8 C 319/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Ing. Ivy Valentové a Jiřiny Onderkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 24 208,34 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru učiněné žalovanou dne [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že je zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a po provedené změně jde o pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou. Vykonávala sjednaný druh práce sociální pracovník a ke dni 1. 10. 2012 byla jmenovaná na vedoucí místo – vedoucí sociálně právní poradny. Dne 22. 4. 2021 obdržela žalovaná sdělení Městského soudu v Praze, že u ní byla zřízena základní odborová organizace a dne 26. 4. 2021 byla žalobkyně zvolena předsedkyní této odborové organizace. Dne 28. 4. 2021 jí ředitelka žalované sdělila, že jí odvolává z funkce sociálně právní poradny a zároveň jí dává výpověď z pracovního poměru z důvodu organizačních změn – nadbytečnosti s tím, že má ihned odevzdat klíče a od následujícího dne bude do konce pracovního poměru doma. Žalobkyně nepřevzala písemné odvolání z funkce a výpověď z pracovního poměru, proto vyžádala následným dopisem zaslání jejich kopií a sdělila, že trvá na svém pracovním poměru dle uzavřené pracovní smlouvy. Žalobkyně shledává neplatnost výpovědi pro rozpor s ustanovením § 61 zákoníku práce, neboť žalovaná neprojednala její výpověď s odborovou organizací a rovněž pro rozpor s ustanovením § 73a zákoníku práce, neboť jí žalovaná nenavrhla změnu jejího dalšího pracovního zařazení na jinou práci, odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, přestože v útvaru sociálně právní poradny byla vždy tři pracovní místa s druhem práce sociální pracovník, která nebyla obsazena.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nespornými tvrzení žalobkyně o vzniku pracovního poměru stejně jako o odvolání z funkce a rozvázání z pracovního poměru. K tomu doplnila, že písemné odvolání z funkce i výpověď z pracovního poměru bylo žalobkyně osobně doručeno 28. 4. 2021. Žalobkyně po přečtení odvolání z funkce a výpovědi sdělila, že jejich převzetí nepodepíše a odešla z kanceláře ředitelky. O zřízení odborové organizace se žalovaná dověděla 16. 4. 2021, kdy jí bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze o přenesení místní příslušnosti do spolkového rejstříku, avšak o tom, že žalobkyně byla zvolena předsedkyní této odborové organizace u žalované se do 30. 4. 2021 žalovaná nedozvěděla. Proto nemohla s touto odborovou organizací předem projednat výpověď z pracovního poměru. Žalovaná tvrdila, že ke dni 28. 4. 2021, kdy byla žalobkyni výpověď doručována, byla v odborném sociálním poradenství zřízena tři pracovní místa, a to vedoucí sociální pracovnice, tedy vedoucí funkce, ze které byla žalobkyně odvolána a dvě sociální pracovnice, tj. pozice, které byly obsazeny [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V odborném sociálním poradenství tedy k tomuto datu nebylo žádné volné pracovní místo a ani jinde v organizační struktuře žalované nebylo žádné jiné vhodné pracovní místo odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalovaná zdůrazňovala, že odborné sociální poradenství je druhem sociální služby, které podléhá registraci dle zákona č. 108/2006 Sb., na základě této registrace je pevně dán počet zaregistrovaných pracovních míst, tedy i zmiňovaná tři pracovní místa v odborném sociálním poradenství. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že existuje více organizačních schémat sociálně právního poradenství, kdy jedno (nazvané organizace a systematizace pracovních míst) předkládá žalovaná každoročně zřizovateli pro jeho potřeby a druhé (založeno na čl. 23 spisu) je jediným platným organizačním schématem, které se předkládá Krajskému úřadu a které je neměnné od 1. 6. 2017. Po odvolání žalobkyně z funkce vykonávala práce odpovídající této funkci ředitelka organizace, a protože paní [příjmení] vykonávala funkci sociální pracovnice pouze krátkou dobu a nebylo ověřeno, zda se na této pozici osvědčí, nebyla bezprostředně po odvolání žalobkyně jmenována do vedoucí funkce. Ředitelka žalované neměla potřebu personální stav bezprostředně po odvolání žalobkyně řešit, výběrové řízení vypsala až v říjnu 2021 a po přihlášení sedmi uchazečů byla vybrána paní [příjmení]. Pokud se v organizačním schématu ze dne [datum] objevuje další sociální pracovnice, ta přicházela v úvahu pouze za splnění podmínek dlouhodobé nemocenské stávajících sociálních pracovníků, což se však po celou dobu od roku 2017 nestalo. Poté co žalobkyně zpochybnila zmiňované doplněné tvrzení o neměnném počtu dvou sociálních pracovníků od roku 2017, žalovaná u jednání dne 22. 2. 2022 připustila, že v roce 2017 a 2018 byly u žalované zaměstnané v pozici sociální pracovník tři zaměstnankyně, což odůvodňovala dlouhodobou pracovní neschopnosti žalobkyně, kdy se předpokládalo, že do zaměstnání nenastoupí. U tohoto jednání žalovaná přišla nově s tvrzením, že důvodem odvolání bylo nevhodné a arogantní chování žalobkyně, která dlouhodobě porušovala pracovně právní předpisy, pokyny nadřízené, nedodržovala provozní dobu sociálně právní poradny, nebyla loajální k zaměstnavateli a podávala na ně opakované stížnosti u zřizovatele, čímž způsobila špatnou atmosféru, která narušovala plnění úkolů žalované.

