9 C 24/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o stanovení vyživovací povinnosti

I. Výživné, stanovené naposledy žalovanému rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pro žalobkyni v částce 2 000 Kč měsíčně, se s účinností od , datum, do , datum, zvyšuje na částku 4 500 Kč měsíčně a s účinností od , datum, do budoucna zvyšuje na částku 5 000 Kč měsíčně, která je splatná ke každému 1. dni v kalendářním měsíci k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné vyplývající ze zvýšení výživného za dobu od , datum, do , datum, ve výši 122 400 Kč spolu s výživným, které se stane splatným do doby, než tento rozsudek nabyde právní moci, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, které jsou splatné spolu s běžným výživným počínaje 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou, byť jediné splátky.

III. Žaloba se v části, aby výživné stanovené naposledy žalovanému rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pro žalobkyni v částce 2 000 Kč měsíčně, bylo v době od , datum, do , datum, zvýšeno o dalších 500 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 70% náhradu nákladů řízení, to je částku, která bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení k rukám České republiky na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném (jejím otci), aby jí s účinností od , datum, přispíval na výživu částkou 5 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce , rok, a od té doby na její straně došlo k podstatné změně poměrů spočívající v tom, že tehdy jí bylo 11 let, studovala základní školu, nyní od , datum, studuje na střední odborné škole. Ke změně poměrů došlo nepochybně i na straně žalovaného, kterému se mohl za tu dobu příjem zvýšit, soud by se měl zabývat, jakých výdělků je žalovaný schopen dosahovat s ohledem na jeho věk, zdravotní stav a kvalifikaci, když žalobkyně má za to, že příjem žalovaného je vyšší než ten, který vykazuje, mohl by vykazovat příjem alespoň 25 000 Kč měsíčně a víc. Ke svým poměrům žalobkyně dále uvedla, že žije s matkou , jméno FO, , která pracuje jako kuchařka s příjmem asi 20 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného, ale pouze na částku 3 000 Kč a nikoliv zpětně, což odůvodnil tím, že na více nemá finanční prostředky, od , datum, je evidován na úřadu práce jako nezaměstnaný. Žalovaný dále doplnil, že na výlet žalobkyně bude přispívat 6 750 Kč a dále soudu předložil seznam plateb výživného.

3. Soud ve věci nařídil dvě jednání, přičemž ani k jednomu z nich se žalovaný, byť řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto konal obě jednání v nepřítomnosti žalovaného, který se tak svou absencí připravil o možnost být případně ze strany soudu poučen o možnosti doplnit tvrzení stran svých poměrů a případně k takovým tvrzení označit důkazy. V průběhu nařízených jednání soud provedl dokazování jednak listinami, které předložila žalobkyně a žalovaný, a jednak listinami, které si k návrhu žalobkyně vyžádal, přičemž u žádné z listin nebyla namítána jejich pravost a správnost, a proto z nich soud při zjišťování skutkového stavu vycházel. Současně soud vyslechl žalobkyni, jejíž výpověď považoval za věrohodnou, neboť odpovídala předloženým listinám, a navíc nebyla nijak zpochybněna. Provedené důkazy pak soud hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

