8 C 64/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josiek a přísedících Jiřiny Onderkové a Zdenky Hammerové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 267 356 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 69 574 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku [částka] a soudní poplatek ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal proti žalované zaplacení částky 267 356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 12. 2020 do zaplacení. Předmětem žaloby byla náhrada škody způsobena zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu, představující bolestné ve výši 20 000 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 125 000 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku za trvání pracovní neschopnosti ve výši 122 356 Kč. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] v pozici řidič. Dne 12. 7. 2019 při výkonu práce pro žalovanou, spočívající v rozvážce pečiva, došlo ve vozidle zaměstnavatele zřejmě k utržení klínového řemene a následnému podstatnému zhoršení ovládání řízení vozidla. Žalobce v jízdě pokračoval v dobré víře, že vozidlem dojede do cíle a po krátké době řízení ucítil škubnutí v levém rameni. I poté v jízdě pokračoval z důvodu nutnosti doručit pečivo na místo určení a poté vozidlo odstavil v servise a zaměstnavatele informoval SMS zprávou. Následně se nechal ošetřit v nemocnici. S žalovanou sepsal záznam o pracovním úrazu dne 15. 7. 2019, kdy zaměstnavatel do záznamu dopsal po podpisu žalobce další informace. Dne 9. 10. 2019 žalovaná sepsala hlášení změn záznamu o úrazu, v němž bylo uvedeno, že na základě šetření žalované bylo zjištěno, že u žalobce nedošlo nezávisle na jeho vůli ke krátkodobému náhlému či násilnému působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů, a proto nebyla naplněna skutková podstata pracovního úrazu dle § 271k zákoníku práce. Na základě toho odmítla pojišťovna vyplatit jakékoliv pojistné plnění s tím, že se nejednalo o pracovní úraz. Žalobce namítal, že tvrzení žalované o řádném proškolení jak se měl žalobce v dané situaci zachovat je nepravdivé, neboť před začátkem pracovního poměru ani v jeho průběhu nedošlo k žádnému školení z hlediska BOZP nebo ohledně řízení a nakládání s vozidlem. S provozním předpisem pro řízení služebních vozidel nebyl seznámen, nepodepsal jej a jeho jméno bylo do dokumentu dopsáno až dodatečně s datem 12. 4. 2019. Z důvodu pracovního úrazu byl v pracovní neschopnosti od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020. Protože jeho průměrný měsíční výdělek činil 27 007 Kč a za výše uvedenou dobu mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 152 320 Kč, činí náhrada za ztrátu na výdělku za trvání pracovní neschopnosti 122 356 Kč. Dle znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] bylo bolestné stanovené v rozsahu 80 bodů, což představuje částku 20 000 Kč a ztížení společenského uplatnění bylo stanoveno v rozsahu 500 bodů, což odpovídá částce 125 000 Kč. Pracovní poměr byl skončen dohodou ke dni 30. 5. 2020 s tím, že žalobce byl ubezpečen, že při jednání o rozvázání pracovního poměru nebude řešena otázka pracovního úrazu. Bylo ujednáno odstupné ve výši 40 000 Kč a žalobce byl přesvědčen, že další nároky budou řešeny v soudním řízení. Přes výzvu žalovaná nároky spojené s pracovním úrazem odmítla.

