9 C 1/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 56 550 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku plnou náhradu nákladů řízení, tj. částku, která bude určena v samostatném usnesení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na doplatku soudního poplatku částku 566 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 56 550 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba] (dále také„ [anonymizováno]“) s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 12 783 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 310 Kč, s úrokovou sazbou 27 % ročně, a částku za administrativní zpracování ve výši 7 473 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 714 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum], čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedla dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 26 782,63 Kč a dlužný poplatek 10 700,37 Kč. Po tomto datu žalovaná na předmětnou pohledávku ještě uhradila částku 1 278,20 Kč, proto se neuhrazená jistina 26 782,63 Kč úročila úrokem 27 % ročně od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 6 578,20 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 36 204,80 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 36 204,80 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 26 782,63 Kč a dlužného poplatku 9 422,17 Kč, kapitalizovaných úroků 7 842,84 Kč (úrok 27 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do data postoupení - [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 098,25 Kč (úrok 8,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 782,63 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 26 782,63 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Předtím společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 44 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 14 835 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 793 Kč, s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, a odměnu za administrativní zpracování 9 042 Kč, a to ve 60 týdenních splátkách po 981 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum], čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedla dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 18 940,53 Kč a dlužný poplatek 2 226,47 Kč. Po tomto datu žalovaná na předmětnou pohledávku ještě uhradila 721,80 Kč a do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 38 389,80 Kč, proto se neuhrazená jistina 18 457,80 Kč úročila úrokem 20,50 % ročně od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 20 445,20 Kč a od tohoto data žalovaná do sepisu žaloby uhradila ještě částku 100 Kč, kterou žalobkyně započetla na dlužný poplatek. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 20 345,20 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 18 457,80 Kč a dlužného poplatku 1 887,4 Kč, kapitalizovaných úroků 7 140,84 Kč (úrok 20,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do data postoupení, [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 428,20 Kč (úrok 8,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení), úroku ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 457,80 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 18 457,80 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalované, tak, že informace získané od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalované, tyto doklady však v kopii nemá. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila v obou případech kladně. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně upozornila, že v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatil.

4. K obraně žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že plněními po splatnosti obou zápůjček došlo k uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, nemohlo tudíž dojít k promlčení.

5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila jak sama, tak prostřednictvím ustanovené advokátky tak, že zejména namítala, že dluh vůči [anonymizováno] již zaplatila, což si ověřovala u zaměstnankyně [anonymizováno], která jí řekla, že oba úvěry jsou v pořádku a nikde nic nedluží a navíc, že [anonymizováno] řádně neposoudil její úvěruschopnost, když obchodní zástupce jí tam připisoval a ubíral výdaje schválně. Paní z [anonymizována dvě slova] jí měla říct, že tam byly nějaké nesrovnalosti v platbách a sama jí přiznala, že navrhne právnímu oddělení, aby vzali žalobu zpět. Vedle těchto námitek vznesla žalovaná opakovaně námitku promlčení s tím, že částky tvrzené žalovanou v tabulce umoření nikdy neplatila, jedná se o částky s desetinnou čárkou, které jsou nesmyslné, a proto tento doklad nemůže odpovídat skutečnosti. Zástupkyně žalované ještě nad rámec uvedeného doplnila, že úroky u obou zápůjček přesahují několikanásobně průměrné úrokové sazby bank za jimi poskytnuté úvěry a že předmětná ujednání jsou v rozporu s dobrými mravy. Navrhovala tedy, aby soud řízení zastavil, případě aby byla žaloba zamítnuta.

6. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

7. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované do 13 kalendářních dnů od podpisu, a to na její bankovní účet, částku 30 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit [anonymizováno] poplatek 12 783 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 5 310 Kč (úroková sazba 28,63 % ročně) a částky za administrativní činnosti a ve výši 7 473 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měla žalovaná zaplatit [anonymizováno] činila 42 783 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala platit v 60 týdenních splátkách ve výši 714 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 657 Kč. Splátky měly být hrazeny bezhotovostním převodem na účet [anonymizováno] pod variabilním symbolem [číslo]. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

8. Ze zákaznické karty ze dne [datum], která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalované, bylo zjištěno, že žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená a měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání. V té době žalovaná podle karty pracovala na částečný pracovní úvazek, a to v domácnosti, přičemž zaměstnavatelem měl být Úřad práce, Kontaktní pracoviště [obec] [obec] mzda za poslední 3 měsíce ve výši 11 935 Kč byla doplněna dávkami ve výši 2 530 Kč a dále částkou 3 000 Kč, kterou měla pobírat z blíže neurčené brigády. Další čisté příjmy domácnosti tvořila částka 13 200 Kč a dále částka 4 400 Kč jako výživné. Výdaje spojené s nájmem žalovaná uvedla ve výši 5 670 Kč, dále vydávala 750 Kč na spoření a 480 Kč platila interní splátky u [anonymizováno]. Výdaje domácnosti žalovaná odhadla na částku 9 300 Kč s tím, že má další půjčku u [anonymizováno], kterou splácí částkou 3 600 Kč měsíčně. Příjmy výdaje žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za měsíce leden a únor [rok], výměr státní podpory za leden až březen [rok], dokladů SIPO, nájemní smlouvy, výpisů z bankovního účtu, rozhodnutí ÚP a složenek. Důvodem zápůjčky byla„ dovolená“.

9. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne [datum], číslo smlouvy [číslo], a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované do 13 kalendářních dnů od podpisu, a to na její bankovní účet, částku 44 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku [anonymizováno] vrátit a zaplatit [anonymizováno] poplatek 14 835 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 5 793 Kč (úroková sazba 20,50 % ročně) a částky za administrativní činnosti a ve výši 9 042 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měla žalovaná zaplatit [anonymizováno] činila 58 835 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala platit v 60 týdenních splátkách ve výši 981 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 956 Kč. Splátky měly být hrazeny bezhotovostním převodem na účet [anonymizováno] pod variabilním symbolem [číslo]. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

10. Ze zákaznické karty ze dne [datum], která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalované, bylo zjištěno, že žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená a měla 2 vyživovací povinnosti k dětem. Žalovaná uvedla, že má učňovské vzdělání. V té době žalovaná pracovala jako OSVČ, konkrétně jako obchodní zástupce [anonymizováno] s příjmem 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla dále příjem z dávek ve výši 24 100 Kč a pobírala výživné ve výši 2 000 Kč. Výdaje spojené s nájmem žalovaná uvedla ve výši 8 506 Kč, dále vydávala 500 Kč na spoření, 400 Kč na telefon a 1 000 Kč platila interní splátky u [anonymizováno]. Výdaje domácnosti žalovaná odhadla na částku 10 000 Kč s tím, že má další půjčku u [anonymizováno], které zřejmě splácí částku 3 800 Kč měsíčně. Příjmy a výdaje žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy/ŽL, výměr státní podpory za červenec [rok] až červen [rok], dokladu SIPO, nájemní smlouvy, týdenních zpráv a výpisy z bankovního účtu za měsíce květe až červenec [rok].

11. Z tabulek umoření vyplývá, že žalovaná na smlouvu [číslo] ze dne [datum] měla uhradit 6 578,20 Kč, poslední platbu měla provést dne [datum], a na smlouvu [číslo] ze dne [datum] měla uhradit 38 389,80 Kč a naposledy peníze zaslala dne [datum].

12. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacím lístkem, bylo prokázáno, že [právnická osoba] prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovanou za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne [datum], kterým byla žalovaná zároveň vyzvána, aby dlužnou částku 56 650 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] zaplatila na tam uvedený účet, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne [datum].

13. Výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 94 240,53 Kč nejpozději do [datum] s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] zároveň žalovanou upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne [datum].

