8 C 268/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18 435,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 1 258,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 552,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 281,57 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 758,06 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 3. 2021 a od 2. 3. 2021 do zaplacení z částky 1 258,05 Kč a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 500,01 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 758,06 Kč, úroku v kapitalizované výši 13 552,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 758,06 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a za dobu do 21. 12. 2020 v kapitalizované výši 1 281,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 677,74 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 12 888 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 2 499,99 Kč a dluží částku 25 388,01 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 13 758,06 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil,, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standardní informace, žádostí o úvěr ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z 18. 1. 2021, výzvy k úhradě z 8. 2. 2021 a 15. 3. 2021 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatky v celkové výši 12 888 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byla v roce 2018 zaměstnancem a jeho příjem činil 11 000 Kč měsíčně, což bylo ověřováno výplatními paskami. Celkové měsíční výdaje měly činit v roce 2018 celkem 6 910 Kč, z čehož výdaje na bydlení, které byly ověřeny nájemní smlouvou, činily 3 000 Kč a srážky ze mzdy 500 Kč a zbývajících 3 410 Kč byly výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Tyto další výdaje nebyly ověřovány ničím. V té době mělo být ukončeno exekuční řízení vedené proti žalovanému (tvrzení o doplacení exekuce). Dopisem ze dne 18. 1. 2021 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a výzvou z 8. 2. 2021 byl vyzván k úhradě dluhu do 1. 3. 2021.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy a výdaje, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr. Dle této listiny byly ověřovány pouze jeho příjmy a výdaje na bydlení. Poskytovatel úvěru dále vycházel ze sdělení žalované, že na stravu, ošacení, dopravu a další běžné výdaje mu postačuje pouze 3 410 Kč, tedy necelých 120 Kč na den a proto usoudil, že žalovaný bude z příjmu 11 000 Kč, z něhož je sráženo měsíčně 500 Kč, splácet měsíčně 1 992 Kč v situaci, kdy v předchozí nesplněné závazky měly být vymoženy v exekuci. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovaným neplatná.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 2 499,99 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 500,01 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 1. 3. 2021, proto se dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 2. 3. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.