8 C 94/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 21. 9. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 5. 2024 do 20. 9. 2024 a úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 373 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 9. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, se sídlem v Praze, dne , datum, za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 8. 5. 2024. Žalobkyně netvrdila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne 6. 12. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin předložených žalobkyní a vyžádaných soudem, a to smlouvy o úvěru ze dne , datum, , výpisu z účtu č. , č. účtu, , oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2024 včetně podacího lístku zjistil soud skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které , Anonymizováno, ., ve dnech , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 8. 5. 2024. Žalovaný úvěr nesplatil ani zčásti. Dopisem ze dne 14. 9. 2024 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2024 byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Tato výzva byla odeslána žalovanému téhož dne.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že její právní předchůdce zkoumal před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho, proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do tří dnů dopisem ze dne 14. 9. 2024, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 17. 9. 2024 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 20. 9. 2024. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně od 21. 9. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby v roce 2024 (příprava a převzetí zastoupení a předžalobní výzva) po 300 Kč (§ 14b) a tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon v roce 2025 (podání návrhu na vydání EPR) za 400 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 800 Kč činí celkem 2 373 Kč.