8 C 267/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josieka a přísedících Zdeňky Hammerové a Jiřiny Onderkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce . Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci dne 9. 8. 2023 a které bylo žalobci doručeno dne 9. 8. 2023 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 19 299,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci listinou ze dne 9. 8. 2023. Žalobu odůvodňuje tím, že byl zaměstnancem žalované od 1. 10. 2022 v pozici aplikační inženýr, s místem výkonu práce v areálu závodu žalované na adrese , adresa, . Dne 9. 8. 2023 mu byla na pracovišti předána listina označená jako okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vztahujících se k jim vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které zaměstnavatel spatřoval v tom, že v šestnácti konkrétně vymezených dnech v období od 13. 6. 2023 do 9. 8. 2023 žalobce opakovaně zaznamenal příchod na směnu podvodným způsobem, kdy pomocí virtuálního terminálu si označil příchod na pracoviště před tím, než na pracoviště vstoupil. Žalobce namítal, že neporušil zvlášť hrubým způsobem žádnou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci. Vymezení vytýkaného jednání považoval za nepřezkoumatelné, neboť zaměstnavatel neuvedl údaj, o jakou dobu měl žalobce žalovanou v ten, který konkrétní den podvést a v jakém rozsahu neodpracoval pro žalovanou hodiny, které mu byly proplaceny. Rovněž namítal, že listina s okamžitým zrušením pracovního poměru nebyla podepsána jednatelem společnosti ale , tituly před jménem, , jméno FO, , manažerem lidských zdrojů v plné moci, přičemž plná moc k listině připojena nebyla. Žalobce připustil, že porušil pracovní kázeň tím, že zaznamenal příchod na pracoviště virtuálním terminálem ve dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru, avšak vzhledem k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci v níž došlo k porušení povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, nelze jeho chování hodnotit jako porušení právních předpisů zvlášť hrubým způsobem a zaměstnavatel mohl tento kázeňský přestupek řešit mírnějším nástrojem.

2. Žalovaná navrhovala zamítnout žalobu v celém rozsahu, poukazovala na to, že žalobce zcela úmyslně svým jednáním zneužil docházkový systém tak, aby zaznamenával výkon jeho práce, přestože v práci nebyl. Byl si přesně vědom toho, co dělá, jakým způsobem a s jakým cílem a pokusil se úmyslně podvést zaměstnavatele svým jednáním za účelem získat úhradu za dobu, kterou pro zaměstnavatele neodpracoval, čímž mu způsobil škodu. Navíc s ohledem na jeho pracovní pozici měl na starosti počítačové systémy žalované i samotný docházkový systém, který zneužil, čím došlo ke zničení důvěry mezi žalobcem a žalovanou, a proto jej již není ochotna zaměstnat. Žalovaná doplnila, že v jednotlivých dnech činila doba od virtuálního přihlášení do evidence pracovní doby do faktického vstupu na pracoviště od 37 minut do 69 minut a celkový čas zjištěné neodpracované doby činil 891 minut, což má za následek škodu za neoprávněně vyplacenou mzdu ve výši 4 656 Kč.

3. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, a dvou dohod o změně pracovní smlouvy zjistil soud, že žalobce byl zaměstnancem žalované od , datum, , se sjednaným druhem práce aplikační inženýr, místem výkonu práce v areálu závodu žalované na adrese , adresa, , přičemž pracovní poměr původně sjednaný na dobu určitou byl nakonec změněn na pracovní poměr s dobou neurčitou. Pracovní smlouvu i obě dohody o změně pracovní smlouvy za žalovanou podepsala , tituly před jménem, , jméno FO, jako manažer lidských zdrojů.

4. Z listiny nazvané okamžité zrušení pracovního poměru s datem 9. 8. 2023 zjistil soud, že žalovaná doručila žalobci dne 9. 8. 2023 okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které odůvodnila porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které zaměstnavatel spatřoval v jednání žalobce, jehož se dopustil tím, že v období od 13. 6. do 9. 8. 2023 ve zde specifikovaných šestnácti dnech opakovaně zaznamenával příchod na směnu podvodným způsobem k němuž použil virtuální terminál, a to tak, že se přes něj připojil a označil si příchod před tím, než do areálu závodu vůbec vstoupil, v důsledku čehož mu byly proplaceny hodiny, které vůbec neodpracoval a zaměstnavateli, tak byla způsobena škoda. Listina za zaměstnavatele je podepsána , tituly před jménem, , jméno FO, manažerem lidských zdrojů v plné moci.

5. Ze souhlasu zaměstnance s náhradou škody ze dne 9. 8. 2023 zjistil soud, že žalovaný podepsal listinu, ve které je uvedeno, že souhlasí s tím, že zaměstnavateli uhradí škodu, kterou způsobil svým podvodným jednáním zahrnující částku za neoprávněně vyplacenou mzdu a náklady na zvýšenou administrativu zaměstnavatele spojenou s vyšetřováním podvodu zaměstnance.