3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně dodatku ze dne [datum] a listiny nazvané popis pracovní činnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřely dne [datum] pracovní smlouvu se sjednaným dnem nástupem do práce 1. 9. 2011 a sjednaným druhem práce sociální pracovník. Pracovní poměr sjednaný původně na dobu určitou byl dodatkem změněn na dobu neurčitou. Dne 1. 10. 2012 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucí sociálně právní poradny, kdy tato pozice v sobě obsahovala kromě práce sociální pracovnice i vedoucí činnost, spočívající v organizování řízení a kontrole práce pracovníků v sociálně právní poradně (sociálních pracovnic), jímž byla nadřízena a naopak byla přímou podřízenou ředitelky žalované.

4. Z odvolání z funkce a výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] zjistil soud, že tato listina obsahuje odvolání žalobkyně z funkce sociální pracovnice – vedoucí sociálně právní poradny a odůvodnění, že žalovaná nemá pro žalobkyni jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, a proto ji dává výpověď z pracovního poměru ve smyslu § 52 písm. c) ve spojení s ustanovením § 73a odst. 2 zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti. Listina je podepsána ředitelkou žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a obsahuje potvrzení o doručení zaměstnavatelem, ve kterém je uvedeno, že žalobkyně i přes poučení o obsahu odvolání a výpovědi a účincích doručení tyto odmítla převzít, což stvrdili svým podpisem kromě ředitelky žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

5. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně tímto oznámila žalované, že od 26. 4. 2021 u žalované působí odborová organizace s názvem základní organizace odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, centrum pečovatelské služby [obec], která splňuje podmínky uvedené v § 286 odst. 3 zákoníku práce a členové výboru této odborové organizace oprávnění jednat jejím jménem se zaměstnavatelem jsou předsedkyně [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Toto oznámení bylo žalované doručeno dne 30. 4. 2021.

6. Z pracovní smlouvy s datem [datum] včetně dodatku [číslo] ze dne [datum] a oznámení o jmenování do funkce ze dne [datum] zjistil soud, že dne [datum] uzavřela žalovaná s [jméno] [příjmení] pracovní poměr s pracovním zařazením sociální pracovník, který se po změně s účinností od 30. 9. 2021 stal pracovním poměrem na dobu neurčitou a s účinností od 27. 10. 2021 byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jmenována do funkce vedoucí sociálně právní poradny.

7. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně dodatku ze dne [datum], [datum], [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] je zaměstnancem žalované v pozici sociální pracovník od 2. 11. 2009.

8. Z organizačního schématu předloženého žalovanou a založeného na čl. 23 bylo zjištěno, že dle tohoto schématu má sociální službu spočívající v odborném sociálním poradenství zajišťovat vedoucí sociálně právní poradny – sociální pracovník a dvě sociální pracovnice, kdy má jít o aktualizaci ke dni 1. 6. 2017, přičemž toto organizační schéma neobsahuje případný podpis či razítko.

9. Z dopisu ze dne 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že tento dopis odeslaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na adresu odborové organizace k rukám žalobkyně obsahoval v příloze 1 až 4 organizaci a systematizaci pracovních míst za dobu od 1. 1. 2019 do 1. 1. 2022, dle kterých odborné sociální poradenství u žalované měla zajišťovat vedoucí sociální pracovnice, dvě sociální pracovnice a sociální pracovnice na půl úvazku v případě zástupu za nemocenské.

10. Z výpisu z internetových stránek žalované (čl. 44 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná nabízela místo vedoucí sociálně právní poradny, dle něhož se zájemci o uvedenou pracovní pozici mohli ucházet přihláškou do 25. 10. 2021 do výběrového řízení.

11. Z nabídky volných míst Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] ze dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že stejné volné místo nabízel i úřad práce.

12. Ze záznamu o výběrovém řízení na pozici vedoucí sociálně právní poradny s datem [datum] bylo zjištěno, že na toto místo byla vybrána ze čtyř uchazečů [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

13. Z předávacího protokolu ze dne 10. 3. 2017 bylo zjištěno, že tohoto dne žalobkyně předala pracovnici [příjmení] a druhé neupřesněné pracovnici vybavení kanceláře [číslo] dle inventárního seznamu včetně klíčů, mobilního telefonu a hesel k PC.

