8 C 206/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 11. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 10. 2016 do 12. 11. 2018.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 894 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 10. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit včetně poplatku ve výši 500 Kč nejpozději do 8. 10. 2016. Žalovaný neuhradil ničeho a dluží částku 2 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, který ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 8 500 Kč a jeho závazky nepřesahují částku 8 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalovaného, výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum], a předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2018 včetně poštovního podacího archu byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o poplatek ve výši 500 Kč do [datum]. Poskytovatel zápůjčky při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a závazcích. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Předžalobní upomínka byla vyhotovena [datum].

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 2 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, pouze dotazem na jeho příjmy a výdaje, které nijak neprověřoval. Nezkoumal tedy úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná.

7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a vráceno nebylo ničeho. Žalovaný tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni dluží žalobkyni 2 000 Kč, které je povinen vrátit. Žalovaný byl vyzván k vrácení částky dopisem ze dne 2. 11. 2018, který mu byl doručován téhož prostřednictvím České pošty s.p. Při řádném průběhu doručování by se zásilka dostala do jeho dispozice nejpozději 5. 11. 2018 a sedmidenní lhůta k vrácení dluhu uplynula 12. 11. 2018. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

8. Protože žalobkyně, byla ve sporu úspěšnější (80%), přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % představující rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po navýšení o DPH a zaplacený soudní poplatek 400 Kč činí 1 489 Kč 60% z této částky je 894 Kč.