14. Dle obratů na účtu [anonymizováno] byly pod [variabilní symbol] vloženy částky 100 Kč dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dále částky 200 Kč dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a částka 300 Kč dne [datum], částka 1 000 Kč byla zaslána dne [datum], [datum]. Pod [variabilní symbol] byla částka 200 Kč zaslána dne [datum] a částka 300 Kč dne [datum] a částka 100 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum].

15. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně za den [datum] bylo prokázáno, že ve prospěch účtu žalované byla zaslána částka 44 000 Kč. Dne [datum] bylo ve prospěch účtu žalované zasláno 30 000 Kč.

16. S ohledem na právní posouzení věci soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl dokazování, audiozáznamem hovorů žalované na [anonymizováno] a rovněž ničeho nezjišťoval z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], když v případě potřeby by jmenovanou předvolal ke svědecké výpovědi, nicméně z jejího výslechu by nebyly zjištěny skutečnosti, které by měly vliv na zjištění skutkového stavu věci.

17. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

18. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout žalované částku 44 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované, k čemuž došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 58 835 Kč, z toho 44 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 14 835 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 20,50 % roční úrok ve výši 5 793 Kč a částka 9 042 Kč představující poplatek za administrativní činnost. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 981 Kč, poslední splátka byla ujednána ve výši 956 Kč. Před sjednáním dohody [právnická osoba] [anonymizováno] zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená a měla 2 vyživovací povinnosti k dětem, měla učňovské vzdělání. V té době žalovaná pracovala jako OSVČ jako obchodní zástupce [anonymizováno] s příjmem 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla dále příjem z dávek ve výši 24 100 Kč a pobírala výživné ve výši 2 000 Kč. Výdaje spojené s nájmem žalovaná uvedla ve výši 8 506 Kč, dále vydávala 500 Kč na spoření, 400 Kč na telefon a 1 000 Kč platila interní splátky u [anonymizováno]. Výdaje domácnosti žalovaná odhadla na částku 10 000 Kč s tím, že má další půjčku u [anonymizováno], které splácí částku 3 800 Kč měsíčně. Příjmy výdaje žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy/ŽL, výměr státní podpory za červenec [rok] až červen [rok], dokladu SIPO, nájemní smlouvy, týdenních zpráv a výpisy z bankovního účtu za měsíce květe až červenec [rok]. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky jí poskytla. Soudu nezjistil, jakou částku žalovaná na dluh z této dohody vrátila žalobkyni, případně její předchůdkyni, když platby v listině s názvem Tabulka umoření nekorespondují s platbami, které žalovaná zasílala na účet [anonymizováno] dle Obratů na účtu [anonymizováno].

19. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované znovu finanční prostředky, konkrétně částku 30 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované, k čemuž došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 42 783 Kč, z toho 30 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 12 783 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 28,63 % roční úrok ve výši 5 310 Kč a částka 7 473 Kč představující poplatek za administrativní činnost. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 714 Kč, poslední splátka byla stanovena na 657 Kč. Před sjednáním dohody [právnická osoba] [anonymizováno] zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená a měla 2 vyživovací povinnosti k dětem, měla středoškolské vzdělání. Žalovaná pracovala na částečný pracovní úvazek, a to v domácnosti, u zaměstnavatele – Úřad práce, Kontaktní pracoviště [obec] s čistou mzdou 11 935 Kč měsíčně, která byla doplněna dávkami ve výši 2 530 Kč a dále částkou 3 000 Kč, kterou měla pobírat z blíže neurčené brigády. Další čisté příjmy domácnosti tvořila blíže nespecifikovaná částka 13 200 Kč a dále částka 4 400 Kč jako výživné. Výdaje spojené s nájmem žalovaná uvedla ve výši 5 670 Kč, dále vydávala 750 Kč na spoření a 480 Kč platila interní splátky u [anonymizováno]. Výdaje domácnosti žalovaná odhadla na částku 9 300 Kč s tím, že má další půjčku u [anonymizováno], které zřejmě splácí částkou 3 600 Kč měsíčně. Příjmy výdaje žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za měsíce leden a únor [rok], výměr státní podpory za leden až březen [rok], dokladů SIPO, nájemní smlouvou, výpisy z bankovního účtu, rozhodnutí ÚP a složenek. V obou případech žalovaná potřebovala finanční prostředky na dovolenou. 20. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum], ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] zaplatila na účet do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum].

21. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU2010“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

22. Podle § 2 písm. e) ZSU2010 tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období, 23. Podle § 9 odst. 1 ZSU2010 Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

27. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

28. Podle § 619 odst. 1 a odst. 2 o. z. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

29. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

30. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

31. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

32. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] a [datum] smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční prostředky nejprve 44 000 Kč a následně 30 000 Kč bezhotovostním převodem na její účet, což nebylo v řízení žádným způsobem zpochybněno. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU2010, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 ZSU2010).

34. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

35. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjček, které jsou předmětem tohoto řízení. Je pravdou, že podle ZSU2010 postačovalo (na rozdíl od aktuální právní úpravy § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb.), pokud žalobkyně či její právní předchůdkyně měla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru k dispozici listiny prokazující příjmy a výdaje žalované, a žádné ustanovení zákona jí neukládalo povinnost tyto listiny archivovat, nicméně soud po zjištění skutečností vyplývajících z Karet zákazníka dospěl k závěru, že zde existuje důvodná pochybnost, že předchůdkyně žalobkyně jednak měla k dispozici tvrzené listiny a jednak, že z nich zjistila správné skutečnosti. Z tohoto důvodu se soudu jako nepřiléhavé jeví odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, ve kterém krajský soud uvedl, že nemá důvodu pochybovat o doložení listin, na které odkazovala Karta zákazníka. V tomto případě však údaje zanesené do karty zákazníka jsou již na první pohled pochybné. Je zcela nesmyslné, že žalovaná v Kartě zákazníka ze dne [datum] deklarovala, že je zaměstnaná na částečný pracovní úvazek v domácnosti a jejím zaměstnavatelem je úřad práce. Těžko si lze představit, že úřad práce zaměstnává lidi na pozici„ v domácnosti“. Z podaných informací je jediným možným výkladem to, že žalovaná musela být v době sjednávání zápůjčky ze dne [datum] nezaměstnaná. Jen stěží by mohla být tato„ pracovní pozice“ ověřena z uváděné pracovní smlouvy nebo telefonicky u zaměstnavatele, když úřad práce uchazeče o zaměstnání nezaměstnává. Žalobkyně pak ničím nerozptýlila pochybnosti soudu, a to ani v reakci na poučení dle § 118a o. s. ř. V této Kartě zákazníka jsou pak uvedeny další blíže nespecifikované příjmy z brigád a tzv. další příjmy domácnosti, které není zřejmé, odkud pocházejí a jak měly být ověřeny. Nelze odhlédnout ani od toho, že již v této době žalovaná splácela interní splátky celkovou částkou 4 080 Kč. I přes deklarované vysoké příjmy měla žalovaná podle Karty pobírat dávky státní sociální podpory a půjčovat si na dovolenou. Stejné nelogické skutečnosti vyplynuly i z druhé Karty zákazníka s datem [datum], tentokrát měla být žalovaná obchodním zástupcem [anonymizováno] a měla pobírat státní podporu v celkové výši 24 110 Kč. Splácela částku 4 800 Kč měsíčně [anonymizováno]. Proto soud při jednání poučil žalobkyni, že dosud nemá za prokázané, že její právní předchůdkyně zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na poučení soudu reagovala pouze odkazem na dosud předložené listiny (smlouvy a karty zákazníka) a nedoplnila ani doklad o tom, že žalovaná byla v době uzavírání jedné ze zápůjček obchodní zástupkyní její právní předchůdkyně. Soud zde musí rovněž dodat, že pokud osoba pobírá dávky státní sociální podpory nebo dávky pomoci v hmotné nouzi, nelze z těchto příjmů vycházet při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr, když tyto finanční prostředky mají pokrýt základní životní potřeby této osoby a nikoliv sloužit pro splácení zápůjček a úvěrů. Předchůdkyni muselo být již při uzavírání starší ze zápůjček minimálně zřejmé, že žalovaná si na své potřeby opakovaně půjčuje finanční prostředky, přesto jí další peněžní prostředky půjčuje v době, kdy ještě nemá splaceny předchozí dluhy.

36. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze ZSU2010, že postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, protože předmětné zápůjčky jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

37. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Nejprve se však soud musel zabývat vznesenou námitkou promlčení. Jelikož byla smlouva absolutně neplatná, promlčecí doba 3 let běžela od doby poskytnutí finančních prostředků, protože nemohly být sjednány platně ani příslušné plnění ve splátkách. Nebyla-li platně sjednána lhůta k plnění – tj. k vrácení finančních prostředků žalovanou, mohla předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu. Předchůdkyně žalobkyně byla objektivně oprávněna vyzvat žalovanou k vrácení finančních prostředků v den následující po jejich poskytnutí a žalovaná byla povinna plnit dluh bez zbytečného odkladu. V tomto směru je tudíž nepodstatné, že předchůdkyně žalobkyně poprvé prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění až v rámci oznámení o postoupení pohledávky (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 33 Odo 345/2002, a ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002). Soud má za to, že již k datu uzavření obou smluv o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně věděla, respektive měla a mohla vědět, že smlouvy nejsou sjednávány platně (toto soud dovozuje z již k datu uzavření každé ze smluv existující judikatury k prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr – např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015), tedy již k datu uzavření smluv předchůdkyně žalobkyně měla vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání ve smyslu shora citovaného ustanovení § 621 o. z. a § 619 odst. 2 o. z. Dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků na základě předmětných smluv, tj. v případě smlouvy [číslo] dne [datum] a v případě smlouvy [číslo] dne [datum], začala běžet vždy tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.). Jestliže se žalobkyně bránila tím, že žalobkyně plnila na své závazky z obou smluv po splatnosti, která byla mezi stranami dohodnuta, pročež žalovaná tím konkludentně uznala svůj dluh, soud uvádí, že nemá za prokázáno, jaké částky žalovaná na svůj dluh hradila, když žalobkyně svou argumentaci opřela jednak o tabulku umoření a jednak o výpisy obratů, které spolu však absolutně nekorespondují. Soud rovněž neměl za prokázané, že to byla právě žalovaná, kdo platil částky dle obratů na účtu [anonymizováno]. Nadto je uznání dluhu právem akcesorickým, což znamená, že o uznání dluhu je platné jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000). Vzhledem k výše uvedené neplatnosti obou smluv o zápůjčce nemohlo dojít ani k uznání dluhu z takových smluv.

38. Jelikož žaloba byla soudu doručena dne [datum], tedy nepochybně až poté, co příslušná promlčecí lhůta v obou případech uplynula, soud žalobu zamítl.

39. Výrokem pod bodem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. V této věci měla žalovaná plný procesní úspěch a žalobkyně by jí tak byla povinna zaplatit plnou náhradu nákladů řízení, nicméně žalovaná jako osoba osvobozená od soudních poplatků měla ustanovenou zástupkyni, jejíž náklady bude v plném rozsahu za žalovanou hradit stát. Nad rámec nákladů zastoupení žalovaná, která byla v řízení zastoupena advokátem, žádné další náklady řízení neuplatnila, a proto jí soud žádné nepřiznal a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. S ohledem na osvobození žalované od soudních poplatků a plný procesní neúspěch žalobkyně soud výrokem pod bodem III. rozhodl plně v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení, které vznikly v souvislosti se zastupováním žalované advokátem, který jí byl soudem ustanoven. Jelikož soud o nákladech ustanoveného zástupce bude rozhodovat až po právní moci rozhodnutí, bude částka, kterou je žalobkyně povinna uhradit státu, stanovena v samostatném usnesení.

41. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 56 550 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 2 262 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 566 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).