14. Z listin nazvaných organizace a systematizace pracovních míst ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] předložených žalovanou bylo zjištěno, že dle těchto listin měly do 31. 12. 2018 zajišťovat službu odborného poradenství celkem tři pracovnice, a to vedoucí sociální pracovnice a dvě sociální pracovnice. Od 1. 1. 2019 došlo k navýšení počtu pracovníků v odborném sociálním poradenství o sociální pracovnici pracující na půl úvazku jako zástup za nemocenské.

15. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně popisu pracovní činnosti a pracovních náplní, oznámení o ukončení pracovního poměru ze dne [datum], pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně popisu pracovní činnosti, pracovní náplně a dodatku [číslo] výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] zjistil soud, že [jméno] [příjmení] byla zaměstnancem žalované v útvaru sociálně právní poradny v zařazení sociální pracovník od [datum] do [datum] a poté od [datum] do [datum], kdy pracovní poměr skončil výpovědí.

16. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně popisu pracovní činnosti, pracovní náplně a dodatku [číslo] výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byla zaměstnancem žalované v útvaru sociálně právní poradny jako sociální pracovník od [datum] a dne [datum] dala z pracovního poměru výpověď.

17. Z listin tvořící osobní spis žalobkyně, a to osobního hodnocení zaměstnance ze dne [datum] a za rok 2020 (bez data), žádosti o opravu zařazení do platové třídy ze dne [datum], ze dne [datum] včetně odpovědi, záznamu (čl. 152) včetně propustky, záznamu z kontroly ředitele ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně měsíčního výkazu a seznamu výkonů a statistiky účtu a propustek ze dne [datum], zápisu z porady vedení [číslo] 2020, zápisu z porady úseku [číslo] 2020, záznamu z kontroly ředitele ze dne [datum], ze dne [datum] včetně propustky, měsíčního výkazu zaměstnance za duben 2021 a záznamu bez data soud zjistil, že ředitelka žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobkyni v osobním hodnocení hodnotila ještě v lednu 2019 jako vynikajícího pracovníka pokud jde o profesní znalosti a dovednosti, kvalitu práce, samostatnost, zodpovědnost a spolehlivost a jako velmi dobrého pracovníka pokud jde o sociální kontakt. Žalobkyni s tímto hodnocením seznámila [datum]. Dopisem ze dne 16. 10. 2020 požádala žalobkyně zaměstnavatele opětovně o opravu zařazení do vyšší platové třídy, kdy nesouhlasila se zařazením do 10 platové třídy katalogu prací s tím, že patří do 12 platové třídy a požádala i o finanční dorovnání od roku 2017, včetně příplatků za vedení do konce listopadu 2020 s tím, že v opačném případě bude nucena záležitost řešit právní cestou. Žalovaná v odpovědi na tuto žádost vyjádřila přesvědčení, že stávající zařazení do 10 platové třídy je odpovídající. V té době se v osobním spise žalobkyně objevuje záznam s datem 14. 10. 2020, dle něhož měla být dne 13. 10. 2020 žalobkyně kolem 13 hodiny spatřena v [anonymizováno] a reagovala tím, že byla u lékaře, přičemž předložila neschválenou propustku potvrzenou [anonymizováno] [příjmení] [jméno]. V hodnocení zaměstnance za rok 2020, které je nepodepsané hodnotitelem, nedatované a neobsahuje datum seznámení zaměstnance s hodnocením ani jeho podpis, je s ohledem na profesní znalosti a dovednosti žalobkyně hodnocena jako vynikající, stejně jako u kritéria samostatnosti, avšak kvalita práce, zodpovědnost, spolehlivost a sociální kontakt jsou hodnoceny nevyhovující, nedostačující. Od roku 2021 se ve spise objevují záznamy z kontroly ředitele. V záznamu ze dne 15. 1. 2021 je vytýkáno netransparentní navádění klientů v evidenčním systému, nesrovnalosti a skutečnost, že pod svým uživatelským jménem měla poskytnout poradenství čtyřem klientům v době, kdy byla v pracovní neschopnosti. V zápise ze dne 16. 9. 2020 ředitelka žalobkyni připomenula dobu přestávky na oběd a řádné denní značení začátku a konce přestávky s řádným vypisováním propustek k lékaři, v záznamu z kontroly ředitele ze dne 22. 4. 2021 jí vytkla nesplnění úkolů spočívajícího v periodickém proškolení zaměstnanců organizace v oblasti GTPR. V kontrole 27. 4. 2021 mělo být zjištěno, že v kanceláři [číslo] nebyl nikdo přítomen a na dveřích nebyla žádná informace pro klienty, přičemž dle elektronické evidence docházky žalobkyně pracoviště neopustila, nikam neodešla, na mobilním telefonu byla nedostupná a o odchodu z pracoviště ředitelku neinformovala. Později svou nepřítomnost na pracovišti odůvodnila návštěvou lékaře, kterou nedoložila schválenou a podepsanou propustkou. Tyto zápisy z kontroly ředitele jsou podepsány pouze ředitelkou. Dále osobní spis obsahuje nedatovaný záznam, kde je konstatováno, že žalobkyně před odchodem na pracovní neschopnost nepředala činnost tak, jak je uloženo vnitřním předpisem, čímž porušila svoje povinnosti.