2. Žalovaná spolu s vedlejším účastníkem vystupujícím na její straně [pojišťovna] navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Bylo zpochybňováno, že dne 12. 7. 2019 utrpěl žalobce pracovní úraz. Žalovaná nezpochybňovala, že 12. 7. 2019 prováděl žalobce rozvážku pečiva a že došlo k poškození vozidla v podobě utržení klínového řemene. Bylo však namítáno, že k poškození zdraví žalobce nedošlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Rovněž žalovaná poukazovala na skutečnost, že došlo k porušení vnitřního předpisu pro řízení služebních vozidel. Zaměstnanec v případě závady na vozidle měl ihned nahlásit tuto skutečnost zaměstnavateli a vyčkat na místě jeho dalších pokynů, což však žalobce neučinil. Dále žalovaná namítala, že dne 30. 5. 2020 došlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, jejíž součástí bylo vypořádání odstupného, ukončení pracovního poměru a vypořádání všech oboustranných závazků a všech vztahů vyplývajících z pracovního poměru, tedy i nároků požadovaných v předmětné žalobě. Nakonec žalovaná namítala, že dle výpisu z GPS se žalobce v době, kdy se mu stal pracovní úraz (04:45 hodin) tento nacházel ve [obec] před provozovnou [anonymizováno] na [příjmení] ulici, kde došlo k vykládce zboží. Přestože rozvozy pečiva končí právě v [anonymizováno] na [příjmení] ulici, tento ještě 1:39 hodin jezdil po [obec] a ujel 51,3 km, tedy si zajišťoval soukromé záležitosti v pracovním voze zaměstnavatele. Až v 06:44 hodin nechal automobil odstaven v servise. U jednání soudu dne 18. 5. 2021 však jednatelka žalované přisvědčila argumentaci žalobce, že jeho směna nekončila v 04:45 hodin na [příjmení] ulici, ale následně pokračoval po vykládce v cestě do [obec], posléze do [obec], na [anonymizováno] a zpět do [obec] na ul. [ulice], do [obec] a nakonec do [anonymizováno] ve [obec] u [anonymizováno], což byla trasa, kterou jezdil v rámci výkonu práce podle svého zaučení, a protože od odjezdu v 05:05 hodin do 06:44 hodin neměl u vozidla vypnutý motor, nemohly být výše popsané provozovny uvedeny v knize tras.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2019, pověření k řízení motorových vozidel ze dne 12. 12. 2017, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C [číslo] a dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 5. 2020 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 31. 5. 2019 pracovní smlouvu, žalobce jako zaměstnanec nastoupil k výkonu práce řidiče rozvozu pekárenských výrobků dne 1. 6. 2019 s pracovní dobou sjednanou v rozsahu 40 hodin týdně. V době od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020 byl v pracovní neschopnosti a dne 30. 5. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru bez udání důvodu, dle které pracovní poměr skončil dne 31. 5. 2020. V dohodě je uvedeno, že ke dni skončení pracovního poměru si obě strany vypořádaly všechny oboustranné závazky a urovnaly všechny vztahy, které vyplývají z pracovního poměru. Dále bylo sjednáno odstupné ve výši 40 000 Kč.

4. Z potvrzení o dávkách nemocenského pojištění bylo zjištěno, že v důsledku pracovní neschopnosti za dobu od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020 příslušely žalobci nemocenské dávky. V období od 26. 7. 2019 do 25. 5. 2020 ve výši 152 320 Kč, které mu po provedení srážky na exekuci byly vyplaceny.

5. Z dohody o provedení práce ze dne 12. 4. 2019 a pověření k řízení motorových vozidel ze dne 12. 12. 2017 vzal soud za prokázáno, že žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli dne 12. 4. 2019 dohodu o provedení práce na dobu od 12. 4. 2019 do 31. 12. 2019, kdy pracovní úkol spočíval v rozvozu chlebů. Téhož dne byl žalobce pověřen k řízení motorových vozidel specifikovaných v uvedeném pověření.

6. Z provozního předpisu pro řízení služebních vozidel zjistil soud, že tento provozní předpis nabyl platnosti dne 1. 1. 2014 a bylo v něm mimo jiné uvedeno, že řidič služebního vozidla v souvislosti s provozem vozidla provádí pouze tankování, doplňování technických kapalin, kontrolu funkčnosti základních systému vozidla a výměnu kola při defektu. Jakékoli jiné závady na vozidle ihned nahlásí zaměstnavateli a vyčká na místě jeho dalších pokynů. V závěrečných ustanoveních je uvedeno, že zaměstnavatel seznání s ustanoveními této směrnice všechny pověřené zaměstnance a zaměstnance, kterých se předmět této směrnice týká a trvale kontroluje dodržování ustanovení této směrnice.

7. Ze záznamu o úrazu [číslo] a výpisu z knihy úrazu žalované (čl. 16 spisu) bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2019 byl sepsán záznam o úrazu, dle kterého žalobce dne 12. 7. 2019 ve 04:45 hodin při rozvozu pekárenských výrobků, utrpěl poranění jiných svalů a šlach v úrovní ramene a paže na levé horní končetině způsobené dopravním prostředkem, přičemž v údajích o úrazu je v odst. 7 uvedeno, že k úrazu došlo pro poruchu nebo vadný stav některého ze zdrojů úrazu a pro špatné nebo nedostatečné vyhodnocení rizika. Úrazový děj byl popsán tak, že na trase z [obec] do [obec] se rozvozovému vozidlu utrhnul klínový řemen, došlo k těžkému zhoršení ovládání volantu a v dobré víře, že autem dojede rozvoz, žalobce pokračoval v jízdě. Při pokračování v rozvozu si poranil rameno levé ruky. Neinformoval ihned svého nadřízeného, podal zprávu přes SMS, auto odstavil v servisu a šel k ošetření do nemocnice. V bodu 10 bylo vyplněno, že došlo k porušení vnitřního předpisu pro řízení služebních vozidel, kdy v případě závady na vozidle ihned nahlásí zaměstnavateli a vyčká na místě jeho dalších pokynů.

