8 C 49/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Ing. Ivy Valentové a Jiřiny Onderkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu za ztrátu na výdělku

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 58 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 25. 9. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 10 942,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal proti žalované náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 2. 2018 do 31. 8. 2018 ve výši 58 835 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 25. 9. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval pro žalovanou jako slévárenský dělník. Po celou dobu byl dočasně přidělen k výkonu práce u [právnická osoba] a.s. a pracovní poměr, který byl uzavřen na dobu určitou, mu byl neustále prodlužován. Lékařským posudkem o uznání nemoci z povolání vydaným [anonymizováno] nemocnicí v [obec] dne [datum] bylo u žalobce zjištěno onemocnění – syndrom karpálního tunelu I. dx středně těžký a to bylo uznáno za nemoc z povolání. V souvislosti s tímto onemocněním byl v pracovní neschopnosti od 9. 10. 2017 do 6. 1. 2018 a v následném lékařském posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] je konstatováno, že je žalobce zdravotně nezpůsobilý k výkonu sjednaného druhu práce. Dle žalobce není pochyb o tom, že nebýt zjištěné nemoci z povolání, byl by jeho pracovní poměr prodlužován dál, tento pracovní poměr by tedy pokračoval a výdělek by zůstával nejméně stejný. Průměrný výdělek před vznikem škody činil 16 794 Kč, žalobce byl v předmětném období veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, tedy po odpočtu minimální mzdy, která v roce 2018 činila 12 200 Kč hrubého (8 389 Kč čistého), představuje požadovaná náhrada za ztrátu na výdělku 8 405 Kč měsíčně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě přípisem ze dne 24. 9. 2018, uhrazeno však nebylo ničeho.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala částečné plnění odškodnění ve výši 25 000 Kč. Má však za to, že jako zaměstnavatel neporušila žádnou ze svých povinností a náhradu škody podle jejího názoru by měla uhradit příslušná pojišťovna. Nebylo zpochybňováno, že pokud by žalobci zdravotní stav dovolovat pokračovat ve výkonu práce, byl by jeho pracovní poměr nadále prodlužován.

3. Z dohod o změně pracovní smlouvy založených na čl. 84 až 96 a čl. 106 až 142 a žádostí o prodloužení výkonu práce u uživatele založených na čl. 97 až 100 a pokynu k dočasnému výkonu práce uživatele ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu se sjednaným druhem výkonu práce slévárenský dělník. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou a tato doba byla pravidelně prodlužována, přičemž naposledy byla prodloužena na dobu do 31. 1. 2018. Žalovaná jako agentura práce opakovaně přidělovala žalobce k dočasnému výkonu práce u [právnická osoba] a.s. Naposledy byl žalobce dočasně přidělen k výkonu práce k tomuto uživateli do 31. 12. 2018.

4. Z lékařského posudku o uznání nemoci z povolání ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] nemocnice [obec], oddělení pracovního a preventivního lékařství tímto posudkem uznala zjištěné onemocnění žalobce – syndrom karpálního tunelu I. dx. středně těžký jako nemoc z povolání uvedenou v seznamu nemoci z povolání s datem zjištění 10. 3. 2017, přičemž zaměstnavatelem, u kterého žalobce naposledy pracoval za podmínek, kdy nemoc z povolání vzniká, byla žalovaná a pracoviště ve [právnická osoba] a.s. areál [anonymizováno] v [obec].

5. Z lékařského posudku vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že poskytovatel pracovnělékařských služeb v tomto lékařském posudku o zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce slévárenského dělníka uvedl posudkový závěr, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost výkonu této dosavadní práce pro chorobu z povolání potvrzenou pracovním lékařstvím.

6. Ze mzdového listu žalobce za rok 2017 zjistil soud, že žalobce v říjnu 2017 odpracoval 37,5 hodin, za což mu příslušela hrubá mzda ve výši 4 901 Kč a poté byl v pracovní neschopnosti do 31. 12. 2017.

7. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého byl žalobce zaměstnancem žalované od 10. 2. 2011 v pracovním zařazení dělník ve slévárně a žalovanou jako agenturou práce byl po celou dobu přidělován k výkonu této práce [právnická osoba] a.s. se sídlem v [obec]. Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou byl po celou dobu opakovaně prodlužován, a to naposledy do 31. 1. 2018. K datu 10. 3. 2017 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání, a to středně těžký syndrom karpálního tunelu I. dx. dle posudku oddělení pracovního a preventivního lékařství [anonymizováno] nemocnice v [obec] vystaveného dne 27. 9. 2017 se závěrem, že žalobce naposledy pracoval za podmínek, kdy tato nemoc z povolání vzniká, u žalované, a to na pracovišti [právnická osoba] v [obec]. V důsledku této choroby z povolání žalobce u přiděleného uživatele odpracoval naposledy 37,5 hodin v měsíci říjnu 2017, poté byl v pracovní neschopnosti a po jejím skončení již pracovní poměr, naposledy prodloužený do 31. 1. 2018, prodloužen nebyl.