18. Z registračního spisu Krajského úřadu pro [územní celek], odbor sociálních věcí, týkajících se žalované – písm. c) zejména rozhodnutí ze dne 5. 2. 2015 včetně příloh a podkladů týkajících se odborů sociálního poradenství bylo zjištěno, že služba sociálního poradenství je žalovanou poskytováno od roku 2005. Organizace sociálního poradenství se v průběhu času měnila, toto bylo původně řízeno ředitelkou žalované a zajišťováno dvěma sociálními pracovníky a jedním pracovníkem sociální péče na poloviční úvazek. Dle seznamu pracovníků od [datum] zajišťovaly tuto činnost tři pracovnice ([celé jméno žalobkyně], [příjmení], [příjmení]) a od [datum] opět tři pracovnice ([celé jméno žalobkyně], [příjmení], [příjmení]). Od 1. 1. 2015 došlo k navýšení počtu zaměstnanců, kdy zaměstnankyně [příjmení] z polovičního úvazku nastoupila na úvazek plný a od 2. 1. 2015 nastoupila do pracovního poměru na poloviční úvazek zaměstnankyně [příjmení]. V roce 2015, kdy vykonávaly sociální poradenství u žalované tři pracovnice na plný úvazek ([celé jméno žalobkyně], [příjmení], [příjmení]) a jedna pracovnice na poloviční úvazek ([příjmení]). Poslední organizační schéma odborného sociálního poradenství v registračním spise je založeno 17. 10. 2012, dle něhož zajišťovaly tuto službu vedoucí sociální pracovnice a dvě sociální pracovnice, z toho jedna na poloviční úvazek.

19. Z výpisu z usnesení schůze Rady [územní celek] [část obce] včetně příloh ke sdělení ze dne 15. 3. 2022 zjistil soud, že zřizovateli žalované zasílá žalovaná každoročně svou organizační strukturu ke schválení průměrného přepočteného počtu zaměstnanců a dle těchto organizačních struktur v době od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018 zajišťovali sociálně právní poradenství tři pracovníci (vedoucí sociální pracovnice plus dvě sociální pracovnice) a od 1. 1. 2018 přibyl další sociální pracovník na půl úvazku na zástup za nemocenské na celý úvazek.

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] zjistil soud, že tato je zaměstnancem žalované od listopadu 2009 v pozici sociální pracovník. Žalobkyně nastoupila na stejné pracoviště v roce 2011 jako sociální pracovník a později se stala vedoucí sociálně právní poradny. Po většinu doby pracovali v sociálně právní poradně tři zaměstnanci, a to vedoucí a dvě sociální pracovnice. V roce 2016 žalobkyně dlouhodobě onemocněla a z důvodu personálních změn se stalo i to, že byla v poradně samotná jako sociální pracovník a proto požádala, aby byl někdo přijat. V roce 2017 v poradně kromě žalobkyně, která byla na nemocenské, pracovaly tři sociální pracovnice, tedy svědkyně, paní [příjmení] a paní [příjmení] na poloviční úvazek, a to do prosince 2018. Poté již byly v poradně vždy jen vedoucí a dvě sociální pracovnice. Když byla žalobkyně odvolána z funkce, zůstaly v poradně dvě sociální pracovnice. Svědkyně byla v roce 2021 na nemocenské od 7. 4. do 3. 6. a posléze nastoupila nemocenskou 25. 10. 2021 a v pracovní neschopnosti je dosud. [příjmení] [příjmení] (druhá sociální pracovnice) si v roce 2021 často brala ošetřovné, takže se stávalo, že svědkyně byla v poradně často sama. V říjnu 2021 zde byl přijat další sociální pracovník, tehdy již byla svědkyně na nemocenské. [příjmení] [příjmení] byla jmenována do funkce vedoucí sociálně právní poradny a dle svědkyně zde vykonávají práci po dobu její nemocenské dva pracovníci. Dle svědkyně žalobkyně vykonávala svou funkci dobře, byla přísná jak na sebe, tak na své podřízené a byla spolehlivá. S ohledem na zmiňovanou přísnost docházelo i ke konfliktům s podřízenými či nadřízenými, ale ne v takové míře, aby se to nedalo vyřešit. Šlo o konflikty v rámci pracovní roviny. Jako příklad svědkyně uvedla svou žádost o osobní ohodnocení, proti které byla ředitelka žalované, a proto docházelo na poradách někdy k výměně názorů. Svědkyně připustila, že žalobkyně si stěžovala u zřizovatele na zaměstnavatele, a to konkrétně na stav pracoviště, protože měla kancelář zasaženou plísní, což vedlo k jejím zdravotním problémům a to se vyřešilo někdy v roce 2019. Stěžovala si i na nerovné zacházení se zaměstnanci, stejně jako svědkyně a konkrétně si stěžovaly na ředitelku, která je nutila vykonávat věci, které nepatřily do jejich pracovní činnosti. S touto stížností z roku 2020 byly úspěšní. Svědkyně má za to, že žalobkyně si stěžovala i na inspektorát práce ohledně nerovného zacházení se zaměstnanci, avšak neví s jakým výsledkem.

