8 C 82/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Radomíra Josieka a přísedících Zdenky Hammerové a Jiřiny Onderkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 132 630 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 132 630 Kč a úrok z prodleníve výši 15 % ročně z částky 133 030 Kč od 17. 8. 2023 do 14. 11. 2023,ve výši 15 % ročně z částky 132 830 Kč od 15. 11. 2023 do 14. 12. 2023,ve výši 15 % ročně z částky 132 630 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému vydání bezdůvodného obohacení ve výši 132 630 Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že v souvislosti se zjištěnou nemocí z povolání u žalovaného, která vznikla při výkonu práce žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, ., vyplácela žalobkyně ze zákonného pojištění odpovědnosti za tuto nemoc z povolání dle vyhlášky č. 125/1993 Sb. žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 29. 8. 2001 do 31. 12. 2021, kdy výplatu plnění ukončila. Žalovanému byl přiznán invalidní důchod třetího stupně z důvodu chronického onemocnění, které by žalovaného vyřazovalo z původní profese, kterou vykonával před pracovním úrazem, a to s účinností od 13. 2. 2021. Toto přiznání invalidity třetího stupně pro obecné zdravotní chronické odůvodnění považuje žalobkyně za podstatnou změnu poměrů dle ustanovení § 271u zákoníku práce, který má za následek ukončení povinnosti odpovědného zaměstnavatele za nemoc z povolání či pracovní úraz, respektive pojišťovny nadále vyplácet škodu ve formě renty. Protože žalobkyně poskytla žalovanému na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 13. 2. 2021 do 31. 12. 2021 částku 133 230 Kč, představuje tato částka bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, neboť v té době již odpadl právní důvod pro placení této náhrady. Žalovaný přes výzvu bezdůvodné obohacení nevydal a do současné doby uhradil pouze částku 1 000 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že vydání tohoto bezdůvodného obohacení může žalobkyně po žalovaném požadovat pouze pokud ten věděl, nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené ve smyslu § 331 zákoníku práce žalobkyně doplnila, že vzhledem k povaze onemocnění, pro které žalovaný ztratil způsobilost vykonávat původní práci a s ohledem na skutečnost, že žalovaný se s tímto onemocněním léčil již v době, kdy pobíral náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, musel si v žalovaném období být vědom svého onemocnění, a tedy i toho, že náhradu za ztrátu na výdělku pobírá neprávem. Poukazoval na to, že kladné vyřízení žalovaného o invalidní důchod třetího stupně bylo opřeno o závěry posudku o invaliditě, dle kterého byl žalovaný shledán invalidním od 10. 2. 2021, neboť jeho pracovní schopnost již v této době poklesla o 70 % z důvodu nepříznivého zdravotního stavu.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že dle jeho názoru za jeho zdravotní stav odpovídali ošetřující lékaři, kteří informace o tomto zdravotním stavu měli žalobkyni nahlásit.

3. Z návrhu dohody o právech a povinnostech spojených s poskytováním náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s datem 17. 10. 2023 včetně přílohy a dopisu ze dne 4. 11. 2023 zjistil soud, že bývalý zaměstnavatel žalovaného , právnická osoba, ., se sídlem v , adresa, zaslal v příloze dopisu ze dne 4. 11. 2003 žalovanému návrh dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku dle § 195 zákoníku práce, v důsledku zjištěné nemoci z povolání dne 27. 4. 2001, ve které se zaměstnavatel zavazoval platit žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 20 282 Kč měsíčně. Žalovaný návrh této dohody nepodepsal a nezaslal zpět na adresu zaměstnavatele.

4. Z revidovaného přehledu výpočtu výše vyplacené renty za rok 2021 zjistil soud, že za rok 2021 bylo žalovanému na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplaceno v době od 1. 2. 2021 do 31. 12. 2021 celkem 134 272 Kč.

5. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 19. 7. 2022 zjistil soud, že tímto rozhodnutím byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně od 13. 2. 2021 ve výši 19 199 Kč měsíčně a od června 2022 ve výši 20 454 Kč měsíčně.

