9 C 222/2024

Plný text

Okresní soud ve adresa rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , adresa zastoupena advokátkou tituly před jménem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro ochranu rušené držby

I. Žalovaná je povinna umožnit žalobci průjezd přes kovovou bránu umístěnou na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, u hranice s pozemkem parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a zdržet se rušení držby práva žalobce, odpovídajícího věcnému břemeni vjezdu a výjezdu za účelem parkování, váznoucímu na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ve prospěch pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, .

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost odstranit kovovou bránu z pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , jako i povinnost zdržet se rušení držby práva parkování v severní části pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou z rušené držby, doručenou soudu dne , datum, , se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se rušení držby práva průjezdu přes příjezd v severní části pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, a parkování v severní části pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , jehož se žalovaná dopustila zejména osazením uzamčené kovové brány na pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , a aby žalovaná vše uvedla v předešlý stav odstraněním kovové brány z pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , eventuálně předáním klíčů k bráně žalobci tak, aby měl žalobce možnost bránu otevírat a branou projíždět automobilem.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , přičemž žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, ve stejném katastrálním území. V souladu s věcným břemenem vjezdu a výjezdu za účelem parkování dle smlouvy o věcném břemeni , číslo, , jak je zapsáno v evidenci katastru nemovitostí pod č.j. , číslo, , vede přes severní část pozemku parc. č. , číslo, po mnoho let žalobcem i jeho sousedy užívaný příjezd k pozemku žalobce, na kterém má žalobce zbudováno parkovací stání. Severní část pozemku parc. č. , číslo, nadto žalobce a zejména jeho sousedé využívají k parkování vozidel. Takto byla severní část pozemku žalované užívána po dobu minimálně 15 let, a to až do , datum, , kdy žalobce ještě ráno odjel přes pozemek žalované do práce, ovšem po návratu zjistil, že příjezd na pozemek žalované je osazen železnou a uzamčenou bránou. Když s tímto zjištěním telefonicky konfrontoval jednatele žalované, ten mu sdělil, že služebný pozemek potřebuje pro parkování platících rekreantů (na jižní části pozemku je vybudováno placené parkoviště se závorou, které má zřejmě žalovaná v plánu rozšířit i na severní část) a průjezd přes něj nebude žalobci nadále umožněn.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná nerozporuje, že je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , který je zatížen věcným břemenem vjezdu a výjezdu za účelem parkování ve prospěch pozemku žalobce. Zdůraznila ovšem, že věcné břemeno je zřízeno v rozsahu, který vyplývá z geometrického plánu a žalobce je tak oprávněn služebný pozemek užívat pouze v tomto rozsahu. Žalobce dle žalované nedoložil, že služebný pozemek užívá v souladu s věcným břemenem. Žalovaná připustila, že bránu v místě vjezdu na pozemek parc. č. , číslo, skutečně umístila, avšak zejména proto, aby byl vjezd evidentní i pro třetí osoby a ty se zdržely parkování v tomto prostoru, v důsledku čehož docházelo k blokování vjezdu parkujícími vozidly, neboť vjezd je užíván i žalovanou a ta má zájem na tom, aby nebyl blokován. Předmětná brána je dle žalované pouze provizorní, neboť do budoucna s ohledem na její podnikatelské záměry spojené s využitím pozemku par. č. , číslo, bude umístění vjezdu posunuto o několik metrů k severní hranici pozemku. Dle žalované není brána trvale uzamčena a nebyla zamčená ani ke dni podání žaloby. Žalovaná nadto zdůraznila, že žalobci je zachován zcela volný přístup k jeho nemovitosti přes pozemek par. č. , číslo, rovněž alternativním vjezdem na tento pozemek, který se nachází pouze několik desítek metrů od předmětné brány. Za těchto okolností považuje žalovaná podání žaloby za šikanózní. K problematice parkování na pozemku parc. č. , číslo, žalovaná uvedla, že zapsané věcné břemeno se vztahuje pouze na vjezd a výjezd za účelem parkování, nikoliv na samotné parkování. Pokud tedy žalobce používá pozemek žalované rovněž k parkování, překračuje tím oprávnění vyplývající ze zřízeného věcného břemene a nemůže se v tomto směru domáhat právní ochrany. Žalobce zcela svévolně a bez souhlasu žalované zřídil na pozemku žalované stavbu zpevněného parkovacího stání, přičemž lze usuzovat, že stavba byla zřízena bez územního rozhodnutí (souhlasu) příslušného stavebního úřadu. Že je stavba na pozemku žalované je patrné z aktuálního geometrického zaměření pozemku žalované. Žalovaná se pak hodlá domáhat odstranění této neoprávněné černé stavby v řízení u stavebního úřadu, a případně též příslušnou žalobou4. S ohledem na patnáctidenní lhůtu, ve které má soud o žalobě rozhodnout, bylo ve věci rozhodnuto bez jednání (§ 177 odst. 1 o. s. ř.)