21. Ze svědecké výpovědi Mgr. [jméno] [příjmení] zjistil soud, že je zaměstnancem žalované od 1. 10. 2020, kdy nastoupila jako sociální pracovník. Spolu s ní na stejné pozici pracovala paní [příjmení] a žalobkyně byla její nadřízenou v pozici vedoucí sociálně právní poradny. Poté co žalobkyně dostala výpověď, zde zůstala s paní [příjmení] sama a věci konzultovala s ředitelkou, která v podstatě zastupovala vedoucí. Někdy v létě 2021 jí ředitelka oslovila s tím, že bude vypisovat výběrové řízení, zda se přihlásí, ona však říkala, že o pozici zájem nemá. Nakonec své stanovisko změnila, na podzim 2021 se přihlásila u výběrového řízení a byla jmenována do funkce vedoucí. V téže době byla do pracovního poměru přijata další sociální pracovnice, takže v sociálně právní poradně jsou nyní tři pracovně zařazení zaměstnanci. Žalobkyni hodnotila jako schopnou vedoucí, avšak od počátku cítila, že je zde napětí mezi ředitelkou žalované případně ekonomickým oddělením a žalobkyní. Žalobkyně se někdy chovala konfliktně, což svědkyni vadilo. Vždy šlo o věci pracovního charakteru. Svědkyně připustila, že v zaměstnání byli málokdy přítomni všichni tři pracovníci. Svědkyně ihned po nástupu nastoupila na ošetřovné, kde byla asi do konce listopadu 2020, poté co nastoupila do práce, byla na nemocenské naopak paní [příjmení], takže zde byla sama zhruba do konce prosince 2020 a rovněž v roce 2021 byla svědkyně na ošetřovném od 1. 3. 2021 do začátku dubna 2021. Z těchto důvodů byla fakticky na pracovišti vykonávaná činnost ve třech lidech jenom v měsících lednu a únoru 2021. Svědkyně jako vedoucí sociálně právní poradny vykonává i práci sociálního pracovníka v podstatě ve stejném rozsahu jako před jmenováním právě z toho důvodu, že je nutno zastupovat i nepřítomné pracovníky. I v současné době jsou v poradně pouze dvě, protože paní [příjmení] je čtvrtý měsíc v nemocenském stavu. Dle svědkyně je ideální stav na pracovišti tři pracovnice včetně vedoucí.