6. Z dopisu žalobce ze dne 17. 8. 2023 a dopisu žalovaného ze dne 31. 8. 2023 zjistil soud, že žalobce oznámil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 8. 2023 považuje za neplatné, neboť se svým jednáním nedopustil porušení povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem a současně namítal, že okamžité zrušení pracovního poměru není podepsáno jednatelem žalované společnosti. Trval na svém dalším zaměstnávání. Žalovaná se svým dopisem ze dne 31. 8. 2023 reagovala tak, že argumenty o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru odmítá a považuje pracovní poměr za skončený dne 9. 8. 2023. Přílohou dopisu bylo okamžité zrušení pracovního poměru z 9. 8. 2023 a plná moc , tituly před jménem, , jméno FO, .

7. Z výňatku elektronické evidence pracovní doby založený na č. l. 18-20 spisu a přehledu neodpracované doby založené na č. l. 23 bylo zjištěno, že v šestnácti dnech v období od 13. 6. 2023 do 9. 8. 2023 se žalobce přihlásil do evidence pracovní doby prostřednictvím virtuálního terminálu mimo pracoviště, v důsledku čehož bylo v evidenčním systému žalovaného vyznačeno již zahájení práce žalobce, který až s časovým odstupem v průměrné délce okolo jedné hodiny vstoupil na pracoviště, což bylo zaznamenáno v elektronickém systému označením GateIn. V těchto dnech byl časový rozdíl od vyznačení zahájení pracovní doby prostřednictvím virtuálního terminálu do vstupu do areálu dne 13. 6. 2023 v trvání 63 minut, dne 20. 6. 2023 v trvání 52 minut, 21. 6. 2023 v trvání 61 minut, 28. 6. 2023 v trvání 37 minut, 30. 6. 2023 v trvání 71 minut, 4. 7. 2023 v trvání 69 minut, 7. 7. 2023 v trvání 67 minut, 10. 7. 2023 v trvání 47 minut, 14. 7. 2023 v trvání 46 minut, 17. 7. 2023 v trvání 67 minut, 21. 7. 2023 v trvání 37 minut, 24. 7. 2023 v trvání 48 minut, 25. 7. 2023 v trvání 60 minut, 26. 7. 2023 v trvání 64 minut, 28. 7. 2023 v trvání 51 minut, stejně jako 9. 8. 2023.

8. Z plné moci ze dne 17. 2. 2023 zjistil soud, že jednatel žalované dne 17. 2. 2023 zmocnil , tituly před jménem, , jméno FO, k zastupování společnosti ve všech úkonech a jednání, které souvisí mimo jiné s uzavíráním, změnou a ukončením pracovního poměru zaměstnanců společnosti, včetně všech jednání souvisejících.

9. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil soud, že je zaměstnancem žalované v pozici IT manažer a žalobce byl jeho podřízeným v týmu IT pracovníků. Poté co byl , jméno FO, upozorněn na příchod zaměstnance do zaměstnání, který byl v době příchodu již v evidenčním systému přihlášen, snažil se svědek zjistit, zda v systému není chyba. Chyby v systému nenašel, avšak zjistil že k popsanému jednání dochází proto, že zmiňovaný pracovník (odlišný od žalobce) si vyznačil začátek pracovní doby pomocí vzdáleného přístupu a až následně prošel branou na pracoviště, přičemž časový odstup mezi tím byl mezi půl hodinou až hodinou. Možnost tohoto vzdáleného přístupu byla zavedena pro umožnění práce z domova, což umožňovalo vyznačit si pracovní dobu doma, pomocí firemního počítače virtuálním terminálem. Svědek, proto zkontroloval všechny pracovníky svého týmu od začátku roku 2022, tak že zkontroloval systém, který eviduje docházku a zjistil, u zmiňovaného pracovníka a rovněž u žalobce, že si několikrát za měsíc evidovali docházku tak, že se přihlásili vzdáleným přístupem do evidence pracovní doby a posléze až s časovým odstupem prošli branou a následně se fyzicky již nepřihlásili do evidence pracovní doby prostřednictvím karty a fyzického snímače. Tyto skutečnosti sdělil , tituly před jménem, , jméno FO, , s ní probrali další postup v této věci a dohodli se, že to budou řešit rozvázáním pracovního poměru s oběma pracovníky. Oba tyto pracovníky, tedy i žalobce konfrontovali s tímto zjištěním a to tak, že na projektoru promítli elektronickou evidenci pracovní doby, tak jak je částečně vytištěná na č. l. 18-20 tohoto spisu. Žalobce k tomu nejprve říkal, že v uvedené době po virtuálním přihlášení dělal nějakou vzdálenou podporu uživatelům, svědek mu však nevěřil, upozornil jej, že těch případů je více a on nakonec připustil, že si tímto postupem připisoval odpracované hodiny. Žalobce nezpochybňoval časové údaje této evidence pracovní doby. Probíhalo to tak, že žalobce po virtuálním připojení se zhruba po minutě v popsaných případech odpojil, takže nemohl provádět (mimo pracoviště) vzdálenou podporu uživatelům, neboť po odpojení se nemohl dostat do sítě firmy a nemohl vykonávat svoji práci. Měl maximálně přístup ke svým e-mailům, ale nemohl provádět řešení požadovaných problémů zaměstnanců žalované, nemohl se dostat do tzv. tiketovacího systému. Svědek hodnotil žalobce jako podřízeného, tak že pracoval vždy dobře, nebyly s ním žádné problémy a dobře spolupracoval i s ostatními spolupracovníky.

10. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil soud, že je zaměstnancem žalované v pozici manažer lidských zdrojů od roku 2018. V srpnu 2023 svědkyně viděla kolem oken své kanceláře procházet pracovníka žalované okolo 8:30 hodin, to je v době, kdy již dle své pracovní doby měl být na pracovišti. Proto se podívala do systému elektronické docházky, do které má přístup a zjistila, že si tento pracovník již fyzicky označil příchod na pracoviště, takže měl být na pracovišti, a ne pod okny její kanceláře. Zavolala , tituly před jménem, , jméno FO, , jeho nadřízenému, situaci mu popsala a on začal prověřovat u všech svých podřízených zaměstnanců na oddělení IT, jak k tomu mohlo dojít. Nakonec zjistil, že se tento pracovník přihlašuje dálkovým přístupem z domu a až s časovým odstupem přichází na pracoviště. Při tomto prověřování zjistil, že není sám, že takto si někdy pracovní dobu zaznamenával i žalobce. Své podřízené si , tituly před jménem, , adresa, zkontroloval proto, že pracovníci jeho IT skupiny mají přístup do systému firmy a mají na starosti i docházkový systém a chtěl vyloučit zneužívání tohoto systému. Po tomto zjištění se sešli asi druhý den a dohodli se na dalším postupu. Tento den si znovu všimli u žalobce, že se přihlásil dálkovým přístupem, posléze šel do místnosti s fyzickým snímačem zachycujícím vstup na pracoviště, kde si měl vstup kliknout, ale po nahlédnutí do systému oba zjistili, že kliknutí neprovedl, že již byl přihlášen dálkově. Žalobce si zavolali do zasedací místnosti, promítli mu záznam z docházkového systému a chtěli po něm vysvětlení. On nejprve říkal, že si v popsaných dnech zapomněl kliknout příchod fyzicky a to opakovaně, ale protože těchto případu bylo více, ptal se jej , tituly před jménem, , adresa, , jestli si tímto způsobem náhodou nepřipisoval hodiny a on se nakonec přiznal, že ano. Protože již předtím byli rozhodnuti rozvázat s žalobcem pracovní poměr, měla svědkyně připraveno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobci předala a sdělila mu, že dojde k přepočtu skutečně odpracovaných hodin a firma bude žádat náhradu škody. Dala mu k podpisu i listinu se souhlasem s náhradou škody. Svědkyně s ohledem na své pracovní zařazení provádí veškerou personální agendu, takže uzavírá i rozvazuje pracovní poměry se zaměstnanci. Jednak to má v popisu práce, ale rovněž má k tomu udělenou plnou moc. V době doručování okamžitého zrušení pracovního poměru svědkyně orientačně znala dobu, po kterou žalobce s ohledem na popsaný postup neměl odpracováno, neměla to však sečteno na minutu. Viděla rozdíl mezi virtuálním přihlášením a průchodem vrátnicí.

11. Podle § 55 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdyb) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

12. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné jinak se k němu nepřihlíží.

13. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě do dvou měsíců ode dne kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud právní záměr, dle něhož žalobce ve dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit okamžitým zrušením uplatnil v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce u soudu neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou splnění věcných a formálních podmínek platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu § 60 zákoníku práce. Z výše uvedeného skutkového stavu vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo vyhotoveno v písemné formě, tedy obsah tohoto právního jednání byl uveden na listině a byl podepsán zaměstnancem žalované v pozici manažer lidských zdrojů , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy zaměstnancem, do jehož náplně práce spadá rozvazování pracovního poměru. K námitce žalobce je proto nutno konstatovat, že pro splnění písemné formy není nezbytný podpis statutárního orgánu, ale postačuje i podpis zaměstnance, který zastupuje právnickou osobu v rozsahu obvyklém vzhledem k jeho zařazení nebo funkci ve smyslu § 166 odst. 1 občanského zákoníku. Je nepochybné, že zaměstnanec v pozici manažer lidských zdrojů má ve své náplni práce uzavírání a rozvazování pracovního poměru, jak ostatně vyplývá i z podpisu téhož zaměstnance na pracovní smlouvě účastníků a dohodách o změně pracovní smlouvy. Navíc z doložené plné moci je patrno, že , tituly před jménem, , jméno FO, skutečně v náplni práce rozvazování pracovního poměru měla a byla zmocněla jednatelem k tomuto právnímu jednání. Rovněž skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru je na této listině provedeno tak, že jej není možno zaměnit s jiným, v žádném případě není neurčité a je z něho patrno, v čem žalovaná spatřovala zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, bez ohledu na to, že v této listině není uveden čas, který uběhl od přihlášení virtuálním terminálem po skutečný příchod žalobce na pracoviště. Je proto možno shrnout, že věcné a formální podmínky okamžitého zrušení pracovního poměru, jak jsou vyžadovány v ustanovení § 60 zákoníku práce splněny byly.

16. Při splnění výše uvedených věcných a formálních podmínek platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru se soud dále zabýval otázkou, zda se žalobce svým jednáním, skutkově vymezeným v okamžitém zrušení pracovního poměru, dopustil porušení svých povinností vyplývající z právních předpisu vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

17. Ze čtených listin, a to přehledu neodpracované doby a výňatku elektronické evidence pracovní doby, které jsou založeny na č. l. 18-20 spisu a ze svědeckých výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, vzal soud prokázáno, že žalobce v šestnácti dnech od 13. 6. 2023 do 9. 8. 2023 si v elektronické evidenci pracovní doby za použití virtuálního terminálu na dálku vyznačil započetí pracovní doby, aniž by v tu dobu se nacházel na pracovišti, či vykonával práci pro zaměstnavatele. Do místa výkonu práce se dostavil až s časovým odstupem v průměru jedné hodiny, což znamená, že mu dle této elektronické evidence byla evidována pracovní doba v celkovém rozsahu 891 minut, aniž by se žalobce nacházel na pracovišti a vykonával práci podle pracovní smlouvy. Navíc z těchto důkazů vyplynulo, že tento postup byl v rozporu s povinností žalobce řádně si vyznačovat výkon práce a zahájení (i ukončení) pracovní doby, a že takto žalobce postupoval úmyslně za účelem vykázání delší pracovní doby, než kterou ve skutečnosti odpracoval. Žalobce nakonec toto nerozporoval, pouze si nebyl jistý, zda v důsledku tohoto postupu byl časový rozdíl mezi vyznačením zahájení začátku pracovní doby a skutečným vstupem do areálu takový, jak vymezila žalovaná. S uvedeného je patrno, že tímto jednáním žalobce nepochybně porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci, a soud proto hodnotil intenzitu tohoto porušení. Přihlížel zde zejména k tomu, že žalobce s ohledem na své pracovní zařazení patřil mezi zaměstnance, kteří mají na starosti počítačové systémy žalované, tedy i zmiňovaný elektronický systém evidence pracovní doby, který zaměstnavateli slouží k tomu, aby byla přesně evidovaná doba, kterou zaměstnanec stráví na pracovišti nebo při výkonu práce pro zaměstnavatele z domu. Žalobce však záměrně a úmyslně tento docházkový systém zneužil ke svému prospěchu tak, že si díky němu vyznačoval jako odpracovanou dobu i čas, kdy se nenacházel na pracovišti ani nevykonával práci pro zaměstnavatele dle pracovní smlouvy. Rovněž nelze přehlédnout, že nešlo o ojedinělé, ale opakující se jednání žalobce (v měsíci červenci téměř každý druhý pracovní den) a dá se důvodně předpokládat, že pokud by tento postup nebyl zaměstnavatelem zachycen, pokračoval by v něm žalobce i nadále. Toto jednání navíc zaměstnavateli způsobilo škodu, představující proplacení neodpracované pracovní doby. Ze všech těchto důvodů dospěl soud k závěru, že zmiňované porušení povinností žalobcem je nutno vyhodnotit jako porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, při kterém nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával, byť třeba v zákonné výpovědní lhůtě. V daném případě tedy byl naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a z toho důvodu soud žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru jako nedůvodnou zamítnul.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud dle ustanovení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 2 500 Kč představující přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, podání žalované na výzvu soudu (doplnění tvrzení) a účast u jednání dne 20. 3. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny. Dále mu přísluší odměna za účast u jednání, které se dne 6. 12. 2023 nekonalo v rozsahu poloviční sazby, 6 režijních paušálů po 300 Kč a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce žalované ke dvěma jednáním v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč. Po navýšení o DPH činí tyto náklady celkem 19 299,50 Kč.