5. Z listin předložených žalobcem soud zjistil následující:- Z výpisu z katastru nemovitostí – LV č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. St. , číslo, a parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , přičemž ve prospěch pozemku parc. č. , číslo, je v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno vjezdu a výjezdu za účelem parkování dle geom. plánu č. , hodnota, , když zatíženým z tohoto věcného břemene je pozemek parc. č. , číslo, .- Ze snímku katastrální mapy a snímků z aplikace mapy.cz soud zjistil, že pozemek parc. č. , číslo, má společnou hranici s pozemkem parc. , číslo, , který slouží jako veřejná cesta. Část pozemku parc. č. , číslo, , přiléhající k pozemku parc. č. , číslo, , je opatřena asfaltovým povrchem a pravděpodobně slouží pro kolmé parkování vozidel (na části asfaltu jsou vyznačeny čáry pro parkování). V jednom místě, které zřejmě sloužilo pro vjezd z veřejné cesty směrem na pozemek parc. č. , číslo, je na asfaltu vyznačen žlutý znak „X“ a v této části pozemku je umístěn sloupek s cedulí, na které je značka zákazu zastavení a nápis „Neparkujte vjezd“. Obdobná cedule je umístěna také na jednom ze stromů.- Ze dvou fotografii, zachycujících místo původně označené výše popsanými symboly, vyplývá, že vjezd na pozemek parc. č. , číslo, byl opatřen kovovou dvoukřídlou bránou, na kterou navazuje pletivové oplocení.- Z výpisu telefonních hovorů vyplývá, že dne , datum, byl proveden telefonický hovor o délce 121 vteřin z tel. čísla , tel. číslo, na tel. číslo , tel. číslo6. Z výpisu z katastru nemovitostí – LV č. , hodnota, předloženého žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná je výlučným vlastníkem mimo jiné pozemků parc. č. , číslo, , který je zatížen věcným břemenem vjezdu a výjezdu za účelem parkování dle geom. plánu č. , hodnota, ve prospěch pozemků parc. č. , čas, a , číslo, .

7. Z dalších listin předložených žalovanou (snímek katastrální mapy a 13 ks fotografii vč. legendy), soud žádná skutková zjištění nečinil, protože žalovaná těmito listinami hodlala prokazovat tvrzení o alternativním vjezdu na pozemek parc. č. , číslo, a dále tvrzení o tom, že parkovací stání žalobce je neoprávněnou stavbou. V řízení o ochranu rušené držby se ovšem soud omezuje pouze na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.) Otázka, jestli má žalobce možnost jiného přístupu ke svému pozemku, tudíž není pro posouzení projednávané věci relevantní. Stejně tak je nepodstatnou otázka, jestli se žalobcova držba zakládá na platném právním důvodu, tedy zda se jedná o držbu řádnou. Posesorní ochranu totiž požívá i držba, která není řádná či poctivá. Relevantní obranou by mohlo být pouze tvrzení, že k nabytí držby došlo nepravým způsobem anebo vypuzením žalovaného, což ovšem v tomto případě nebylo tvrzeno.

8. Podle ustanovení § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se ustanovení podle § 177–180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

9. Podle § 177 odst. 1. o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

10. Podle § 988 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

11. Podle § 989 odst. 2 o. z. jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

12. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

13. Podle § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

14. Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud především konstatuje, že pokud tvrzené rušení držby započalo dne , datum, a žaloba byla podána dne , datum, , stalo se tak v zákonné šestitýdenní lhůtě (§ 1008 o. z.) a žaloba tedy byla podána včas.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobci, jakožto vlastníkovi pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , svědčí právo odpovídající věcnému břemeni vjezdu a výjezdu za účelem parkování k části pozemku parc. č. , číslo, , jehož vlastníkem je žalovaná. Věcné břemeno je majetkové právo, které může být předmětem držby, jejíž ochrany se lze domáhat prostřednictvím žaloby z rušené držby. Z tvrzení žalobce, které nebylo žalovanou rozporováno, vyplývá, že žalobce své právo vykonával tím způsobem, že na svůj pozemek přejížděl přes pozemek žalované, a to právě v místě, kde žalovaná posléze umístila kovovou bránu. Skutečnost, že toto místo sloužilo k vjezdu na pozemek parc. č. , číslo, vyplývá rovněž z předložených fotografii, na kterých jsou zachyceny cedule a symboly na asfaltu, upozorňující na zákaz parkování z důvodu vjezdu.