22. Po zhodnocení výše uvedených výsledků dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého se žalobkyně stala zaměstnankyní žalované od 1. 9. 2011 a pracovní poměr se s ohledem na uzavřené dodatky k pracovní smlouvě stal pracovním poměrem sjednaným na dobu neurčitou. Žalobkyně původně vykonávala práci sociálního pracovníka v sociálně právní poradně a s účinností od 1. 10. 2012 byla jmenována do vedoucí funkce nazvané sociální pracovnice, vedoucí sociálně právní poradny. V této funkci byla přímo podřízená ředitelce žalované a naopak byla nadřízená sociálním pracovnicím v sociálně právní poradně. Její pracovní činnost tedy obsahovala kromě sociálního poradenství i organizování řízení a kontrolu práce svěřených pracovníků v sociálně právní poradně. Dle organizační struktury žalované měly v době trvání pracovního poměru žalobkyně zajišťovat službu sociálně právního poradenství do 31. 12. 2018 tři pracovníci, a to vedoucí sociálně právní poradny – sociální pracovnice a dvě sociální pracovnice. Od 1. 1. 2018 přibylo další pracovní místo k zajišťování sociálně právního poradenství, a to sociální pracovnice pracující na poloviční úvazek jako zástup za zaměstnance na nemocenské. Tato organizační struktura však nebyla vždy důsledně dodržována, neboť v roce 2015 v sociálně právní poradně pracovala kromě vedoucí a dvou sociálních pracovnic ještě další sociální pracovnice na poloviční úvazek (paní [příjmení]) a od 1. 6. 2017 nejméně do 30. 11. 2018 tomu bylo stejně. Dle osobního hodnocení zaměstnance realizovaného ředitelkou žalované společnosti byla žalobkyně ještě v lednu 2019 hodnocena jako vynikající pracovník, což se začalo měnit v polovině roku 2019. Dopisem ze dne 29. 5. 2019 po předchozích osobních výzvách žalobkyně požádala žalovanou o opravu v zařazení do vyšší platové třídy a finanční dorovnání, když nesouhlasila se svým zařazením do 10 platové třídy a opakovaně tak učinila dopisem ze dne 16. 10. 2020, tentokrát již pod pohrůžkou řešení věci právní cestou. Posléze se v jejím osobním spise objevují záznamy ředitelky zaměstnavatele o porušování pracovní kázně a v následném osobním hodnocení zaměstnance za rok 2020 je kromě profesních znalostí a dovedností žalobkyně hodnocena jako nedbalý pracovník s nevyhovující kvalitou práce, nezodpovědný, nespolehlivý s nedostačujícím sociálním kontaktem. Nutno zdůraznit, že toto osobní hodnocení, na rozdíl od předchozího, neobsahuje označení hodnotitele, ani datum seznámení pracovníka s hodnocením a podpis zaměstnance. Dne 28. 4. 2021 byla žalobkyně ředitelkou žalované odvolána ze své vedoucí funkce a současně jí byla dána výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce s odůvodněním, že zaměstnavatel nemá pro žalobkyni práci odpovídající její kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Odvolání z funkce i výpověď z pracovního poměru bylo vyhotoveno písemně jednou listinou a dne 28. 4. 2021 bylo žalobkyni přečteno a osobně doručováno. Žalobkyně tuto listinu odmítla převzít, což potvrdili přítomná ředitelka, [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyně s výpovědí z pracovního poměru nesouhlasila a trvala na dalším zaměstnávání, což jí nebylo umožněno. V době odvolání žalobkyně z funkce dle výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] zajišťovaly službu sociálně právní poradenství fakticky maximálně dvě zaměstnankyně a po tomto odvolání zaměstnankyně jedna, a to z důvodu nemocenské sociální pracovnice [jméno] [příjmení] (od 7. 4. 2021 do 3. 6. 2021 a od 25. 10. 2021 dosud) či z důvodu čerpání ošetřovného [anonymizováno] [příjmení] (od října 2020 do konce listopadu 2020 a od 1. 3. 2021 do začátku dubna 2021) a stejně tomu tak bylo i v roce 2020, kdy dle výpovědi svědkyně [příjmení] byla tato na pracovišti sama zhruba do konce prosince 2020. Po odvolání žalobkyně z vedoucí funkce tuto převzala ředitelka žalované, na podzim roku 2021 bylo vyhlášeno výběrové řízení, po kterém byla [anonymizováno] [příjmení] jmenována do funkce vedoucí sociálně právní poradny. Následně byla přijata na pozici sociálního pracovníka další pracovnice. Těsně před odvoláním žalobkyně z funkce byla u žalované založena základní organizace odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, žalobkyně byla zvolena do funkce předsedy této odborové organizace a dne 30. 4. 2021 bylo žalované doručeno oznámení, že od 26. 4. 2021 u ní působí tato odborová organizace, jejíž předsedou je žalobkyně.

23. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce, výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

25. Podle odst. 4 citovaného ustanovení, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

26. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

27. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce, odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

28. Podle § 61 odst. 2 zákoníku práce, jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas.

29. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána.

30. Podle § 286 odst. 4 zákoníku práce, oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odst. 3; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.

31. Žalobkyně se domáhala neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2021. S ohledem na to, že pracovní poměr měl skončit 30. 6. 2021, učinila tak v dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 zákoníku práce. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou naplnění formálních požadavků výpovědi z pracovního poměru ve smyslu § 50 zákoníku práce. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že výpověď z pracovního poměru byla vyhotovena písemně, byla dána z důvodu výslovně stanoveného § 52 zákoníku práce a tento důvod byl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s důvodem jiným. Předmětná výpověď byla žalobkyni doručována do vlastních rukou na pracovišti, a protože žalobkyně přijetí této písemnosti odmítla, považuje se výpověď z pracovního poměru za doručenou žalobkyni dle ustanovení § 334 odst. 3 zákoníku práce.

