9 C 209/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o zaplacení částky 2 941 000 Kč s příslušenstvím, částky 91 766,40 Kč s příslušenstvím a částky 528 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, částku 53 334 Kč a částku 2 590 Kč, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 837 666 Kč, částku 89 176,4 Kč a částku 528 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. ŽALOBA1. Žalobce se se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 3 560 766,40 Kč s příslušenstvím představující jednak nemajetkovou újmu ve výši 2 080 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které pravomocně skončilo jeho zproštěním po 123 měsících (, datum, až , datum, ), jednak náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v uvedeném trestním řízení ve výši 861 000 Kč a jednak majetkovou škodu ve výši 91 766,40 Kč, která je odměnou za zastupování advokátem v trestním řízení a účelně vynaložené hotové výdaje a rovněž ušlý zisk ve výši 528 000 Kč, když nemohl působit v dozorčí radě , právnická osoba, . v době od roku , rok, do roku , rok, .

2. K zásahům způsobeným nezákonným trestním stíhání žalobce tvrdil, že bylo zasaženo do jeho soukromého, rodinného života, pracovního života, společenského života a politického života a tyto negativní důsledky se projevují dodnes. Pro žalobce bylo značně ponižující dostavovat se k policejnímu orgánu, být podrobován výslechům, ponižujícímu snímání otisků prstů, odběru biologického materiálů a fotografování své osoby pro potřeby orgánů činných v trestním řízení. Proti postupu policejního orgánu při odběrech apod. se nijak nebránil a úkonům se podrobil, čímž respektoval platnou právní úpravu. Stejný stud pociťoval i při hlavních líčeních. Žalobce se uzavřel do sebe, méně se stýkal se svými přáteli, neměl zálibu se věnovat koníčkům, ztratil chuť do života. Ve svém okolí byl nucen strpět neustálé probírání své trestní, Anonymizováno, věci, dodnes ve svém okolí slýchává, že „mu to jen neprokázali“. Osoby v jeho okolí na něj nahlížely jako na osobu, která je pachatelem závažného trestného činu, byl v této souvislosti v okolí stigmatizován a ztratil v důsledku toho mnoho přátel. Musel se naučit žít jako osoba trestně stíhaná tak, že se naučil žít s pocitem studu před členy rodiny, známými, sousedy a občany, naučil se žít se strachem z odsouzení a povinnosti nahradit škodu a s tím, že kauza je medializovaná. Stejné se museli naučit členové jeho rodiny. Po dlouho dobu byl vystaven značnému stresu a psychické zátěži. S ohledem na uvedené byl v nejistotě ohledně budoucnosti. Stejné obavy pociťovala i jeho rodina, když žalobce byl živitelem rodiny Špatně se mu spalo. Žalobce tvrdil, že utrpělo i jeho fyzické zdraví, v časech před jednáními soudu se u něj projevovaly psychosomatické potíže jako bolesti břicha. Ve volném čase se nemohl věnovat svým vnoučatům, jak by chtěl. Ve volném čase se věnoval studiu spisu a poradám s obhájcem. Bylo zasaženo do jeho cti, lidské důstojnosti a dobré pověsti, byla zpochybněna jeho odborná erudice a jeho morální integrita. V rámci města působil řadu let jako advokát, byl v této souvislosti mezi lidmi známý, lidé si vážili jeho odborných rad, a proto jej vyhledávali. Celá věc byla podrobně medializována, byla monitorována jednotlivá hlavní líčení a veřejná zasedání, kterých se žalobce pravidelně účastnil, čímž se pravidelně objevoval v celostátních médiích. Žalobce byl proto nucen opakovaně strpět opakované ponižující zobrazování své osoby v pozici osoby sedící na lavici obžalovaných nebo stojící před jednací síní soudu. Komentování údajné trestné činnosti pak nebylo vůbec objektivní. Toto zároveň poškodilo jeho dobrou pověst. Excesy orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací však netvrdil. Trestní stíhání bezprostředně ohrozilo setrvání žalobce v komunální politice, dlouhodobě vykonával funkci zastupitele statutárního města , adresa, , působil jako náměstek primátora. Žalobce nemohl kandidovat do zastupitelstva Moravskoslezského kraje (v krajských volbách konaných v roce , rok, ), ani do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (ve volbách konaných v roce , rok, , , rok, a , rok, ). Komunistická strana Čech a Moravy (dále také „KSČM“), jejímž členem byl, uplatňovala ke svým kandidátům „presumpci viny“. Pokud by žalobce nebyl v době voleb trestně stíhán, neuplatnila by se ve vztahu k němu „presumpce viny“, a proto nebyl zařazen na kandidátní listiny. Žalobce se musel obhajovat na plénu okresního výboru a před okresní kontrolní a revizní komisí a dne , datum, bylo žalobci okresním výborem písemně sděleno, že dne , datum, se má dostavit na jednání pléna okresního výboru této politické strany, na kterém bude projednáno pozastavení členství ve straně, a dne , datum, bylo žalobci písemně sděleno, že z důvodu probíhajícího trestního stíhání se žalobci pozastavuje jeho členství až do pravomocného rozhodnutí v trestní věci. V rámci okresní organizace politické strany KSČM měl velmi silné, vůdčí postavení, které by mu zaručovalo možnost kandidovat ve volbách, jak bylo uvedeno shora. Kandidátní listiny se sestavují na úrovni kraje a s ohledem na skutečnost, že Moravskoslezský kraj se skládá z pěti okresů (, adresa, ), byl by žalobce nejhůře na pátém místě kandidátních listin. KSČM v minulosti počítala s umístěním žalobce na kandidátní listiny, a to pro případ, že by proti žalobci nebylo vedeno předmětné trestní stíhání.

3. K nesprávnému úřednímu postupu žalobce tvrdil, že jej zapříčinila zcela extrémní nepřiměřená délka řízení. Ačkoliv žalobce uplatnil své nároky u žalované, bylo mu přiznáno zadostiučinění ve výši 70 000 Kč a újma za délku trestního stíhání ve výši 64 000 Kč, což žalobce považuje za zcela nedostatečné. K nevyplaceným nákladům na obhajobu („obhájcovnému“) a hotovým výdajům žalobce uvedl, že v průběhu trestního stíhání platil zálohy na právní zastoupení ve věci a po skončení věci uhradil i doplatek na tyto náklady. Při určení mimosmluvní odměny žalobce vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. v příslušeném znění, (dále jen „AT“) s tím, že odměna za jeden úkon právní služby činila 1 840 Kč do , datum, a 2 300 Kč od , datum, [§ 7 bod 5, § 10 odst. 3 písm. c) AT], paušální náhrada hotových výdajů za každý jeden úkon činí 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). V rámci žaloby pak žalobce vyjmenoval jednotlivé úkony právní služby, za které žádá náhradu. V souvislosti s účastní u hlavních líčení a veřejných zasedání rovněž požaduje náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za celkem 81 půlhodin, jejichž specifikaci opět rozebral v žalobě. Současně s ohledem registraci jeho obhájce k DPH žádal i náhradu za ni. Celkem se jednalo o částku 401 526,40 Kč. Žalobce taktéž označil důkazy k prokázání toho, že tyto služby svému obhájci uhradil. Vedle „obhájcovného“ žalobce požadoval i částku 10 500 Kč, kterou zaplatil za znalecký posudek č. , hodnota, ze dne , datum, zpracovaný soudním znalcem Ing. , jméno FO, , který založil do trestního spisu pro svou obhajobu. Žalobce dodal, že žalovaná mu na nárok uhradila 320 760 Kč, z toho 309 760 Kč za náklady za zastupování a 10 500 Kč za znalecký posudek. Žalobě se proto touto žalobou domáhá zaplacení 91 766,40 Kč, která je rozdílem odměnou vypočtenou žalobcem a tím, co mu bylo žalovanou vyplaceno.

