8 C 367/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Jiřiny Onderkové a Anny Kuboňové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované provedené listinou s datem [datum] je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 17 612,10 Kč k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal proti žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení jeho pracovního poměru, založeného pracovní smlouvou ze dne [datum], na jejímž základě žalobce nastoupil dne [datum] do práce u žalované na pozici [anonymizována tři slova], provedeného listinou ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že důvody pro okamžité zrušení je pracovního poměru u žalované tak, jak jsou v listině uvedeny, nemohou být kvalifikovány jako porušení pracovních povinností; tím spíše uvedené důvody nemohou být kvalifikovány ani samostatně, ani v souhrnu, byť v souhrnu ani nemohou být hodnoceny, jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, a tedy být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované. Žalobce k jednotlivým důvodům pro okamžité zrušení pracovního poměru vymezeným v okamžitém zrušení uvedl: a) [právnická osoba] [anonymizováno] ani [právnická osoba] [anonymizováno] nejsou konkurenty žalované; žalovaná podniká v rámci tzv. volné živnosti v oblastech maloobchodu a velkoobchodu s potravinami jako importér a exportér; [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] podnikají v rámci tzv. volné živnosti v oblasti nákupu a prodeje autodílů a autopříslušenství; pokud vůbec lze na tento důvod hledět jako na porušení pracovních povinností, intenzita není žádným způsobem významná, a to tím spíše, že žalovaná s ohledem na dlouhodobost činnosti žalobce o jeho činnosti věděla a tuto činnost tolerovala, uvedený důvod tedy není způsobilým důvodem pro zrušení pracovního poměru; b) důvod popsaný jako„ V roce 2019 jste jednomu z dodavatelů naší společnosti, [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], s nímž naše společnost v minulosti spolupracovala a vám jako vrcholovému manažerovi bylo dobře známo, že má v plánu obnovení spolupráce, e-mailem sdělil, že již u naší společnosti nepracujete, a že máte zájem s tímto dodavatelem spolupracovat ve prospěch vlastní nové společnosti; váš pracovní poměr přitom v daném období stále trval bez jakéhokoli omezení.“ je mj. skutkově neurčitý a nejasný a není tak způsobilý pro zrušení pracovního poměru; c) důvod popsaný jako„ V lednu roku 2020 jste na pracovišti a v pracovní době vyřizoval záležitosti vlastního soukromého podnikání, tisknul listiny pro účely tohoto podnikání a využíval prostředky zaměstnavatele k vlastní výdělečné činnosti, což vám bylo neprodleně vytčeno jednatelem společnosti.“, je mj. skutkově neurčitý a nejasný a není tak způsobilý pro zrušení pracovního poměru.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné a uvedla, že žalobce byl od [datum] zaměstnancem žalované na pozici [anonymizována tři slova], kdy se jednalo o vysokou manažerskou pozici přímo podřízenou statutárnímu orgánu žalované. V průběhu roku 2020 žalovaná zjistila skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce rozvíjí vlastní podnikání pod dvěma samostatnými společnostmi [právnická osoba] (provozuje internetový obchod pod doménou [webová adresa]“) a [právnická osoba], jejichž je jediným společníkem a jednatelem. V souvislosti s tímto zjištěním byl žalobce na pracovišti a v pracovní době přistižen při tom, jak využívá prostředky zaměstnavatele a pracovní dobu k činnosti ve prospěch vlastního podnikání v rámci uvedených dvou společností, kdy návaznosti na toto zjištění s ním jednatel žalované absolvoval ústní pohovor, v němž jej vyzval k neprodlenému zanechání těchto aktivit na pracovišti a k plnění povinností dle pracovní smlouvy. Žalovaná dále uvedla, že žalobce měl na starosti komunikaci s klíčovými obchodními partnery žalované, mj. i se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], s níž žalovaná spolupracovala v oblasti dodávek rozpékaného pečiva pro obchodní řetězce, kdy k tomuto účelu měl žalobce k dispozici kontakty na příslušné klíčové zaměstnance těchto partnerů, s nimiž se řešily podmínky spolupráce. Poté, co byl žalobce od července 2020 (až do skončení pracovního poměru) v pracovní neschopnosti, potřebovala žalovaná komunikovat s uvedeným dodavatelem za účelem obnovení dočasně přerušené spolupráce, proto zaměstnankyně žalované dne [datum] kontaktovala příslušného manažera dodavatele, který jí sdělil, že je překvapen informací o pracovní neschopnosti žalobce, když tento jej již v roce 2019 informoval, že jeho pracovní poměr u