32. Protože formální náležitosti výpovědi z pracovního poměru splněny byly, řešil soud dále otázku platnosti tohoto rozvázání pracovního poměru v souvislosti s ustanovením § 61 odst. 2 zákoníku práce, tedy zabýval se námitkou žalobkyně, že odborová organizace, které je žalobkyně předsedou, a která působí u žalované, nebyla požádána o předchozí souhlas s touto výpovědí z pracovního poměru. Zde soud vycházel ze skutečnosti, že tato odborová organizace, která vznikla 26. 4. 2021, doručila žalované oznámení, že splňuje podmínky podle odst. 3 § 286 zákoníku práce až dne 30. 4. 2021. Dle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce přitom oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje předmětné podmínky, tedy v daném případě toto oprávnění vzniklo 1. 5. 2021. Protože výpověď byla doručována 28. 4. 2021, nemohl zaměstnavatel odborovou organizaci požádat o předchozí souhlas s touto výpovědí, a proto neporušil svoji povinnost uvedenou v ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce. Proto výpověď nemůže být neplatná dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

33. Podle výše uvedeného ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce, odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance, pracovní poměr nekončí a zaměstnavatel je povinen zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci a až v případě, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo ji zaměstnanec odmítne, je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy výpovědní důvod, který žalovaná použila v napadené výpovědi. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalovaná měla k dispozici takové pracovní místo, které by odpovídalo kvalifikaci a zdravotnímu stavu žalobkyně v době výpovědi a zda zaměstnavatel splnil tzv. nabídkovou povinnost vyplývající z výše uvedeného zákoníku práce s ohledem na tvrzení žalobkyně. Protože žalobkyně vykonávala práci sociální pracovnice na tomto pracovišti jak před svým jmenováním, tak i po tomto jmenování, je nepochybné, že k takovému to zaměstnání měla dostatečnou kvalifikaci a žádný z účastníků netvrdí, že by ji zdravotní stav nedovoloval tuto práci vykonávat. Žalovaná tvrdí, že v odborném sociálním poradenství má pouze tři pracovní místa, tedy místo vedoucí sociální pracovnice a dvou sociálních pracovnic, že jde o pevně daný počet zaregistrovaných pracovních míst dle zákona č. 108/2006 Sb. a proto neměla ke dni 28. 4. 2021 v odborném sociálním poradenství volné pracovní místo, stejně jako jinde v organizační struktuře. S tímto tvrzením o třech registrovaných pracovních místech, které jsou pevně dané, soud nemůže souhlasit, neboť zmiňovaná registrace dle zákona č. 108/2006 Sb. neznamená, že příslušný Krajský úřad při rozhodování o registraci stanoví pevně počet pracovních míst poskytovatele služeb. Pro registraci je důležité, aby poskytovatel služby popsal personální zajištění poskytovaných sociálních služeb v souladu s § 78 odst. 5 zákona o sociálních službách a pro registraci rovněž nepochybně vyžaduje, aby pracovníci poskytující sociální služby k tomuto měli potřebné vzdělání a bezúhonnost jak vyplývá z obsahu registračního spisu, který byl soudu zaslán. Je nepochybné, že poskytovatel sociálních služeb tedy musí své služby personálně zajistit tak, aby je mohl řádně vykonávat, což ovšem neznamená, že by příslušný Krajský úřad stanovil maximální počet pracovníků pro zajištění daných služeb. Navíc ani žalovaná v minulosti nerespektovala organizační strukturu zasílanou Krajskému úřadu ke službě sociálního poradenství, když poslední organizační struktura, která je obsahem registračního spisu je z roku 2012 a počítá pouze se dvěma sociálními pracovníky kromě vedoucí, přičemž v roce 2015 navýšil počet zaměstnanců na celkově čtyři. Pro rozhodování soudu je však podstatné, že žalovaná v době výpovědi dle své organizační struktury, kterou prezentuje na svých webových stránkách a která odpovídá organizaci a systematizaci pracovních míst od 1. 1. 2019, počítá kromě vedoucí sociální pracovnice a dvou sociálních pracovnic i s další sociální pracovnicí pracující na poloviční úvazek jako zástup za nemocenské. Žalovaná, která v původních tvrzeních tuto skutečnost zamlčovala a soudu předložila pouze organizační strukturu účinnou k 1. 6. 2017, o které tvrdila, že se od té doby nezměnila, přitom v minulosti takovouto sociální pracovnici využívala. Jednak v roce 2015, kdy na poloviční úvazek vedle dvou sociálních pracovnic a vedoucí sociální pracovnice pracovala paní [příjmení] a taky v době od 1. 6. 2017 téměř do konce roku 2018, kdy v této pozici byla [jméno] [příjmení], a to zcela v rozporu s proklamovaným organizačním schématem. Je tedy možno uzavřít, že ke dni 28. 4. 2021, kdy byla žalobkyni doručována výpověď z pracovního poměru, měla žalovaná k dispozici kromě obsazených pracovních míst dvou sociálních pracovnic, další volné pracovní místo sociální pracovnice pracující na poloviční úvazek pro případ zástupu zaměstnanců na nemocenské. Soud proto vyhodnocoval, zda ke dni doručování výpovědi z pracovního poměru byla situace taková, že umožňovala zařadit žalobkyni na tuto pracovní pozici s ohledem na počet sociálních pracovnic, které tuto službu v té době fakticky vykonávaly v důsledku pracovních neschopností případně jiných důvodů, pro které nemohli práci vykonávat. Přestože žalovaná tvrdí, že ředitelka žalované v té době neměla potřebu personální stav sociálně právního poradenství bezprostředně po odvolání žalobkyně řešit, dokazováním byl prokázán opak. Obě vyslechnuté svědkyně [příjmení] i [příjmení] potvrdily, že v té době personální situace v sociálně právní poradně nebyla dobrá z důvodu opakovaných nemocenských [jméno] [příjmení] (před odvoláním i po odvolání žalobkyně z funkce) případně čerpání ošetřovného [anonymizováno] [příjmení], což mělo za následek, že v letech 2020 a 2021 (do přijetí nového pracovníka) nebyl počet sociálních pracovníků nikdy kompletní (s výjimkou ledna a února 2021) a i v únoru 2022, přestože byl přijat nový sociální pracovník, vykonávají na tomto pracovišti práci pouze dvě sociální pracovnice včetně [anonymizováno] [příjmení]. Je tedy nepochybné, že po odvolání z vedoucí funkce, tj. ke dni 28. 4. 2021, žalovaná měla pro žalobkyni k dispozici pracovní místo sociálního pracovníka nejméně na poloviční úvazek, a to i z toho důvodu, že vedoucí funkce, ze které byla žalobkyně odvolána, v sobě zahrnuje rovněž práci sociálního pracovníka, kterou po tomto odvolání nevykonával nikdo. Pokud by žalovaná tuto volnou pracovní pozici obsadila žalobkyní a posléze jmenovala [anonymizováno] [příjmení] do funkce vedoucí sociálně právní poradny, nebylo zapotřebí přijímat poté nového zaměstnance. To, že žalovaná tuto volnou pracovní pozici žalobkyni nenabídla, a raději akceptovala nedostatečné personální vytížení sociálně právní poradny, ukazuje na skutečnost, že důvodem k výpovědi nebyl nedostatek pracovního místa, který by odpovídal zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně, ale důvody jiné, ukazující spíše na tvrzenou osobní averzi ředitelky žalované k žalobkyni, která se v jejím osobním spise začíná projevovat kontrolami a výtkami poté, co žalobkyně opakovaně žádala o zařazení do jiného platového stupně. Není zcela logické, aby dle hodnocení ředitelky dosud vynikající pracovník se náhle stal pracovníkem, který je zcela nevyhovující, nezodpovědný a nespolehlivý a je rovněž s podivem, že k takto změněnému pracovnímu hodnocení se již pracovník nemohl vyjádřit, na rozdíl od hodnocení předchozích. Ovšem i v případě, že by skutečně pracovní výkonnost žalobkyně takto výrazně poklesla a žalovaná neplnila své úkoly a porušovala pracovní kázeň, nejde o důvod pro výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce a v souvislosti s tím není možno zneužívat ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce a po odvolání zaměstnance z vedoucího místa porušit nabídkovou povinnost a rozvázat s ním pracovní poměr z organizačních důvodů.