4. V rámci majetkové škody se žalobce dále domáhal zaplacení ušlého výdělku za dobu od října , rok, do října , rok, , tj. 48 měsíců) v souvislosti s tím, že nemohl zastávat funkci člena dozorčí rady společnosti , právnická osoba, ., do které byly pozice rozdělovány dle „politického klíče“, jelikož byl trestně stíhán, a to i přesto, že byl zvolen zastupitelem města. Měsíční odměna za výkon funkce člena dozorčí rady činí 11 000 Kč, tedy se jedná o celkovou částku 528 000 Kč.VYJÁDŘENÍ ŽALOVANÉ5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nároky žalobce již byly uspokojeny a žalobce současně netvrdí skutečnosti, které by měly vliv na přehodnocení přiznaných částek. Žalobcem požadovaná výše přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je excesivně nepřiměřená a vybočuje z rámce výše peněžitého zadostiučinění v obdobných případech. Z hlediska povahy trestní věci se jednalo o stíhání, kde žalobci v případě odsouzení hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 3 až 10 let, nicméně se nejednalo o trestnou činnost natolik závažnou, jako je trestná činnost proti životu a zdraví. Délka řízení byla nepřiměřená, jak konstatovala žalovaná ve svém stanovisku. Dopady do osobnostní sféry žalobce jsou však zcela v rovině obecných tvrzení, které žalobce nikterak ani po výzvě soudu nekonkretizoval, přičemž obecné dopady již byly kompenzovány v rámci poskytnutého zadostiučinění. Žalobce byl navíc politikem, u kterého se obecně očekává strpění větší míry zásahu do jeho soukromí a že bude pod zvýšenou kontrolou s ohledem na výkon své činnosti a dispozičních jednání v souvislosti s financemi města. Žalobkyně rozporuje tvrzení žalobce o tom, že by byl živitelem rodiny, když lze předpokládat, že děti žalobce jsou již dospělé a z ničeho nevyplývá, že by žalobce měl vyživovací povinnost ke svým dětem, případně vnoučatům. Co se týká snah o vyloučení z politické strany, žalobce je nijak neprokazuje, v každé politické straně se stírají různé názorové proudy, platformy, frakce, kliky a generační názory, tedy dosud neprokázané snahy o jeho vyloučení mohly být právě efektem normálního a v zásadě cyklického boje o vliv ve straně. Žalobce v roce , rok, kandidoval do zastupitelstva , adresa, z 2. místa kandidátky KSČM a do zastupitelstva byl zvolen, je proto zřejmé, že důvěru občanů měl i po zahájení trestního stíhání. V dalších letech již do zastupitelstva nekandidoval, kdy důvod není žalované znám a pokud se v roce , rok, rozhodl kandidovat do vyšší politiky, působí to jako vybočení z jeho stálé komunální politiky. Tvrzení, že politická strana KSČM neumožňuje kandidovat osobám trestně stíhaným, se jeví v tomto světle jako nepravděpodobné, když do komunálních voleb kandidovat mohl, a to nejen on, ale i další spoluobžalovaný v téže věci. Stejně tak je nepravděpodobné, že by byl žalobce zařazen na kandidátní listinu pro volby do Poslanecké sněmovny v roce , rok, , pokud se tak nestalo do , datum, (datum vydání usnesení o zahájení trestního stíhání), a to s ohledem na konání voleb v říjnu , rok, , tudíž v tomto směru zcela absentuje příčinná souvislost. Je čistě spekulativní, zdali by byl žalobce zařazen na kandidátku do voleb do Poslanecké sněmovny v roce , rok, , žalobce důvod ani neprokazuje. V této souvislosti žalobkyně upozornila na již v té době kontinuálně klesající volební preference a ztrácející se volební potenciál KSČM, kdy zatímco v roce , rok, získala KSČM ve volbách do PS PČR 14,91 % hlasů, tak v roce , rok, získala KSČM ve volbách do PS PČR jen 7,76 % hlasů, přičemž za Moravskoslezský kraj to bylo 8,69 % hlasů a KSČM získala toliko 2 mandáty, které obsadili , jméno FO, , jakožto poslanec PS PČR, a , jméno FO, , jakožto bývalý primátor Statutárního města , adresa, . Pokud se jedná o volby do PS PČR v roce , rok, , tak že KSČM se do PS PČR nedostala. Podle žalované je také spekulativní, zdali by byl žalobce vůbec zařazen na kandidátní listinu KSČM do zastupitelstva Moravskoslezského kraje. Nemožnost kandidovat do zastupitelstva Moravskoslezského kraje nebo do PS PČR v žádném případě nebyla v případě žalobce „obvyklým chodem věcí“, neboť žalobce ani dříve do zastupitelstva Moravskoslezského kraje ani do PS PČR nikdy nekandidoval. Zařazení kandidáta na kandidátní listinu (obecně) je vždy autonomním a suverénním rozhodnutím politické strany, která kandidátní listinu do (jakýchkoli) voleb sestavuje, přičemž žalovaná neodpovídá za postup třetího subjektu (odlišného od státu) vůči žalobci. Žalovaná taktéž uvedla, že náhledem do seznamu advokátů zjistila, že žalobce má pozastavenou činnost již od , datum, , tedy i zde absentuje příčinná souvislosti, v té době žalobce profesi advokáta již velmi dlouho aktivně nevykonával. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a jestliže některé sdělovací prostředky informovaly o žalobci jakkoli nepravdivě či zkresleně, měl se nápravy domáhat u nich, současně se média na žalobce nijak nezaměřovala. Žalobce současně netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení.

6. Během doby od 11/, rok, –6/, rok, se proti žalobci vedlo paralelně jiné trestní řízení, kde byl žalobce trestně stíhán taktéž v souvislosti s výkonem funkce zastupitele statutárního města , adresa, . Jednalo se o věc vedenou u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , za které bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, které bylo rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , shledáno dostačujícím a přiměřeným. Žalovaná již ve svém stanovisku konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a přiznala žalobci částku odpovídající a korespondující se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za jeden rok trestního stíhání a současně snížila základní částku o 40 % z důvodu značné právní, skutkové a procesní složitosti řízení, a to včetně opakovaného vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy. Žalobcem požadovaná částka je více než 4,5krát vyšší, než činí horní hranice podle citovaného stanoviska, která se v souladu s rozhodovací praxí nevalorizuje, a žalobce ji nikterak konkrétně neodůvodňuje.

7. Pokud se týká nákladů za obhajobu, žalovaná vyjmenovala úkony právní služby, které shledala nadbytečnými a neúčelnými, případně je nepodřadila pod žádný úkon vyjmenovaný v AT. Žalovaná taktéž neshledala důvodnou odměnu 2 300 Kč za úkon, když obhájce žalobce i v této době zastupoval 2 obžalované zároveň. Náhrada za promeškaný čas a náhrada za předložený znalecký posudek pak byla žalovanou zcela nahrazena. Ušlý výdělek žalovaná nenahradila, protože žalobce byl členem dozorčí rady s účinností ke dni , datum, až do dne , datum, , kdy jeho členství zaniklo, stejně tak jako ostatním členům dozorčí rady. V tomto směru zde tedy není prokázán vznik škody ani příčinná souvislost.DOKAZOVÁNÍ8. Soud v rámci nařízených jednání provedl dokazování navrženými důkazy v podobě listin, výslechu svědka a výslechu žalobce. Pravost ani správnost provedených listin nebyla žádnou ze stran namítána, proto z nich soud při zjišťování skutkového stavu vycházel.

9. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno toto. Z trestního stíhání se nedostal, bylo to strašných 10 let, na což nebyl připraven, jako advokát nedělal trestní právo, vyhýbal se tomu. Stále se potýká s následky, proto si advokacii neobnovil, měl ji pozastavenou, ale do té doby se tím živil. Advokacii nevykonával ani v době, kdy byl v bytovém družstvu, a to kvůli možnému střetu zájmů. Říkali jim, aby si pozastavili členství v KSČM, ale protože si uvědomoval, že se ničeho nedopustil, nechtěl to udělat, bylo mu předhazováno, že pokud by byl správný komunista, tak si členství pozastaví. Protože je bojovník, tak si vybojoval vrácení členství. On i svědek , jméno FO, byli navrženi na kandidátku , rok, . Na kandidátku , rok, se nedostal, bylo zasedání, za kraj zde byl Dr. , jméno FO, , měl proslov a řekl, že si uvědomuje, že mu bylo členství vráceno, ale že to vnímá tak, že mu strana nevěří, a že nechce díle poškozovat stranu a na kandidátce být nechce a členství se vzdal. Svědek , jméno FO, to vnímal jinak a říkal, že když nic neudělal, tak nemůže být odsouzen a na kandidátku šel, ale dali ho na nevolitelné místo. Sám tedy nekandidoval a na konci , rok, vystoupil dobrovolně ze strany, aby je dále nepoškozoval. Ve městě by si preference určitě zachovali. V dozorčí radě , právnická osoba, by ale byl, protože jedno místo tam KSČM mělo a on byl navržen klubem. Zkrátka všude, kde chtěl být, tak kandidoval a dostal se tam. V KSČM byl ve špici strany a kdykoliv by se rozhodl, že bude kandidovat výš, prošlo by to. Vždycky se ale nabídkám do Poslanecké sněmovny bránil, pro něj to byla hlasovací mašinérie a jeho práce by tam nebyla tak vidět, proto předtím nikdy nenadešel čas na kandidaturu. V roce , rok, mu také říkali, že by výš kandidovat neměl, že bude na volebních akcích, budou na něj útočit a bude to poškozovat stranu. Stíhání se začalo řešit až v prosinci , rok, , protože na okres přišla nová předsedkyně, ta podepsala to usnesení, říkalo se, že bychom také měli uvolnit místa mladším. Kauza , hodnota, byla pravidelným tématem na zastupitelstvech, používali to jako argument, aby byli ticho a šoupali nohama. Stejné se dělo i v komisích a výborech.

10. Majetku se nezbavoval víc, než bylo nutné, na rozdíl od jiných. O to více se pak bál možné náhrady škody. Žije v domácnosti s manželkou. V rodině se hádá. Má dospělé děti, manželku v důchodu, která byla závislá na jeho příjmech. S financemi pomáhal i dceři. Pokud se týká zdraví, tak nespí, má ekzémy, bolívala ho hlava. Společenského života se nezúčastňoval, vyhýbal se i politickým akcím. Když byli zproštěni, tak už k tomu nikdo nesvolal konferenci, nedal to na hlavní stranu, nikdo je nepozval do televize. Kolegové stále říkají, „tak dostali jste podmínku“, musí jim vysvětlovat, že byli zproštěni. Má za to, že stát ho šikanuje, handrkuje se o tisícikoruny a přitom ví, že ho připravil o miliony. Co se týče kauzy , hodnota, , to mu dělali advokáti z Prahy, musel se toho vzdát, už to nedával. Odškodnění v kauze , hodnota, bylo ještě ostudnější, odkazuje se na staré tabulky. S policií a se státním zástupcem spolupracoval, ale věděl, že řízení ve věci , hodnota, je absolutně neprofesionální, nebylo to složité, protože bylo po povodních, příkopy byly zanesené, byly plné nebezpečného odpadu, a pokud mu byl předložen protokol, byly obeslány tři firmy, tak absolutně neměl žádnou pochybnost a zvedl ruku pro nejnižší cenu. Kauza nabyla takových rozměrů, že začínal mít pochybnost, jestli to není úmysl. Stíhání věnoval od počátku hodně času, všeho se zúčastňoval, na rozdíl od jiných. Bál se odsouzení, pokud by byli odsouzeni v , hodnota, k podmínce, tak u , hodnota, už by to bylo nepodmíněně. Odběru otisků se podrobil, ze všech stran si ho nafotili, vzali mu DNA, to bude v databázi navěky, je ve zločinecké databázi, vnímal to jako ponižující. K obhajobě si vybral nejlepší advokáty, aby situaci nepodcenil, na rozdíl od ostatních, kteří si vzali ex offo, nechal si udělat posudky a být ve věci aktivní. Z tohoto důvodu prodal zahradu. Porady s obhájcem měli hojně, protože měl strach, protože tomu sám rozuměl, aby něco nezanedbali. Všechny věci, který si myslel, musel s advokátem probrat, aby mluvili stejně, aby to bylo precizní. Znalecké posudky, důkazy a další informace musel transformovat obhájci, aby jej pak nemusel doplňovat. A advokátem si rozuměli, sám si dělal poznámky, přepis na počítači dělal advokát. Protože nedělá s technikou, nemohl si s advokátem z domu ani mailovat. Musel nastudovat celou problematiku, vč. finanční kontroly. Ve věci chtěl požádat o vyloučení své věci, byl jen hlasovač a v řetězci na posledním místě, sledoval tím zkrácení věci.

