8 C 79/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josieka a přísedících Ing. Marcely Smužové a Ing. Jaroslava Ježowicze ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 376 537,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 192 004,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně- z částky 37 533,33 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,- z částky 55 833 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení,- z částky 55 833 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení,- z částky 42 805,30 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení,vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 73 782 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 376 537,96 Kč. Předmětem řízení byla nevyplacená mzda za měsíc květen 2021 ve výši 56 200 Kč a za dobu od 1. 6. do 10. 6. 2021 ve výši 18 333,33 Kč. Dále byla předmětem řízení náhrada mzdy pro překážku na straně zaměstnavatele za dobu od 11. 6. 2021 do 23. 9. 2021 v celkové výši 192 004,63 Kč a náhrada mzdy dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance v celkové výši 110 000 Kč.

2. Vyjma náhrady mzdy za dobu od 11. 6. 2021 do 23. 9. 2021 v celkové výši 192 004,63 Kč žalovaná prostřednictvím své opatrovnice nárok uznala, a proto rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo na základě tohoto uznání rozhodnuto o této části předmětu řízení. Částečný rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2023. Předmětem řízení, o kterém nebylo rozhodnuto, zůstala částka 192 004,60 Kč s příslušenstvím.

3. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla zaměstnancem žalované od 1. 11. 2014 na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 10. 2014 uzavřené na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce finanční manažer. Mzda žalobkyně byla určena mzdovým výměrem. Přímým nadřízeným žalobkyně byl jednatel žalované společnosti, který vedl veškerá jednání se svými obchodními partnery a na základě toho žalobkyni zadával úkoly, splněné úkoly posléze schvaloval. Jednatel rovněž disponoval s autorizačními oprávněními ve vztahu k bance, takže žalobkyně fakticky nemohla provádět platby obchodních operací. Původní místo výkonu práce bylo na adrese , adresa, . To se v průběhu let změnilo, neboť firma se přestěhovala do sídla na adrese , adresa, a zde měla žalobkyně místo výkonu práce do konce roku 2018. K poslední změně faktického výkonu práce žalobkyně došlo naposledy ke dni 1. 1. 2019, kdy byla ukončena nájemní smlouva k prostorům kanceláří na adrese sídla žalované společnosti , adresa, . Sídlo společnosti na této adrese zůstalo, avšak samotné kanceláře společnosti, které tvořily pracoviště žalobkyně, byly přesunuty na adresu , adresa, , což je č. p. domu, který byl původně ve vlastnictví rodiny jednatele a společníka žalované společnosti , jméno FO, a následně jeho manželky paní , jméno FO, . Od ledna roku 2019 proto žalobkyně vykonávala práci pro žalovanou na adrese , adresa, a od počátku roku 2020 užívala tuto nemovitost rovněž k bydlení. Tento stav trval do okamžiku úmrtí jednatele společnosti, tj. do 10. 6. 2021. Následně manželka jednatele žalobkyni požádala dne 12. 6. 2021 o opuštění nemovitosti, což žalobkyně neprodleně učinila a klíče od nemovitosti předala dne 15. 6. 2021. V následujících dnech až do 30. 6. 2021 manželka jednatele postupně žádala o předání dalších věcí souvisejících se společností, a to veškerých pracovních nástrojů a pomůcek, počítače, účetnictví, karet apod., což žalobkyně učinila, a tyto okolnosti fakticky znemožnily výkon práce. Navíc jí nebyl umožněn přístup na pracoviště, a to ze strany manželky zemřelého jednatele. Na pracovišti, do něhož měla žalobkyně zamezen vstup, se tedy nacházely podklady nezbytné pro zpracování např. mzdové či účetní agendy, která patřila do předmětu činnosti žalobkyně. Bez tohoto přístupu na pracoviště nemohla plnit pracovní úkoly, ačkoliv k tomu byla připravena, což představuje překážku na straně zaměstnavatele, v důsledku které se žalobkyně domáhá náhrady mzdy, a to až do 23. 9. 2021, kdy pracovní poměr byl okamžitě zrušen ze strany zaměstnance.