34. S ohledem na výše uvedené je možné uzavřít, že žalovaná nesplnila svoji povinnost uvedenou v § 73a odst. 2 zákoníku práce a poté, co žalobkyni odvolala z místa vedoucího zaměstnance, jí nenavrhla změnu jejího dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, přestože takovéto místo (sociálního pracovníka na poloviční úvazek pro zástupy v době nemocenských) měla. S ohledem na tuto skutečnost nenastala fikce výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce a výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 4. 2021 je proto neplatná. Soud z těchto důvodů žalobě vyhověl a určil, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí ze dne 28. 4. 2021 je neplatné.

35. Protože byla žalobkyně ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za šest úkonů právní služby po 2 500 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas při cestě advokáta z [obec] do [obec] a zpět (2x 30 min.) ke třem jednáním, což celkem činí 600 Kč a náklady na cestovné na trase z [obec] do [obec] a zpět 50 km, celkem ke třem jednáním. Ke všem těmto jednáním bylo použito osobní vozidlo s kombinovanou spotřebou 4,5 litrů benzínu, což při vyhláškové ceně 37,10 Kč za 1 litr a paušální sazbě 4,70 Kč na 1 km činí k jednomu jednání celkem 318 Kč. Při třech účastech na jednání tyto náklady představují celkem 954 Kč. Po navýšení o DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku činí tyto náklady celkem 24 208,34 Kč.