11. Výpovědi žalobce soud uvěřil, když výpověď odpovídala tomu, co bylo zjištěno z listinných důkazů, zejména spolupráce v průběhu trestního stíhání, porady s obhájcem, vyloučení ze strany a následné vrácení členství. Z výpovědi žalobce bylo patrné, že trestní stíhání jej velmi zasáhlo, a to i s ohledem na jeho působení v advokacii, stejně tak je zřejmé, že žalobce byl precizní ve všem, co dělá, zajímal se o věci a chtěl mít vše správně. Skutečnost, že žalobce měl takovou povahu pak korelovala s tím, že svůj volný čas věnoval obhajobě a netrávil ho jinak, nechodil moc do společnosti. Tato nátura žalobce však nakonec vedla k tomu, že sám ukončil svou činnost v politice, a to na rozdíl od svědka , jméno FO, , který byl zjevně jiné povahy a svých pozic se dobrovolně nevzdal ani přes shodné trestní stíhání, Výpověď žalobce rovněž nebyla rozporná s tím, co vypověděl svědek , jméno FO, stran politického působení.

12. Dále soud vyslechl navrženého svědka Mgr. , právnická osoba, . Žalobce poznal v roce , rok, , kdy se za ním dostal do zastupitelstva města , adresa, . Před stíháním byl žalobce veselý, analytický, když byl nějaký problém, tak on se toho chopil, rozebral ho na šroubky a navrhl optimální řešení, které bylo obyčejně správné. Žalobce měl přirozenou autoritu. Se stíháním se uzavřel do sebe, moc nechodil ven, do společnosti, i když klubu zastupitelů zvolených za KSČM se zúčastňoval, normálně fungoval, ale už to nebylo ono, pořád domýšlel, co se všecko může stát, promýšlel všecky možné varianty, které by se mohly z trestního stíhání vyvrbit. Tím vlastně o část své kapacity, kterou mohl věnovat jednání v zastupitelstvu, přišel. Větších společenských akcí se žalobce nezúčastňoval. Se žalobcem působí v jedné straně od roku , rok, prošli všecky zastupitelstva, jsou přátelé, rozumí si dobře. Předtím hodně vykládal o vnoučatech, teď už jen trochu, když je v dobrém rozmaru, jde vidět, že má jiné starosti. Jedou se svěřil, že v rodině měli pochybnosti o stíhání, ale pak se to urovnalo. Žalobce se trestnímu stíhání věnoval, vyhledával si věci, platil znalecké posudky, byl velice aktivní. Město se přihlásilo se škodou přes 10 milionů Kč, žalobce se možnosti platit škodu obával. Kdyby na to došlo, první se půjde po těch, co měli finanční prostředky, dost obviněných mělo ex offo, což znamená, že neměli peníze na placení.

13. Ve straně to zpočátku brali jako nedopatření, ale začaly tam snahy je odstavit, aby neohrožovali dobrou pověst strany. Když se žalobce objevil na kandidátní listině, tak bylo jisté, že skončí do třetího místa, mladí nikdy neměli šanci ho přeskočit, i když byl v jakékoliv pozici. V rámci strany jim pozastavili členství, to se rozhodlo na plénu v prosinci , rok, a skončilo to zhruba v prosinci , rok, . , rok, tudíž jako by neexistoval, protože nemohli kandidovat, nemohli být navrhováni, ztratili práva člena. Názor pak strana změnila na základě vyšších stranických orgánů, které doporučily držet se presumpce neviny, a tak jim to pozastavení zrušili. V komunálních volbách , rok, na kandidátce byl, zůstal předsedou základní organizace, kde ho zvolilo plénum ZO, nechtěl odejít s pošpiněným štítem. Žalobce na kandidátce taky klidně mohl být. Svědka v roce , rok, dali na jedenácté místo a dostal se do zastupitelstva. Sestavování kandidátek probíhá tak, že základní organizace formou návratek navrhují kandidáty do komunálních voleb, do těch se moc nemluvilo. Návratky ale ZO posílaly na okresní plénum, kde se už jednalo o volby krajské nebo do Poslanecké sněmovny, tam rozhodovalo už plénum. Vybrali vždycky jiného zástupce s tím, aby nebyly pak problémy, když bylo stíhání, toto byly krajské volby po roce , rok, , o Poslanecké sněmovně už rozhodoval kraj, z každého okresu se organizace snažily prosadit své kandidáty a už tam byla tlačenice. Toto by bylo zaznamenáno na okresním výboru, kde svědek nemá přístup. Žalobce měl ambici být poslancem, ale tam se kandidáti navrhují přes Moravskoslezský kraj, tam už byli hejtmani a vyšší funkce, kdyby byl v kraji asi se tam dostane, ale jinak se přes ty vyšší funkce nedalo přejít. Pozastavení členství v KSČM mohlo být díky kauze , hodnota, , protože ty pozemky byly až někdy rok , rok, , jak už vznikly i ty , hodnota, , tak oni si řekli, už je to dvakrát, už to není náhoda, jednou se to může stát, podruhé to už může být takové divné, a pozastavili členství. Po příkopech ještě žalobci věřili. V dozorčí radě , právnická osoba, byl žalobce , rok, a to bylo na základě návrhu KSČM, získal si velikou úctu. Když přišly , hodnota, , tak se tam v období , rok, nedostal, byť jim koalice řekla, že si mohou dát, koho chtějí, proto žalobce navrhli znovu, ale on se nedostal. Důvody jim nikdo nesdělil. Komunista se ale dostal do dozorčí rady , právnická osoba, s. r. o. V dozorčích radách mohl působit i někdo, kdo nebyl zastupitelem. Opozičníci nikdy nezapomenuli upozornit novináře, že bude probíhat soud, ve městě se kauza hodně sledovala, vycházely novinové články, kde byly i fotky žalobce, lidé ho pak poznávali, ukazovali si na něj. Členství v advokátní komoře si žalobce pozastavil, aby se mohl věnovat práci zastupitele. Svědkovi se , hodnota, zdály, že jde o zpočátku o nedorozumění, příkopy se musely uvést do funkčního stavu, , hodnota, byla kauza, kde na ně vyrukovali se znaleckými posudky, kauza byla horší, protože to už byl druhý případ a bylo to bráno tak, že už to není náhoda, a to ani jedna kauza.

14. Svědek nebyl schopen vysvětlit, z jakého důvodu on byl na kandidátce a žalobce nikoliv, přesto, že žalobce byl vůdčím typem ve straně, byl oblíbený. Stejně tak svědek stran advokacie uváděl pouze své domněnky, tudíž z těchto jeho domněnek soud při zjišťování skutkového stavu nevycházel a nezahrnoval je do svých zjištění. Stejně tak soud nevyšel z domněnky svědka, že do dozorčí rady , právnická osoba, nebyl žalobce zvolen z důvodu trestního stíhání, když k tomu není jediný další podklad, opakem je působení tehdy spoluobviněného , jméno FO, a , právnická osoba, v dozorčí radě v době od listopadu , rok, . Trestní stíhání tudíž nebylo primárně důvodem někoho do dozorčí rady nezvolit.

15. Výpisem z ČAK bylo prokázáno, že žalobce má jako advokát pozastavenou činnost s účinností od , datum, .

16. Z návratky ze schůze ZO KSČM ze dne , datum, (č. l. 106) vyplývá, že pro komunální volby v roce , rok, byl navržen na kandidátku i žalobce.

17. Sdělením o rozhodnutí pléna OV KSČM (č. l. 105) bylo prokázáno, že Okresní výbor KSČM žalobci sdělil, že dne , datum, bylo na zasedání pléna odhlasováno pozastavení jeho členství v KSČM z důvodu probíhajícího trestního stíhání až do doby pravomocného rozhodnutí ve věci. Dle připojené obálky bylo sdělení žalobci odesláno , datum, . Na toto plénum byl žalobce přizván na základě pozvánky ze dne , datum, , jak bylo zjištěno právě z pozvánky z uvedeného dne vč. připojené obálky (č. l. 107).

18. Z části Stanov KSČM, konkrétně ze článku 22. (č. l. 155) soud zjistil, že právem člena je volit, být volen, navrhován a delegován do orgánů KSČM a doporučován do veřejných funkcí.

19. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti , právnická osoba, . (č. l. 91-103) bylo zjištěno, jediným akcionářem je Statutární město , adresa, a že žalobce byl v období od , datum, do , datum, členem dozorčí rady. Spolu se žalobcem skončilo členství jak spoluobviněným, např. MUDR. , jméno FO, , Mgr. , adresa, , ale i dalším osobám, které nebyly stíhány, např. Ing. , jméno FO, , V následujícím období již žalobce členem nebyl, nicméně členem byl spoluobviněný , právnická osoba, (, datum, až , datum, ) a spoluobviněný , jméno FO, (od , datum, , který byl dokonce místopředsedou.