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v části o náhradu mzdy za dobu od 11. 6. 2021 do 23. 9. 2021. Namítala, že žalobkyně v té době nevykonávala pro žalovanou žádnou práci, a proto jí za toto období nepřísluší ničeho. Bylo namítáno, že žalobkyně v té době nepokračovala ani v plnění rutinních úkolů, jmenovitě nepodala přiznání k DPH za období počínaje květnem roku 2021 ani přehled o platbě pojistného, hlášení pro OSSZ, případně přehled pro ČPZP za dané období. Své povolání proto přestala vykonávat záměrně, nikoliv pro nedostatek pokynů k další činnosti a vyhýbala se komunikaci s manželkou zesnulého jednatele paní , jméno FO, .

5. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 10. 2014, okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 9. 2021 a výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v , adresa, , oddíl C vložka , adresa, zjistil soud, že žalovaná společnost je v obchodním rejstříku zapsána od 27. 3. 2013. Sídlo společnosti bylo od 27. 3. 2013 na adrese , adresa, , od 4. 3. 2016 na adrese , adresa, , , právnická osoba, a od 30. 11. 2016 na adrese , adresa, . Jednatelem společnosti byl od samého počátku , jméno FO, , nar. 12. 3. 1971 a od 4. 11. 2015 byl jediným jednatelem této společnosti a rovněž byl společníkem. K zániku funkce jednatele došlo 10. 6. 2021 z důvodu jeho úmrtí a usnesením , adresa, byl společnosti jmenován opatrovník , jméno FO, , který byl z obchodního rejstříku vymazán 8. 6. 2022. Žalovaná jako zaměstnavatel a žalobkyně jako zaměstnanec uzavřeli pracovní smlouvu dne 31. 10. 2014, dle které měla žalobkyně vykonávat práci v pracovní pozici finanční manažer s náplní specifikovanou v samostatném dokumentu nazvaném popis práce. Místo výkonu práce bylo dohodnuto na adrese , adresa, a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Listinou ze dne 20. 9. 2021 žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr u žalované z důvodu nevyplacené mzdy za měsíce květen 2021 až srpen 2021 a okamžité zrušení doručila na adresu žalované prostřednictvím České pošty zásilkou odeslanou na adresu žalované 22. 9. 2021.

6. Z výplatního listu žalobkyně za měsíce leden až březen 2021 zjistil soud, že žalobkyně v měsíci lednu 2021 odpracovala 168 hodin a dosáhla hrubé mzdy ve výši 56 300 Kč, za únor 2021 odpracovala 160 hodin a dosáhla hrubé mzdy ve výši 56 300 Kč a v březnu roku 2021 odpracovala 185 hodin, opět s hrubou mzdou ve výši 56 300 Kč.

7. Z e-mailů ze dne 31. 10. 2018, 2. 1. 2023 a 21. 12. 2022, kupní smlouvy ze dne 2. 9. 2022, výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a plánu záloh plateb na dobu od 22. 8. 2019 do 21. 8. 2020 zjistil soud, že žalovaná dala výpověď z nájmu nebytových prostor na , adresa, ke dni 31. 10. 2018 s tím, že v případě zájmu žalovaná uvolní nebytové prostory i dříve dle dohody. Nájem skončil dohodou ke dni 1. 1. 2019. V roce 2019 byl odběr plynu na adrese , adresa, veden na žalovanou společnost. Pozemek, jehož součástí je stavba č. p. 338 v k. ú. , adresa, byl prodán , jméno FO, jako prodávající na základě kupní smlouvy ze dne 2. 9. 2022.

8. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, zjistil soud, že byl zaměstnancem žalované společnosti asi po dobu 4 let v pozici projektového manažera a spolupracoval zde s žalobkyní, která jako finanční manažer měla na starosti finance žalované společnosti, ekonomiku a účetnictví. Svědek ukončil pracovní poměr někdy v prosinci 2019. Místo výkonu práce v průběhu svého pracovního poměru vystřídal několikrát. Nejprve to bylo na , adresa, , posléze na ulici , právnická osoba, ve , adresa, , poté na , adresa, a nakonec v , adresa, . Majitel žalované společnosti pan , jméno FO, v , adresa, vlastnil dům, který však nevyužíval, protože bydlel v Maďarsku a aby ušetřil náklady, rozhodl, že firmu přesune na tuto adresu. Svědek v , adresa, pracoval asi rok. V přízemí domu byla zřízena kancelář, kde byly pracovní stoly, PC, kopírka, tedy vše co bylo nutné pro výkon práce. Jinými slovy kancelář firmy z , adresa, byla kompletně přestěhována do , Anonymizováno, . S jednatelem společnosti po dobu svého pracovního poměru byl v kontaktu stejně jako žalobkyně telefonicky a zhruba 1x měsíčně se setkávali osobně, většinou na nějaké stavbě v souvislosti s kontrolním dnem.

9. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, zjistil soud, že je přítelem žalobkyně a byl zaměstnancem žalované společnosti od roku 2017 do poloviny roku 2018 v pozici účetní. V době jeho zaměstnaneckého poměru měla žalovaná společnost sídlo ve , adresa, . V době, kdy již svědek nebyl zaměstnancem žalované (odhaduje, že v polovině roku 2019) se firma přestěhovala do domu na adresu , adresa, . Tento dům byl užíván tak, že v přízemí byly firemní věci, PC, doklady apod. a nahoře bydlela žalobkyně, k níž se svědek později přistěhoval. Byly zde ještě další dva zaměstnanci žalované, a to paní , Anonymizováno, a pan , jméno FO, , kteří postupně skončili. Jednatel společnosti pan , jméno FO, v té době bydlel v Maďarsku, a poté, co zemřel, jel svědek s žalobkyní do Maďarska za paní , jméno FO, . Ta jim sdělila, že se mají postarat o dům a firmu, ale za 3 dny poté přijela paní , jméno FO, do ČR, sdělila jim, že mají vyklidit rodinný dům, odevzdat věci a klíče od domu, což učinili. V domě zůstaly pouze firemní věci a svědek poté již s paní , jméno FO, v kontaktu nebyl. Žalobkyně posléze komunikovala s paní , jméno FO, telefonicky, případně prostřednictvím SMS zpráv. Žalobkyně měla zájem převzít doklady týkající se firmy, což jí však paní , jméno FO, neumožnila a zakázala vstup do domu. Kartu od firemního účtu, která byla psaná na jméno žalobkyně, odevzdala v bance. Žalobkyně měla v náplni práce zpracování veškerého účetnictví ve firmě, jednání s obchodními partnery a realizaci plateb společnosti. Tyto úkoly plnila dle pokynů jednatele, který veškeré platby autorizoval a zadával jí úkoly k dalším činnostem. , jméno FO, dával žalobkyni pokyny i pokud jde o přijímaní zaměstnanců, případně ukončení pracovního poměru a ona tyto pokyny vykonala. Po odstěhování z domu a odevzdání klíčů měla žalobkyně snahu pokračovat ve své činnosti, avšak neměla přístup do datové schránky žalované společnosti. Proto jednali s paní , jméno FO, o zpřístupnění do datové schránky, aby se mohli dostat k podkladům k přiznání DPH, zdravotního a sociálního pojištění. Tento přístup však poskytnut nebyl, a proto nebylo možno tyto úkony provést. Z toho důvodu nakonec žalobkyně podala výpověď z pracovního poměru.

10. Opatrovnice žalované navrhovala výslech svědkyně , jméno FO, , avšak neznala její místo bydliště, které se nenachází v ČR, a proto nebylo možno tuto svědkyni předvolat a vyslechnout.

