8 C 236/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 8. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 950 Kč od 27. 12. 2019 do 2. 8. 2020 a ve výši 1,75 % ročně od 3. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 5 366 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 11 540 Kč a odměny za komfortní splácení ve výši 8 844 Kč. Celkovou částku 55 750 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 930 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 880 Kč byla stanovena na 26. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 23 050 Kč a dluží částku 6 950 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalovaného, tabulky umoření, výzvy k úhradě z 29. 7. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 5 366 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 20 384 Kč, v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 zaměstnancem a jeho čistý příjem měl činit 25 840 Kč měsíčně, což bylo ověřováno výplatními páskami za měsíce srpen a září 2018. Další, blíže nespecifikované čisté příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč nebyly ověřovány stejně jako celkové odhadované výdaje, které měly činit v roce 2018 celkem 10 000 Kč a z nich splátky úvěrů činily 1 700 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 29. 7. 2020.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty. Z této karty bylo zjištěno, že byla ověřována pouze mzda žalovaného a nijak nebyly ověřovány jeho výdaje a právní předchůdce žalobkyně se spokojil s odhadem těchto výdajů. Z uvedeného je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] neplatná.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 23 050 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 950 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 7. 2020 který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 1. 8. 2020 a protože nezaplatil ničeho, dostal se do prodlení s vrácením dlužné částky dne 3. 8. 2020 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 3. 8. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože byla žalobkyně ve sporu úspěšná z převážné části a neúspěch měla jen v části nepatrné, přiznal jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po navýšení o DPH a zaplacený SOP ve výši 400 Kč činí celkem 1 489 Kč.