9 C 13/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno o vyloučení majetku z exekuce

I. Žaloba, aby z exekuce vedené u Mgr. , jméno FO, , soudní exekutorky, Exekutorský úřad , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , byla vyloučena stavba , adresa, , rodinný dům, nezapsaná v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. , číslo, , ostatní plocha, o výměře 1197 m2, nacházející se v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaným na LV , číslo, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 100% náhradu nákladů řízení, to je částku 31 055 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyloučení stavby , adresa, , rodinného domu, stojícího na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , (dále jen „Dům“), který není zapsán v katastru nemovitostí, z exekuce vedené u shora uvedené exekutorky, když se považuje za vlastníka této stavby, z čehož vyplývá, že proti takovému majetku nelze vést exekuci. Žalobce dále uvedl, že vlastníkem Domu se stal na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , Dům se tak nemohl stát součástí pozemku a je samostatným předmětem vlastnictví.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí a namítala, že žalobce dovozuje nabytí vlastnického práva ke stavbě na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , avšak podle tehdy účinné právní úpravy bylo možné nabýt vlastnictví ke stavbě pouze vkladem do katastru nemovitostí; samotné uzavření smlouvy k nabytí vlastnického práva nepostačovalo. Žalovaná taktéž upozornila na to, že nelze aplikovat § 133 odst. 3, který dopadá na nemovité věci, jež nejsou předmětem evidence v katastru vůbec (např. drobné stavby dle tehdejšího katastrálního zákona), nikoli na stavby, které evidenci podléhají, avšak nejsou v katastru zapsány, protože Dům je rodinným domem, a tudíž měl být evidována.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování listinami, které předložili účastníci, jakož i listinami, které vyplývají z obsahu spisu (výpis z katastru nemovitostí, sdělení exekutorky a kolaudační rozhodnutí). Pravost ani správnost listin nebyla žádnou ze stran sporována, a proto z nich soud při zjišťování skutkového stavu vycházel. Provedené listiny soud hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo řízení najevo dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

4. Na základě návrhu žalované byla usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nařízena exekuce na majetek povinného , jméno FO, , nar. , datum, (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). Provedením exekuce byla pověřena Mgr. , jméno FO, , soudní exekutorka, Exekutorský úřad , adresa, , exekuční řízení je vedeno u soudní exekutorky pod sp. zn. , spisová značka, (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). Žalobce se jako kupující dohodl s povinným , jméno FO, a jeho manželkou jako prodávajícími, že tito prodávají žalobci Dům, o němž prohlásili, že se nachází v jejich společném jmění manželů, za dohodnutou kupní cenu 860 000 Kč, kterou žalobce uhradil prodávajícím dne , datum, (zjištěno z listiny nazvané Kupní smlouva). Citovaná dohoda byla písemná a byla oběma smluvními stranami podepsána dne , datum, a ačkoliv bylo ujednáno (článek VII.), že povolením vkladu práva do katastru nemovitostí přejde na kupujícího, tedy na žalobce, vlastnictví k nabývanému Domu (zjištěno z listiny nazvané Kupní smlouva), tak návrh na provedení vkladu zjevně podán nebyl, neboť Dům do dnešního dne není v katastru nemovitostí zapsán (zjevné z žalobních tvrzení a vyjádření žalovaného a shodně tak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, který si soud pro účely rozhodnutí ve věci opatřil). Kolaudace Domu byla provedena na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci dne , datum, a účastníkem kolaudačního řízení byl povinný , jméno FO, , nikoliv žalobce (zjištěno z Kolaudačního rozhodnutí ze dne , datum, , kterým bylo povoleno užívání stavby rodinného domu na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , která obsahuje rodinný dům č. p. , číslo, , přičemž stavebníkovi byla uložena povinnost požádat o zápis dokončené stavby do katastru nemovitostí, přičemž rozhodnutí měli obdržet účastníci, kde byl uveden pouze , jméno FO, ). Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , určila shora uvedená soudní exekutorka v exekuční věci žalobkyně (oprávněné) proti povinnému p. , jméno FO, prodejem nemovitých věcí tak, že určila hodnotu pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, na 2 415 000 Kč, přičemž v odůvodnění se podrobně zabývala tím, komu patří Dům stojící na uvedeném pozemku a dospěla k závěru, že Dům je součástí pozemku, tudíž jeho vlastníkem je povinný, pročež přistoupila k ocenění nemovité věci povinného pro účely dražby (zjištěno z citovaného usnesení, přičemž soudní exekutorka při svých závěrech vycházela z totožných listin, jako měl soud i v tomto řízení). V katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, zapsán výlučně , jméno FO, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).