8. Z knihy tras založené na čl. 44-46 spisu bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka] dne 12. 7. 2019 bylo použito ke služební jízdě s počátkem výjezdu v 11:3 1:36 hodin z [obec] a skončilo jízdu v 06:44 hodin na ul. [ulice a číslo] ve [obec]. V 04:45 hodin se vozidlo nacházelo ve [obec] na [anonymizováno]. Posléze pokračovalo do [část obce] u [obec].

9. Z protokolu o provedení systému kritických bodů, protokolu o školení z hygienického provozu, záznamu o opakovaném školení řidičů motorových vozidel ze dne 14. 12. 2018, testového ověření zaměstnance z oblasti bezpečnosti práce ze dne 12. 4. 2019, ze záznamu o školení bezpečnosti práce zaměstnanců včetně presenční listiny ze dne 14. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobce byl seznámen se systémem kritických bodů dne 12. 4. 2019, téhož dne byl seznámen s pokyny hygienického minima a byl školen jako řidič motorových vozidel do celkové hmotnosti 3500 kg, konkrétně zákonu č. 361/2000 Sb. hlavních změnách zákona o silničním provozu č. 268/2015 Sb. o povinnostech účastníka silničního provozu, rozboru příčin úrazů a havárií v silničním provozu, postupu při dopravní nehodě a přidělování bodů za přestupky v silničním provozu. Následně měl absolvovat test k ověření znalosti v oblasti bezpečnosti práce, v němž byl správně zodpovězen dotaz o povinnosti při zjištění závady na pracovišti, která by mohla ohrozit jeho zdraví, nebo zdraví ostatních. Test obsahuje jméno a příjmení žalobce, neobsahuje jeho podpis a původní datum absolvování 14. 12. 2018 je opraveno na 12. 4. 2019.

10. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto sdělila [právnická osoba] žalované k pracovnímu úrazu ze dne 12. 7. 2019, že obdržela od žalované další doklad – hlášení změn k výše uvedené pojistné události, dle níž zaměstnavatel zjistil, že nebyla naplněna skutková podstata vzniku pracovního úrazu dle § 271k, na základě čehož se zaměstnavatel zprošťuje odpovědnosti a neuznává pojistnou událost ze dne 12. 7. 2019 jako pracovní úraz, a proto pojišťovna výše uvedenou pojistnou událost vyřadila z evidence jako bezpředmětnou bez peněžitého plnění.

11. Z výzvy k plnění ze dne 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] k vyplacení částky 310 640 Kč, představující dlužné bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 145 000 Kč a ušlý výdělek za dobu pracovní neschopnosti ve výši 122 356 Kč v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 12. 7. 2019, a to do 7 dnů od doručení výzvy na zde uvedený účet s tím, že v opačném případě dojde k soudnímu projednání věci. Tato výzva byla zaslána emailem na adresu právního zástupce žalované dne 26. 11. 2020.

12. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a faktury vystavené téhož dne zjistil soud, že MUDr. [jméno] [příjmení], znalec z oboru zdravotnictví, odvětví nemateriální újmy na zdraví stanovil bolestné v souvislosti s úrazovým dějem ze dne 12. 7. 2019 žalobce dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. 80 body, kdy 50 bodů představovalo natržení rotátorové manžety vlevo, 20 body byla oceněna operace – rána hluboká 1 cm a 10 body rána pronikající do kloubu. Ztížení společenského uplatnění bylo oceněno 500 body, pod položkou 8.6 omezení pohyblivosti levého ramenního kloubu středního stupně. Za znalecký posudek znalec vystavil fakturu na částku 8 000 Kč, splatnou 6. 11. 2020.

13. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] [anonymizováno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání ze dne 23. 8. 2021 bylo zjištěno, že znalec nevyloučil, že při řízení motorového vozidla žalobcem mohlo v důsledku zhoršení ovládání volantu po prasknutí klínového řemene dojít k ruptuře šlachy, svalu muskulus supraspinatus. Považoval však za málo pravděpodobné, že by tímto mechanismem k uvedenému poškození zdraví došlo, kdy v posudku znalec konstatuje, že problematiku projednal s odborníkem ortopedem, kterého však blíže nespecifikoval a nepoužil tohoto ortopeda k vypracování posudku jako konzultanta. Upozorňoval, že dle této konzultace postižení šlach zmiňovaného svalu je nejčastěji zapříčiněno neúrazovým mechanismem případně při prudkém neočekávaném rotačním pohybu v ramenním kloubu, kdy nejde o mechanismy, které by se typicky uplatňovaly při řízení motorového vozidla. Natržení rotátorové manžety vlevo hodnocené jako poranění svalů nebo šlachy rotátorové manžety – natržení ohodnotil 50 body a následky operace celkem 30 body, tedy bolestné bylo stanoveno dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. 80 body. Ztížení společenského uplatnění ocenil 300 body, a to dle položky 8.5 přílohy č. 3 k tomuto nařízení vlády v platném znění, tedy jako lehké omezení hybnosti levého ramenního kloubu na nedominantní končetině. Dále znalec zodpověděl, že doba léčení od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020 neodpovídá výše uvedenému poškození zdraví a odhadl dobu trvání následné dočasné pracovní neschopnosti na jeden měsíc s tím, že ruptura šlachy svalu muskulus supraspinatus se mnohdy neoperuje, přičemž prokázané poškození glenoidálního labra (SLAP léze) která nemá souvislost s události ze dne 12. 7. 2019 je naproti tomu zpravidla indikací k provedení ramenní operace. Znalec nedokázal identifikovat, z jakého důvodu trvala pracovní neschopnost žalobce déle.

14. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializaci traumatologie pohybového ústrojí a odvětví ortopedie ze dne 22. 11. 2021 a výpovědi tohoto znalce zjistil soud, že znalec považuje za nesporné, že dne 12. 7. 2019 došlo u žalobce k poranění, při kterém došlo k částečnému roztržení rotátorové manžety, tj. k ruptuře šlachy muskulus supraspinatus. Znalec zde vycházel mimo jiné i ze zprávy odborného technika [jméno] [příjmení], diagnostika pro značky Renault a Dacia Brno, ve které bylo uvedeno, že pokud dojde k přetržení klínového řemene posilovače řízení vozidla Renault Master, je posilovací účinek nulový. Řidič tedy musí vyvinout značnou sílu, a to při jakémkoli pohybu vozidla včetně couvání. Nejvíce síly musí vyvinout při nulové rychlosti vozidla. Mechanismus vozidla je dle znalce pro poškození rotátorové manžety z ortopedického hlediska odpovídající. K tzv. SLAP lézi gleoidálního labra znalec uvedl, že jde o záležitost degenerativní, s úrazem nijak nesouvisející a neovlivňující léčbu základního poškození, tj. roztržení rotátorové manžety. Závěry MUDr. [celé jméno znalce] znalec zpochybnil s tím, že nejsou v souladu se závěry oboru pro traumatologii pohybového ústrojí a ortopedii. Dobu léčení po pracovním úrazu od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020 znalec považuje za dobu odpovídající léčení žalobce po výše uvedeném pracovním úrazu s tím, že doba je prodloužena o posunutí operace ramenního kloubu v důsledku státem vyhlášených covidových opatření. Ve své výpovědi znalec upřesnil, že léčba ruptury rotátorové manžety se provádí buď způsobem konzervativním, kdy se provede pětitýdenní fixace a následně provádí rehabilitace, přičemž v běžných případech bývá pacient práce schopen 3 měsíce po ukončení fixace. Dalším způsobem léčby je operace, po které následuje opět fixace po dobu 5 týdnů a tříměsíční rehabilitace. Obecně po 3 měsících od ukončení fixace by měl být pacient schopen práce, kterou vykonával žalobce. U žalobce byla započata konzervativní léčba, ale ta se ukázala jako neúspěšná, proto byla provedena zmiňovaná operace. Doba léčení se u žalobce prodloužila oproti době běžné z toho důvodu, že žalobce čekal dlouhou dobu na operační zákrok, v důsledku čehož došlo k zatuhnutí ramenního kloubu, který se posléze těžko rozcvičoval a ještě v době vyšetření žalobce znalcem, byl pohyb kloubu omezen. Znalec se přiklonil k názoru, že k poškození ramenního kloubu došlo nejspíše v důsledku jednoho pohybu s vyvinutím značné síly, a to z toho důvodu, že se jedná o levý kloub u praváka a vyšetřením byl zjištěn hematom, což ukazuje na traumatické změny. Pokud žalobce po tomto poškození ramene ještě dále pokračoval v řízení vozidla ve ztíženém režimu, mohlo to mít negativní vliv na stav poškození, tedy na zhoršení. Bolestné a ztížení společenského uplatnění za výše uvedené poškození zdraví ohodnotil znalec stejně jako znalec [příjmení] [příjmení] tak, že bolestné bylo vyčísleno 80 body a ztížení společenského uplatnění 500 body.

15. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice ve [obec] ze dne 31. 10. 2022 zjistil soud, že žalobce byl ošetřen s výsledkem magnetické rezonance dne 11. 9. 2019 na ortopedické ambulanci a byl mu stanoven termín operace 31. 10. 2019. Z provozních důvodů (pro nepřítomnosti operatéra) byl termín operace dne 18. 9. 2019 změněn na 26. 9. 2019. Dne 24. 9. 2019 žalobce telefonicky zrušil termín operace dne 26. 9. 2019 pro nemoc s tím, že náhradní termín si objedná, až bude zdráv. Přišel dne 31. 10. 2019 na ortopedickou ambulanci a byl mu dát náhradní termín operace na 13. 12. 2019. Proticovidová opatření v roce 2019 v Nemocnici ve [obec] nebyla a začala až v roce 2020.

