9 C 131/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení částky 327 352,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 327 352,98 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 53 581,32 Kč za dobu od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22 365,36 Kč za dobu od datum do datum, smluvní úrok 7,9 % ročně z částky 327 352,98 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 327 352,98 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100% náhradu nákladů řízení, to je částku 88 061 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodnění, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu č. číslo, na základě které poskytla žalovanému úvěr s limitem 734 000 Kč oproti závazku žalovaného splatit jistinu, úroky a poplatky v měsíčních splátkách, což žalovaný nedodržel a dostal se do prodlení již se splátkou v prosinci rok, dále v květnu- listopadu rok, září rok a v únoru rok. Žalobkyně z tohoto důvodu využila svého práva a dlužnou částku prohlásila za splatnou a žalovaný jí nadále dluží 403 299,66 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 325 482,98 Kč, poplatky ve výši 1 870,00 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni datum na částku 53 581,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne datum na částku 22 365,36 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 327 352,98 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 327 352,98 Kč od datum do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, lustrovala jej v interních a externích databázích. Žalobkyně dále vyšla z dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, kde zjistila konkrétní příjmy žalovaného za posledních 5 měsíců (leden rok – 63 085,34 Kč, únor rok – 115 884,87 Kč, březen rok – 170 099,52 Kč, duben rok, květen rok – 417 485,16 Kč, jakož i výdaje za posledních 5 měsíců, stejně tak zjistila zadluženost žalovaného jak z transakcí na účtu, tak z CBCB, stanovila skóre rizikovosti na základě aplikačního skóre.

2. Žalovaný, prostřednictvím ustanovené opatrovnice, se žalobou nesouhlasil a vznesl námitku absolutní neplatnosti smlouvy, když podle něj žalobkyně s odbornou péčí nezkoumala jeho úvěruschopnost, protože tímto úvěrem pouze sanoval dosavadní příjmy a řešil následné výdaje, o čemž svědčí o tom, že úvěr byl konsolidací předešlých dluhů. Navrhoval proto, aby mu bylo uloženo vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené jeho faktickým finančním možnostem.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování listinami, které byly navrženy účastníky řízení, v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci a poté, co důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne datum písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému prostředky do výše limitu 734 000 Kč, a to jednak účelově na uhrazení dluhu ze smlouvy č. číslo ze dne datum ve výši 174 931,96 Kč, ze smlouvy č. číslo za dne datum ve výši 142 577,99 Kč a že smlouvy č. číslo ze dne datum ve výši 395 776,5 Kč a jednak bezúčelově, a to tak, že zbytek prostředků do nevyčerpaného limitu bude zaslán na účet žalovaného (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Žalovaný se naopak v dohodě zavázal takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem, který byl ujednán na 7,90 % ročně, a to v pravidelných splátkách ve výši 8 867 Kč (splátek bude 120), a to vždy 15. dne v měsíci (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Dále si žalobkyně a žalovaný v písemné dohodě ujednali, že v případě prodlení se splátkou může žalobkyně upomenout žalovaného k zaplacení a pokud výzvě nevyhoví do 30 dnů, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Součástí dohody byly i obchodní podmínky žalobkyně, ve kterých bylo upřesněno, že úrok z prodlení je žalobkyně oprávněna účtovat v případě prodlení se splácením jistiny, poplatků (čl. 4.

2. Obchodních podmínek) a dále, že úvěr se splácení v pořadí poplatky, úroky, jistina, úroky z prodlení (čl. 5.

3. Obchodních podmínek) a dále také, že žalobkyně je oprávněna v případě, že žalovaný bude v prodlení se splacením jakékoliv částky, prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v oznámení a změnit pořadí splácení – poplatky, jistina, úroky, úroky z prodlení (čl. 9.