5. Soud zjištěný skutkový stav považoval za dostatečný pro to, aby jej mohl právně posoudit a rozhodnout o žalobě. Ve věci se od počátku fakticky jednalo o spor o právní posouzení věci, tj. zjištění, komu svědčí vlastnické právo k Domu a zda je tedy možné učinit Dům předmětem exekuce. Soud pro nadbytečnost neprovedl výslech žalobce a svědka , jméno FO, , kteří byli navrženi k tvrzením ohledně uzavření kupní smlouvy, když obsah předložené kupní smlouvy nebyl sporný a nebylo ani rozporováno její uzavření, tedy její obsah byl prokázán jinak a nebylo zapotřebí provádět navržené výslechy.

6. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

7. Podle § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

8. Podle § 133 odst. 2 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

9. Podle § 133 odst. 3 obč. zák. převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.

10. Podle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

11. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

12. Žalobce tvrdil, že vlastnické právo k Domu nabyl na základě kupní smlouvy z roku 2003, soud tudíž při právním hodnocení aplikoval obč. zák., který byl v době uzavření kupní smlouvy účinný, neboť v souladu s přechodným ustanovením § 3028 o. z. je nutné na vznik věcných práv přede dnem nabytí účinnosti o. z., tj. do 31. 12. 2013, užít dosavadní právní předpisy. Stejně tak soud užil obč. zák. pro zjištění, kdo se stal vlastníkem Domu jeho výstavbou.

13. Protože se dle kolaudačního rozhodnutí jednalo o novostavbu Domu, tedy stavbu nově zhotovovanou, soud se zabýval tím, komu svědčilo vlastnické právo k Domu po jeho zhotovení. Vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil. Jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (viz například nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. III ÚS 336/96). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (příp. s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Konečně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že stavba není součástí pozemku, není pro nabytí vlastnictví ke stavbě rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001).

14. Protože v řízení nebylo ani tvrzeno, že by stavebníkem Domu byl někdo jiný než , jméno FO, (jak vyplývá i z kolaudačního rozhodnutí a následně z kupní smlouvy, kde vystupoval , jméno FO, a jeho manželka na straně prodávajících, kteří prohlásili, že Dům je v jejich společném jmění), vzniklo vlastnické právo k Domu původně , jméno FO, (případně tedy i jeho manželce), nikoliv žalobci. Není pak vůbec pochyb o tom, že Dům byl nemovitostí ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák. a nebyl bezprostředně po jeho výstavbě součástí pozemku, na kterém stál, tj. pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , nýbrž byl samostatnou věcí. Jak bylo v řízení prokázáno mezi , jméno FO, a jeho manželkou a žalobcem byla uzavřena platná kupní smlouva jejímž přemetem byl převod vlastnického práva k Domu. Bylo pak otázkou, zda k převodu vlastnického práva v případě nemovitosti, kterou Dům byl, postačilo uzavření smlouvy či byl nutný i vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