16. Ze mzdového listu žalobce za rok 2019 zjistil soud, že žalobce ve druhém čtvrtletí roku 2019 odpracoval 160 hodin a dosáhl hrubé mzdy 23 500 Kč.

17. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého byl žalobce v pracovněprávním vztahu s žalovanou v pozici zaměstnance nejprve na základě dohody o provedení práce v době od 12. 4. 2019 do 31. 5. 2019, kdy pracovním úkolem byl rozvoz chlebů, k čemuž používal motorová vozidla z vozového parku žalované, tedy i vozidlo Renault Master 2,5 Dci, [registrační značka] jak vyplývá z pověření řízení motorových vozidel, učiněného ve vztahu k žalobci 12. 4. 2019. Dne 31. 5. 2019 uzavřeli účastníci pracovní smlouvu, dle které žalobce jako zaměstnanec nastoupil dne 1. 6. 2019 k výkonu práce řidiče provozu pekárenských výrobků a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 12. 7. 2019 žalobce vykonával práci dle pracovní smlouvy a řídil výše uvedené vozidlo od 01:3 1:36 hodin, jak vyplývá z knihy tras tohoto vozidla. V průběhu této pracovní jízdy došlo k prasknutí klínového řemene u předmětného vozidla, což mělo za následek ztrátu funkčnosti posilovače řízení, v důsledku čehož byl žalobce nucen vyvinout značnou sílu při jakémkoliv pohybu vozidla. Okolo 04:45 hodin ucítil žalobce při řízení škubnutí v levém rameni, ale protože chtěl dokončit rozvážku pečiva, pokračoval dál v řízení vozidla po trase, na kterou byl zaškolen a rozvážku vozidla ukončil v 06:44 hodin ve [obec], v místě zvaném [anonymizováno] (před provozovnou [anonymizováno]). Posléze vozidlo odvezl do servisu na ul. [ulice a číslo] O výše uvedených skutečnostech informoval prostřednictvím SMS svého nadřízeného a dostavil se k ošetření na traumatologicko-ortopedické oddělení v Nemocnici ve [obec]. Dne 15. 7. 2019 byl s jednatelkou žalované [jméno] [příjmení] sepsán záznam o úraze, kde byl vznik tohoto úrazu zapsán, přičemž zaměstnavatel v bodě 10 tohoto záznamu uvedl, že došlo k porušení vnitřního předpisu pro řízení služebních vozidel, kdy v případě závady na vozidle zaměstnanec ihned nahlásí zaměstnavateli a vyčká na místě jeho dalších pokynů. V Nemocnici ve [obec] byl žalobce vyšetřen v 08:58 hodin se závěrem, že jde o suspektní partiální rupturu bicepsu/rotátorová manžeta a byla zvolena konzervativní léčba klidem, analgetiky s končetinou uloženou na závěs. V důsledku přetrvávajících bolestí byla dne 11. 9. 2019 provedena magnetická rezonance a doporučena artroskopická operace ramenního kloubu. Termín operace byl stanoven na 31. 10. 2019 a z provozních důvodů byl posléze změněn na 26. 9. 2019. Následně žalobce zrušil termín operace pro nemoc a po návštěvě dne 31. 10. 2019 mu byl dán náhradní termín na 13. 12. 2019. V tento den došlo k operačnímu zákroku a žalobce byl následně v pracovní neschopnosti do 25. 5. 2020. Žalobce byl tedy v pracovní neschopnosti od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020 a zaměstnavatelem mu bylo vyplaceno na náhradě za nemoc 5 711 Kč za měsíc červenec a Okresní správa sociálního zabezpečení zaplatila žalobci nemocenské dávky za dobu od 26. 7. 2019 do 25. 5. 2020 ve výši 152 320 Kč. Dne 30. 5. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru dle § 49 zákoníku práce ke dni 31. 5. 2020 se sjednaným odstupným ve výši 40 000 Kč, kde uvedli, že ke dni skončení pracovního poměru obě strany vypořádaly všechny oboustranné závazky a urovnaly všechny vztahy, které vyplývají z pracovního poměru. Dopisem ze dne 26. 11. 2020 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k náhradě škody za pracovní úraz ze dne 12. 7. 2019 v celkové výši 310 640 Kč do 7 dnů od doručení výzvy (doručeno [datum]).

18. Podle § 270k odst. 1 zákoníku práce, pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a § 274).

19. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

20. Podle § 271a zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

21. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.

22. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

23. Podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže- li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže- li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

25. Při rozhodování se soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobce dne 12. 7. 2019 utrpěl úraz a zda jde o pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 271k zákoníku práce. Vycházel přitom ze zjištěného skutkového stavu, dle kterého žalobce dne 12. 7. 2019 od 01:3 1:56 hodin do 05:4 4:13 hodin řídil služební vozidlo žalované za účelem rozvozu pekárenských výrobků, tedy vykonával pracovní činnost dle uzavřené pracovní smlouvy. Soud uvěřil tvrzení žalobce, že při tomto řízení poté, co v důsledku prasknutí klínového řemene přestal fungovat posilovač řízení, ucítil škubnutí v levém rameni, přičemž po následném vyšetření bylo zjištěno, že při tom utrpěl rupturu šlachy muskulus supraspinatus na levém rameni. Žalobce tuto skutečnost žalované na konci směny oznámil prostřednictvím SMS a následně byl sepsán záznam o úrazu, kde žalobce vznik tohoto úrazu popsal. Znaleckým dokazováním, zejména znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] a jeho výpovědí bylo prokázáno, že mechanismus úrazu tak, jak jej popsal žalobce je pro poškození rotátorové manžety z ortopedického hlediska odpovídající. Ani znalec [příjmení] [celé jméno znalce] [anonymizováno] tento mechanismus úraz nevyloučil, přestože jej považoval za málo pravděpodobný. Zde je však nutno přihlédnout k tomu, že tento znalec nemá odbornost z oboru traumatologie a ortopedie a jeho odkaz na konzultaci s odborníkem z tohoto oboru není konkrétní. Tento znalec rovněž neměl na rozdíl od MUDr. [jméno] [příjmení] k dispozici odborné vyjádření k otázce následků přetržení klínového řemene u posilovače řízení konkrétního vozidla, který řídil žalobce a o těchto následcích pouze obecně spekuloval. Soud proto vycházel ze závěrů znalce MUDr. [jméno] [příjmení], který má odbornost v odvětví chirurgie se specializaci traumatologie pohybového ústrojí a odvětví ortopedie, jehož odůvodnění znaleckých závěrů bylo zcela přiléhavé. S ohledem na uvedené učinil soud právní závěr, že žalobce dne 12. 7. 2019 při plnění pracovních úkolů utrpěl poškození zdraví, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů, a proto předmětný úraz levého ramene je úrazem pracovním ve smyslu § 271k zákoníku práce, za který žalovaná jako zaměstnavatel žalobce odpovídá dle ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce.

26. S ohledem na námitku žalované se soud zabýval i otázkou případného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele nahradit škodu zcela nebo zčásti ve smyslu ustanovení § 270 zákoníku práce. Žalovaná v souvislosti s tím tvrdila, že žalobce porušil provozní předpis pro řízení služebních vozidel, dle něhož byl povinen jakoukoli závadu na vozidle ihned nahlásit zaměstnavateli a vyčkat na místě jeho dalších pokynů. Je nutno připustit, že pokud by tak žalobce učinil a neřídil vozidlo bez funkčního posilovače řízení, k úrazu by nedošlo. Aby se zaměstnavatel mohl zprostit povinnosti nahradit škodu zcela, nebo zčásti je nutné, aby postižený zaměstnanec porušil předpisy či pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci poté co s nimi byl seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl seznámen s předmětným provozním předpisem, byť se na něho odkazuje v pověření řízení motorových vozidel, který žalobce podepsal 12. 4. 2019 Ani z této listiny však nevyplývá, že by žalobce byl s tímto provozním předpisem seznámen a z žádných listin, kterými žalovaná prokazuje školení řidičů, kterých se žalobce účastnil 12. 4. 2019 nevyplývá, že by součástí školení bylo seznámení s tímto vnitřním předpisem. Žalovaná ani neprokázala, že by se žalobce účastnil školení z oblasti bezpečnosti práce (prokazovala účast na školení týkající se systému kritických bodů na opakovaném školení řidičů motorových vozidel do celkové hmotnosti 3500 kg), kde oblast bezpečnosti práce nebyla v programu školení a školení z oblasti hygienického minima. Žalovaná předložila testové ověření znalosti žalobce z oblasti bezpečnosti práce, který však neobsahuje podpis žalobce, navíc je zde opravováno datum proběhlého školení ze dne 14. 12. 2018 a 12. 4. 2019, a proto soud neuvěřil tomuto tvrzení žalované o školení žalobce z oblasti bezpečnosti práce a pravidelném ověřování jeho znalostí v tomto oboru. Navíc pokud by skutečně žalobce byl v této oblasti školen a zodpověděl otázku co je jeho povinností, jestliže zjistí závadu na pracovišti, která by mohla ohrozit zdraví jeho nebo ostatních, na kterou měl dle testu ze dne [datum] správně odpovědět, nelze z toho vyvodit, že po prasknutí klínového řemene měl bez odkladu o této skutečnosti informovat svého nadřízeného. Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby tuto situaci vyhodnotil tak, že může ohrozit zdraví své nebo ostatních a lze akceptovat jeho vysvětlení, že po této závadě, která nebránila řízení vozidla (pouze jej ztížila), chtěl dokončit rozvoz pekárenských výrobků, což je s ohledem na nutnost rozvést toto zboží čerstvé jednáním logickým. Chování žalobce po této závadě pak nelze požadovat ani za chování v rozporu s obvyklým způsobem či chování lehkomyslné. Proto soud neshledal žádný z důvodů pro zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele nahradit škodu žalobci v důsledku pracovního úrazu ve smyslu § 270 zákoníku práce, a to ani zčásti.

