8 C 56/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 41 966 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 41 966 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 771,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 376,44 Kč, úrok z prodlení z částky 40 858,51 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně a úrok ve výši 28 % ročně z částky 40 858,51 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku [číslo] [variabilní symbol] doplatek soudního poplatku ve výši 420 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 41 966 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 771,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 376,44 Kč, úrok z prodlení z částky 40 858,51 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně a úrok ve výši 28 % ročně z částky 40 858,51 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [obec] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 8 620 Kč (úroková sazba 28 % ročně), částky za zpracování a doručení 4 250 Kč a částky za flexibilní splácení 29 165 Kč. Celkovou částku 92 035 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 534 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 12. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 19 569 Kč a po postoupení pohledávky 30 500 Kč. Dluží částku 41 966 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 40 858,51 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že vše co dle rozhodnutí soudu měl zaplatit, již uhradil a žádnou další platbu platit nemá.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], výzvy k úhradě z [datum] včetně podacího lístku a z připojeného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka], byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 8 620 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 33 415 Kč, v 60 týdenních splátkách po 1 534 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž mělo být zjištěno, že žalovaný byl v roce 2016 v zaměstnaneckém poměru u [právnická osoba] a dosahoval čisté mzdy ve výši 11 760 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou ze září 2015 a výplatními páskami za poslední tři měsíce. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 celkem 4 000 Kč, z čehož splátky zápůjček činily 1 000 Kč. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem a do data postoupení žalovaný uhradil na svůj dluh 19 569 Kč. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 14. 7. 2020 [anonymizována dvě slova] vydaným Okresním soudem ve Frýdku-Místku dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] byl žalovaný uznán vinným ze spáchání úvěrového podvodu v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy ze dne [datum] a byl zavázán zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně na náhradě škody 30 431 Kč což splnil a zaplatil částku 30 500 Kč dne 9.3.2020. V rámci [anonymizována dvě slova] vypověděla dne 31. 10. 2019 [jméno] [příjmení], že to byla ona, kdo s žalovaným smlouvu uzavírala a že vypsala i zákaznickou kartu, žalovaný ji předložil výplatní pásky včetně pracovní smlouvy, které ona ověřila. Této výpovědi však nelze uvěřit, neboť je zcela v rozporu se sdělením [právnická osoba], učiněným v rámci trestního řízení dne [datum], dle něhož pracovní poměr žalovaného u této společnosti skončil uplynutím sjednané doby dne [datum] a průměrný výdělek za měsíce červenec až září 2016 činil 9 721 Kč, nikoliv v kartě zapsaných 11 760 Kč. Pokud by tedy obchodní zástupce (manažer) opravdu pracovní smlouvu a výplatní pásky viděl (ověřil), nemohl by do karty zákazníka zapsat údaje o existenci pracovního poměru žalovaného ke dni [datum] a výši jeho čistého příjmu 11 760 Kč. Je tedy možno uzavřít, že zástupce právního předchůdce žalobkyně při vypisování zákaznické karty žalovaného a uzavírání smlouvy o zápůjčce dne [datum] údaje o zaměstnání a příjmech žalovaného neověřoval, což odpovídá tvrzení žalovaného, že byly použity neaktuální údaje z jeho předchozí zákaznické karty.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka, a to ve výši 50 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její zákaznické karty, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Navíc dokazováním bylo zjištěno, že nebyla nijak ověřována existence pracovního poměru žalovaného ke dni uzavírání smlouvy ani příjmy za měsíce červenec až září 2016, přestože je to v zákaznické kartě uvedeno. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne [datum] neplatná.

7. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný dosud vrátil částku 50 069 Kč. Proto žalobkyni nedluží nic a soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

8. Protože žalovaný, který byl ve sporu úspěšnější, nežádal náhradu nákladů spojených s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 679 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 420 Kč.