žalované skončil, a že bude mít zájem o započetí spolupráce s jinou společností (mělo jednat o výrobce [příjmení] [jméno], který v minulosti nabízel své výrobky i žalované). Toto sdělení žalovaná vnímala tak, že žalobce v pozici vrcholného manažera sdělil významnému dodavateli žalované, s nímž žalovaná do budoucna nadále počítala, lživý údaj o ukončení svého působení u žalované, aby tím sjednal výhodu svému vlastnímu (případně cizímu) podnikání, což je jednání schopné žalované způsobit potenciálně velmi vysokou škodu. Jak vyplývá z e-mailové komunikace mezi žalovanou a daným dodavatelem, tento dodavatel poté skutečně s žalobcem, resp. patrně s výrobcem [příjmení] [jméno], komunikoval o další spolupráci spočívající v distribuci jeho výrobků na českém trhu, a teprve na základě informace od žalované od záměru této spolupráce upustil. Žalobce se dostal svým zcela uvědomělým postupem vůči obchodnímu partnerovi žalované do střetu zájmů, kdy tuto skutečnost žalované nenahlásil, jak mu ukládala pracovní smlouva. Jak vyšlo posléze najevo, žalobce ještě v průběhu trvání svého pracovního poměru opakovaně šířil vůči obchodním partnerům žalované informace o tom, že nemá nadále zájem setrvávat v tomto pracovním poměru, a aktivně se snažil je přimět k výměně žalované jakožto odběratele za jiný subjekt, spřízněný s žalobcem, kdy např. informoval dodavatele žalované, [právnická osoba] [anonymizováno], že je v pracovní neschopnosti, a že se již nehodlá vrátit zpět do zaměstnání u žalované, což sdělila manažerce žalované, paní [jméno] [příjmení], odpovědná osoba uvedené společnosti. Ve světle této informace je nutno hodnotit nejen evidentní zájem žalobce na využití kontaktů nabytých u žalované k vlastním účelům, ale rovněž i jeho oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované. Žalovaná poukázala na § 301 písm. d) a § 249 odst. 1 zákoníku práce, jakož i na ustanovení pracovní smlouvy uzavřené se žalobcem dne [datum], podle nichž je zaměstnanec povinen plnit své povinnosti v souladu s přihlédnutím k oprávněným zájmům zaměstnavatele; jednat zodpovědně, v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy, korektně jak s klienty a obchodními partnery, tak i s dalšími osobami; uvědomit jednatele zaměstnavatele o všech potenciálních konfliktech zájmů a při jednání a rozhodování vycházet z oprávněných zájmů zaměstnavatele a ve prospěch obchodní transakce; zdržet se dosahování svého osobního finančního prospěchu nebo jiných výhod na úkor zaměstnavatele nebo jeho zákazníků a obchodních partnerů a zdržet se využití důvěrných informací získaných při výkonu funkce; a zdržet se všech jednání, která by mohla vést ke střetu zájmů zaměstnavatele s jeho zájmy osobními, zejména zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem funkce ve prospěch vlastní nebo někoho jiného. Žalobce sdělením lživé informace obchodnímu partnerovi žalované vystavil značnému riziku možnost sjednání další spolupráce žalované s tímto partnerem i její reputaci, přičemž navíc výzva ke sjednání spolupráce s jiným subjektem je zcela neakceptovatelná a zakládá naprostou ztrátu důvěry mezi oběma stranami pracovního poměru. Tímto jednáním žalobce porušil výše uvedené povinnosti stanovené zákoníkem práce a jeho pracovní smlouvou natolik hrubým způsobem, že jiný postup, než okamžité ukončení pracovního poměru, nepřicházel v úvahu. Hrubost porušení byla zvažována zejména s ohledem na míru úmyslu, jímž bylo dané aktivní jednání žalobce vedeno, a na potenciální újmu z tohoto jednání žalované hrozící. Žalovaná pak k žalobním tvrzením uvedla, že (i) k naplnění hypotézy § 304 zákoníku práce a jednotlivých ustanovení čl. IV. pracovní smlouvy není zapotřebí reálného konkurenčního vztahu na stejném segmentu trhu; (ii) předměty podnikání společností žalobce a žalované se v rozsahu volné živnosti kryjí, a kryjí se dokonce i v rozsahu jednotlivých oborů činnosti (zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod); (iii) konflikt zájmů je v daném případě dán už tím, že zaměstnanec nevěnoval svůj čas a aktivitu v rámci pracovní doby činnosti pro zaměstnavatele a namísto toho vyřizoval agendu svých společností – to však nebylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, kdy tímto bylo jednání označené v okamžitém zrušení pracovního poměru pod bodem 1), tedy sdělení lživé informace o svém působení u žalované obchodnímu partnerovi, které bylo v okamžitém zrušení pracovního poměru identifikováno naprosto jednoznačně, skutek byl konkrétně popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným jednáním, a bylo popsáno, v čem je spatřováno hrubé porušení povinností.

3. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce uvedl, že důvod uvedený pod bodem 1) je vymezen neurčitě z hlediska skutkového i časového a jako takový je neplatný, když není blíže specifikován e-mail, kterým se žalobce měl dopustit popsaného jednání, přičemž i kdyby tento e-mail byl odeslán, jednak by se nejednalo o zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, a zejm. by šlo o situaci, kdy by již uplynula zákonem stanovená objektivní a subjektivní lhůta, v níž by bylo možné k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupit.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] od [datum] u žalované práci na pozici [anonymizována tři slova], a že listina označená jako okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] byla žalobci doručena dne [datum].

5. Soud provedl dokazování následujícími listinami označenými jako pracovní smlouva ze dne [datum], okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum], předžalobní výzva vč. plné moci ze dne [datum], odpověď na předžalobní výzvu datovanou [datum] ze dne [datum], dále e-mailovou komunikací mezi zaměstnankyní žalované [jméno] [příjmení] a odpovědným manažerem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] & [anonymizováno] panem [jméno] [příjmení] za období od [datum] do [datum] (s českým překladem textu jednotlivých e-mailů pořízeným žalovanou), českým překladem e-mailové komunikace mezi žalobcem a panem [příjmení] ze dne [datum], a dále výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované a výslechem [jméno] [jméno], jednatele žalované.

6. Pracovní smlouvou ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vykonával od [datum] u žalované práci na pozici [anonymizována tři slova].

7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že v touto listinou bylo žalobci vytčeno několik jednání, kterými závažně porušil povinnosti dle pracovní smlouvy, jakož i to, že pracovní poměr žalobce u žalované byl okamžitě zrušen z důvodu uvedeného pod bodem 1) citované listiny, který zněl:„ V roce 2019 jste jednomu z dodavatelů naší společnosti, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] & [anonymizována dvě slova], s nímž naše společnost v minulosti spolupracovala a vám jako vrcholovému manažerovi bylo dobře známo, že má v plánu obnovení spolupráce, e-mailem sdělil, že již u naší společnosti nepracujete, a že máte zájem s tímto dodavatelem spolupracovat ve prospěch vlastní nové společnosti; váš pracovní poměr přitom v daném období stále trval bez jakéhokoli omezení.“, a který žalovaná posoudila jako porušení právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

8. Z nesouhlasu s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobce projevil svůj nesouhlas s jednáním žalované spočívajícím v okamžitém zrušení jeho pracovního poměru, jakož i s tvrzeními tam uvedenými, a sdělil žalované, že trvá na dalším přidělování práce dle pracovní smlouvy.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalobce prostřednictvím právního zástupce opět vyslovil svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, přičemž uvedl důvody, které jej k tomu vedly, a vyzval žalovanou k mimosoudnímu řešení věci.