4. Žalobkyně je dcerou žalovaného (nesporná tvrzení), přičemž o výživném na její osobu bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla schválena dohoda jejích rodičů, dle které se otec (tj. žalovaný) zavázal na její výživu přispívat částku 2 000 Kč měsíčně od , datum, (zjištěno ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, z rozsudku na č. l. 33-34). Při rozhodování tehdy opatrovnický soud vyšel z toho, že se žalovaný s žalobkyní pravidelně stýkal, žalobkyně chodila do 6. třídy základní školy, kde měla standartní náklady, byla zdravá a měla běžné potřeby, matka žalobkyně měla další jednu vyživovací povinnost a měla průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 12 000 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost, pracoval jako zaměstnanec s měsíčním příjmem 12 453 Kč, avšak byl propuštěn pro porušování pracovní kázně a nebyl evidován na úřadu práce a nepodnikal (zjištěno ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, z rozsudku na č. l. 33-34). Žalobkyně po studiu na základní škole nastoupila od , datum, na střední školu, kde studovala prezenčně v oboru Kadeřnice, i když jí obor nebavil, studium dokončila, aby měla výuční list (vyplývá z výslechu žalobkyně č. l. 26verte-27). Žalobkyně aktuálně studuje na střední škole v prezenčním oboru Cestovní ruch, který je zakončen maturitou (zjištěno z výslechu žalobkyně a potvrzení o studiu). Ve škole si nyní platí obědy, učebnice stojí dohromady asi 3 000 Kč, pojedou na výlet do Itálie, který bude stát 6 800 Kč, za dopravu do školy nyní platí asi 680 Kč měsíčně, až se přestěhují, bude to 400 Kč měsíčně (zjištěno z výslechu žalobkyně). Žalobkyně žije v domácnosti s matkou, na bydlení nepřispívá, přičemž matka nemá žádnou další vyživovací povinnost a s nikým dalším domácnost nesdílejí (zjištěno z výslechu žalobkyně). Matka žalobkyně pracuje s průměrným příjmem 17 615 Kč měsíčně (zjištěno ze sdělení jejího zaměstnavatele na č. l. 22). Žalovaný má více výučních listů, pracoval na střechách, nemá jinou vyživovací povinnost a nemá žádné zdravotní omezení (zjištěno z výslechu žalobkyně). Žalobkyně není v kontaktu se žalovaným, jen jí volal před jednáním soudu, osobně se viděli asi dva až tři roky zpět a asi před třemi měsíci, kdy navštívila babičku a žalovaný byl doma (zjištěno z výslechu žalobkyně). Žalovaný v době od září , rok, dosud nepobíral dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi a příspěvek na péči (zjištěno ze sdělení úřadu práce na č. l. 12), stejně tak nepobíral žádný důchod (sdělení ČSSZ na č. l. 16). Žalovaný má na sebe vedenou exekuci (vyplývá z výpisu z CEE č. l. 29). Žalovaný pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru pokrývačské práce a tesařství (vyplývá také ze sdělení ÚSSZ na č. l. 14, kde jest také uvedeno, že ve sledovaném období nebyl evidován jako něčí zaměstnanec a dále z výpisu ARES č. l. 18 a výpisu ze živnostenského rejstříku č. l. 19). Žalovaný samostatnou výdělečnou činnost vykonává tzv. sezónně, kdy v chladných měsících roku se nechá evidovat na úřadu práce, kde byl v veden jako uchazeč o zaměstnání v době od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , přičemž nepobírá příspěvky a evidenci ukončí opětovným výkonem samostatně výdělečné činnosti (zjištěno ze sdělení úřadu práce na č. l. 11 a 24), v průběhu evidencí dostal informace o nabídkách práce a s úřadem spolupracoval a plnil své povinnosti (viz sdělení úřadu práce č. l. 42). V roce , rok, žalovaný vykázal základ daně ze samostatné činnosti ve výši 39 620 Kč, v roce , rok, pak 26 240 Kč, v roce , rok, ve výši 14 240 Kč a v roce , rok, měl základ 34 000 Kč (vyplývá ze sdělení finančního úřadu č. l. 40). Z nabídek volných pracovních míst pro klempíře pokrývače soud zjistil, že žalovaný mohl v roce , rok, až , rok, dosahovat příjmů až 30 000 Kč, v letech , rok, až , rok, se mohl jednat až o částku 35 000 Kč měsíčně (zjištěno z nabídek na č. l. 43-48, přičemž tyto nabídky byly úřadem práce nabízeny i žalovanému a dále odpovídá i nabídkám na č. l. 30-37, soud bral v potaz zejména nejnižší nabídky v konkrétním roce). Žalovaný v roce , rok, zaplatil žalobkyni výživné ve výši 17 000 Kč (tvrzení žalobkyně na č. l. 9), v roce , rok, zaplatil 39 600 Kč, v roce , rok, zaplatil 38 000 Kč a v roce , rok, do června zaplatil celkem 17 000 Kč (zjištěno z dokladů předložených žalovaným založené v přílohové obálce a vyjádření žalobkyně u jednání dne , datum, , kde tyto platby učinila nespornými).

5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 162 odst. 1 o. s. ř. jsou předběžně vykonatelné rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť poměry žalobkyně odůvodňují zvýšení dosud stanoveného výživného, a to i zpětně, nicméně poměry žalovaného částečně neumožňovaly stanovit výživné vyšší v období roku , rok, . Nejprve je potřeba uvést, že doba trvání vyživovací povinnosti je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů, tedy nikoliv na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání, nebo na odstěhování se od rodiny. Rozhodující je okamžik, kdy dítě nabude schopností samo se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě, nelze ji zobecňovat. Je důležité hodnotit také, zda dítě dalším studiem usiluje o doplnění či prohloubení stávajícího oboru či zda pokračuje ve studiu zcela jiného oboru, ačkoliv je objektivně schopno se uplatnit v oboru v rámci současné kvalifikace. Za pokračování v přípravě na budoucí povolání lze však považovat i další studium, jehož ukončení umožní absolventovi najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dosud zaměřena.

9. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně se dosud připravuje na budoucí povolání, a to studiem v oboru Cestovní ruch s maturitou, který navázala na odbor Kadeřnice, ve kterém získala výuční list, avšak v takovém oboru se nadále uplatnit nechce. Žalobkyně studuje v prezenční formě studia, tudíž je obecně známo, že takové studium zabírá mnoho času a svým způsobem supluje chození do zaměstnání. Soud nespatřuje v dalším studiu žalobkyně snahu prodloužit si neúčelným studiem mládí, naopak, studuje maturitní obor, ve které se chce nadále uplatnit, čímž si zvyšuje svou předchozí kvalifikaci (měla „pouze“ výuční list). Z tohoto důvodu žalobkyně zatím nenabyla schopnost sama se živit, pročež žalovanému trvá vyživovací povinnost k její osobě. Jednorázové příjmy z brigád pak rovněž nemají na trvání její odkázanosti na výživu rodičů vliv.

10. Při stanovení výše výživného se soud zabýval majetkovými poměry obou stran sporu, jakož i možnostmi a schopnostmi žalovaného, přičemž přihlédl k tomu, že účastníci se nevídají, že žalobkyně nemá žádné zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem, má shora uváděné výdaje se studiem, jinak žije v domácnosti s matkou, že si přivydělává občasnými brigádami, a že žalovaný na výživu žalobkyně přispívá a snaží se podílet i na mimořádných výdajích (např. v letošním roce jí přispěl na školení výlet), jakož i neopomněl zohlednit Analýzu Ministerstva spravedlnosti k doporučující tabulce k určování výživného (dostupné na www.vyzivne.justice.cz). Soud taktéž neponechal bez povšimnutí, že vyživovací povinnost k žalobkyni mají oba její rodiče a přihlédl i k poměrům matky žalobkyně. Soud taktéž porovnal poměry stran v době předchozího rozhodnutí o výživném a poměry, které panovaly u stran v letech , rok, - dosud. Žalobkyně v době předchozí úpravy studovala na základní škole. Co se nezměnilo je zdravotní stav žalobkyně, skutečnost, že nadále žije v domácnosti s matkou, stejně tak na straně žalovaného nedošlo ke změnám v jeho zdravotním stavu, kvalifikaci ani pokud se týká vyživovacích povinností, když nadále má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni. Nepochybně zde tedy nastaly důvody pro změnu rozhodnutí o výživném.

11. Při zjišťování příjmů žalovaného soud s ohledem na jeho neaktivitu v řízení, kdy sám uvedl pouze to, že je nezaměstnaný, aniž by soudu osvětlil, jakým způsobem se živí, kde získává příjmy. Jak bylo zjištěno ze shora uvedených listin, žalovaný pracuje sezónně jako osoba samostatně výdělečně činná, přičemž jeho faktické příjmy soudu zůstaly neznámé, když vyžádaná daňová přiznání žalovaného tuto okolnost neosvětlily, pokud by žalovaný dosahoval ročního příjmu (zisku) ve výši zjištěných základů daně, nelze předpokládat, že by si ta takový příjem mohl vůbec jako osoba žijící v České republice, pokrýt své základní životní potřeby. Jak bylo dále zjištěno ze sdělení úřadu práce, v době, kdy se žalovaný nechává zaevidovat jako nezaměstnaný, nepobírá žádnou podporu, stejně tak žalovaný nepobírá žádné dávky ani důchod. Z uvedeného je zřejmé, že příjmy v sezóně musí dosahovat takové výše, že žalovanému pokryjí i výdaje v průběhu měsíců, kdy je evidován na úřadu práce. Z toho důvodu soud při určování příjmu žalovaného vycházel z tzv. potenciality, což znamená, že bylo vycházeno z příjmu, kterého by žalovaný, jako zdravá a práceschopná osoba, která je vyučená v oboru klempířství (obory související se střechami), mohla dosahovat. Jak bylo shora uvedeno, soud si vyžádal nabídky práce, jak od úřadu práce (které byly mimo jiné i poskytnuty žalovanému v době, kdy byl v evidenci), ale také provedl k důkazu nabídky práce předložené žalovanou v příslušném oboru. Při takových úvahách soud vždy bral nejnižší možnou částku, která byla zaměstnavateli v daném roce nabízena. Soud zjistil, že v roce , rok, žalovaný mohl potenciálně dosahovat měsíčního příjmu minimálně 30 000 Kč, v letech , rok, až , rok, se mohlo jednat až o částku 35 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke kvalifikaci, osobním poměrům žalovaného pak tyto příjmy nejsou v žádném případě nepřiměřeně vysoké a soud má za to, že lze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby takových příjmů dosahoval. Soud měl na paměti, že každý si může zvolit zaměstnání, jaké považuje za vhodné a ve kterém se chce uplatnit, nicméně v případě žalovaného, který v řízení zůstal nečinný, nedostavil se k jednání, aby svou situaci dále osvětlil, nezbylo než tuto jeho nečinnost mu přičíst k tíži a vycházet z potenciálního příjmu. Soud dále v souladu s Analýzou stanovil, že přiměřená výše výživného pro rok , rok, , bez dalších faktorů, činí v případě žalobkyně částku 4 900 Kč, nicméně s ohledem na majetkové poměry žalovaného, který pracuje v sezóně a s žalobkyní se nevídají, stanovil výši výživného odpovídajícího potřebám žalobkyně a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného po pečlivé úvaze na částku 4 500 Kč měsíčně. Pokud se jedná o rok , rok, a následující, kdy žalovaný by potenciálně mohl dosahovat vyššího příjmu, činí obecná výše výživného bez dalšího částku 5 500 Kč, se zohledněním shora uvedeného s přihlédnutím k tomu, že nárok žalobkyně nelze ve sporném řízení překročit, soud stanovil výživné s účinností od , datum, na částku 5 000 Kč. Pokud se týká požadavku žalobkyně na zvýšení výživného v roce , rok, o dalších 500 Kč, zde soud s ohledem na shora uvedené žalobě nevyhověl.