20. Z výplatních pásek žalobce jako zaměstnance společnosti , právnická osoba, . a z Potvrzení o zdanitelných příjmech žalobce ze závislé činnosti za období roku 2018 (č. l. 104, 108-109) soud nic nezjišťoval s ohledem na to, že ve věci nebylo prokázáno, že by na žalobcovo působení ve jmenované společnosti mělo vliv předmětné trestní stíhání, tudíž jsou tato zjištění zcela nadbytečná.

21. Z článku z idnes.cz nazvaného „Žaloba viní radní z FrýdkuMístku, že připravili město o 6,2 milionu“ (č. l. 27-28) bylo zjištěno, že na hlavní fotografii je žalobce zachycen sedící na lavici obžalovaných, v článku je jmenovitě uvedeno, kdo byl obviněn, žalobce je zde uveden mezi členy rady. Obdobná fotografie se objevila i u článku „V Opavě čistí metr příkopu za….“ (č. l. 30). Článek z novinky.cz „Zastupitelé Frýdek-Místek před soudem kvůli zakázkám….“ je žalobce na fotografii zboku na lavici obžalovaných a také na selfie, kterou však pořídil primátor a umístil ji na Facebook (č. l. 28v-29). V žádném z článků není žalobce nijak dehonestován, nikde není označen jako odsouzený, média pouze informovala o kauze jako takové.

22. Ze záznamů o poradě s klientem (č. l. 59-90) soud zjistil, že se jedná o potvrzení o vykonaných poradách žalobce a jeho obhájce, potvrzení odpovídají datumům, jak jsou uvedeny v rámci žalobních tvrzení. Záznamy nejsou nijak blíže odůvodněny, je v nich pouze uvedeno potvrzení, že porada daného dne a v uvedeném čase probíhala, kde probíhala a že se týkala obhajoby v předmětné trestní věci.

23. Z daňových dokladů a příjmových pokladních dokladů (č. l. 48-57) soud zjistil, že žalobce za vyúčtované služby obhájce řádně zaplatil, a to i DPH.

24. Z potvrzení o registraci obhájce žalobce JUDr. , jméno FO, k DPH soud zjistil, že jmenovaný obhájce byl registrován jako plátce DPH s účinností od , datum, .

25. Z návrhu na zastavení trestního stíhání a předložení důkazu – znaleckého posudku Ing. , jméno FO, (č. l. 58) soud zjistil, že žalobce do trestního spisu založil uvedený posudek. S ohledem na skutečnost, že náklady za tento znalecký posudek byly žalobci zcela uhrazeny ze strany žalované, soud z tohoto důkazu a z faktury prokazující vyúčtovanou částku více nezjišťoval.

26. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne , datum, a z uplatnění nároků na zadostiučinění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce nároky na odškodnění v rozsahu, jak je požadováno i v tomto řízení u žalované uplatnil u žalované. Z potvrzení o příjmu podání ze dne , datum, a ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná přijala žádost žalobce o odškodnění dne , datum, a dne , datum, .

27. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobci uznala nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, omluvila se mu a přiznala mu zadostiučinění v penězích ve výši 70 000 Kč. Žalovaná rovněž konstatovala, že předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v objektivně nepřiměřené délce řízení a žalobci v tomto směru přiznala zadostiučinění ve výši 64 000Kč. Tento svůj závěr ve stručnosti odůvodnila tím, že vyšla ze zjištění, že bylo rozhodováno dvakrát soudem prvé instance a dvakrát soudem odvolacím, po stránce skutkové lze věc považovat za velmi složitou, po stránce právní za složitou, ve věci proběhlo mnoho hlavních líčení, muselo být nashromážděno velké množství důkazů a bylo vyslechnuto mnoho svědků, přičemž žadatel nikterak nezapříčinil délku řízení. Dále žalovaná konstatovala, že řízení trvalo 10 let a 3 měsíce.

28. Ze stanoviska žalované z , datum, soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobci zde přiznala náhradu škody představující náklady obhajoby v rozsahu 309 760 Kč Žalobci přiznala všechny vyúčtované náklady a výjimky konkrétně uvedla ve stanovisku, když tyto odpovídají vyjádření žalované ze dne , datum, (č. l. 35 a násl.) vč. odůvodnění výše mimosmluvní odměny. Současně žalobci sdělila, že mu nahrazuje náklady za znalecký posudek Ing. , jméno FO, v rozsahu 10 500 Kč. V neposlední řadě žalovaná odmítla žalobci uhradit náhradu škody v podobě ušlého zisku, který žalobce požaduje v tomto řízení, s odkazem na to, že do dozorčí rady byl zvolen s účinností k , datum, a jeho členství zaniklo k , datum, stejně jako ostatním členům dozorčí rady.

29. Z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále také „PS“) konaných v říjnu , rok, (č. l. 118) bylo zjištěno, že z KSČM v Moravskoslezském kraji se dostali první dva kandidáti, a to Ing. et. Ing. , jméno FO, a Bc. , jméno FO, , žalobce na kandidátce nebyl. Celkově KSČM ve volbách získala 7,76 % hlasů (jak soud zjistil z celkových výsledků těchto voleb č. l. 122).

30. Z výsledků voleb do PS konaných v květnu , rok, (č. l. 119) bylo zjištěno, že z KSČM v Moravskoslezském kraji se dostali tři kandidáti, žalobce na kandidátce nebyl, nicméně na ní byl umístěn Mgr. , právnická osoba, . Shodně tomu bylo i při volbách konaných v říjnu , rok, (č. l. 120). Jak bylo zjištěno z celkových výsledků voleb do PS konaných v říjnu , rok, , KSČM získala 14,91 % hlasů (č. l. 123).

31. Z výsledků voleb do PS konaných v říjnu , rok, (č. l. 121) bylo zjištěno, že KSČM se do Sněmovny nedostala, neboť dosáhla 3,60 % hlasů.

32. Z výsledků voleb do PS celkově vyplývá, že v průběhu doby docházelo k postupnému poklesu preferencí ve prospěch KSČM. Z kandidátek také vyplývá, že pokud by žalobce měl opravdové a aktuální ambice postoupit do této „vyšší“ politiky, měl tu možnost, když se tak podařilo i Mgr. , jméno FO, , který se o žalobci vyjadřoval tak, že on byl spíše ten vůdčí typ, ten, který byl respektovaný.

33. Z výsledků voleb do zastupitelstev krajů konaných v říjnu , rok, a v říjnu , rok, v Moravskoslezský kraj, soud zjistil, že žalobce nebyl na kandidátce (č. l. 124-125).

34. Z výsledků voleb do zastupitelstva obce , adresa, konaných v říjnu , rok, (č. l. 126) soud zjistil, že žalobce byl umístěn na kandidátce a získal mandát, stejně jako na prvním místě umístěný Mgr. , právnická osoba, .

35. V návaznosti na výpověď svědka , jméno FO, a návratku pro volby do zastupitelstva konaných v roce , rok, lze uzavřít, že na možnost žalobce kandidovat do zastupitelstva nemělo trestní stíhání vliv (ZO ho totiž na kandidátku navrhla), stejně tak nemělo vliv na možnost ve volbách uspět, když i svědek , jméno FO, uspěl, byť byl umístěn až na 11. místo kandidátky. Neúčast žalobce tak byla pouze jeho rozhodnutím.

36. Ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následující. Proti žalobci běželo i další trestní stíhání, a to v době od , datum, do , datum, , ve kterém se jednalo o obvinění ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) a pokusu podle § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona a dále trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3. trestního zákona. Toto trestní stíhání rovněž skončilo pravomocným zproštěním od obžaloby (jak bylo zjištěno ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, , zejména z usnesení o zahájení trestního stíhání. dvou rozsudků okresního soudu, dvou rozhodnutí krajského soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu, který rozhodoval o dovolání státního zástupce ve věci). K tomu soud dodává, že žalobce byl i v tomto trestním řízení viny dvakrát zproštěn, krajský soud jako soud odvolací vždy rozhodoval z podnětu odvolání státního zástupce. Odškodnění v této kauze bylo žalobcem řešeno u Okresního soudu ve , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, .

37. Ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, pak bylo zjištěno, že žalobce uplatnil proti žalované nárok na zaplacení částky 2 112 970 Kč s příslušenstvím sestávající z nároků za majetkovou újmu ve výši 1 262 970 Kč, ve které je zahrnuta náhrada nákladů obhajoby ve výši 468 835 Kč, náhrada škody za vypracování znaleckého posudku ve výši 112 167 Kč a odborného vyjádření ve výši 20 000 Kč a dále ušlý zisk za funkci člena zastupitelstva ve výši 133 968 Kč a za funkci člena v dozorčí radě ve společnosti , právnická osoba, ve výši 528 000 Kč a dále se žalovaná částka sestává z nároku za nemajetkovou újmu (přiměřeného zadostiučinění) ve výši 850 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Za uvedené trestní stíhání žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč a poskytla mu náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 464 627 Kč. Soud pak žalobu zamítl s výjimkou příslušenství a svůj závěr odůvodnil ve zkratce tak, že dopady trestního řízení do osobnostní sféry a rodinného života byly téměř zcela v rovině obecných tvrzení (ekzém, problémy se spánkem, stres, uzavření se do sebe), v oblasti politického života (nezařazení na kandidátku pro volby do obecního zastupitelstva v roce , rok, ) nebyly zásahy prokázány, stejně tak, nebyl prokázán vliv stíhání na členství v dozorčí radě a na advokacii. Žalobce taktéž argumentoval obecným tvrzením o ponižujícím provedením identifikačních úkonů. Vzhledem k prokázaným zásahům soud shledal poskytnuté zadostiučinění za dostatečné. Proti rozhodnutí okresního soudu bylo podáno odvolání pouze do výroku o nákladech řízení.