27. S ohledem na výše uvedené se následně soud zabýval jednotlivými druhy náhrad, kterých se žalobce proti žalované domáhal. Náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění se žalobce domáhal ve výši 20 000 Kč (bolestné) a 125 000 Kč (ztížení společenského uplatnění) dle znaleckého posudku vyhotoveného znalcem z oboru zdravotnictví MUDr. [jméno] [příjmení]. Tento znalec stanovil bolestné dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a to dle přílohy č. 1 tohoto nařízení vlády 80 body, což při hodnotě 250 Kč za jeden bod, odpovídá částce 20 000 Kč. S tímto stanovením bolestného se ztotožnil i Doc. MUDr. [celé jméno znalce], a proto soud nemá důvodu pochybovat o této výši bolestného. MUDr. [příjmení] bolestné ohodnotil v rozsahu 85 bodů, a i kdyby soud vycházel z tohoto znaleckého posudku je vázán rozsahem žaloby, a nesmí ji překročit. Proto soud přiznal žalobci náhradu za bolest ve výši 20 000 Kč. Ztížení společenského uplatnění bylo znalcem MUDr. [příjmení] ohodnoceno dle výše uvedené vyhlášky 500 body dle položky 8.6 přílohy 3 výše uvedeného nařízení vlády, představující omezení pohyblivosti levého ramenního kloubu středního stupně, což při hodnotě 250 Kč za jeden bod představuje částku 125 000 Kč. S tímto závěrem se ztotožnil i MUDr. [příjmení]. Protože tito dva znalci se na vyčíslení bolestného shodli, soud nepřihlížel k závěru znaleckého posudku Doc. MUDr. [celé jméno znalce], který ohodnotil ztížení společenského uplatnění dle jiné položky, představující omezení pohyblivosti levého ramenního kloubu lehkého stupně. Soud z toho důvodu přiznal žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění v rozsahu 500 bodů, tedy ve výši 125 000 Kč.