11. Z výše uvedených provedených důkazů po jejich zhodnocení vzal soud za prokázáno, že žalobkyně byla od 1. 11. 2014 zaměstnancem žalované v pracovní pozici finanční manažer, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Místo výkonu práce bylo v pracovní smlouvě sjednáno na adrese , adresa, , což odpovídalo tehdejšímu sídlu žalované společnosti. Poté bylo sídlo společnosti 2x změněno, a to tak, že od 4. 3. 2016 bylo přemístěno na adresu , právnická osoba, a následně od 30. 11. 2016 na adresu , adresa, . Jak vyplynulo ze svědecké výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, , kancelář žalované společnosti, kde žalobkyně i , jméno FO, a v určitou dobu i , jméno FO, vykonávali práci, se stěhovala vždy na adresu sídla. Nájem nebytových prostor na , adresa, , kde měla žalovaná umístěnou předmětnou kancelář, skončil k 1. 1. 2019 a tato kancelář byla přemístěna do domu ve vlastnictví jednatele a společníka , jméno FO, v , adresa, . Jak vypověděl svědek , jméno FO, , kancelář z , Anonymizováno, byla kompletně přestěhována do , Anonymizováno, . Tato kancelář byla zřízena v přízemí předmětného domu č. p. , Anonymizováno, , kde byly umístěny pracovní stoly, PC, kopírka a vše co bylo nutné pro výkon práce. Veškeré zařízení, pracovní pomůcky a účetní podklady, které sloužily k výkonu práce žalobkyně, byly tedy od začátku roku 2019 umístěny v domě č. p. , adresa, . Dne 10. 6. 2021 jediný jednatel a společník žalované společnosti , jméno FO, zemřel a opatrovníkem žalované společnosti byl jmenován , jméno FO, usnesením Krajského soudu v , adresa, , které nabylo právní moci dne 15. 10. 2021. Tato funkce zanikla výmazem ke dni 8. 6. 2022. Jak vyplynulo ze svědecké výpovědi , jméno FO, , manželka jednatele společnosti vyzvala žalobkyni k odevzdání klíčů od rodinného domu č. p. , adresa, a jeho vyklizení 3 dny po smrti manžela, což žalobkyně učinila a v rodinném domě zůstaly veškeré firemní věci. Od té doby žalobkyně do kanceláře žalované přístup neměla. Pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 23. 9. 2021. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce sdělila dopisem ze dne 12. 1. 2022 , jméno FO, , tehdejšímu opatrovníkovi žalované mimo jiné, že žalobkyně činila veškeré nezbytné kroky k zajištění chodu společnosti do okamžiku, než jí byly znemožněny manželkou zesnulého společníka paní , jméno FO, a vyzval opatrovníka k vyřešení otázky nevyplacených mezd žalobkyni za měsíce červenec až září 2021 včetně odstupného s tím, že pokud nebude reagováno do sedmí dnů od doručení přípisu, uplatní nárok soudní cestou. Opatrovník žalované dopisem zde 27. 1. 2022 sdělil v reakci na tuto výzvu, že žalobkyně v těchto měsících svoji funkci generálního a finančního manažera žalované společnosti nevykonávala, a proto žalovaná respektuje pouze nárok na vyplacení dlužné mzdy za měsíc květen 2021 a odstupné.

12. Podle § 20 zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen zákoník práce), nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní nebo pracovně právní vztah.

13. Podle § 34 odst. 1 písm. b zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písm. a vykonávána.

14. Podle odst. 2 citovaného ustanovení pracovní smlouva musí být uzavřená písemně.

15. Podle § 38 odst. 1 zákoníku práce od vzniku pracovního poměru jea) zaměstnavatel povinen zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisemb) zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru16. Podle § 208 zákoníku práce, nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

17. Jak je uvedeno v závěrech o skutkovém stavu, pracovní poměr žalobkyně vzniknul na základě pracovní smlouvy uzavřené 31. 10. 2014, která byla vyhotovena v písemné formě a místem výkonu práce bylo stanoveno sídlo společnosti na adrese , adresa, . Přestože ke změně této písemné pracovní smlouvy písemnou formou nedošlo, z výpovědi vyslechnutých svědků bylo zjištěno, že po dobu trvání pracovního poměru se místo výkonu práce žalobkyně několikrát změnilo a naposledy bylo dohodnuto na adrese , adresa, . V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně začala vykonávat svoji práci na tomto místě v lednu roku 2019 a vykonávala ji až do doby úmrtí jednatele společnosti. Přestože se pro změnu pracovní smlouvy vyžaduje stejná forma jako pro pracovní smlouvu samotnou, tedy forma písemná (což vyplývá z § 564 občanského zákoníku), a ke změně místa výkonu práce došlo na základě ústní dohody či konkludentně, není možné se neplatnosti změny pracovní smlouvy týkající se zmiňovaného místa výkonu práce dovolat, jak vyplývá z výše citovaného usnesení § 20 zákoníku práce. Lze tedy uzavřít, že od ledna 2019 do skončení pracovního poměru 23. 9. 2021 byl sjednaným místem výkonu práce dům č. p. , adresa, .

