8 C 87/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 3. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 41 200 Kč, úrok ve výši 10,89 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 997 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021 a z částky 22 197 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 160,50 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo variabilní symbol doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 50 000 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 997 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 4 160,50 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec, dne datum smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku a dalších poplatků v celkové výši 25 200 Kč. Celkovou částku 55 200 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 3 450 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně ke dni 14. 3. 2019 úvěr zesplatnila a žalované vznikla povinnost zaplatit jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši 997 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1 821 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 182 Kč a smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zaznamenány v žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne datum včetně žádosti, předpisu splátek a přehledu plateb, oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, výzvy k úhradě z 18. 12. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, dle které právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok a administrativní poplatky v celkové výši 25 200 Kč, v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2017 důchodcem a pobírala vdovský důchod ve výši 8 948 Kč. Jiné příjmy neměla. Příjmy domácnosti měly činit 18 303 Kč, přičemž z žádosti o poskytnutí úvěru není zřejmé, co tyto další příjmy představovaly a navíc nebyly ničím ověřovány. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 celkem 5 171 Kč, z čehož náklady na bydlení činily 2 671 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 18. 12. 2020 a téhož dne odeslána s výzvou uhradit dlužnou částku do 2. 1. 2021.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr. Dokazováním bylo zjištěno, že pouze ověřil výši vdovského důchodu žalované, který činil 8 948 Kč měsíčně, ale tvrzené další příjmy domácnosti neověřoval. Neověřoval ani výdaje vyjma nákladů na bydlení, které činily v nájemním bytě 2 651 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená dne datum neplatná.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 21 200 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 800 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 18. 12. 2020, se stanovenou lhůtou k vrácení do 2. 1. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 3. 1. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 961 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.