1. Obchodních podmínek). Před podpisem této dohody se žalovaným, žalobkyně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Žalovaný při sepisu žádosti o tento úvěr uvedl, že je podnikatel (toto bylo prokázáno také výpisem ze živnostenského rejstříku a výpisu z ARES) a je svobodný a dále zde byly sepsány jeho účty ke konsolidaci, které pak byly zaplaceny shora uvedenou dohodou (zjištěno ze žádosti o poskytnutí úvěru a CRIF). Z informací CBCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době sjednávání aktuální úvěrové dohody aktivní celkem 3 závazky, přičemž se jednalo o závazky, které měl u žalobkyně a které byly konsolidovány právě projednávanou úvěrovou dohodou, navíc ani u jednoho z těchto 3 kontraktů nebyla evidována dlužná či nesplacená splátka, dvě předcházející smlouvy byly již ukončeny pro splacení (zjištěno z CBCB). Žalobkyně měla dále k dispozici výpisy z účtu žalovaného za dobu od prosince rok do srpna rok (2x výpis z účtu, konkrétně č. č. účtu), ze kterých zjistila příjmy a výdaje žalovaného, konkrétně lze konstatovat, že na účtu se vždy nacházel kladný konečný zůstatek v řádech desítek tisíců, na účet nepravidelně každý měsíc přicházely různé platby přes platební brány a od různých osob. Příchozí transakce na účtu za leden až květen rok pak odpovídají tvrzením žalobkyně. Soud má za to, že žalovaný jakožto podnikatel takto mohl získávat příjmy. Na účtu jsou taktéž patrné výdaje v obchodech (např. Tesco, Globus), v restauracích a na volný čas (např. kino, koupaliště), ale také pravidelné splátky úvěrů (k tomu soud dodává, že komparací čísel účtů, kde byly vedeny konsolidované úvěry, dospěl k závěru, že se jednalo o splátky právě těchto úvěrů) a trvalé platby zdravotní pojišťovně (1 823 Kč) a dalšímu neznámému adresátovi (1 982 Kč). Lze pak uvést, že zůstatky evidované na konci měsíce na účtu pak umožňovaly i další výdaje žalovaného, vč. splátky nově sjednávaného úvěru. Žalobkyně proto měla za to, že žalovaný je schopen půjčené prostředky splácet a uzavřela s ním shora popsanou dohodu.

5. Žalobkyně dohodu splnila a prostředky odeslala na dluhy žalovaného tak, jak bylo ujednáno, a to dne datum (zjištěno z výpisu z účtu úvěru a korespondujících výpisu z účtů splacených úvěrů). Žalovaný však neplnil svůj závazek zcela řádně, ačkoliv požádal žalobkyni o odklad splátek dne datum (zjištěno ze žádosti o odklad splátek) a dále mu bylo vyhověno k dalšímu oznámení o odkladu splátek v době od datum do datum (zjištěno z potvrzení přijetí oznámení o odkladu splátek), tak se dostal do prodlení s úhradou splátky již v nepatrně v dubnu rok a následně v červenci rok (zjištěno z historie, přehledu splátek a výpisů z účtů úvěru), následně dohoda plynula dále a žalovaný se nepravidelně dostával do prodlení až přestal platit úplně v prosinci rok (toto soud dovozuje z toho, že následně již nedošlo k umoření jistiny, přirostlých úroků ani poplatků (výpis ve formátu xml). Žalobkyně několikrát žalovaného písemně upomínala o zaplacení dlužných splátek ve výzvě ze dne datum žalovaného navíc upozornila, že pokud dluh nezaplatí, zesplatní jeho úvěr (vyplývá ze 3 výzev/upomínek vč. doložených dodejek). Protože žalovaný nadále neplatil splátky řádně žalobkyně využila shora popsaného práva ujednaného ve smlouvě a oznámila žalovanému, že jeho úvěr zesplatňuje ke dni datum a vyzývá jej k úhradě dluhu (zjištěno z Oznámení o zesplatnění úvěru).

6. Žalovaný nic dalšího nezaplatil, a to ani na základě výzvy před podáním žaloby, kterou mu zástupce žalobkyně zaslal dne datum (zjištěno z výzvy a kopie poštovního podacího archu). Žalovaný tak dosud dluží na jistině částku 325 482,98 Kč (bylo prokázáno přehledem splátek, z historie úvěru a výpisem – formát xml) a na poplatcích částku 1 870 Kč (bylo prokázáno přehledem splátek, z historie úvěru a výpisem – formát xml). Žalovaný dále dluží také smluvní úrok, který žalobkyně kapitalizovala ke dni datum na částku 53 581,32 Kč, když tato částka vyplynula jednak z výpisu – formát xml, kde byl úrok kapitalizován do datum a jednak z dopočtu do požadovaného data (dlužná jistina a poplatek se po tomto datu již neměnily). Soud v souladu s čl. 4.1. a čl. 4.

3. Obchodních podmínek (vyčerpaný a nesplacený úvěr je úročen pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve smlouvě) dopočítal zbývající úrok 7,90 % z dlužné jistiny od datum do datum a dospěl k závěru, že tento k uvedenému dni činil 53 689,6 Kč. Vedle toho žalovaný dluží žalobkyni úrok z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala opět ke dni datum na částku 22 365,36 Kč, když tato částka vyplynula jednak z výpisu formát xml, kde byl úrok kapitalizován do datum a jednak z dopočtu do požadovaného data. Soud v souladu s čl. 4.2. a čl. 4.

