9 C 265/2017

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vypořádání SJM

I. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, a pozemek parc. č. , číslo, , které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, na LV , číslo, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, .

II. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se žalobkyni přikazuje k úhradě závazek vůči , právnická osoba, ., IČO , IČO, , ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. , číslo, ze dne , datum, , ke dni , datum, ve výši 672 853,49 Kč s příslušenstvím a se všemi právy a závazky z této smlouvy vyplývajícími.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 32 282,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se ve vztahu k položkám: meziúvěr od , právnická osoba, , a. s. na základě smlouvy o meziúvěrovém účtu č. , č. účtu, , účet u , právnická osoba, ., organizační složka, pračka LG F1480QDS pořízená v roce 2006, lednice LG pořízená v roce 2012, barevný televizor LG pořízený v roce 2012, fotoaparát Canon pořízený v roce 2012, dámské jízdní kolo s dětskou sedačkou pořízené v roce 2012,zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100% náhradu nákladů řízení, to je částku 133 510 Kč , do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku na náhradu nákladů řízení částku 11 248,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Stát nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků, k vypořádání označila nemovité věci, a to pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, , adresa, a přiléhající nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, (dále také „Nemovité věci“) a dále hypoteční úvěr u , právnická osoba, spořitelny reg. č. , číslo, ze dne , datum, (dále také „Úvěr“). V průběhu řízení se žalobkyně ustálila na stanovisku, že žádá Nemovité věci i Úvěr přikázat do svého vlastnictví. Žalobkyně dále navrhovala, aby soud přistoupil k disparitě podílů s odkazem na trestní rozsudek, který soudu předložila.

2. Žalovaný chtěl taktéž zaniklé společné jmění vypořádat a v podání ze dne , datum, (č. l. , číslo, ) označil k vypořádání také položky uvedené ve výroku IV. tohoto rozsudku. Dále uvedl, že je třeba zjistit, kdo platil úvěry za trvání manželství. V průběhu řízení se procesní stanovisko žalovaného měnilo, nejprve požadoval Nemovité věci přikázat do svého vlastnictví (č. l. 67-68), následně do výlučného vlastnictví žalobkyně (č. l. 91-92), poté navrhoval mimosoudní vypořádání jmění (č. l. 103, 196). Žalovaný nesouhlasil s tím, že by ve věci měla být aplikována disparita podílů, o nemovitosti se řádně staral až do doby vzetí do vazby, soud by měl tedy zhodnotit, kdo se zasloužil o nabytí Nemovitých věcí a dále také to, že prováděl jejich správu, údržbu a řádně splácel splátky hypotéky bez čehož by došlo k tomu, že by banka dávno Úvěr zesplatnila a Nemovité věci prodala.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterých provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Pravost ani správnost listinných důkazů nebyla žádnou ze stran rozporována, a proto z nich soud při zjišťování skutkového stavu vycházel.

4. Výpisem z katastru nemovitostí k LV , číslo, v k. ú. , adresa, (č. l. 269-275) bylo prokázáno, že ve prospěch žalobkyně a žalovaného jako manželů je zde zapsáno vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, (tzn. Nemovité věci). Podkladem pro zápis byla smlouva kupní ze dne , datum, s účinky vkladu práva ke dni , datum, . Je zde evidováno jednak zástavní právo smluvní ve prospěch , právnická osoba, , a. s. s účinky vkladu ke dni , datum, a dále řada exekučních příkazů k prodeji nemovitosti na základě povinností žalovaného.

5. Ze Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. , číslo, (č. l. , číslo, ) soud zjistil, že dne , datum, se , právnická osoba, , a. s. jako Banka dohodla se žalobkyní a žalovaným jako Dlužníky, že jim poskytne úvěr 1 000 000 Kč na nákup Nemovitých věcí, oproti závazku žalobkyně a žalovaného tuto částku vrátit, zaplatit úroky a další příslušenství, a to v pravidelných měsíčních splátkách.

6. Ze zprávy , právnická osoba, , a. s. vč. výpisů z účtů soud zjistil, že Úvěr dosud není uhrazen a ke dni , datum, zbývalo uhradit 672 853,49 Kč. Z vyžádaných zpráv dále vyplynulo, že za dobu od rozvodu manželství do dne , datum, žalovaný uhradil splátky ve výši 272 113,87 Kč (úhrady od , datum, do , datum, ) a žalobkyně ve výši 335 015 Kč (úhrady od , datum, do , datum, ).