28. Poslední náhradou, které se žalobce domáhal, byla náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dle ustanovení § 271a odst. 1 zákoníku práce. Žalobce byl v pracovní neschopnosti v důsledku tohoto pracovního úrazu od 12. 7. 2019 do 25. 5. 2020. S ohledem na námitky žalované se soud zabýval otázkou, zda tato délka pracovní neschopnosti odpovídá následkům výše uvedeného úrazu. Soud zde opět vycházel ze závěrů znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], a to ze stejných důvodů, z jakých tyto závěry použil při vyhodnocení úrazu žalobce jako pracovního s ohledem na jeho mechanismus a naopak nepřihlížel k závěrům Doc. MUDr. [celé jméno znalce], od jehož výslechu upustil poté, co se znalec ze zdravotních důvodů nemohl výslechu zúčastnit, a účastníci na tomto výslechu netrvali. Dle tohoto znaleckého posudku a zejména výpovědi znalce MUDr. [příjmení] trvá obvyklá délka léčby při tomto poranění 5 týdnů po operaci a následuje doba dalších tří měsíců rehabilitace. Předmětnou délku léčby považoval znalec za odpovídající s ohledem na skutečnost, že léčba začala nejprve způsobem konzervativním, která se ukázala jako neúspěšná a až následně bylo přistoupeno k operačnímu zákroku. Znalec však nesprávně vycházel z předpokladu, že termín operace byl stanoven až na 13. 12. 2019 z důvodu covidových opatření, přestože se tak stalo na žádost žalobce. Původní termín operace byl přitom stanoven na 26. 9. 2019. To, že délka léčby byla u žalobce delší než je běžná bylo vysvětleno přistoupením k operaci až po konzervativní léčbě, což vedlo k zatuhnutí ramenního kloubu a proto delší rehabilitaci. S ohledem na skutečnost, že to byl žalobce, který zavinil, že operace neproběhla 26. 9. 2019, ale až 13. 12. 2019 soud nepřiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 27. 9. 2019 do 12. 12. 2019. Náhrada tedy byla přiznána za dobu od 12. 7. 2019 do 26. 9. 2019 a od 13. 12. 2019 do 25. 5. 2019. Při stanovení této výše náhrady vycházel soud z průměrného výdělku před vznikem škody, tj. průměrného výdělku zjištěného podle zásad uvedených v § 351 a násl. zákoníku práce. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku bylo tedy období 2. čtvrtletí 2019, ve kterém činil průměrný hodinový výdělek dle údajů uvedených v mzdovém listu žalobce za rok 2019 146,88 Kč, tedy při 8 hodinové pracovní době 1 175 Kč na den. Průměrný měsíční hrubý výdělek činil 25 546 Kč (146,88 x 40 x 4,348). Za období od 12. 7. 2019 do 31. 7. 2019, které mělo 13 pracovních dnů, by tedy žalobce dosáhl výdělku ve výši 15 275 Kč, za měsíc srpen 2019 by dosáhl 25 546 Kč a za 19 pracovních dnů v měsíci září do 26. 9. 2019 22 325 Kč. Za 13 pracovních dnů v době od 13. 12. 2019 do 31. 12. 2019 by výdělek činil 15 275 Kč, za 4 měsíce v období od ledna do dubna 2020 102 184 Kč (4x 25 546 Kč), a z dobu od 1. 5. do 25. 5. 2020 za 16 pracovních dnů 18 800 Kč. Celková výše výdělku, kterého by žalobce dosáhl za výše uvedené období, činila 199 405 Kč. Žalobci byla za dobu trvání pracovní neschopnosti vyplacena nemocenská žalovanou ve výši 5 711 Kč a Okresní správou sociálního zabezpečení ve výši 152 320 Kč. Rozdíl mezi mzdou, které by žalobce ve výše uvedeném období dosáhl a vyplacenou nemocenskou, tedy činí 41 374 Kč, což je částka, která žalobci přísluší z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

29. Celkový nárok žalobce na náhradu škody z titulu pracovního úrazu, za který odpovídá žalovaná je 186 374 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Protože žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady škody z titulu pracovního úrazu dopisem ze dne 26. 11. 2020, který byl téhož dne doručen zástupci žalované, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, dostala se žalovaná s platbou této náhrady do prodlení dne 4. 12. 2020, a proto soud žalobci přiznal i úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1 dne prodlení do zaplacení z přisouzené částky. Žaloba byla proto důvodná co do částky 186 374 Kč s příslušenstvím a jelikož se žalobce domáhal zaplacení částky 267 356 Kč, ve zbývající části byla jako nedůvodná zamítnuta.

30. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobci, který byl ve sporu úspěšnější, právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi jeho procesním úspěchem a neúspěchem (70 – 30), tedy v rozsahu 40 % celkových nákladů. Tyto náklady představují 12 úkonů právní služby po 9 380 Kč a 12 režijních paušálů po 300 Kč za přípravu a převzetí věci, písemné sdělení zástupci žalované ze dne [datum], jednání s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], předžalobní výzvu ze dne [datum], podání žaloby, jednání u soudu dne [datum], písemné vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], jednání u soudu dne [datum], která přesáhla dvě hodiny (dva úkony), jednání u soudu dne [datum], které přesáhla dvě hodiny (dva úkony) a jednání u soudu dne [datum]. Dalšími náklady jsou cestovní náklady za cestu k jednání dne [datum] ve výši 1 949 Kč, dále cestovní náklady za tutéž cestu ke třem jednáním v roce 2022 po 2 335 Kč, náhrada za promeškaný čas za tyto čtyři cesty v rozsahu 32 půlhodin po 100 Kč, tj. 3 200 Kč a dalšími náklady žalobce představovaly náklady za vyhotovení znaleckého posudku MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] v celkové výši 18 674 Kč. Po navýšení o DPH (kromě nákladů na znalecké posudky), které činilo 26 946 Kč, činí náklady řízení celkem 173 934 Kč 40 % těchto nákladů představuje částku 69 574 Kč.

31. S ohledem na výsledek sporu zavázal soud žalobce i žalovanou s vedlejším účastníkem zaplatit státu náklady řízení v rozsahu jejich neúspěchu ve věci dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Protože celkové náklady státu na znalečné činily 16 014,05 Kč, byla žalovaná s vedlejším účastníkem zavázáni zaplatit 70 % těchto nákladů a žalobce 30 % nákladů.

32. Protože byl žalobce osvobozen od placení soudního poplatku, přešla poplatková povinnost dle výsledku sporu na žalovanou s vedlejším účastníkem dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, a proto byli zavázáni zaplatit soudní poplatek dle výsledku sporu.