38. Z připojeného trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn , spisová značka, soud zjistil tyto skutečnosti. Trestní stíhání proti žalobci a dalším dvanácti obviněným bylo zahájeno na podkladě usnesení policejního orgánu ze dne , datum, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, (usnesení o zahájení trestního stíhání a doručenky k usnesení č. l. 21-38). Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. f) trestního zákoníku účinného do , datum, a dále pro přečin poručení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Proti dalšímu obviněnému bylo trestní stíhání zahajováno samostatně (usnesení ze dne , datum, č. l. 1-8), rovněž se tak stalo v případě další jedné obviněné (č. l. 202209). Proti usnesení si žalobce podal stížnost prostřednictvím svého obhájce (stížnost č. l. 82-83, doplnění ze dne , datum, 108-118), kterou státní zástupce usnesením ze dne , datum, spolu se stížnostmi dalších 12 obviněných zamítl (č. l. 40-53). Doplnění odůvodnění stížnosti žalobce doplnil žádostí o nahlédnutí do spisu a následně podáním ze dne , datum, policejní orgán žádal o přezkoumání postupu policejního orgánu (č. l. 128-129) s tím, že již 3 měsíce nebyl vyrozuměn o žádných úkonech ve věci, nebylo mu umožněno nahlédnout do spisu a ani nebylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Stejnou textaci žádosti opakoval i pro svého dalšího klienta (č. l. 130-131). Obhájce žalobce nahlížel do spisu dne , datum, v době od 12:45 do 15:00 hodin (č. l. 3040) a pak i , datum, v době od 7:30 do 8:15 hodin (č. l. 3039). Dne , datum, byla soudu doručena obžaloba na žalobce a dalších 14 osobám pro zvlášť závažný zločin shora uvedený, a to i na dalších 14 spoluobviněných (obžaloba č. l. 3066-3099), která byla žalobci doručena dne , datum, (zpáteční lístky k obžalobě) Soudce s ohledem na rozsah spisu požádal předsedu soudu o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení, či jiného úkonu, které bylo vyhověno do , datum, (žádost č. l. 3133). K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojilo statutární město , adresa, , konkrétně pro žalobci s částkou 1 435 557,80 Kč, 903 861,80 Kč a 1 598 1554,93 Kč, kterou by měl uhradit společně a nerozdílně s dalšími vybranými spoluobžalovanými (připojení č. l. 31213125).

39. Ve věci se konala hlavní líčení ve dnech , datum, (protokol č. l. 3181-3196), kde žalobce přednesl svoji obhajobu v rámci své výpovědi, , datum, (protokol č. l. 3286-3300), , datum, (protokol č. l. 3301-3318), kde byly prováděny listinné důkazy. Dále se hlavní líčení konalo ve dnech , datum, až , datum, (protokoly č. l. 3430-3494) kde byly prováděny listiny, výslechy řady svědků, jakož i obsáhle vyslýchána zástupkyně znaleckého ústavu VUT v Brně a VŠBTUO. Následně hlavní líčení proběhlo dne , datum, (protokol č. l. 3543-3555), kde byly provedeny výslechy svědků. Soud pak dne , datum, přistoupil k doplnění podaného znaleckého posudku (opatření č. l. 3564-3566) a dne , datum, provedl prověrku na místě (protokol č. l. 3586-3590). Zadaný znalecký posudek byl pak soudu po žádostech o prodloužení lhůty doručen dne , datum, a obratem byl rozeslán stranám (č. l. 3613-3675 vč. doručenek). V dubnu , rok, došlo ke změně v obsazení soudu a další hlavní líčení tak bylo konáno ve dnech , datum, (protokol č. l. 3884 a násl.), , datum, (protokol č. l. 3920 a násl.), , datum, (protokol č. l. 3936-3937), , datum, (protokol č. l. 3948-3949), , datum, (protokol č. l. 3971-3972), kde bylo postupováno v souladu s § 219 odst. 3 trestního řádu). Následně byl zadán další doplněk znaleckého posudku, který byl soudu po opakovaných žádostech znaleckého ústavu o prodloužení lhůty, doručen dne , datum, (č. l. 4150 a přílohový obal). Hlavní líčení bylo ve věci nařízeno na den , datum, (č. l. 4197), ale muselo být odročeno z důvodu nařízení vlády v souvislosti s pandemií COVID 19 na , datum, (referát č. l. 4236v), které však také bylo s ohledem na žádost několika obhájců a obviněných. Podáním ze dne , datum, požádal obhájce žalobce o vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání (usnesení č. l. 4281 a násl.). Hlavní líčení se tedy konalo dne , datum, a , datum, (protokol č. l. 4314-4328), , datum, (protokol č. l. 4338-4731), , datum, a , datum, (protokol č. l. 4403-4415), , datum, a , datum, (protokoly č. l. 4519-4544), , datum, a , datum, (protokoly č. l. 4581-4693 vč. závěrečných návrhů). V hlavním líčení dne , datum, došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byli všichni obvinění zproštěni od obžaloby (protokol č. l. 47124719). Písemné vyhotovení rozsudku (rozsudek č. l. 4721-4759 vč. doručenek) bylo žalobci doručeno dne , datum, , poté, co byla předsedou soudu na žádost soudce prodloužena lhůta k vypracování písemného vyhotovení rozsudku s ohledem na jeho obsáhlost (žádost č. l. 4761). Proti rozsudku si státní zástupce podal odvolání dne , datum, (č. l. 4811), které po výzvě soudu (č. l. 4818) doplnil dne , datum, (č. l. 4819-4854). Krajskému soudu byl spis k rozhodnutí doručen dne , datum, (předkládací zpráva č. l. 4857). O odvolání státního zástupce rozhodl krajský soud v neveřejném zasedání (protokol č. l. 4895) usnesením ze dne , datum, tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí ve věci s pokynem, jaké důkazy má soud provést (usnesení č. l. 48974932).

40. Usnesením ze dne , datum, (usnesení č. l. 4985-4986) rozhodl senát okresního soudu, že předseda senátu Mgr. , jméno FO, je vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci, nicméně toto usnesení bylo z podnětu stížností Krajským soudem v , adresa, usnesením ze dne , datum, (usnesení č. l. 5035-5041) zrušeno s tím, že předseda senátu vyloučen není. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne , datum, . Ve věci bylo následně konáno hlavní líčení dne , datum, (č. l. 5168-5174) a bylo odročeno na dny , datum, , , datum, a , datum, (protokoly č. l. 52195224, 5261-5268, 5272-5279). V pořadí druhý rozsudek okresního soudu byl vyhlášen při hlavním líčení dne , datum, a všichni obžalovaní byli obžaloby zproštěni (protokol č. l. 52965302). Písemné vyhotovení uvedeného rozsudku bylo žalobci doručeno dne , datum, (rozsudek č. l. 5305-5361 vč. doručenek), a to poté, co lhůta k písemnému vyhotovení rozsudku byla na žádost soudce předsedou soudu prodloužena do , datum, z důvodu rozsáhlosti věci (žádost č. l. 5362). Státní zástupce doručil soudu dne , datum, odvolání (č. l. 5370) v neprospěch všech obžalovaných, které písemně odůvodnil v podání ze dne , datum, a ze dne , datum, (č. l. 5373-5376 a 5380-5417). Odvolání státního zástupce bylo krajskému soudu doručeno spolu se spisem dne , datum, (předkládací zpráva č. l. 5426). Dne , datum, pak bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání na dny 11. a , datum, (referát na č. l. 5562), předvolání bylo žalobci doručeno dne , datum, . Veřejné zasedání pak v uvedené dny skutečně proběhlo (protokoly na č. l. 56555660 a 5681) a dne , datum, bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. U veřejného zasedání, kde došlo k vyhlášení usnesení byl přítomen obhájce žalobce. Písemné vyhotovení zamítavého usnesení pak bylo žalobci doručeno dne , datum, (usnesení č. l. 5683-5705 vč. doručenek v obálce), a to poté, co lhůta k písemnému vyhotovení usnesení byla na žádost prodloužena do , datum, s ohledem na rozsáhlost věci (žádost č.l. 5708). Zprošťující rozsudek okresního soudu tedy nabyl právní moci dne , datum, (rozsudek č. l. 5305).

41. Obhájce obviněného JUDr. , jméno FO, (plná moc na č. l. 81), zastupoval v trestní věci jak žalobce, tak dalšího spoluobviněného, a to Mgr. , jméno FO, , Dis. (plná moc na č. l. 84) a to až do konce trestního řízení, v tomto směru nedošlo k žádné změně.ZÁVĚR O SKUTKOVÉM STAVU42. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce byl v období od , datum, (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání) do , datum, (vyhlášení rozhodnutí krajského soudu) trestně stíhán. Žalobce byl trestně stíhán s dalšími dvanácti osobami. Pokud se týká průběhu trestního řízení soud pro stručnost odkazuje na odstavce 40 až 43 tohoto odůvodnění. Žalobce byl nakonec obžaloby zproštěn. Žalobce byl osobou bezúhonnou.

43. Dne , datum, požádal žalobce žalovanou o poskytnutí zadostiučinění ve formě nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem spořívajícím v nepřiměřené délce řízení, jak uplatňuje i v tomto řízení (shodné odůvodnění) a dne , datum, pořádal žalovanou o náhradu škody, jak požaduje v tomto řízení (ušlý zisk a náhradu za poskytnuté právní služby). Dne , datum, žalovaná vyřídila žádost žalobce tak, že konstatovala, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, uznala nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, omluvila se mu a přiznala mu zadostiučinění v penězích ve výši 70 000 Kč. Žalovaná rovněž konstatovala, že předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v objektivně nepřiměřené délce řízení a žalobci v tomto směru přiznala zadostiučinění ve výši 64 000 Kč. Dne , datum, pak žalovaná vyřídila druhou žádost žalobce tak, že konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci přiznala náhradu škody představující náklady obhajoby v rozsahu 309 760 Kč, a to v rozsahu vyúčtovaných nákladů a výjimky konkrétně uvedla ve stanovisku, když tyto odpovídají vyjádření žalované k žalobě, vč. odůvodnění výše mimosmluvní odměny. Současně žalobci sdělila, že mu nahrazuje náklady za znalecký posudek Ing. , jméno FO, v rozsahu 10 500 Kč. V neposlední řadě žalovaná odmítla žalobci uhradit náhradu, Anonymizováno, škody v podobě ušlého zisku, který žalobce požaduje v tomto řízení, s odkazem na to, že do dozorčí rady byl zvolen s účinností k , datum, a jeho členství zaniklo k , datum, stejně jako ostatním členům dozorčí rady.