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že na místo, přes které žalobce vjížděl na pozemek parc. č. , číslo, a potažmo dále na svůj pozemek parc. č. , číslo, , žalovaná umístila kovovou bránu. Umístěním brány v místě, kterým žalobce přejížděl přes pozemek žalované dle názoru soudu došlo minimálně k rušení žalobce v držbě jeho práva přejezdu přes pozemek žalované (případně k úplnému vypuzení žalobce z držby). Soud v tomto směru neshledal důvodnou obranu žalované, podle které předmětná brána nebyla „trvale uzamčena“ a nebyla uzamčena ani ke dni podání žaloby. Už samotná skutečnost, že brána je uzamykatelná, přičemž rozhodnutí o jejím uzamčení spočívá pouze na vůli žalované, aniž by žalobce měl možnost si bránu případně odemknout, dle názoru soudu žalobce omezuje v držbě jeho práva volně přes pozemek přejíždět, protože žalobce ponechává zcela závislým na libovůli žalované.

18. Soud se podrobně nezabýval námitkami žalované, že způsob užívání pozemku žalobcem neodpovídal rozsahu věcného břemene, jak bylo vymezeno geometrickým plánem č. č. , hodnota, , případně že stavba parkovacího stání, k níž žalobce přes pozemek žalované jezdí, byla zhotovena v rozporu se stavebními předpisy. V řízení o ochraně rušené držby je totiž chráněn poslední pokojný stav, a to i v případě, že vykonávané právo ve skutečnosti neexistuje (nebo existuje v jiném rozsahu). Jinými slovy, pokud žalobce své právo vjezdu a výjezdu fakticky vykonával tak, že na svůj pozemek přejížděl přes pozemek žalované v místě, které bylo následně osazeno bránou, tak tento výkon práva požívá posesorní ochrany bez ohledu na to, jestli část pozemku parc. č. , číslo, přes kterou žalobce jezdil byla zatížena věcným břemenem, anebo žalobce jezdil mimo hranice vytyčené geometrickým plánem. Na rozhodnutí v této věci by nemělo žádný vliv ani to, jestli stavba žalobce je stavbou řádně povolenou, případně jestli žalobce má možnost na svůj pozemek přijíždět jinou trasou – tyto námitky může žalovaná případně uplatnit v petitorním řízení.

19. Za situace, kdy výše popsaný stav trvá i ke dni vydání tohoto rozhodnutí, je dle názoru soudu na místě žalované uložit, aby se rušení práva žalobce zdržela a současně, aby vše uvedla v předešlý stav. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl.

20. Pokud jde o povinnost uvedení v původní stav, žalobce jí formuloval jako eventuální, kdy primárně se domáhal odstranění kovové brány a eventuálně pak předání klíčů k bráně. Obě navrhované varianty jsou způsobilé obnovit původní stav a soud proto zvolil tu z nich, která je pro žalovanou šetrnější – na rozdíl od odstranění brány, není její zpřístupnění spojeno s žádnými významnějšími náklady. Konkrétní způsob, jakým má žalovaná žalobci bránu zpřístupnit, pak soud formuloval obecněji než požadoval žalobce, když žalované uložil povinnost umožnit žalobci průjezd přes bránu s tím, že je již věcí žalované, jakým konkrétním způsobem tuto povinnost splní.

21. Naproti tomu, pokud se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se rušení držby práva parkování v severní části pozemku parc. č. , číslo, , v tomto rozsahu soud shledal žalobu nedůvodnou. Ve vztahu k právu parkování žalobce ve svém návrhu pouze velice stroze uvedl, že severní část služebného pozemku žalobce a zejména jeho sousedé využívají k parkování vozidel. Takové tvrzení je ovšem zcela nedostatečné, kdy jednak platí, že v řízení zahájeném na návrh žalobce nelze poskytovat ochranu právům třetích osob (sousedů), ale především z žalobních tvrzení nelze dovodit, že by parkování vozidel na pozemku žalované představovalo „poslední pokojný stav“, který by požíval posesorní ochrany. Z vyjádření žalované jednoznačně vyplývá, že (na rozdíl od práva přejíždět přes pozemek) žalovaná právo parkování na svém pozemku nikdy neakceptovala a žalobce ani jen netvrdí opak, natož aby k tomu označil jakékoliv důkazy.

22. Závěrem soud připomíná, že smyslem držební ochrany je zatímně a rychle napravit zásah do pokojného stavu a v tomto řízení nedochází k posuzování právních otázek týkajících se existence subjektivního práva držitele. Nic proto nebrání tomu, aby kterýkoliv z účastníků podal žalobu petitorní, kde bude rozhodováno o ochraně subjektivního práva, kdy právní moc petitorního rozhodnutí má za následek, že ochrana prostřednictvím tohoto (posesorního) rozhodnutí se stane bezpředmětnou23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že tuto nepřiznal žádnému z účastníků. Soud přitom vyšel jednak z toho, že žalobce se domáhal ochrany dvou práv (práva průjezdu a práva parkování), přičemž úspěšný byl pouze ohledně jednoho z nich (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), a současně soud přihlédl také ke skutečnosti, že před podáním žaloby žalobce písemně nevyzval žalovanou k dobrovolnému splnění povinnosti, ačkoliv tomu nic nebránilo (§ 142a o. s. ř.).