8 C 235/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 355 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 665 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 7 690 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 019,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 995,89 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 3 335 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 355 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 995,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 019,21 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a sjednaného pojištění 290 Kč. Celkovou částku 17 690 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 3 335 Kč a dluží částku 14 355 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 4 355 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, výzvy k úhradě z 7. 5. 2020 včetně podacího lístku, rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a pojistné ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný měl být v roce 2016 zaměstnancem [právnická osoba] se mzdou ve výši 12 000 Kč měsíčně, ověřenou údajně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 7 100 Kč, z čehož nájemné mělo činit 1 900 Kč. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 7. 5. 2020.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku, byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalovaného, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Při samotném porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného uvedených v zákaznické kartě, s běžnými měsíčními výdaji zaměstnaného muže, který bydlí v nájemním bytě, je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen jakýkoliv úvěr splácet. Nelze totiž přepokládat, že náklady na bydlení v nájemním bytě ve [obec] činí měsíčně pouze 1 900 Kč a proto údaji uvedenému v zákaznické kartě soud neuvěřil. Rovněž částka 3 000 Kč měsíčně na výdaje domácnosti nemůže odpovídat skutečným výdajům žalovaného. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná.

7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 3 335 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 665 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 12. 2019, který mu byl doručován 7. 1. 2020 prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 10. 1. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 20. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 6 655 Kč dne 21. 1. 2020 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

8. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.