44. Proti žalobci probíhalo souběžně i další trestní stíhání, a to nejméně v době od , datum, do , datum, , ve kterém se jednalo o obvinění ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) a pokusu podle § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona a dále trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3. trestního zákona. Toto trestní stíhání rovněž skončilo pravomocným zproštěním od obžaloby. Žalobce byl i v tomto trestním řízení viny dvakrát zproštěn, krajský soud jako soud odvolací vždy rozhodoval z podnětu odvolání státního zástupce. Odškodnění v této kauze bylo žalobcem řešeno u Okresního soudu ve , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , kde soud žalobci nebylo další odškodnění nad rámec toho, co mu bylo vyplaceno žalovanou, přiznáno nebylo. Žalovaná tehdy žalobci vyplatila zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč. Zde žalobce popisoval obdobné obtíže v rovině osobní, rodinné jako i v právě projednávané věci, stejně tak tvrdil shodné okolnosti ohledně pozastavení členství v KSČM, členství v dozorčí radě v jiné městské společnosti. Soud jeho nárok na vyšší zadostiučinění neuznal a shledal, že částka 200 000 Kč byla vzhledem k prokázaným zcela obecným zásahům dostatečná.

45. V oblasti osobního života se žalobce potýkal se stresem, měl ekzém, trpěl nespavostí, měl pocit studu. V oblasti společenského života se více uzavřel do sebe, nebyl tolik aktivní, nenavštěvoval velké akce, kromě účasti na akcích klubu zastupitelů KSČM. V rodině se více hádal. Žalobce měl obavy z uvěznění, a to i s ohledem na probíhající kauzu Pozemky a měl obavy z toho, že v případě povinnosti uhradit škodu by se na něj město obrátilo, protože měl majetek. Žalobce působil jako advokát, svou činnost pozastavil s účinností ke dni , datum, , činnost dosud neobnovil.

46. Žalobci bylo rozhodnutím pléna Okresního výboru KSČM dne , datum, pozastaveno jeho členství v KSČM, a to až do pravomocného skončení trestního stíhání, aniž by bylo konkretizováno jakého. Mezi práva člena patřilo právo volit, být volen, navrhován a delegován do orgánů KSČM a doporučován do veřejných funkcí. Žalobce nebyl na kandidátce KSČM do voleb do PS konaných v říjnu , rok, , květnu , rok, , v říjnu , rok, ani v říjnu , rok, , a to na rozdíl od svědka , jméno FO, , který se zde objevil v roce , rok, a , rok, , byť se poslancem nestal. Ve volbách konaných v říjnu , rok, se pak KSČM do PS ani nedostala, když dosáhla pouze 3,60 % hlasů. V průběhu uvedených volebních období byl patrný pokles preferencí KSČM, nikoliv skutečnost, že žalobce na kandidátce nebyl. Bylo tak prokázáno pouze to, že žalobce měl ambici postoupit někdy v politické kariéře dál, nicméně tyto snahy nikdy nepřerostly v jejich realizaci. V tomto směru si byl žalobce zjevně vědom toho, že přes krajskou úroveň by se přes silnější jména nedostal, jak uvedl svědek , jméno FO, , který se však v tomto směru realizoval a byl umístěn na kandidátku pro volby konané v říjnu , rok, a v květnu , rok, . Stejně tak žalobce nikdy nebyl umístěn na kandidátku do krajských voleb v letech , rok, , , rok, , což odpovídá tomu, že své ambice nikdy více nerealizoval ani o jejich realizaci blíže neuvažoval, chtěl působit na obecní úrovni. V komunálních volbách, které se konaly v říjnu , rok, žalobce kandidoval a umístil se na druhém místě za svědkem , jméno FO, , oba získali mandát zastupitelů. Pro komunální volby v roce , rok, žalobce byl ZO navržen na kandidátku, nicméně z vlastního rozhodnutí nekandidoval a ze strany nakonec po svém rozhodnutí vystoupil v roce , rok, , byť svědek , jméno FO, se členství nevzdal, ve volbách kandidoval a uspěl i přesto, že byl umístěn až na 11. místo na kandidátce.

47. Žalobce byl v době od , datum, do , datum, členem dozorčí rady „městské“ společnosti , právnická osoba, ., Spolu se žalobcem skončilo „funkční období“ více členům rady. Poté již žalobce členem nebyl, a to i přesto, že členy se stali dva jiní spoluobvinění, kdy jeden z nich dokonce vykonával funkci místopředsedy. Funkce v dozorčích radách městských společností nebyla provázána s funkcí zastupitele, strany mohly navrhnout kohokoliv. Skutečnost, že žalobce se do dozorčí rady uvedené společnosti nedostal nesouviselo s jeho trestním stíháním.

48. Žalobce se z důvodu svého akcentu na preciznost radil s obhájcem v datech tak, jak jsou podrobně uvedeny v žalobě. Tyto porady se konaly i z toho důvodu, že žalobce nebyl technicky zručný a neuměl s obhájcem věci řešit po „mailu“. V rámci porad si vyjasňovali strategii a vše rozebírali, aby žalobce nemusel obhájce při jednáních soudu doplňovat. Tyto porady, jakož i veškeré právní služby žalobce řádně svému obhájci uhradil. Obhájce žalobce byl registrován jako plátce DPH a ve stejném trestním řízení zastupoval i dalšího spoluobviněného.

49. Trestní stíhání, jeho soudní fáze, pak byla medializovaná, žalobce se objevil v internetových médiích, a to jako ve formě fotografie, kde byl zachycen na lavici obžalovaných, tak jmenovitě, kdy byl jmenován spolu s ostatními obviněný, kteří byli v této kauze stíháni. Z předložených článků nevyplynulo, že by média informovaly neobjektivně, nectily princip presumpce neviny, o žalobci nikdy nebylo hovořeno jako o osobě odsouzené, bylo uváděno, že mu hrozí trest. Z předložených článků také nevyplynulo, že by se nedůstojně či jinak nevhodně k jeho osobě vyjadřovaly orgány činné v trestním řízení.

50. V řízení nebylo prokázáno, že by pozastavení členství v KSČM bylo v přímé příčinné souvislosti právě v předmětné trestní věci, když k takovému rozhodnutí došlo až v prosinci , rok, , ale trestní stíhání probíhalo již od srpna , rok, . Vzhledem k časovým souvislostem se spíše jednalo o trestní stíhání v kauze , hodnota, , které bylo proti žalobci zahájeno dne , datum, . V řízení taktéž nebylo prokázáno, že by trestní stíhání žalobce ovlivnilo jeho možnost setrvat ve společnosti , právnická osoba, ., když bylo naopak zjištěno, že ostatní spoluobvinění v dozorčí radě vystupovali i nadále (tedy i přes trestní stíhání). Vliv tak mělo nejspíše politické rozhodnutí a rozvržení kandidátů jednotlivých stran mezi ostatní „městské“ společnosti. Stejně tak nebylo prokázáno, že by si žalobce nemohl advokacii obnovit v důsledku trestního stíhání a toho, jak by na něj nahlíželi klienti, když k takovému pokusu ani nedošlo, výkon advokacie má stále pozastaven. Žalobce si navíc výkon advokacie pozastavil v důsledku toho, aby se mohl naplno věnovat práci v zastupitelstvu.PRÁVNÍ POSOUZENÍ51. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

52. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

53. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, neníli dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

54. Podle § 13 odst. 1 a odst. 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

55. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

56. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

57. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

58. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

59. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

60. Zjištěný skutkový stav pak soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se s jednotlivými nároky vypořádal následovně.Nezákonné rozhodnutí61. Základními podmínkami pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda (např. náklady obhajoby), tak újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do 6 měsíců od jeho uplatnění, předpokladem uplatnění nároku u soudu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se však promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma trestním stíháním, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, přiklonila se judikatura dovolacího k odsunu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl obžaloby zproštěn.

62. K výši náhrady za nemajetkovou újmu judikatura uvádí, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možnost nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) a stanovit výši zadostiučinění s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

63. Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ lze uzavřít, že trestní stíhání žalobce v předmětné kauze vedené u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, skončilo jeho pravomocným zproštěním od obžaloby, čímž byla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobce je namístě odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotná omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku není v případě stresu, který́ vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující. V projednávané věci na jedné straně stály zásahy do osobního a rodinného života žalobce a na straně druhé také zásah do jeho politického života a kariéry. V oblasti soukromého života má soud za to, že byť je nepochybné, že žalobce pociťoval stres, který byl podložen strachem z možného uvěznění a povinnosti nahradit škodu, trpěl nespavostí, měl ekzém, stranil se společenských akcí a už nebyl tolik aktivní, tak se nejedná o významnější újmy než takové, které v případech trestního stíhání běžně nastávají a lze je očekávat, presumovat. Negativní dopady do rodinného života, počtu přátel se v případě žalobce ani neprokázaly, kromě toho, že jak již bylo uvedeno, stranil společenských akcí. Rovněž délka nejistoty ohledně budoucnosti žalobce vzhledem ke složitosti řízení byla sice nepřiměřená, nicméně vzhledem k okolnostem této konkrétní věci (zejména složitosti věci a procesní stránce věci), nelze tuto délku hodnotit jako extrémně nepřiměřenou, když projednávaná trestní kauza si vyžádala značně rozsáhlé dokazování, spoluobviněných bylo celkem 12 osob včetně žalobce (v řízení před soudem pak 15).

