8 C 265/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29 145 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 14 145 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 31. 7. 2024 do 25. 3. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 392 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 29 145 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 31. 7. 2024 do zaplacení z částky 24 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 5. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč dne 23. 5. 2024 a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 9 000 Kč vrátit do 30. 7. 2024. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a žalobkyni neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně tak, že si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila z výplatních pásků žalovaného a blíže neuvedených dokumentů, vyžádaných od žalovaného. Navíc vycházela z relevantních databází blíže neurčených. Přes výzvu učiněnou před podáním žaloby žalovaný dluh ani z části neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Soud vycházel z listin, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 5. 2024, výpisu z účtu žalobkyně č. č. účtu ze dne 23. 5. 2024, výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za měsíce duben a květen 2024, předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2025 včetně dodejky, výplatních pásků žalovaného za měsíce únor až duben 2024 a zákaznické karty žalovaného ze kterých zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 23. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet celkem částku 15 000 Kč téhož dne a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 9 000 Kč žalobkyni vrátit ve třech splátkách po 8 000 Kč ve lhůtě do 30. 7. 2024. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně Anonymizováno, na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, přičemž doloženy byly pouze příjmy za předchozí tři měsíce, které činily v průměru 38 897 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalovaného je však patrno, že příjmy žalovaného byly nižší než jeho výdaje, což žalovaný řešil spotřebitelskými úvěry, poskytnutými třemi dalšími úvěrujícími společnostmi v měsících dubnu a květnu 2024. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 15 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, přičemž ověřila pouze tvrzené příjmy, nikoliv výdaje, u kterých vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným a nevzala v úvahu skutečnost, že příjmy žalovaného nestačí pokrývat jeho výdaje. Tedy neprověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 23. 5. 2024 neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 19. 3. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p., a to ve lhůtě tří dnů. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 22. 3. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 25. 3. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože úspěch každého z účastníků v zásadě odpovídá jeho neúspěchu, postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, vznikla žalobkyni povinnost uhradit doplatek soudního poplatky, představující rozdíl mezi stanoveným poplatkem a poplatkem uhrazeným, tj. částku 392 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.