8 C 245/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 46 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 5. 5. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 20 700 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 700 Kč od 26. 1. 2024 do 4. 5. 2024 a od 5. 5. 2024 z částky 20 700 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 486 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 46 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 26. 1. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 200 Kč, v pravidelných splátkách. Žalovaný v době do splatnosti poslední splátky byl v prodlení s úhradou pěti splátek a dle čl. 8.1. smlouvy je povinen uhradit v důsledku prodlení jednotlivé splátky 500 Kč, při prodlení pěti splátek celkem 2 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku sestávající z nesplacené jistiny ve výši 26 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 200 Kč neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Z předložených listin, a to smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, včetně smluvních podmínek, výzvy k plnění ze dne 28. 4. 2024 včetně podacího lístku, potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 11. 2023, sdělení , Anonymizováno, ze dne 20. 10. 2024 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, jejíž součástí byly tzv. smluvní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 44 200 Kč v pěti splátkách po 8 840 Kč za dobu od 30. 11. 2023 (první splátka) do 25. 1. 2024 (poslední splátka). V případě prodlení žalovaného s jakoukoliv jednotlivou splátkou byl žalovaný dle čl. VIII. odst. 8.1. povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný svůj závazek neplnil a nesplatil ničeho. Výzvou ze dne 28. 4. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 80 620,80 Kč do tří dnů. Přes tuto výzvu žalovaný neuhradil žalobkyni na žalovanou částku ničeho.

4. Na smlouvu o úvěru je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a v souladu se zjištěními, která jsou konstatována ve výše uvedeném skutkovém stavu, je možno učinit závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.

5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatcích za poskytnutí úvěru v celkové výši 18 200 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků, jistinu a splatnost závazku (70 dnů) odpovídá výše poplatků ročnímu úroku v rozsahu 365 %. Dle závěru soudu poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnil tedy funkci úroků z předmětné půjčky. Proto je nutno tento poplatek po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru.

6. Skutečnost, že předmětný poplatek plnil funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání vypůjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti půjčky odpovídá výše poplatku ročnímu úroku 365 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 10x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku ve výši 18 200 Kč nevzniklo.

7. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.

8. Dle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabýval půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalovanému. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

9. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovanému nevrátil ničeho. Je proto povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 26 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 28. 4. 2024, který byl žalovanému téhož dne doručován prostřednictvím České pošty, s.p., dle něhož měl být dluh uhrazen do tří dnů. Při řádném běhu událostí by byl tento dopis doručen do sféry dispozice žalovaného do tří dnů od odeslání, následně plynula žalovanému třídenní lhůta stanovená k zaplacení, která uplynula dne 4. 5. 2024. Od 5. 5. 2024 je proto žalovaný v prodlení se zaplacením částky 26 000 Kč a dle § 1970 obč. zák. jej soud zavázal zaplatit žalobkyni z této částky i úroky z prodlení, které dle prováděcího předpisu činí 14,75 % ročně. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části byl nárok uplatněný ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.

10. Protože žalobce byl ve sporu úspěšnější (v rozsahu 56 %) přiznal mu soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tedy v rozsahu 12 % celkových nákladů. Tyto náklady představovaly odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 1 868 Kč činí celkem 4 046 Kč. 12 % z této částky představuje přiznaných 486 Kč.