18. Na výše uvedené adrese posledního místa výkonu místa práce byla zřízena kancelář s pracovním vybavením nutným pro výkon práce žalobkyně. Zaměstnavatel je dle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů. Tyto své povinnosti žalovaná jako zaměstnavatel plnila do 10. 6. 2021, tj. do smrti jediného jednatele žalované společnosti, který práci žalobkyni přiděloval, byť je možno konstatovat, že pracovní pozice žalobkyně nevyžadovala denní pokyny. Krátce po smrti jednatele, konkrétně po 3 dnech, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, , manželka tohoto jednatele, která následně dům č. p. , adresa, nabyla, vyzvala žalobkyni k předání klíčů od domu a od té doby žalobkyně neměla možnost vykonávat práci v místě svého výkonu. Po žalobkyni nebylo možno požadovat, aby svoji práci vykonávala mimo pracoviště zaměstnavatele, neboť toto nebylo mezi účastníky dohodnuto. Žalobkyně proto nemohla od smrti svého jediného nadřízeného konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, neboť nešlo o tzv. prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy. Za této situace žalobkyni vzniknul nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce.

19. Soud proto zjišťoval průměrný výdělek postupem dle ust. § 351 – 356 zákoníku práce. Vycházel přitom z rozhodného období 1. čtvrtletí roku 2021 a skutečnosti, že žalobkyně v tomto rozhodném období odpracovala 512 hodin a dosáhla hrubého výdělku v celkové výši 168 900 Kč. Takto byl zjištěn průměrný hodinový výdělek ve výši 329,88 Kč (168 900 : 512) a po vynásobení 40 hodinovou týdenní pracovní dobou a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadající na jeden měsíc v průměrném roce, byl zjištěn průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně ve výši 57 374 Kč a s ohledem na výše uvedenou týdenní pracovní dobu průměrný denní výdělek činní 2 639 Kč. Za 19 dní v měsíci červnu přísluší žalobkyni náhrada mzdy ve výši 50 141 Kč (2 639 x 19). Za 17 dni v měsíci září přísluší žalobkyni náhrada mzdy ve výši 44 863 Kč (2 639 x 17). Za měsíce červen a srpen 2021 přísluší žalobkyni náhrada mzdy ve výši 114 694 Kč (2 x 57 374). Za žalované období proto žalobkyni přísluší náhrada mzdy dle ust. § 208 zákoníku práce ve výši 209 698 Kč. Protože žalobkyně se domáhala této náhrady pouze v částce 192 004,63 Kč a soud je žalobou vázán a nemůže ji překročit, žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Žalobkyni byly přiznány i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a to ve výši 8,5 % ročně z jednotlivých částek tak, jak je uvedeno ve výroku I., neboť žalovaná se dostala do prodlení s náhradou mzdy za měsíc červen 2021 dne 1. 8. 2021, za měsíc červenec dne 1. 9. 2021, za měsíc srpen 1. 10. 2021 a ve zbývající části za měsíc září 1. 11. 2021 s ohledem na splatnost náhrady mzdy, která je stejná jako splatnost mzdy, tedy do posledního dne následujícího měsíce.

20. Protože byla žalobkyně ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. 177/96 Sb., a to za 3 úkony právní služby po 9 820 Kč, 2 úkony v poloviční sazbě po 4 900 Kč (za předžalobní výzvu a jednání dne 20. 7. 2022, které neproběhlo), vycházeje z tarifní hodnoty 376 547,96 Kč. Po vydání částečného rozsudku činila tarifní hodnota 192 004,63 Kč a hodnota jednoho úkonu právní služby proto představovala částku 8 820 Kč. Poté advokátovi přísluší odměna za 2 úkony právní služby po 8 820 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč. Po navýšení o zaplacený soudní poplatek ve výši 15 062 Kč, představují celkové náklady částku 73 782 Kč.