8 C 403/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 948 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 948 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 742,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 191,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 387,27 Kč od 18.2.2020 do zaplacení a úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 2 387,27 Kč od 18.2.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudního ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 2 948 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 742,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 191,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 387,27 Kč od 18.2.2020 do zaplacení a úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 2 387,27 Kč od 18.2.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec, dne datum smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,66 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 506 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 23 558 Kč a dluží částku 2 948 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 2 387,27 Kč a dlužných poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne datum, zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z datum, výzvy k úhradě z datum včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo být zjištěno, že žalovaná byla v roce 2015 osobou samostatně výdělečně činnou a její měsíční příjem měl činit 17 000 Kč, který nebyl ověřován daňovým přiznáním. Celkové výdaje měly činit v roce 2015 celkem 6 850 Kč měsíčně, z čehož náklady na bydlení měly ve vlastním domě činit 3 100 Kč a výdaje domácnosti pouze 3 000 Kč. Žalovaná splatila na půjčku celkem částku 23 558 Kč. Dopisem ze dne datum jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena datum.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno z příjmu žalované z podnikatelské činnosti ve výši 17 000 Kč, které nebyly ověřeny, a nedostatečně ověřených výdajů v celkové částce 6 850 Kč, kde se úvěrující spokojil s tvrzením žalované, že její měsíční náklady na bydlení činí 3 100 Kč a náklady na domácnost 3 000 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne datum neplatná.

7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a vráceno bylo 23 558Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni nedluží nic a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 400 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.