15. Předně je třeba uvést, že v době uzavření kupní smlouvy byly předmětem evidence katastru nemovitostí budovy spojené se zemí pevným základem, a to budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb. v tehdy platném znění). Protože Dům (který měl již v kolaudačním rozhodnutí přiděleno číslo popisné 96) byl dle právě uvedeného znění zákona předmětem evidence katastru nemovitostí, byl v souladu s § 133 odst. 2 obč. zák. k nabytí vlastnického práva nutný vklad do katastru nemovitostí. Ačkoliv Dům nebyl evidován v katastru nemovitostí v rozporu s citovaným ustanovením, nemění to nic na tom, jakým způsobem mohlo k nabytí vlastnického práva dojít. V řízení bylo prokázáno, že vklad vlastnického práva k Domu nebyl nikdy proveden, a to ani ve prospěch žalobce. Z uvedeného vyplývá, že k převodu vlastnického práva k Domu z , jméno FO, a jeho manželky na žalobce nemohlo dojít pouhým uzavřením předložené kupní smlouvy a žalobce proto na základě uvedené kupní smlouvy nenabyl vlastnické právo k Domu. Nad rámec toho lze poukázat na ujednání v kupní smlouvě, kde je jasně uvedeno, že vlastnické právo přechází až vkladem do katastru nemovitostí, což ostatně odpovídalo tehdy platné a účinné právní úpravě. Dlužno dodat, že ani dle úpravy v o. z. nedošlo v případě nabývání nemovitých věcí jako je Dům k žádným změnám a ani takovou změnou zákona nedošlo ke změně vlastnického práva k Domu ve prospěch žalobce.

16. V řízení pak nebyl tvrzen jiný důvod vzniku vlastnického práva k Domu na straně žalobce, přičemž soud má za to, že nebylo třeba poučovat žádnou ze stran podle § 118a o. s. ř., když není povinností soudu bádat po skutkových okolnostech, které by mohly svědčit pro jiný způsob nabytí vlastnického práva.

17. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že žalobce na základě předložené kupní smlouvy nenabyl vlastnické právo k Domu, a proto nemohlo být jeho žalobě vyhověno.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož náleží náhrada účelně vynaložených nákladů zcela úspěšné žalované. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Při určení tarifní hodnoty soud vycházel z ustálené rozhodovací praxe, která uvádí, že v řízení o excindační žalobě se odměna advokáta nestanoví podle ceny věci z exekuce vylučované, nýbrž dle tarifní hodnoty uvedené v § 9 odst. 4 písm. b) AT (pozn.: soudu – rozhodnutí bylo přijato v době, kdy bylo aktuální znění AT účinné do 31. 12. 2024), pakliže se samozřejmě jedná o nemovitou věc (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014 a další odkazovaná rozhodnutí v něm uvedená, případně z novějších rozhodnutí, která na tyto závěry taktéž odkazují, tudíž ke změně praxe nedošlo, lze uvést usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 20 Cdo 1307/2025).

19. Celkové náklady řízení činí 31 055 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalované tvořené odměnou advokáta podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 AT ve výši 22 480 Kč za čtyři úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , studium spisu dne , datum, , účast u jednání dne , datum, ] po 5 620 Kč, dále částkou 1 800 Kč jako čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, cestovným za cestu zástupce žalované z Českého Těšína do FrýdkuMístku ke studiu spisu u soudu a zpět ve vzdálenosti celkem 50 km (25 km jedna cesta dle serveru mapy.cz, jedná se o trasu mimo placený úsek dálnice D48) osobním motorovým vozidlem značky Škoda Fabia s kombinovanou spotřebou 6,9 l/100 km benzínu N95 ve výši 413 Kč a cestovným za cestu zástupce žalované z Českého Těšína do FrýdkuMístku k jednání soudu a zpět ve shodné vzdálenosti osobním motorovým vozidlem značky Toyota Corolla s kombinovanou spotřebou 4,6 l/100 km benzínu N95, celkem 372 Kč, dále žalované náleží v souladu s § 14 odst. 3 AT náhrada za promeškaný čas, který zástupce žalované strávil na cestě k soudu a zpět, v rozsahu 1 půlhodinu na jednu cestu (dle mapy.cz trasa uvedená shora zabere 27 minut), tj. celkem 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč, to vše včetně 21% DPH (z částky 25 665 Kč) ve výši 5 390 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalované, který je členem advokátní kanceláře, která je registrovaná jako plátce DPH. Soud nepřiznal žalované náhradu za zakoupenou dálniční známku pro cestu k jednání soudu, když s ohledem na možnosti trasy mezi Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení, navíc trasa mimo placený úsek dálnice je dle serveru mapy.cz vzdálenostně kratší a pouze o 6 minut delší. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.