8 C 317/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 240,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 648,19 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 2 000 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 690 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 6 648,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 240,58 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a pojistného ve výši 290 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 3. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 2 000 Kč a dluží částku 15 690 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 5 690 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], výzvy k úhradě z 7. 5. 2020 včetně podacího lístku, sdělení [právnická osoba] z [datum] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a pojistné ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno a zapsáno do zákaznické karty žalovaného, že žalovaný měl být v roce 2016 zaměstnancem [právnická osoba] se mzdou ve výši 17 000 Kč měsíčně, ověřenou údajně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dle sdělení tohoto zaměstnavatele však žalovaný nikdy jejich zaměstnancem nebyl. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 8 200 Kč, z čehož nájemné činilo 4 500 Kč. Dopisem ze dne [datum] mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 7.5.2020.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla, právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Dokazováním bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný nebyl zaměstnán u společnosti, která je v zákaznické kartě uvedena jako zaměstnavatel a mzda, která je zde uvedena byla smyšlená. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného, s odhlédnutím od smyšlené, s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen jakýkoliv úvěr splácet. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná.

7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 2 000 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 8 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6.12.2019, který mu byl doručován 7.1.2020 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 10.1.2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 20.1.2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 8 000 Kč dne 21.1.2020 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

8. Protože žalovanému, který byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.