8. Podle § 271p odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěná nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovně právní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání tím nejsou dotčena.

9. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

10. Podle odst. 3 věta první tohoto ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odst. 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

11. Podle § 269 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

12. Na základě výše uvedeného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou žalobci nemocí z povolání (syndrom karpálního tunelu středně těžký), zjištěnou ke dni [datum] a dle § 269 odst. 2 zákoníku práce je povinna žalobci nahradit škodu vzniklou touto nemocí z povolání, neboť žalobce jako její zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u žalované za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká.

13. Žalobce se žalobou domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to za dobu, kdy již jeho pracovní poměr, sjednaný na dobu určitou, u žalované skončil uplynutím sjednané doby. Soud se proto v souladu s ustanovením § 271p odst. 1 zákoníku práce zabýval otázkou, zda lze podle okolností předpokládat, že by žalobce byl i nadále u žalované zaměstnán. Vycházel přitom ze skutečnosti, že pracovní poměr vznikl dne [datum] a poté byla sjednaná doba určitá neustále prodlužována až do 31. 1. 2018. Ze samotného tvrzení žalované přitom vyplývá, že účastníci byli dohodnuti, že sjednanou dobu trvání pracovního poměru budou prodlužovat na další období, pokud to bude zdravotní stav žalobce dovolovat. S ohledem na periodické prodlužování sjednané pracovní doby po dobu téměř sedmi let i stanovisko zaměstnavatele o dalším prodlužování sjednané doby s ohledem na zdravotní stav žalobce, je nutno učinit závěr, že pokud by u žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání, byl by u žalované nadále zaměstnán v pracovní pozici slévárenský dělník, pro kterou ztratil zdravotní způsobilost právě z důvodu zjištěné nemoci z povolání. Žalobci proto přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti i za dobu po skončení pracovního poměru, k němuž došlo uplynutím sjednané doby dle ustanovení § 271p odst. 1 zákoníku práce.

14. Žalobci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souladu s ustanovením § 271b zákoníku práce ve výši rozdílu mezi jeho průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání, za který je nutno považovat minimální mzdu platnou v den zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dle ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce. Při stanovení průměrného výdělku před vznikem škody soud vycházel ze souhrnu hrubé mzdy a odpracované doby v rozhodné době před vznikem škody, tj. ve 4. čtvrtletí roku 2017. Souhrn hrubé mzdy v tomto období u žalobce činil 4 901 Kč při odpracovaných 37,5 hodinách, což představuje průměrný hodinový výdělek ve výši 130,69 Kč. Po vynásobení týdenní pracovní dobou žalobce, která činila 37,5 hodin a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na jeden měsíc v průměrném roce, byl zjištěn průměrný měsíční výdělek žalobce ve výši 21 309 Kč. V roce 2018, ve kterém byl žalobce zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, činila minimální mzda 12 200 Kč. Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti proto činí měsíčně 9 109 Kč (21 309 – 12 200). Za žalovanou dobu od 1. 2. 2018 do 31. 8. 2018 tedy žalobci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v celkové výši 63 763 Kč. Žalobce se žalobou této náhrady za danou dobu domáhá ve výši 58 835 Kč (zřejmě nesprávně v tzv. čistém vyjádření), soud je v tomto případě žalobou vázán a nesmí ji překročit. Z toho důvodu byla žalovaná zavázána žalobci uhradit na této náhradě 58 835 Kč. Protože žalovaná přes výzvu tuto náhradu neuhradila, dostala se do prodlení s touto platbou na základě učiněné výzvy dne 25. 9. 2018 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobci z této dlužné částky i úrok z prodlení, který dle prováděcího předpisu činí 9 % ročně. Z uvedeného je patrno, že žaloba byla podána po právu, a proto jí soud vyhověl.

15. Protože byl žalobce ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/96 Sb. za dva úkony právní služby po 3 460 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou advokáta z [obec] do [obec] a zpět za dvě započaté půlhodiny po 200 Kč a cestovní náklady za tutéž cestu v délce 50 km osobním vozidlem s kombinovanou spotřebou 7,9 litru benzínu 95 oktanu při vyhláškové ceně 37,10 Kč a paušální sazbě 4,70 Kč, což činí celkem 381,50 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 2 841 Kč tyto náklady přestavují částku 10 942,50 Kč.