10. V odpovědi na předžalobní výzvu datovanou [datum] ze dne [datum] žalovaná uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru obsahuje zcela konkrétní vymezení jednotlivých jednání, kterých se žalobce dopustil, s odkazem na porušená ustanovení pracovní smlouvy, a že nebyl předložen žádný návrh na smírné řešení věci, přičemž dle názoru žalované zde pro něj ani s ohledem na charakter okamžitého zrušení pracovního poměru není místo.

11. Z e-mailové komunikace mezi zaměstnankyní žalované [jméno] [příjmení] a odpovědným manažerem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] & [anonymizováno] panem [jméno] [příjmení] za období od [datum] do [datum] (s českým překladem textu jednotlivých e-mailů pořízeným žalovanou) soud zjistil, že [datum] paní [příjmení] kontaktovala pana [příjmení] s tím, že přebírá agendu po žalobci, a že by ráda prodiskutovala možnosti a podmínky nové spolupráce; [datum] pan [příjmení] sdělil paní [příjmení], že je její zprávou zmaten, jelikož od žalobce obdržel před rokem e-mail, v němž mu žalobce sdělil, že již nepracuje pro žalovanou, a vyzval jej ke spolupráci s jeho novou společností; [datum] paní [příjmení] oznámila panu [příjmení], že jej telefonicky shání, a že mu bylo jednatelem žalované, panem [příjmení], zasláno e-mailem vysvětlení ohledně situace se žalobcem; [datum] pan [příjmení] odpověděl, že by rád probral možnosti nové spolupráce a informoval paní [příjmení], že po e-mailu jednatele žalované informoval žalobce, že nemá zájem o žádnou další spolupráci; [datum] pan [příjmení] sdělil paní [příjmení], že z důvodu ochrany osobních údajů neposkytne žalované předmětný e-mail od žalobce.

12. Z českého překladu e-mailové komunikace mezi žalobcem a panem [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto formou žalobce sdělil [jméno] [příjmení], že má po krk vydělávání peněz pro [jméno] (pozn.: jednatele žalované), aniž by za to byl odměněn, a proto se vydal novým směrem a podniká s kamarádem, který má rodinné pekařství ([příjmení] [jméno]), přičemž pana [příjmení] oslovil s možností spolupráce, resp. koupě značky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] & [anonymizováno].

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato je zaměstnankyní žalované od června 2017, původně na pozici asistenta importu, nyní na pozici projektový manažer, přičemž po nástupu do práce byl jejím přímým nadřízeným žalobce, do jehož náplně práce patřila komunikace s dodavateli a různé projekty s tím související. Na žádost jednatele žalované oslovila svědkyně v září 2020 [právnická osoba] (výrobce baleného pečiva), přičemž v odpovědi zástupce této společnosti pan [příjmení] uvedl, že před rokem obdrželi od žalobce e-mail, kde jim tento sdělil, že pro žalovanou již nepracuje a žádal obchodování s jinou společností. Svědkyně vypovídala, že s panem [příjmení] komunikovala telefonicky koncem září 2020, bylo jí tímto sděleno, že e-mail od žalobce obdržel v říjnu 2019, nicméně žádosti svědkyně o zaslání dotčeného e-mailu nebylo vyhověno. Svědkyně dále uvedla, že spolupráce se [právnická osoba] byla pro žalovanou poměrně zásadní, jelikož měla zajistit vykrývání veškerých objednávek. [příjmení] [příjmení] jí bylo sděleno, že žalobce oslovil [právnická osoba] přes [právnická osoba] [jméno], o tuto spolupráci [právnická osoba] neměla zájem. Soud však neuvěřil výpovědi svědkyně v části, kde uváděla, že panem [příjmení] jí bylo sděleno, že e-mail od žalobce obdržel v říjnu 2019. Tato výpověď je v rozporu s textem okamžitého zrušení pracovního poměru, kde tato doba není uvedena a rovněž v rozporu se samotným e-mailem, který nese datum [datum].

14. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] ve své účastnické výpovědi uvedl, že veškerou komunikaci žalované se [právnická osoba] vedla v době dočasné pracovní neschopnosti žalobce paní [jméno] [příjmení], že [právnická osoba] byla význačným dodavatelem žalované, a že paní [příjmení] mu rovněž sdělila, že jí pan [příjmení] informoval, že e-mail, ve kterém žalobce sděluje, že již není zaměstnancem žalované, byl [právnická osoba] zaslán někdy v říjnu 2019. Na dotaz, proč tento časový údaje není uveden v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že tuto informaci obdrželi telefonicky někdy v říjnu 2020 až po vyhotovení listiny označené jako okamžité zrušení pracovního poměru.

15. Po provedeném dokazování soud dopěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalované od [datum] práci na pozici [anonymizována tři slova]. V době (od července 2020), kdy byl žalobce dočasně práce neschopným, převzala jeho agendu zaměstnankyně žalované paní [jméno] [příjmení], která při snaze o obnovu spolupráce žalované s dodavatelem [anonymizována tři slova] & [anonymizováno] v rámci komunikace se zástupcem této společnosti, panem [jméno] [příjmení], obdržela e-mail ze dne [datum], ve kterém ji [jméno] [příjmení] sdělil, že před rokem obdržel o žalobce e-mail, v němž mu sdělil, že již nepracuje pro žalovanou, a žádal jej o obchodování s jeho novou společností s názvem [příjmení] [jméno]. Tento e-mail s textem, který obsahově odpovídá sdělení [jméno] [příjmení] z [datum], byl žalobcem zaslán panu [příjmení] dne [datum], a žalobcem byl předložen až v rámci tohoto řízení, když pan [příjmení] jej odmítl žalované dříve poskytnout. Žalobci byla dne [datum] doručena listina označená jako okamžité zrušení pracovního poměru s datem [datum], které bylo odůvodněno porušením právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci žalobce zvlášť hrubým způsobem, jehož se žalobce dopustil tím, že v roce 2019 jednomu z dodavatelů žalované, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] & [anonymizována dvě slova], s nímž žalovaná v minulosti spolupracovala, a žalobci jako vrcholovému manažerovi bylo dobře známo, že má v plánu obnovení spolupráce, e-mailem sdělil, že již u žalované nepracuje, a že má zájem s tímto dodavatelem spolupracovat ve prospěch vlastní nové společnosti, ačkoliv žalobcův pracovní poměr v daném období stále trval bez jakéhokoli omezení. Žalobce s okamžitým zrušením jeho pracovního poměru nesouhlasil, napadal jak pravdivost tvrzení ohledně jeho jednání tam žalovanou uvedených, tak i jeho nekonkrétnost a neurčitost, pročež u zdejšího soudu podal dne [datum] žalobu na určení neplatnosti tohoto pracovněprávního jednání žalované.

16. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

17. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

18. Dle § 60 zákoníku práce platí, že v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

19. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

20. Dle § 330 zákoníku práce k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě vykonáno, dochází jen v případech uvedených v § 39 odst. 5, § 57, § 58, 59, 72, § 315 a § 339a odst. 1.