3. Obchodních podmínek (z částek s jejichž splácením je klient v prodlení, je žalobkyně oprávněna účtovat úrok z prodlení sjednaný ve smlouvě, tj. z jistiny a poplatků, který byl dle čl. 1.

7. Smlouvy o úvěru ujednán v zákonné výši) dopočítal zbývající zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků od datum do datum a dospěl k závěru, že tento k uvedenému dni činil 23 512,02 Kč. Dále má žalobkyně také nárok na smluvní úrok 7,90 % ročně z částky 327 352,98 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení, jak požadovala v žalobě, na které má žalobkyně nárok dle citovaného článku obchodních podmínek.

7. Z ostatních provedených důkazů soud již nic nezjišťoval, když by neměly vliv na zjištěný skutkový stav. Soud neprovedl dokazování výpisy z účtů konsolidovaných úvěrů, když z CBCB bylo zjištěno, že tyto kontrakty nebyly po splatnosti (vyplývá z informace z CBCB), navíc tyto závazky byly konsolidovány a žalovaný následně své povinnosti splácet řádně plnil a z výpisu z účtu nevyplývalo, že by neměl dostatek prostředků na placení splátek konsolidovaných úvěrů.

8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období, 10. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Soud hodnotil zjištěný skutkový stav po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši celkem 734 000 Kč a to tak, že byly použity jednak k zaplacení jeho stávajících závazků u žalobkyně, tak vyplacením na jeho běžný účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

13. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

14. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu, má soud za to, že žalobkyně dostála povinnostem, které jí ukládá ZSU a zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když sice nezjistila od žalovaného konkrétní výši výdajů, nicméně měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu za dostatečně dlouhé období, ze kterého byly patrné, jak trvalé, tek každoměsíční platby, tak také splátky (které ale byly konsolidovány sjednávanou zápůjčkou) a v neposlední řadě i jeho běžné výdaje zejména na potraviny a zábavu. Na účtu žalovanému zůstávaly prostředky na pokrytí dalších výdajů i splátky plánované zápůjčky. Pokud se týká příjmů, tak tyto se shodovaly s tvrzeními žalobkyně, jak byly uvedeny v podání ze dne datum (viz odstavec 1. odůvodnění). Pokud se týká povahy příjmů, tak žalovaný byl podnikatelem a je proto nepřekvapivé, že na jeho účet přicházely peníze z různých zdrojů (mohl např. podnikat prostřednictvím investování, nebo dělal služby pro další osoby). Rozhodujícím pak bylo, že dostatečnými prostředky na svém běžném účtu disponoval a bylo by nepřiměřené po žalobkyni požadovat, aby si ověřovala u každé příchozí položky, zda je žalovaný oprávněn s penězi nakládat či nikoliv, a to navíc za situace, že sám žalovaný byl majitelem účtu. Žalobkyně taktéž správně přihlédla k informacím z bankovních a nebankovních registrů, zkoumala předchozí i aktivní závazky žalovaného. Řádnému zkoumání úvěruschopnosti pak nad rámec shora uvedeného svědčí i plnění splátek žalovaným po poměrně dlouhou dobu po uzavření smlouvy.

15. Jak bylo již shora uvedeno, žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, nicméně žalovaný následně neplatil dohodnuté splátky dluhu řádně a včas, pročež jej žalobkyně v souladu s ujednáním ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, vyzvala k uhrazení celého zbytku dluhu, což žalovaný neučinil. Dodnes žalovaný dluží žalobkyni částky, jak byly blíže uvedeny v odstavci 6. tohoto odůvodnění. Soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán a nemůže jej překročit. Žalovaná tedy důvodně požaduje dlužnou jistinu spolu s dlužnými poplatky, kapitalizovaným příslušenstvím a dále smluvním a zákonným úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá zákonné výši dle § 1970 o. z. a soud proto nemohl jinak než žalobě zcela vyhovět.

16. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci měla žalobkyně plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jí plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 88 061 Kč a jsou představovány zaprvé zaplaceným soudním poplatkem 13 095 Kč a zadruhé náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT ve výši 57 720 Kč za 6 úkonů právní služby učiněné zástupcem žalobkyně [příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum a účast u jednání dne datum] po 9 620 Kč, dále částkou 2 700 Kč jako šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupkyně žalobkyně k jednání soudu z Opavy do FrýdkuMístku a zpět dne datum v délce celkem 107 km osobním automobilem značky Volkswagen o spotřebě 8,2 l/100 km benzínu, celkem 935 Kč (základní náhrada 621 Kč, náhrada za palivo 314 Kč), za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč, to vše, vyjma soudního poplatku, včetně 21% DPH z částky 61 955 Kč, tj. ve výši 13 011 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako registrovaný plátce DPH.

17. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.