9 C 196/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o návrhu na výživné neprovdané matce a úhrada nákladů

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na její výživu za dobu od , datum, do , datum, a za dobu od , datum, do , datum, částku 33 849 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni na její výživu částku 1 500 Kč měsíčně za dobu od , datum, do , datum, a zaplatit žalobkyni náklady spojené se startovní výbavou pro novorozence ve výši 25 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, soudní poplatek za řízení ve výši 339 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se jako neprovdaná matka podanou žalobou domáhala po žalovaném, jako otci dítěte, zaplacení výživného po dobu dvou let od narození společného syna Matěje ve výši 1 500 Kč měsíčně, jakož i úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, kde zahrnula výbavičku pro novorozence (kočárek, postýlka, autosedačka, drogerie, lékárna, odsávačka mléka, oblečení, monitor dechu, přebalovací pult) ve výši celkem 25 000 Kč. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaný během jejího těhotenství a po porodu na nákladech nijak nepodílel. Žalovanému posílala peníze na chod domácnosti.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když výbavičku považoval za předraženou (žalobkyně nemusí mít vše nové) a dále uvedl, že sám má v péči dvě děti, na které matka nehradí soudem určené výživné. Dále doplnil, že se s žalobkyní dohodli, že ve společné domácnosti budou platit nájem napůl (celkem 6 000 Kč), nicméně za dva roky od žalobkyně žádnou částku neobdržel, platil nákupy potravin jak pro žalobkyni, tak pro její dceru, té platil i školku, navíc žalobkyni sehnal zánovní automobil, za který zaplatila 30 000 Kč, přičemž jeho hodnota byla asi 120 000 Kč.

3. Soud ve věci nařídil jednání, u kterých povedl dokazování a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný jsou rodiči nezletilého , jméno FO, , který se narodil dne , datum, (rodný list č. l. 2). Žalovaný má vyživovací povinnost ke své dceři Vanesse, narozené , datum, , která byla rozhodnutím soudu svěřena do jeho péče a její matce bylo stanoveno platit na výživu Vanessy částku 500 Kč měsíčně (rozsudek č. l. 35-37). Žalovaný pracuje ve společnosti , právnická osoba, a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil v roce , Anonymizováno, částku 32 462 Kč, v roce , Anonymizováno, částku 34 956 Kč a v roce , Anonymizováno, částku 28 231 Kč (sdělení zaměstnavatele č. l. 40-46). Žalovaný žije ve vlastním rodinném domě, kde měsíčně hradí 15 000 Kč hypotéku a 4 000 Kč celkem na elektřinu a vodu (spis Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, č. l. 6768). Žalobkyně má další vyživovací povinnost k nezletilé , jméno FO, , narozené , Anonymizováno, , na jejíž výživu přispívá její otec částku 3 000 Kč měsíčně (výslech žalobkyně č. l. 38v). Žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6 300 Kč měsíčně, dále dostává výživné na Terezu, a i výživné na Matěje ve výši 4 500 Kč měsíčně (výslech žalobkyně č. l. 38v). v době od listopadu , Anonymizováno, do května , Anonymizováno, činil příspěvek 10 000 Kč (spis Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, č. l. 25). Před nástupem na mateřskou a rodičovskou (potažmo na nemocenskou z důvodu rizikového těhotenství) žalobkyně pracovala ve společnosti , adresa, s. r. o., kde dosahovala průměrného výdělku 25 920 Kč měsíčně (výpisy z účtu žalobkyně za měsíce duben až červenec , Anonymizováno, č. l. 18-32). Pokud se týká výdajů, tak v době od narození Mateje je měla běžné, zvýšené výdaje se týkaly dojíždění k lékařům s Matějem, který musel pít i speciální mléko (výslech žalobkyně č. l. 38v). Práci žalobkyně aktuálně nemá a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, kdy podstupuje bio léčbu, a věku Matěje, si žádnou práci zatím nehledala. Poté, co se Matěj narodil, byl dva měsíce v nemocnici, následně se žalobkyně spolu s Matějem v září , Anonymizováno, vrátila k žalovanému, kde bydleli další dva měsíce a poté se v polovině listopadu , Anonymizováno, i s Matějem odstěhovala ke své babičce (výslech žalobkyně č. l. 38v, shodně i spis Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, č. l. 38-39). Po dobu soužití se žalovaným mu na bydlení nepřispívala, platili si každý svoje náklady, žalovaný jí žádné peníze nedával (výslech žalobkyně č. l. 38v). Výpisy z účtu žalobkyně za dobu od ledna , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, pak bylo prokázáno, že se zde objevují platby v obchodem Pepco, Albert, Tesco, Billa, Lidl, Kik, lékárna, což odpovídá tvrzení žalobkyně, že si náklady na život hradila sama (výpisy z č. l. 18-32). Babičce přispívala podle možností, od října , Anonymizováno, bydlí v bytě, kde hradí měsíčně 16 700 Kč (výslech žalobkyně č. l. 38v). Matěj byl rozsudkem opatrovnického soudu svěřen do péče žalobkyně a žalovanému byla stanovena povinnost platit na jeho výživu částku 4 500 Kč měsíčně (spis Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, č. l. 67-68).

4. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, (dále jen “o. z.”) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

5. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Smyslem shora citovaného ustanovení § 920 o. z. je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře a tím ve finále i ochrana narozeného dítěte. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky není neschopnost vůbec se samostatně živit, ale skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte došlo ke snížení příjmů matky. v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte totiž zpravidla dochází k (dočasnému nebo trvalému) snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Na straně neprovdané matky je pak relevantní výše vlastních příjmů, celkové majetkové poměry apod., resp. její odůvodněné potřeby. Rozsah výživného musí být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu.

7. Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ soud dospěl k závěru, že žalobkyně má jako matka dítěte, které se narodilo ze vztahu se žalovaným, nárok na výživné, když v souvislosti s porodem a následným nástupem na mateřskou a rodičovskou pozbyla velké části svých příjmů a aktuálně pobírá pouze rodičovský příspěvek (k výživnému na nezletilé děti v tomto směru soud přihlíží pouze okrajově, když tyto finanční prostředky jsou určené pro děti). S ohledem na věk nezletilého Matěje není na místě po matce požadovat, aby si hledala zaměstnání, navíc pokud má zdravotní omezení a podstupuje léčbu. Soud při stanovení rozsahu výživného přihlédl k tomu, že matka nemá v souvislosti s péčí o nezletilého další výdaje, které by se týkaly její osoby (jedná se o potřeby nezletilého), nicméně nedosahuje výdělků, jako tomu bylo předtím, když byla před porodem zaměstnaná s příjem 25 920 Kč měsíčně. Mezi její odůvodněné potřeby tak aktuálně patří zejména náklady na bydlení a vlastní stravu, které nejsou nijak zvýšené. Soud dále přihlédl k poměrům žalovaného a k jeho možnostem a schopnostem, kde vycházel z příjmu žalovaného v průměrné výši v roce 2021 28 231 Kč, v roce 2022 32 462 Kč a v roce 2023 34 956 Kč a, jakož i k tomu, že hradí hypotéku na vlastní bydlení, jakož i k jeho další vyživovací povinnosti k dceři Vanesse a samozřejmě k vyživovací povinnosti k Matějovi. v tomto směru soud vyživovací povinnost k Matějovi a Tereze přihlédl taktéž u žalobkyně. Za této situace měl soud za to, že částka 1 500 Kč, kterou požadovala žalobkyně není nikterak nepřiměřená, jelikož žalovaný se na výživě žalobkyně, s výjimkou doby, kdy sdíleli společnou domácnost, nepodílel a s jejími náklady jí nepomohl, namísto toho částečně náklady žalobkyně sanovali její prarodiče, u kterých bydlela.

8. Soud proto vyhověl žalobě a přiznal žalobkyni výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně za dobu od , datum, (narození nezletilého Matěje) do , datum, a následně od , datum, do , datum, (2 roky od narození nezletilého Matěje). Celkem výživné za tuto dobu činí 33 849 Kč. K této částce soud dospěl následujícím způsobem: 436 Kč (9 dní v měsíci červenec , Anonymizováno, , kdy výživné za jeden den činilo 48,4 Kč) plus 3 000 Kč (2krát 1 500 Kč za měsíce srpen a září , Anonymizováno, ) plus 800 Kč (16 dní v měsíci listopad , Anonymizováno, , kdy výživné za jeden den činilo 50 Kč) plus 28 500 Kč (měsíce prosinec , Anonymizováno, až červen , Anonymizováno, , 19krát 1 500 Kč) plus 1 113 Kč (23 dní v měsíci červenec , Anonymizováno, , kdy výživné za jeden den činilo 48,4 Kč). v mezidobí (od , datum, do , datum, ) žalobkyně bydlela u žalovaného, kterému na bydlení ničeho nepřispívala, a tedy lze dovodit, že tímto způsobem žalovaný sanoval částečně výživu žalobkyně tím, že jí poskytoval bydlení zdarma, a proto soud v této části žalobu zamítl.

9. Žalobkyně rovněž požadovala zaplatit náklady související s těhotenstvím a porodem. Zde je však potřeba uvést, že příspěvek dle § 920 o. z. pokrývá jen a pouze potřeby matky, nikoliv dítěte, ty jsou totiž zohledněny při stanovování výživného pro nezletilé dítě (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 3 Co 23/66). Z uvedeného vyplývá, že příspěvek přiměřeně pokrývá např. náklady na těhotenské ošacení a obuv, zvláštní potravinové doplňky a léky apod. Proto pokud se týká požadavku na zaplacení částky 25 000 Kč na výbavičku pro novorozence, soud žalobu zcela zamítl, když se jedná o náklady na nezletilého Matěje, které nemají spojitost s osobou žalobkyně. Této částky je potřeba se domáhat v rámci výživného na nezletilého.

10. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo, když ve věci úspěšnější žalobkyně by měla podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na poměrnou část vynaložených nákladů řízení, nicméně žádné náklady nepožadovala.

11. Výrokem IV. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně je od poplatku osvobozena ze zákona [§ 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích], žalovaný byl částečně neúspěšný a na žalovaného proto přešla poplatková povinnost podle výsledku řízení, který jednak neměl nárok na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni a jednak od poplatku osvobozen nebyl. Podle Sazebníku, který tvoří přílohu citovaného zákona, činí soudní poplatek za řízení 610,5 Kč [(Položka 7 písmeno b)]. Žalovaný byl ve věci neúspěšný, co do částky 33 849 Kč (výrok I.), tj. 55,5 % celku (celek 33 849 + 1 500 + 700 + 25 000) a je proto povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 339 Kč, tj. 55,5 % z 610,5 Kč.