8 C 250/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 34 907 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 34 907 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 673,13 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 938,21 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 26 511,32 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 511,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 349 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 34 907 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 26 511,32 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a za dobu do 29.11.2019 v kapitalizované výši 14 673,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 511,32 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a za dobu do 29.11.2019 v kapitalizované výši 4 938,21 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 7 000 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 10 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 000 Kč. Celkovou částku 88 218 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 1 521 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.8.2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 53 311 Kč a dluží částku 34 907 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 26 511,32 Kč a dlužných poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě uvedla, že nemá z čeho dluh zaplatit. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], výzvy k úhradě z 30.4.2020 včetně podacího lístku, a ze sdělení ČSSZ ze dne 2.10.2020 a Úřadu práce ČR ze dne 23.10.2020, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 7 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 10 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 20 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 1 521 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2016„ v domácnosti“, tedy bez zaměstnání. Přesto do měsíčních příjmů byla zapsána čistá mzda zákazníka ve výši 12.000 Kč a jako zaměstnavatel ČSSZ, přičemž žalovaná zaměstnancem České správy sociálního zabezpečení nikdy nebyla. Další příjmy měly tvořit sociální dávky ve výši 15 587 Kč měsíčně, přídavky na děti ve výši 1 220 Kč měsíčně a ostatní příjmy ve výši 5 500 Kč, které nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Ze sdělení Úřadu práce ČR bylo přitom zjištěno, že žalovaná v roce 2016 pobírala příspěvek na bydlení ve výši mezi 5 607 – 7 414 Kč měsíčně, doplatek na bydlení ve výši v průměrné výši 1 600 Kč měsíčně, dále pobírala příspěvek na živobytí ve výši 6 566 Kč měsíčně a dávky náležející nezletilým dětem činily celkem 1 220 Kč měsíčně Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 27 402 Kč měsíčně, z čehož nájemné činilo 9 250 Kč a splátky úvěrů 3 652 Kč. Žalovaná splatila na půjčku celkem částku 53 311 Kč. Dopisem ze dne 29.11.2019 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 30.4.2020.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno ze sociálních dávek žalované ve výši 15 587 Kč měsíčně, smyšlené mzdy ve výši 12 000 Kč měsíčně a blíže nespecifikovaných a neověřených dalších příjmů ve výši 5 500 Kč. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované, které tvořily pouze příspěvky na bydlení, na živobytí a dávky pro nezletilé děti s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů a zcela smyšlené mzdy, s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna jakýkoliv úvěr splácet, aniž by se dále zadlužovala, či se dostala do tíživé sociální situace, kterou bylo nutno řešit mimořádnými sociálními dávkami. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná.

7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy, žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a vráceno bylo 53 311Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni nedluží nic a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 397 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 349 Kč.