21. Po právní stránce soud posoudil žalobu ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

22. S ohledem na to, že žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne 23. 9. 2020 a žaloba na určení jeho neplatnosti byla u zdejšího soudu podána dne 23. 11. 2020, byla zachována zákonná dvouměsíční lhůta dle § 72 zákoníku práce a žaloba byla podána včas. Předmětné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2020 splňuje formální podmínky platnosti stanovené v § 60 zákoníku práce, když bylo učiněno písemně a důvod, pro který žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, tj. jednání žalobce popsané v bodě 1) na straně druhé listiny označené jako okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2020, ve spojení s textem uvedeným v prvním celém odstavci textu na straně třetí této listiny, byl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. Rovněž materiálně tento důvod naplňuje podmínky stanovené v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tedy jej lze považovat za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobci vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce po uplynutí zákonné objektivní prekluzivní lhůty v trvání jednoho roku od doby, kdy k jednání žalobce, představujícímu důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo. Protože důvod, který žalovaná uvedla v listině označené jako okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2020 jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované, vznikl dne 7. 3. 2019, nebyla žalovanou dodržena lhůta stanovená v § 58 odst. 1 zákoníku práce, a protože se jedná o lhůtu dle § 330 zákoníku práce prekluzivní (propadnou), došlo po jejím marném uplynutí s koncem dne 9. 3. 2020 (s využitím pravidel pro počítání času dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) k zániku práva žalované se žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr z uvedeného důvodu přesto, že tento důvod byl dán. Žalobce se tedy v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce domáhal neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, což nelze považovat za jednání v rozporu s § 6 zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Při opačném výkladu by totiž ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce nebylo možno aplikovat nikdy, neboť se týká právě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci (různé intenzity), tedy nepoctivého či protiprávního činu. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalované provedeného listinou datovanou 22. 9. 2020.

23. S ohledem na výše uvedený skutkový a právní závěr soudu již nebyly prováděny další důkazy dle návrhů účastníků, neboť skutkový závěr soudu, týkající se začátku běhu výše uvedené prekluzivní lhůty, je zcela podpořen provedenými důkazy.

24. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na jehož základě soud procesně úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení a zavázal žalovanou, aby mu nahradila na nákladech řízení částku 17 612,10 Kč, z toho 17 069,10 Kč za náklady právního zastoupení (tj. 4,5 úkonů právní služby po 2 500 Kč jako sazby odměny za právní zastupování dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] (úkon s poloviční sazbou), účast na jednání před soudem dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum], a dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky v rozsahu 3 x 2 půlhodiny po 100 Kč a cestovné ve výši 756,70 Kč za 3 x cestu [obec] – [obec] – [obec], ujeto za jednu cestu tam i zpět 44 km, při kombinované spotřebě 4,9 l [číslo] km, PHM nafta ve výši průměrné ceny 27,20 Kč l motorové nafty dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., když ve všech třech případech cestoval právní zástupce žalobce z [obec] do [obec] k soudním jednáním ve dnech [datum], [datum] a [datum] os. automobilem značky Mercedes, [registrační značka], a při paušální náhradě 4,40 Kč km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., přičemž k takto vyúčtovaným částkám požaduje žalobce přiznat 21% DPH ve výši 2 962,40 Kč) a 543 Kč vč. DPH za vyhotovení překladu e-mailu ze dne [datum], jež žalobce rovněž žádá přiznat; ve zbývajícím rozsahu žalobce náhradu nákladů řízení nepožaduje. Žalobce soudu předložil fakturu [číslo] ze dne [datum] za soudní překlad z angličtiny do češtiny vystavenou na částku 543 Kč vč. DPH, VTP vozidla a osvědčení o registraci k DPH. Celkovou částku 17 612,10 Kč je pak žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dní, a to k rukám právního zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud přitom pro úplnost konstatuje, že v předmětném řízení neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by ve smyslu § 150 o. s. ř. neměl zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci přiznat, jelikož rozhodnutí ve věci spočívá na tom, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr až po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 58 odst. 1 zákoníku práce, kdy v takovém případě se může zaměstnanec zcela oprávněně domáhat toho, že tento způsob skončení pracovního poměru je neplatný, a k čemuž je navíc soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. § 654 odst. 1 o. z.), a tuto situaci nelze podřadit pod § 6 o. z., jak je výše uvedeno. Žalovaná navíc k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupila na základě informace o jednání žalobce, pro které k rozvázání pracovního poměru přistoupila, k němuž dle této informace mělo dojít před rokem. Pokud by z této informace důsledně vycházela, muselo by jí být jasné, že okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem již z důvodu uplynutí lhůty dle § 58 zákoníku práce možné není, a pokud k němu přesto přistoupila, vystavila se možnosti podání důvodné žaloby o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.