12. Pokud se týká dlužného výživného, které vzniklo v souvislosti s jeho zvýšením dle výroku I. rozsudku, soud dospěl k závěru, že žalovaný na výživném dluží celkem částku 94 900 Kč. V průběhu dokazování totiž bylo zjištěno, že v roce , rok, žalovaný uhradil celkem 17 000 Kč, dle aktuálního rozhodnutí by měl nicméně uhradit zvýšené výživné 4 500 Kč měsíčně, které celkem za rok , rok, (od února, neboť soud počítám s tím, že výživné na měsíc leden , rok, ve výši 2 000 Kč je v této částce taktéž zahrnuto) činí 51 500 Kč, čímž vzniká dluh 34 500 Kč. V roce , rok, pak žalovaný na výživném zaplatil 39 600 Kč, nicméně po zvýšení měl uhradit celkem 60 000 Kč a dluží proto 20 400 Kč. V roce , rok, žalovaný zaplatil 38 000 Kč, ale měl zaplatit 60 000 Kč, tedy dluží 22 000 Kč. Konečně v roce , rok, žalovaný zaplatil 17 000 Kč, nicméně do , datum, měl zaplatit celkem 35 000 Kč, tudíž nadále dluží 18 000 Kč. Vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného, jak byly shora popsány, soud stanovil plnění dlužného výživného ve splátkách po 2 000 Kč, které budou splatné spolu s běžným výživným. Soud má za to, že tato částka jednak bude dostačující pro žalobkyni, které se splnění celého zbytku dluhu dostane při řádném splácení nejpozději do 48 měsíců a bude v možnostech žalovaného tuto částku zaplatit i při platbě běžného výživného. Pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou, byť jediné splátky výživného, stane se splatným celý zbývající dluh na výživném a žalovaný jej bude muset uhradit ihned.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s § 149 odst. 2 o. s. ř. podle nějž zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Z výroku rozsudku je zřejmé, že žalobkyně byla částečně úspěšná se svou žalobou, částečně byla žaloba zamítnuta, v kontextu rozhodování o výživném však soud přihlédl k tomu, o co se spor konkrétně vedl, když žalovaný se zvýšením výživného alespoň zčásti souhlasil. Soud vyšel z toho, že žalobkyně požadovala zvýšení výživného od , datum, na částku 5 000 Kč, žalovaný naopak navrhoval výživné ve výši 3 000 Kč nikoliv zpětně (jeho vyjádření bylo soudu doručeno , datum, a lze tedy usoudit, že od února , rok, by žalovaný byl ochoten platit žalobkyni částku 3 000 Kč). Vzhledem k uvedenému byl spor veden o výživné ve výši 3 000 Kč navíc v době od února , rok, do ledna , rok, , a, Anonymizováno, o výživné ve výši 2 000 Kč navíc od února , rok, do doby rozhodnutí, neboť původním rozhodnutím bylo výživné na žalobkyni stanoveno na částku 2 000 Kč a žalobkyně se domáhala výživného 5 000 Kč. Žalobkyně tak po propočtu byla úspěšná, co do celkové sumy, o kterou byl veden spor, (120 000 Kč) výživného ve výši 114 500 (2 500 Kč měsíčně za rok , rok, , 3 000 Kč měsíčně za rok , rok, až leden , rok, a 2 000 Kč měsíčně za únor , rok, až červenec , rok, ), což je 95 % celku, a neúspěšná pouze ve výši 5 500 Kč (neúspěch 500 Kč za měsíce únor až prosinec , rok, ), což je 5 % celku. Po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 90 %. Protože žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který jí byl pro řízení ustanoven usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bude konkrétní částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám okresního soudu za náklady řízení žalobkyně určena až v samostatném usnesení poté, co o nákladech ustanoveného advokáta bude pravomocně rozhodnuto a tyto mu budou vyplaceny.