64. Soud neshledal příčinnou souvislost mezi ukončením politické kariéry žalobce a předmětným trestním stíháním. Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, žalobci sice bylo v prosinci , rok, pozastaveno členství v KSČM, nicméně mu bylo následně ke konci roku , rok, zpět obnoveno. Po tuto dobu sice nemohl vykonávat práva, která má člen, nicméně na jeho případnou kandidaturu ve volbách do zastupitelstva statutárního města , adresa, toto vliv nemělo, protože svědek , jméno FO, , který byl ve stejné pozici, ve volbách v říjnu , rok, kandidoval a díky preferenčním hlasům uspěl. Dlužno dodat, že rozhodnutí žalobce vystoupit nakonec ze strany a nekandidovat ve jmenovaných volbách, byť byl základní organizací navržen, bylo pouze jeho rozhodnutím. Nebylo navíc ani prokázáno, že by zmíněné pozastavení členství bylo v důsledku předmětného trestního řízení, a nikoliv řízení v kauze Pozemky. Ve straně by žalobce mohl dále pokračovat, mohl dále kandidovat, a proto následek v podobě ukončení politické kariéry nelze klást k tíži žalované, která za tento zásah neodpovídá. Ke stejnému závěru soud dospěl i ohledně možnosti působit ve společnosti , právnická osoba, ., o čemž bude blíže pojednáno níže v části týkající se ušlého zisku.

65. Jelikož žalobce upozorňoval na medializaci celé kauzy, je třeba uvést, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012 nebo rozsudek ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalobce jako veřejně známá a činná osoba, musí strpět větší míru zásahu do svého soukromí a také z důvodu výkonu své tehdejší funkce, kdy se podílel na rozhodováních stran hospodaření s prostředky města, lze předpokládat vyšší zájem veřejnosti a médií. Žalobce byl sice v médiích zmíněn i jménem a byla uveřejněna i jeho fotografie, nicméně tento typ medializace nelze shledat nepřiměřeným důsledkem působení ve veřejné funkci. Pokud sdělovací prostředky o žalobci informovaly jakkoli nepravdivě či zkresleně, mohl se nápravy domáhat přímo u konkrétních médií dle tiskového zákona. Žalobce ani netvrdil žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci (např. urážlivé chování příslušníků policejního orgánu, soudu či jejich nevhodné vyjadřování do médií).

66. Na věc soud pro komparaci aplikoval zcela přiléhavá rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , kde byli tamní žalobci stíháni za trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby a byli tedy ohroženi obdobnou trestní sazbou (3 až 10 let) jako zdejší žalobce (2 až 10 let). Případy srovnatelné, co do bezúhonnosti, psychického stavu žalobce, tak medializace a částečně, co do skutkového stavu s tím rozdílem, že tamní žalobci nakládali s prostředky města při prodeji pozemků, zde se jednalo o nakládání s prostředky při čištění a hloubení příkopů. Zásadním rozdílem bylo i trestnímu řízení předcházející civilní řízení, které bylo jeho podnětem, což projednávaném případě žalobce vůbec nebylo. V citované věci bylo žalobcům přiznáno 80 000 Kč a 90 000 Kč, po přepočtu za 3 roky trestního stíhání se jednalo o částku 2 222 Kč a 2 500 Kč za měsíc stíhání. Ke komparaci bylo také vhodné rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, – pobočky v Havířově pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , kde tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, nicméně byl ohrožen trestní sazbou od 2 do 8 let odnětí svobody a dále se poškozený připojil k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody ve výši 1 500 000 Kč, což je skoro shodné s projednávanou věcí, obdobným je však postavení žalobců, nicméně žalobce měl na rozdíl od zdejšího žalobce dostat výpověď od zaměstnavatele a dále z důvodu doporučení kolegů nekandidovat. Ve jmenované kauze bylo žalobci přiznáno odškodnění v celkové výši 80 000 Kč za 21 měsíců trestního stíhání, což v přepočtu činí cca 3 810 Kč za jeden měsíc. Pro komparaci soud také užil rozhodnutí Okresního soudu ve , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , které se týká samotného žalobce a jeho řízení ve věci odškodnění za kauzu „, hodnota, “, přičemž soud dospěl k závěru, že zadostiučinění ve výši 200 000 Kč poskytnuté žalovanou je s ohledem na zjištěný skutkový stav zcela dostačující. Tehdy žalobce prokázal hádky v rodině, váznutí komunikace, zhoršení zdravotního stavu, podrážděnost, vyhýbání se společenským akcím. Stran medializace soud zjistil, že žalobce byl zmiňován okrajově. Z vlastní úřední činnosti je soudu také známo rozhodnutí ve věci další osoby, která byla v předmětné trestní kauze „, hodnota, “ spoluobviněná, a která byla vedena u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , nicméně v této věci soud poskytl žalobci zadostiučinění nad rámec vyplacené částky 200 000 Kč, a to v souvislosti s citelným zásahem do politického života, což u žalobce prokázáno nebylo. Tento případ tudíž ke komparaci vhodný nebyl.

67. Pokud žalobce poukazoval na komparativní rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , které bylo přezkoumáno Městským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , i přes nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 417/21, má soud za to, že tato věc není na případ žalobce přiléhavá. Tamější žalobce byl od roku , rok, do roku , rok, primátorem statutárního města , adresa, a v letech , rok, až , rok, i senátorem, jeho případ byl mediálně zveřejňován jak na regionální, tak na celorepublikové úrovni, on sám byl v článcích jmenován a byly uveřejňovány jeho fotografie. Byl na něj činěn nátlak ze strany ČSSD na odstoupení z postu primátora a byl vystavován urážkám na veřejných akcích. V důsledku trestního stíhání nemohl jako člen ČSSD kandidovat v senátních ani komunálních volbách, navíc byl dvakrát uznán vinným a až napotřetí došlo k jeho zproštění, což nepochybně mělo za následek závažnější zásahy než v případě žalobce.

68. S ohledem na vše shora uvedené po komparaci projednávané věci s jinými obdobnými případy soud dospěl k závěru, že jako odpovídající se jeví finanční satisfakce v celkové výši 120 000 Kč, která dostatečně odčiňuje vzniklou nemajetkovou újmu žalobce. K této částce soud dospěl tak, že v tomto případě vyšel ze základní částky 200 000 Kč, která byla opakovaně stanovena zdejším soudem ve spojitosti s kauzou „, hodnota, “, když tato je nejpřiléhavější, neboť se týkala shodného žalobce a dále újmy z obou trestních řízení byly totožné a obě trestní řízení si byla obsahově podobná – šlo o více obžalovaných, věc byla složitá, jednalo se o závažnější majetkovou trestnou činnost, v obou případech byl žalobce vždy zproštěn, šlo o déletrvající trestní řízení. Tuto základní částku 200 000 Kč pak soud snížil o 40 %, a to ze dvou důvodů. Žalobce v řízení tvrdil a prokázal nemajetkovou újmu, jak bylo popsáno výše, která byla prakticky shodná v obou trestních řízeních. Soud zastává názor, že pokud byla proti žalobci vedena paralelně dvě trestní řízení, aniž by žalobce tvrdil konkrétní výrazný zásah vzniklý zahájením dalšího trestního stíhání, resp. který by vedl k jeho výraznému umocnění, nelze přiměřená zadostiučinění ze dvou trestních řízení dvojnásobit, nelze však ani odhlédnout od toho, že trestní řízení probíhala dvě, a v daném případě nikoli po krátkou dobu. Druhým důvodem je ta skutečnost, že žalobce v rámci svého výslechu vypověděl, že se bál odsouzení, protože pokud by byli v Příkopech odsouzení podmíněně, tak v Pozemcích by už šlo o odsouzení nepodmíněné, z čehož vyplývá, že subjektivně bylo pro žalobce po delší dobu citelnější řízení v kauze Pozemky. Soud základní částku snížil o 40 %, a nikoli o více taktéž z toho důvodu, že se jednalo o nepřiměřeně dlouhé řízení, jak bude uvedeno níže. Jelikož žalovaná již žalobci plnila částku 70 000 Kč, vyhověl soud žalobě v této části, co do částky 50 000 Kč.Nesprávný úřední postup69. V případě požadavku žalobce na zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon či vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě soud uvádí, že na právní posouzení aplikoval zejména závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Pro rozlišení pojmů nepřiměřená délka řízení a průtahy v jeho průběhu Nejvyšší soud uvádí, že průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení, naopak k porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Počátkem řízení v případě trestního řízení je okamžik sdělení obviněné osobě podezřelé z trestného činu, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Koncem je pak nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, tedy i případné řízení o dovolání. Je-li určena celková délka řízení, je třeba přistoupit k posouzení, zda je toto řízení možno považovat za přiměřeně dlouhé. Od obecného pravidla, že přiměřenost délky řízení je nutno posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu, je však nutno odlišit ty situace, v nichž zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat určité rozhodnutí ve stanovené lhůtě (zde platí zásada speciality). Jinak je vždy nutno přihlédnout ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného. Až poté, co bude zjištěna nepřiměřená délka řízení, se přistupuje k určení formy zadostiučinění a případně jeho výše.

70. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá a bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. První dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) se ohodnotí částkou o polovinu nižší. Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Nejvyšší soud vyslovil názor, že v obecné rovině by mělo být dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřeností mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

71. V této věci se nepochybně jedná o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, protože řízení jako takové ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, , tedy ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání až do , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí okresního soudu o zproštění žalobce od obžaloby, resp. bylo vyhlášeno rozhodnutí odvolacího soudu. Trestní řízení tak trvalo 10 let a 2 měsíce. Soud s ohledem na shora uvedená kritéria vycházel z částky 16 000 Kč za rok řízení, když přihlédl zejména k délce trestního řízení. Je pravda, že trestní řízení trvalo dlouho, nicméně se nejednalo o délku extrémní, která by mohla být hodnocena částkou vyšší směřující k horní hranici 20 000 Kč (vzhledem ke složitosti věci není možné očekávat, že by za jiných okolností řízení trvalo nepoměrně kratší dobu). Tato částka se pak v souladu s citovaným stanoviskem za první dva roky trestního stíhání snižuje o jednu polovinu, tj. na částku 8 000 Kč. Celkem se proto jedná o částku 146 667 Kč (za první dva roky 2krát 8 000 Kč, tj. 16 000 Kč, za dalších 8 roků 8krát 16 000 Kč, tj. 128 000 Kč, a za dva ukončené měsíce částku 2 667 Kč (16 000 Kč děleno 12 měsíců krát 2 měsíce). Tuto základní částku soud s ohledem na kritéria uvedená v § 31 odst. 3 OdpŠk upravil, a to tak, že ji snížil o 30 % za složitost věci, jak po stránce skutkové, tak procesní. Ve věci bylo celkem 12 obviněných (před soudem pak 15), bylo vyslýcháno velké množství svědků, bylo prováděno množství listin, bylo nutné provádět znalecké posudky, které byly doplňovány. Skutková složitost pak obnášela i to, že se jednalo o několik veřejných zakázek. Procesní složitost je dána už jen tím, že obžalovaných bylo 15 osob, každá z těchto osob měla obhájce, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby; hlavních líčení, případně dalších úkonů se tak účastnilo velké množství osob. Řízení bylo vedeno dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím, kdy nelze sankcionovat žádnou ze stran za to, že využila svého práva podat opravný prostředek. Naopak částku soud navýšil o 10 % v souvislosti s významem řízení pro žalobce, který byl vyššího věku, z důvodu, kterého má méně času na to získat si případnou důvěru zpět a obecně jej trestní řízení a stres s tím spojený zatěžuje více, a dále také z důvodu postavení žalobce jako komunálního politika. Po této modifikaci soud dospěl k závěru, že žalobci náleží zadostiučinění ve výši 177 334 Kč. V tomto trestním řízení okresní soud neshledal neodůvodněné průtahy; tyto žalobce navíc ani netvrdil. Protože žalovaná již plnila žalobci částku 64 000 Kč, uložil jí soud zaplatit žalobci částku 53 334 Kč.

72. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kde soud rozhodoval o odškodnění spoluobviněných v totožné trestní věci, a to tak, že taktéž vycházel ze základní částky 16 000 Kč, kterou pak snížil o 30 % z důvodu složitosti věci, zvýšily o 10 % z důvodu významu řízení pro tamější žalobce a snížily o 10 % z důvodu postupu soudů, u kterých shledaly průtahy. V tomto bodě se soud neztotožnil s odůvodněním výše přiměřeného zadostiučinění ve shora citovaných rozhodnutích, kde soudy, byť shledaly průtahy v trestním řízení, z toho důvodu snížily základní částku o 10 %, tedy v neprospěch tamějších žalobců. Za přiléhavé soud nepovažoval rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v rámci kterého se tamější žalobce domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , na které odkazoval žalobce. Dané trestní řízení sice trvalo taktéž nepřiměřeně dlouhou dobu, a to 11 let, bylo obžalováno více osob, byla vypracována řada posudků, proběhlo množství hlavních líčení, avšak oproti této věci byly v trestním řízení shledány značné průtahy, kdy i odvolací soud při zrušení prvostupňového rozhodnutí uložil tomuto soudu zabývat se věcí přednostně s co největším urychlením. Tamější žalobce byl stíhán pro trestný čin obecného ohrožení dle ustanovení § 180 odst. 1 odst. 2 písmeno b), odst. 3 písmeno a), odst. 4 trestního zákoníku, a bylo mu kladeno za vinu usmrcení osmi osob a zranění několika desítek osob, tedy byl stíhán pro trestnou činnost výrazně závažnějšího charakteru s výrazně závažnějšími následky než v daném případě.Ušlý zisk73. Žalobce se dále domáhal náhrady škody v podobě ušlého zisku, jak však bylo uvedeno již v závěru o skutkovém stavu, v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nepůsobením žalobce v dozorčí radě společnosti , právnická osoba, . a předmětným trestním stíháním. Jak bylo prokázáno, v dozorčí radě v naříkaném období působili další dva spoluobvinění, jejichž totožné trestní stíhání překážkou nebylo. Bylo tudíž dílem náhody, případně politického rozhodnutí, že se žalobce do dozorčí rady nedostal. Soud dokonce dal straně žalobce poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nicméně žalobce k tomuto nic dalšího nedoplnil. S ohledem na absenci této podmínky vzniku nároku na náhradu škody soudu nezbylo nic jiného než žalobu v tomto směru zamítnout.Náklady na zastoupení obhájcem74. Žalobce se dále domáhal náhrady škody v podobě náhrady nákladů zastoupení obhájcem v trestním řízení („obhájcovné“). Soud přihlédl k úkonům, které nebyly žalovanou proplaceny v rámci odškodňovacího řízení. Pokud se týká porad, jichž se neproplacení týkalo z velké části, soud nezpochybňuje, že byly uskutečněny a že žalobce s ohledem na svou preciznost tyto vyžadoval. Toto však nelze dávat k tíži státu. Proplácet lze vždy jen účelně vynaložené náklady, což je nutné posuzovat objektivně vzhledem k tomu, jaké množství úkonů si konkrétní věc průměrně vyžádá a které jsou nezbytně nutné. Porady, které byly ze strany žalované uhrazeny považuje i soud za přiměřené, např. lze uvést, že žalobkyně přiznala náhradu za dvě ze čtyř uplatněných porad, které předcházely úkonům v trestném řízení, což v žádném případě nelze považovat za špatný postup. V žádostech o nahlédnutí do spisu a přezkumu postupu žádá a argumentuje opakovaně shodnými stanovisky, která již byla prezentována v jiných obdobných podáních, za které již žalovaná náhradu proplatila. nad rámec již uvedeného se soud rozhodl žalobci přiznat náhradu za úkon právní služby ze dne , datum, v podobě „pokračování prostudování trestního spisu“, a to s ohledem na obsáhlost spisu, navíc předchozí studium spisu trvalo v době od 12:45 hodin do 15:00 hodin, aktuální pak již pouze od 7:30 do 8:15, což se nejeví s ohledem na již zmíněnou obsáhlost spisu jako neopodstatněné. V tomto směru tedy soud vyhověl žalobě, co do částky celkem 2 590 Kč Tato se skládá z částky 1 840 Kč dle § 10 odst. 3 písm. c) AT (ve znění ke dni provedení úkonu) ve spojení s § 12 odst. 4 AT, když obhájce žalobce zastupoval po celou dobu trestního řízení dva klienty, dále z částky 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH, když obhájce žalobce byl v době provedení úkonu registrovaným plátcem DPH. Ve zbytku soud žalobu v této části zamítl.

75. Lhůtu k plnění 15 dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; tedy v takové délce, aby žalovaná, která je organizační složkou státu a čerpá finanční prostředky ze státního rozpočtu, měla dostatek prostoru pro administrativu dané pohledávky. Současně má soud za to, že takto stanovená delší lhůta nebude na újmu žalobci, kterému se vyplacení prostředků dostane i tak v poměrně krátké lhůtě.NÁKLADY ŘÍZENÍ76. Posledním výrokem pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud zde vyšel z judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, dle které při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Pokud se jedná o tarifní hodnotu, tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Podle § 12 odst. 3 AT přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Aplikací na projednávanou věc, v níž uplatněné nároky spojil žalobce ke společnému projednání již v podané žalobě, to znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 719 766 Kč (50 000 Kč nemajetkový újma za nezákonné rozhodnutí + 50 000 Kč nemajetková újma za nesprávný úřední postup + 91 766 Kč za náhradu škody představující vynaložené „obhájcovné“ + 528 000 Kč představující náhradu škody v podobě ušlého zisku). V projednávané věci je však třeba uvážit, že předmětem řízení byly čtyři nároky, přičemž žalobce měl plný úspěch pouze co do dvou nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), kdežto co do uplatněného nároku na náhradu škody („obhájcovné“ a ušlý zisk) byl převážně neúspěšný (tj. žalobce byl úspěšný, co do částky 2 590 Kč a neúspěšný co do částky 89 176 a 528 000 Kč). Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že mělli účastník v projednávané věci úspěch pouze částečný, je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit. V posuzované věci to konkrétně znamená, že žalobce byl převážně neúspěšný, resp. úspěšnějším účastníkem byla žalovaná, {[(50 000 + + 50 000 + 2 590 Kč) – 89 176 – 528 000]: 719 766 x 100}, a to, co do 71,5 % (výsledek vyjde minus 71,5 %, což znamená, že úspěch leží na straně žalované). Žalobce by tak měl žalované dle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla nahradit 71,5 % účelně vynaložených nákladů řízení. I s ohledem na znění usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , (věc žalobce v souvislosti s odškodněním za řízení v kauze , hodnota, ) a fakt, že žalobce se domáhal náhrady související s nezákonným trestním stíháním a nesprávným úředním postupem, došlo ke zproštění žalobce od obžaloby z důvodu, že skutek není trestným činem a žalobcovy nároky na náhradu ušlého zisku a škody v podobě zaplaceného obhájcovného nebyly zjevně nepřiměřené (žalobce vyšel z výplatních pásek za předcházející období a z částek, které skutečně uhradil svému obhájci, kdy z jeho perspektivy šlo o úkony obhajoby nutné), soud shledal, že i v této věci je na místě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. Žalovaná je navíc státem, nebyla v této věci zastupována advokátem, její náklady jsou tedy spíše minimální a nebude velkým zásahem do její majetkové sféry, pokud jí náklady přiznány nebudou. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.