8 C 60/2022
č. j. 8 C 60/2022-18
V PLATNOSTIOkresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částky 3 618 Kč, 4 722 Kč, 7 480 Kč a 3 618 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. Soud uznal, že smlouvy o půjčce jsou absolutně neplatné kvůli nepřiměřeně vysokému souhrnnému poplatku, který byl posouzen jako úrok v rozporu s dobrými mravami. Základem rozhodnutí bylo § 39 občanského zákoníku účinného do konce roku 2013, podle něhož bylo ujednání o úroku neplatné. Žaloba byla částečně vyhověna, zbývající částky byly zamítnuty, protože smlouvy jsou neplatné a žalobkyně nemá právo na úhradu souhrnného poplatku.
Plný text
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 42 380 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 6 640 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 13 365,91 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 11 362 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 6 640 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba se zamítá o částku 13 280 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 24 712,07 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 20 760 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 13 280 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení.
V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 618 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
VI. Žaloba se zamítá o částku 6 640 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12 426,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 10 258 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 6 640 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení.
VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 11 362 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 365,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 11 362 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Dále se domáhala zaplacení částky 20 760 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 24 712,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 14 975,58 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Nakonec se domáhala zaplacení částky 10 258 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 426,23 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 10 258 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba se sídlem v obec, s žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku zvýšenou o souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 22. 7. 2006. Žalovaná uhradila pouze částku 5 278 Kč a dluží celkem 11 362 Kč, což sestává z jistiny ve výši 6 828,13 Kč a souhrnného poplatku ve výši 4 533,87 Kč. Dne datum byla uzavřena mezi stejnými účastníky další smlouva o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku zvýšenou o souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 27. 5. 2006. Žalovaná uhradila na tento dluh celkem částku 12 520 Kč a dluží na jistině 12 475,96 Kč a na poplatku 8 284 Kč Další smlouva o půjčce byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena datum, půjčená částka činila 10 000 Kč za podmínek jako ve smlouvě z datum s poslední splátkou stanovenou na 4.3.2006. Žalovaná uhradila pouze 6 382 Kč a dluží na jistině 6 164,66 Kč a na poplatku 4 093,34 Kč právnická osoba postoupila tyto svoje pohledávky za žalovanou žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z předložených listin, a to smlouvy o půjčce ze dne datum, datum a datum včetně smluvních podmínek a zákaznické karty, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku a výzvy k plnění ze dne datum byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se sídlem v obec uzavřel s žalovanou tři smlouvy o půjčce, a to dne datum, datum a datum, jejíž součástí byly tzv. smluvní podmínky. Na základě první smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 16 640 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. První splátka byla splatná sedmá den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Na základě druhé smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 33 280 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 13 280 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Na základě třetí smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 16 640 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná půjčku nesplácela řádně a celkem právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na první půjčku 6 382 Kč, na druhou půjčku 12 520 Kč a na třetí půjčku 5 278 Kč. Listinou ze dne 6. 1. 2021 bylo původním věřitelem žalovanému sděleno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato listina byla na adresu žalované odeslána Českou poštou dne 1. 2. 2021. Výzvou ze dne 11. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Přes tuto výzvu žalovaná neuhradila žalobkyni na žalovanou částku ničeho.
4. Na smlouvu o půjčce je nutno aplikovat ustanovení § 657 a následujícího občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a rovněž zákon č. 321/2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž v souladu se zjištěními, které jsou konstatovány ve výše uvedeném skutkovém stavu, je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku, přičemž předmětné smlouvy obsahují i všechny podstatné náležitosti, které jsou uvedeny v § 4 zákona č. 321/2001 Sb.
5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. souhrnném poplatku. S ohledem na výši souhrnného poplatku a splatnost úvěru představuje RPSN půjčky u všech třech smluv 199,4 % ročně. Dle závěru soudu souhrnný poplatek neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnil tedy funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Tato skutečnost musela být zřejmá rovněž žalované, která smlouvu uzavírala, neboť tuto smlouvu uzavírala s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem zisku, který, aniž by byl ujednán úrok za přenechání půjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. S ohledem na dobu splatnosti obou půjček představující 52 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu pevnému úroku přesahujícímu více než 70 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok ve všech třech výše uvedených smlouvách pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu tzv. souhrnného poplatku nevzniklo.
6. Dle § 41 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
7. Smlouva o půjčce je neplatná pouze v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, je tedy zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce neuzavřeli, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalované. Na základě toho učinil soud závěr, že v těchto třech konkrétních případech částečná neplatnost ujednání o úrocích (souhrnný poplatek), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v obou případech absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
8. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost těchto smluv o půjčce vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle těchto neplatných smluv dostal. Žalovaná obdržela dle smlouvy ze dne datum finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátila částku 6 382 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 3 618 Kč. Dle smlouvy ze dne datum obdržela 20 000 Kč a vrátila 12 520 Kč, je proto povinna vrátit 7 480 Kč. Dle smlouvy ze dne datum obdržela 10 000 Kč, vrátila 5 278 Kč a je povinna vrátit 4 722 Kč. Žalobkyně prokazatelně poprvé žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 6. 1. 2021, dle něhož měl být dluh uhrazen do deseti dnů od doručení oznámení. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán na jeho adresu 1. 2. 2021 a při řádném běhu událostí by byl tento dopis doručen do sféry dispozice žalovaného do tří dnů od odeslání. Následně plynula žalované desetidenní lhůta stanovená věřitelem k zaplacení, která uplynula dne 14. 2. 2021. Od následujícího dne je proto žalovaná v prodlení se zaplacením dlužných částek a dle § 1970 občanského zákoníku jí soud zavázal žalobkyni zaplatit i úroky z prodlení z těchto částek, které činí 8,25 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. Protože ke dni rozhodování soudu nezaplatila žalovaná na žalovanou částku ničeho, bylo žalobě částečně vyhověno (výrok odst. I. III. a V.) a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.
9. Protože procesní úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídal jejich procesnímu neúspěchu, rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.