6. Z oznámení o ukončení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku ze dne 9. 3. 2023 zjistil soud, že žalobkyně oznámila žalovanému ukončení výplaty náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s ohledem na přiznání invalidního důchodu třetího stupně pro obecné onemocnění s tím, že nárok na náhradu zanikl od 13. 2. 2021, a proto žalovanému vznikl dluh na této náhradě za dobu od 13. 2. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 133 230 Kč, kterou měl zaplatit do 31. 3. 2023.

7. Z dopisu doručených žalobkyni dne 29. 3. 2023 a 3. 5. 2023 zjistil soud, že žalovaný sdělil, že dluh platit nebude, že je to věcí lékařů , tituly před jménem, , jméno FO, a , adresa, a ve druhém dopise sdělil, že je ochoten zaplatit pouze část dluhu a zbytek, nechť zaplatí lékaři.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 8. 2023 včetně dodejky zjistil soud, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky včetně nákladu řízení ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku s upozorněním, že v opačném případě přistoupí k vymáhání pohledávky prostřednictvím soudu.

9. Ze spisové dokumentace k osobě žalovaného, zaslané , právnická osoba, zjistil soud, že , právnická osoba, ve , adresa, na základě žádosti žalovaného podala dne 7. 2. 2022 žádost o posouzení zdravotního stavu žalovaného a zpracování posudku k otázce jeho invalidity. K žádosti byly připojeny lékařské zprávy včetně lékařských zpráv , podezřelý výraz, , právnická osoba, , jméno FO, , z nichž je patrno, že žalovaný byl v péči , podezřelý výraz, nejméně od roku 1989, kdy byla zjištěna , Anonymizováno, žalovaného. Z těchto lékařských zpráv je patrno, že trpí , Anonymizováno, , nicméně ve většině zpráv za dobu od 17. 12. 2020 je uváděno, že se zajímá, kdy půjde do zaměstnání případně tvrdí, že je schopen výkonu zaměstnání. Při vyšetření dne 15. 9. 2021 například uvádí, že chce na mašinku (v předchozích vyšetřeních tvrdí, že pracuje jako lokomotivář) a až v lékařské zprávě ze dne 12. 1. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, konstatuje, že s ohledem na diagnózu , Anonymizováno, není žalovaný z , podezřelý výraz, hlediska schopen práce v rizikovém prostředí, neschopen vstupu do kolejiště, neschopen výkonu řidiče provozní lokomotivy atd. a za těchto omezení považuje žalovaného za neschopného soustavné výdělečné činnosti. Lékař zde konstatuje, že při , Anonymizováno, vyšetření dne 20. 8. 2021 pacient potíže neuvádí a chce zpět do práce. U následné kontroly dne 9. 2. 2021 žalovaný lékaři sdělil, že v pondělí byl požádat o důchod. Dne 8. 7. 2021 vyhotovil , Anonymizováno, , jméno FO, , jméno FO, odborný posudek, ve kterém konstatuje, že žalovaný ochotně spolupracuje, je motivovaný vrátit se do práce a závěr posudku je takový, že se žalovaný jeví způsobilý pro návrat do zaměstnání pro déle než 10 roků vykonávanou práci. V posudku posuzujícího lékaře , adresa, ze dne 23. 3. 2022 je učiněn posudkový závěr, že žalovaný je invalidní, jde o invaliditu třetího stupně z důvodu poklesu jeho pracovní schopnosti o 70 %, se dnem vzniku invalidity 10. 2. 2021. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zvlášť těžká porucha popsaná v lékařském nálezu , právnická osoba, ze dne 10. 2. 2021 a 12. 1. 2022.

10. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého byla u žalovaného dne 27. 4. 2001 zjištěna nemoc z povolání spočívající v onemocnění , Anonymizováno, , pro kterou vzniklo žalovanému právo na náhradu škody proti tehdejšímu zaměstnavateli , právnická osoba, , tedy i právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou za zaměstnavatele vyplácela žalobkyně ze zákonného pojištění odpovědnosti za nemoci z povolání. Kromě nemoci z povolání byl žalovaný dlouhodobě v péči , podezřelý výraz, , když z lékařské zprávy ze dne 11. 3. 1991 vyplývá , podezřelý výraz, Naposledy byl žalovaný hospitalizován na , podezřelý výraz, prosinci 2020 s diagnostickým závěrem , Anonymizováno, a dne 8. 7. 2021 byl , Anonymizováno, vyšetřen , jméno FO, se závěrem, že se jeví jako způsobilý pro návrat do zaměstnání. V lékařské zprávě ze dne 12. 1. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, zmiňuje, že subjektivní potíže žalovaný neuvádí a chce zpět do práce, dle jeho závěru je žalovaný z , podezřelý výraz, hlediska neschopen práce v rizikovém poúrazovém prostředí, neschopen vstupu do kolejiště a neschopen výkonu řidiče provozní lokomotivy atd. Žalovaný následně 7. 2. 2022 podal žádost o invalidní důchod a po posouzení jeho zdravotního stavu posuzující lékař , tituly před jménem, , adresa, vystavila dne 23.3.2022 posudek o invaliditě, dle kterého je žalovaný invalidní, jde o invaliditu třetího stupně a rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení popsané v lékařském nálezu , podezřelý výraz, , právnická osoba, , jméno FO, ze dne 10. 2. 2021 a 12. 1. 2022, tedy , Anonymizováno, , Na základě tohoto posudku vydala , právnická osoba, dne 19. 7. 2022 rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu třetího stupně žalovanému, s účinností od 13. 2. 2021. Žalobkyně vyplácela žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 31. 12. 2021, poté výplatu ukončila a po zjištění, že byl žalovanému přiznán invalidního důchod, jej žalobkyně vyzvala k vrácení vyplacených náhrad za ztrátu na výdělku za období od 13. 2. 2021 do 31. 12. 2021 s odůvodněním, že v tomto období již na náhradu nárok neměl. Žalovaný náhrady odmítl zaplatit vyjma částky 1 000 Kč a žalovanou částku neuhradil přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 331 zákoníku práce, vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do tří let ode dne jejich výplaty.

14. V souzené věci se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení představující výplatu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který ze zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání plnil za bývalého zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, ., s tím, že v žalovaném období od 13. 2. 2021 do 31. 12. 2021 tyto náhrady platil bez právního důvodu. Přestože se vydání tohoto bezdůvodného obohacení nedomáhá po žalovaném jeho bývalý zaměstnavatel je nepochybné, že žalovaná částka představuje plnění nároku, který žalovanému vznikl z pracovněprávního vztahu, a proto je třeba v daném případě aplikovat i ustanovení § 331 zákoníku práce, dle kterého se zaměstnavatel a tedy i ten, kdo za zaměstnavatele jeho závazek vzniklý z pracovněprávního vztahu platí, může domáhat neprávem vyplacených částek po zaměstnanci jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo z okolností musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Mezi účastníky nebylo sporné, a navíc z návrhu dohody s datem 17. 10. 2003 vyplývá, že žalovanému vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle tehdejšího ustanovení § 195 zákoníku práce v důsledku nemoci z povolání spočívající v onemocnění , Anonymizováno, , zjištěné dne 27. 4. 2001. Z posudku , tituly před jménem, , adresa, , na základě, kterého byl žalovanému přiznán invalidní důchod třetího stupně vyplývá, že žalovaný ztratil způsobilost výkonu práce pro tzv. obecné onemocnění, a to , Anonymizováno, . Je tedy možno učinit závěr, že ke dni 10. 2. 2021 žalovaný ztratil způsobilost výkonu původní práce vykonávané u , právnická osoba, . i z důvodu jiné, tzv. obecné choroby, která nemá souvislost s nemocí z povolání, ani s výkonem práce pro původního zaměstnavatele. Proto žalovanému, z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a poklesem jeho výdělku, od 13. 2. 2021 nepřísluší nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání, která byla u žalovaného zjištěna 27. 4. 2001. Z toho vyplývá, že v době od 13. 2. 2021 do 31. 12. 2021 žalobkyně vyplatila žalovanému částku 133 230 Kč bez právního důvodu.

