9 C 135/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení, že žalobce není vlastníkem osobního automobilu

I. Určuje se, že žalobce není od [datum] vlastníkem osobního automobilu tovární značky Audi A6, 2,5 TDI AVANT, [registrační značka], VIN: [anonymizováno].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení, tj. částku 16 420 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že není vlastníkem osobního automobilu Audi A6 2,5 TDI AVANT, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], (dále jen„ Vozidlo“) s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel kupní smlouvu, ve které se žalovaný jako nový vlastník Vozidla zavázal zajistit přepis Vozidla v příslušném registru vozidel, ale žalovaný, byť mu Vozidlo bylo předáno při podpisu kupní smlouvy oproti předání peněz, tuto povinnost nesplnil, což mělo za následek, že žalobce nemohl dosáhnout nápravy a změny zápisu v příslušném registru vozidel bez účasti žalovaného, když tento nereagoval ani na výzvy správního orgánu k tomu, aby poskytl požadovanou součinnost. Žalobce je proto dosud zapsán v příslušném registru jako vlastník Vozidla a jedinou možností nápravy je podání této žaloby a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20. Naléhavý právní zájem žalobce spatřoval v tom, že nesprávný zápis v registru způsobuje fakticky zásah do jeho práv a povinností, protože tento zápis slouží k prvotní identifikaci vlastníka vozidla jak při případném určení odpovědnosti za nehrazení povinného ručení, tak při identifikaci osoby řidiče či provozovatele vozidla při spáchání dopravního přestupku, což dokládá proti žalobci vedené přestupkové řízení [stát. instituce], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], pro přestupek podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, Vozidlo nevlastní přes dva roky, což dokládá důkazním materiálem, který pořídil (fotografie), když„ dotyčný prodaval aniž prodal uvedené audi i když jsem ho upozornil ze to jde na soud. řešení“. Vozidlo tehdy prodal s plnou mocí, protože byla poškozená převodovka a s tím, že se auto přepíše na kupujícího.

3. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný nedostavil a svou nepřítomnost ani žádným způsobem neomluvil, byť mu předvolání k nařízenému jednání bylo doručeno dne [datum], tedy nejméně 10 dnů přede dnem konání jednání, a byl v něm zároveň upozorněn, že pokud se k jednání nedostaví, může soud rozhodnout v jeho nepřítomnosti. K jednání se naopak dostavil žalobce i jeho zástupce. Jelikož byly splněny všechny zákonné podmínky, soud provedl jednání v nepřítomnosti žalovaného.

4. V průběhu jednání soud provedl dokazování předloženými listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění.

5. Z Kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, soud zjistil, že předmětem prodeje bylo Vozidlo a že dohodnutá kupní cena byla 10 000 Kč, která měl být zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. V čl. VI., nazvaném Povinnosti kupujícího, si strany dohodly, že nahlášení změn v evidenci motorových vozidel zajistí kupující do dvou týdnů od podpisu smlouvy, k čemuž mu prodávající poskytne úředně ověřenou plnou moc. Dle čl. VI. smlouvy, nazvaném Závěrečná ustanovení, přechází vlastnické právo k Vozidlu na kupujícího zaplacením kupní ceny. Smlouva obsahuje podpis žalobce i podpis žalovaného.

6. Z Usnesení [stát. instituce], odboru dopravy, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], bylo zjištěno, že uvedený správní orgán podle § 66 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. zastavil řízení ve věci zápisu změny vlastníka Vozidla do registru silničních vozidel, které bylo zahájeno žádostí ze dne [datum], a to vzhledem k tomu, že v určené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce sice podal žádost o zápis změny vlastníka, nicméně žalovaný, ačkoliv byl správním orgánem vyzván, aby předložil svou plnou moc k přepisu vozidla, technický průkaz Vozidla, protokol o evidenční kontrole a zákonné pojištěné, nereagoval a součinnost neposkytl. Z tohoto důvodu nemohl správní orgán provést přepis.

7. Vyrozuměním o zastavení řízení, které vydal [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], bylo prokázáno, že správní orgán zastavil řízení o přestupku podle § 125f zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit žalobce dne [datum], s odkazem na nález ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn,. [ústavní nález].

8. Ze sdělení o převzetí zastoupení, výzvy k poskytnutí součinnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k bezodkladnému přepisu Vozidla v registru vozidel, jinak bude věc řešena soudní cestou.

9. Z fotografií, které soudu zaslal žalovaný, soud zjistil jen to, že někdo vedl konverzaci s blíže neurčeným [jméno] [příjmení] a že někde bylo asi prodáno blíže neurčené vozidlo Audi.

10. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

11. Žalobce jako prodávající se dne [datum] dohodl s žalovaným jako kupujícím, že žalovanému prodává své Vozidlo za cenu 10 000 Kč, která je splatná v hotovosti při podpisu této dohody. Žalovaný se v písemné dohodě zavázal zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel do 2 týdnů od podpisu. Dle dohody stran došlo k přechodu vlastnického práva k Vozidlu na kupujícího zaplacením ceny. Mezi stranami pak nebylo sporu o tom, že k předání vozidla došlo. Žalovaný nezajistil přepis Vozidla v evidenci. Změny zápisu v evidenci žalobce nedosáhl na základě své žádosti ze dne [datum], a to vzhledem k tomu, že v určené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady této žádosti, které brání pokračování v řízení, protože žalovaný, ačkoliv byl správním orgánem vyzván, nepředložil svou plnou moc k přepisu vozidla, technický průkaz Vozidla, protokol o evidenční kontrole a zákonné pojištění. Vzhledem k tomu, že je žalobce stále jako vlastník v evidenci zapsán, bylo proti němu vedeno přestupkové řízení, kterého se měl dopustit dne [datum], které bylo následně zastaveno s odkazem na nález Ústavního soudu.

12. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

13. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále celé jen„ zákona č. 56/2001 Sb.“) došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka 15. Podle § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 obdobně.

16. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem, 17. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce ve smyslu citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Předně soud uvádí, že u žalobce shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jako osoba nadále zapsaná v registru silničních vozidel má nadále povinnosti takto zapsané osoby (pojištění vozidla, objektivní odpovědnost za přestupky), ačkoliv již není vlastníkem vozidla a nemá jej ani v držení. Žalobce nemá jinou možnost, jak dosáhnout změny v registru silničních vozidel, než podáním této žaloby.

19. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena v souladu s § 2079 o. z. platná kupní smlouva, na základě které žalobce prodal žalovanému Vozidlo za dohodnutou kupní cenu. Vlastnické právo k vozidlu přešlo na žalovaného dne [datum], tedy v souladu se smlouvou v den podpisu kupní smlouvy, kdy taktéž došlo k zaplacení kupní ceny. Žalovaný však nesplnil svou povinnost podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel v souladu s § 8 zákona č. 56/2001 Sb. Důsledkem nesplnění tohoto závazku je, že žalobce je nadále v registru silničních vozidel veden jako vlastník Vozidla, tedy je zde nesoulad evidovaných údajů se stavem skutečným, což se může negativně zasahovat do právní sféry žalobce, k čemuž ostatně i došlo, jak dokládá usnesení správního orgánu o zastavení přestupkového řízení, které bylo vedeno proti žalobci pro dopravní přestupek, který se měl stát dne [datum], tedy až v době, kdy již nebyl vlastníkem Vozidla. Žalobce se pokusil požádat sám o změnu zápisu v registru silničních vozidel nicméně poté, co správní orgán vyzval dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. žalovaného k součinnosti, aby mohl zápis provést (resp. aby žalovaný doložil přílohy vyjmenované v citovaném zákoně jako listiny nutné pro přepis vozidla při převodu vlastnického práva), řízení zastavil, protože žalovaný tuto součinnost neposkytl.

20. Jelikož žalobce, který nedisponuje plnou mocí žalovaného, ani potřebnými dokumenty k Vozidlu, se nemá jak domoci změny zápisu v registru, nezbylo mu nic jiného než podat tuto žalobu. Na tento případ je přiléhavé aplikovat závěry Ústavního soudu, na které odkázal jak žalobce, tak správní orgán v přestupkovém řízení. Ústavní soud ve svém nálezu pod sp. zn. Pl. ÚS 114/20 totiž uzavřel, že„ je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“. Rozhodnutí navazuje na závěry Nejvyššího správního soudu mimo jiné i ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 254/2016, kde soud uvedl, že správní soudy připustily,„ aby byla změna údajů v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případě je nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník je stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takový postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat…“.

21. Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ je nutné dospět k závěru, že žalobce prokázal, že Vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodal žalovanému, který téhož dne nabyl k vozidlu vlastnické právo. Žalovaný tuto skutečnost nijak nerozporoval, což ostatně přímo vyplývá z jeho vyjádření. Žalobce nedisponuje dokumenty, které by jej opravňovaly dosáhnout změny zápisu dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. S ohledem na vše uvedené soud žalobě vyhověl a uzavřel, že žalovaný vlastníkem Vozidla není, a to ode dne [datum].

22. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalobce plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit mu plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 16 420 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce tvořené odměnou advokáta dle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 AT ve výši 10 000 Kč za 4 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobce (převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba a účast u jednání dne [datum]) po 2 500 Kč, dále částkou 1 200 Kč jako čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cestu zástupce žalované k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět v délce 60 km/cesta tam a zpět osobním automobilem značky Mitsubishi o průměrné spotřebě 8,8 l /100 km benzínu, celkem 517 Kč (k jednání dne [datum] při ceně benzínu 44,50 Kč l a základní sazbě náhrady ve výši 4,70 Kč), za tuto jízdu náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za 2 půlhodiny, celkem 200 Kč, to vše, s výjimkou soudního poplatku, včetně 21% DPH z částky 11 917 Kč, tj. ve výši 2 503 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny odvést zástupce žalobce jako registrovaný plátce DPH. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.