrzení a zejména navrhnout či předložit důkazy, které by její tvrzení prokazovaly. Takto však svoji povinnost důkazní neunesla, neprokázala, že v důsledku neplacení náhrady za ztrátu na výdělku ze strany žalované došlo k poškození jejího zdraví, a proto musela být žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy zamítnuta.

9. Druhým důvodem, na kterém žalobkyně stavěla svůj nárok na nemajetkovou újmu ve výši 5 000 000 Kč bylo její zdravotní omezení, které mělo vzniknout v souvislosti s pracovním úrazem z roku 1974 a které způsobilo její ztrátu radosti ze života a pevného zdraví. Provedenými důkazy, a to výše uvedenými znaleckými posudky znalců z oboru posudkového lékařství však bylo vyvráceno její tvrzení, že by předmětný pracovní úraz měl za následek omezení jejího zdravého životního stylu a znamenalo ztrátu pevného zdraví, v důsledku čehož se po dobu 44 let nemohla radovat ze svého života. Naopak předmětnými znaleckými posudky bylo prokázáno, že pracovní úraz ze dne 24. 4. 1974 nezanechal žádné posudkově významné následky, které by žalobkyni omezovaly a které by se nezhojily nejméně do tří měsíců od vzniku úrazu. Žalobkyni tedy nevznikla v příčinné souvislosti s tímto úrazem škoda spočívající v trvalých následcích na jejím zdraví, které by žalobkyni omezovaly v běžném životě, a proto ji nemohl vzniknout nárok na nemajetkovou újmu v souvislosti s výše uvedeným. I z toho důvodu žalobkyni nevzniknul nárok na nahrazení nemajetkové újmy (dříne škody) a to ani ve smyslu § 193 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., kdy žalovanou nemajetkovou újmu spočívající ve zdravotním omezení a ztrátě radosti ze života a pevného zdraví je nutno podřadit pod náhradu za ztížení společenského uplatnění, ani na základě jiného právního předpisu. Proto i z tohoto důvodu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. Soud přistoupil k rozhodnutí ve věci i přes další námitku podjatosti předsedy senátu ze dne 9. 2. 2025. O námitce podjatosti vznesené proti předsedovi senátu bylo naposledy rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.9. 2024, a to tak, že předseda senátu Mgr. Radomír Josiek není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci. Další námitka neobsahuje žádné nové okolnosti, jako námitky předchozí.

11. Protože žalovaná byla ve sporu plně úspěšná přiznal ji soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladu řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 77/1996 Sb. za jeden úkon představující převzetí a přípravu právního zastoupení k 31. 1. 2017 ve výši 15 720 Kč, odměna v poloviční sazbě 7 860 Kč za podání představující vyjádření žalované k věcné příslušnosti ze dne 31. 1. 2017 (tarifní hodnota dle § 12 odst. 3 předmětné vyhlášky v tehdy platném znění představující součet tarifní hodnoty 1 774 920 Kč dle § 8 odst. 1 ve vztahu k majetkové újmě a tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve vztahu k nemajetkové újmě), 2x odměna za vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání v roce 2025 po 10 300 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas za cestu z Třince do Frýdku-Místku a zpět dvě půlhodiny po 150 Kč a cestovní náklady za cestu advokáta z Třince do Frýdku-Místku a zpět 52 km při použití motorového vozidla s kombinovanou spotřebou 7,1 litru benzínu Natural 95 a paušální sazbě 5,80 Kč za 1 km, což činí 434,20 Kč. Po navýšení o DPH tyto náklady činí celkem 56 161,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.