15. Jak je však výše uvedeno, šlo o plnění závazku vyplývajícího z pracovněprávních vztahů, a proto se žalobkyně v souladu s ustanovením § 331 zákoníku práce může domáhat vrácení této neprávem vyplacené částky pouze tehdy, pokud žalovaný věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky omylem vyplacené. Ze zmiňovaných lékařských zpráv, které jsou obsahem čteného spisu institutu posuzování zdravotního stavu žalovaného je však patrno, že žalovaný nemohl ani předpokládat, že jeho zdravotní stav, pro který byl nakonec uznán invalidním, mu neumožňuje výkon původní práce. To vyplývá jednak z jeho snahy vrátit se do zaměstnání, jak vyplývá z řady lékařských zpráv , právnická osoba, a, Anonymizováno, zejména i z výsledku vyšetření , jméno FO, , který ještě 8. 7. 2021 uvádí, že dle výsledku vyšetření se žalovaný jeví způsobilý pro návrat do zaměstnání. Až v lékařské zprávě z 12. 1. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, učinil závěr, že žalovaný není z , podezřelý výraz, hlediska schopen práce v rizikovém pracovním prostředí a na základě toho mohl žalovaný zjistit, že ztratil způsobilost vykonávat původní práci, při které mu byla zjištěna nemoc z povolání. To bylo však až v době, kdy žalobkyně náhradu za ztrátu na výdělku nevyplácela. Proto je možno uzavřít, že po dobu vyplácení náhrad, jejichž vrácení se žalobkyně domáhá, žalovaný nevěděl, ani z okolností nemohl předpokládat, že předmětné náhrady jsou omylem vyplacené. S ohledem na to žalovanému nevznikla povinnost k vrácení vyplacených náhrad za dobu od 13. 2. 2021 do 31. 12. 2021, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

16. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že v souzené věci za změnu poměrů ve smyslu ustanovení § 271u odst. 1 zákoníku práce nelze považovat přiznání invalidity třetího stupně, tedy toto samotné rozhodnutí správního orgánu, ale zhoršení , podezřelý výraz, žalovaného do té míry, že jej vyřazovala z původní práce, pro kterou mu renta byla vyplácena. Protože k této změně poměru dle lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, došlo 12. 2. 2021, pobíral žalovaný náhradu za ztrátu na výdělku od tohoto data bez právního důvodu, což ovšem nevěděl a ani to nemohl předpokládat. Pro rozhodování v této věci není možno použít rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 3599/2013, dle jehož závěru tam, kde zaměstnanec pobíral určité plnění po právu a v době jejich výplaty nejde ani o částky nesprávně určené, ani o částky omylem vyplacené, nelze použít ustanovení § 331 zákoníku práce. Dané rozhodnutí nejvyššího soudu se zabývá jinou situací, a to vydáním bezdůvodného obohacení, které spočívá ve skutečně nesprávně určené výplatě náhrady za ztrátu na výdělku, neboť invalidní důchod, který byl v této věci zaměstnanci zpětně přiznán, začal zaměstnanec pobírat v souvislosti s nemocí z povolání, což má samozřejmě vliv na výpočet náhrady, při němž se tento invalidní důchod od rozhodného výdělku odečítá. Ve věci účastníků v tomto řízení však o takovou skutečnost nešlo, invalidní důchod, který byl žalovanému přiznán, nemá souvislost s nemocí z povolání a pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku nemá žádný vliv. Žalovaný zde ztratil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nikoliv v důsledku rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, ale v důsledku změny zdravotního stavu, která není v příčinné souvislosti s nemocí z povolání a která sama o sobě žalovaného vylučuje z výkonu původní práce.

17. S ohledem na to, že žalovanému, který byl ve sporu plně úspěšný a přicházela u něj v úvahu přiznání práva na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.