7. Z rozsudku o rozvodu manželství účastníků (č. l. 20 a připojený rozvodový spis) bylo zjištěno, že žalobkyně podala návrh, který došel soudu dne , datum, . Ze shodných tvrzení manželů zde soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno , datum, , bylo od počátku ovlivňováno kolísavostí nálad žalovaného, což se zhoršilo po jeho pracovním úrazu v prosinci , rok, , neléčil se, nebral léky předepsané psychiatrem a začal se k žalobkyni chovat hrubě, slovně ji napadal, urážel, vyhazoval ji ze společného domu, nakonec žalobkyně v létě , rok, ze společné domácnosti odešla z důvodu chování žalovaného, ale na jeho naléhání se vrátila, nicméně situace se opakovala a vše se vyhrotilo , datum, , kdy ji žalovaný fyzicky napadl a ona poté i s dětmi odešla ze společné domácnosti. Příčiny rozvratu manželství soud spatřoval na straně žalovaného, zejména v jeho náladovém a hrubém chování vůči žalobkyni. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

8. Z rozsudku opatrovnického soudu (č. l. 38-39) o nezletilých dětech účastníků, soud zjistil, že účastníci mají tři společné děti, a to , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, . Děti byly i pro dobu po rozvodu manželství účastníků svěřeny do výchovy žalobkyně a žalovanému bylo uloženo platit na ně výživné. Z rozsudku se podává, že soud vycházel také ze závěru, že žalovaný zájem o děti neprojevoval, jeho vztah k dětem nebyl příliš vřelý, na jejich výchově se podílel omezeně a k jednání soudu se nedostavil, což tento jeho postoj jen potvrdilo.

9. Ze znaleckého posudku Ing. , jméno FO, (č. l. 55-63), který soud s ohledem na absenci doložky dle § 127a o. s. ř. pro účely dokazování považoval pouze za listinu, vyplývá, že znalec určil, že ke dni , datum, činila obvyklá hodnota Nemovitých věcí 1 316 000 Kč.

10. Vzhledem k průběhu řízení a tomu, že účastníci neučinili hodnotu Nemovitých věcí nespornou, soud nechal vypracovat znalecké posudky ke zjištění ceny obvyklé Nemovitých věcí ke dni ocenění. Pro účely skutkových závěrů byly dostačující písemná vyhotovení znaleckých posudků, když znalci zcela přesvědčivě popsali, jakým způsobem k obvyklým hodnotám jednotlivých pozemků dospěli, nadto ani strany výslech znalců nepožadovaly. Ze znaleckého posudku Ing. , jméno FO, (č. l. 316 a násl.) vzal soud za prokázané, že obvyklá hodnota pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , číslo, , pozemku parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, vč. příslušenství (stodola a vedlejší stavba) činí 2 823 620 Kč. Nemovité věci jsou jako jeden areál přístupné z místní komunikace a jsou všechny ve funkčním celku s rodinným domem. Rodinný dům je tvořen jednou bytovou jednotkou. V ceně není promítnuto zástavní právo ani zahájené exekuce. Znaleckým posudkem Ing. , jméno FO, (č. l. 371) pak bylo prokázáno, že hodnota lesního pozemku parc. č. , číslo, činí 57 000 Kč. Tento pozemek se nachází mimo shora uvedené pozemky okolo rodinného domu.

11. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaný se dopustil trestné činnosti mimo jiné vůči žalobkyni a dceři žalobkyně z jiného vztahu. Protože soud je vázán tím, že byl spáchán trestný čin a kdo se jej dopustil (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), vycházel soud zejména ze skutkové věty citovaného rozsudku. Bylo zjištěn, že vůči žalobkyni byl žalovaný odsouzen za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku v tehdy účinném znění. V době od jara , rok, do , datum, (kdy žalobkyně opustila domácnost, jak shodně vyplývá i z rozsudku o rozvodu manželství účastníků) žalovaný psychicky a fyzicky týral žalobkyni, a to opakovanými verbálními útoky a ponižováním pod různými záminkami, zejména v případě názorových neshod, neuposlechnutí pokynu, křičel na ni a nadával jí, dělal jí naschvály, říkal jí, že je hloupá, nic neumí, je neschopná a k ničemu, vyhodil jí šaty a oblečení, s tím, že se mu nelíbí, nesměla nosit šaty a sukně, naléhal, aby si nechala oholit hlavu (tomu nevyhověla, ale po celou dobu vztahu musela nosit vlasy na krátko), v době těhotenství ji urážel, že je „tlustá svině“, když zhubla, tak že je „hnusná vyzáblina“, vyhazoval jí věci ze skříní s tím, že nemá dobře uklizeno, nebo vyházel talíře, pedanticky vyžadoval provádění úklidu a špatně udělaný úklid využíval jako záminku k nadávkám a ponižování, případně k fyzickému napadení, v době, kdy bydleli v domě v , adresa, , části , adresa, , v opilosti opakovaně manipuloval se zbraněmi, které měl v domě nezabezpečené, poté, co žalobkyně odmítla nechat na sebe přepsat jeho zbraně, jí dělal schválnosti, kdy jí zakázal přístup do domu, takže s dětmi musela bydlet v přístěnku, vypnul jí elektřinu a zatloukl pojistky, když chtěla dětem večer číst pohádku, s tím, že ona elektřinu neplatí, vzal jí propanbutanový vařič, který měla od rodičů, takže nemohla dětem vařit, když nahřívala vodu ve vaničce na koupaní nejmladší dcery, nasypal jí do vody mouku, když spala s dětmi v domě v patře a požádala ho, aby přestal dělat hluk bouráním zdi, že děti nemohou spát, polil ji i děti v posteli ledovou vodu, a takto jí znepříjemňoval každodenní život nejméně od září , rok, začal žalobkyni fyzicky napadat, kdy ji napadl nejméně desetkrát, a to tak, že ji bil pěstí do obličeje, dával facky, kopal ji na zemi do břicha a nohou, v jednom případě ji hodil na zeď, až jí vyrazil dech a tekla jí krev z nosu, v důsledku takového jednání žila žalobkyně v neustálém strachu z budoucích konfliktů a v nejistotě, co se bude odehrávat a jednání žalovaného pociťovala jako těžké příkoří, a proto v srpnu , rok, s dětmi tajně utekla, ale po 14 dnech se na naléhání a nátlak žalovaného s dětmi vrátila, avšak po opětovném fyzickém napadení po dvou dnech dne , datum, s nezletilými odešla do náhradního ubytování, které jí poskytl , právnická osoba, , adresa, , přičemž žalobkyně toto jednání pociťovala po dobu několika let jako těžké příkoří, nedokázala se bránit a měla strach, že bez žalovaného nedokáže zabezpečit děti.

12. Bez povšimnutí soud nemohl nechat ani skutek, kterého se žalovaný dopustil vůči , jméno FO, , nar. , datum, , dceři žalobkyně a nevlastní dceři žalovaného, v době od jara , rok, do , datum, , ji psychicky a fyzicky týral tak, že tehdy nezletilá , jméno FO, se obávala, co se bude dít, žalovaný ji trestal kvůli maličkostem, později se přidaly facky pod různými záminkami, bití vařečkou nebo páskem, pověšení za nohy na háček u stropu, kde ji nechal několik minut viset, klečení v koutě na vařečce, vyhazování věcí ze skříněk, schválně jí oholil hlavu a vystavil posměchu ostatních, musela přepisovat stokrát větu, dělat sto sedů-lehů, strkal do ní, že spadla např. do výkalu od vepřů, kterým uklízela a musela uklízet v noci, nebo ji při cestě z tréninku ve večerních hodinách vysadil z automobilu a musela jít domů několik kilometrů, přičemž takové jednání pociťovala tehdy nezletilá jako těžké příkoří, žila v úzkosti, strachu a tísni, k tomu všemu žalovaný využil svého postavení v rodině jako autority a submisivního postavení nezletilé, o které věděl, že v té době jí mladší patnácti let, a dopustil se na nezletilé trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku v tehdy účinném znění, a to nikoliv v jednom případě, ale opakovaně až do doby než se nezletilá spolu s žalobkyní odstěhovala. Vedle toho bylo jednání žalovaného vůči nezletilé , jméno FO, kvalifikováno i jako zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku v tehdy účinném znění a zločin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku v tehdy účinném znění13. Dle trestního rozsudku se žalovaný dopouštěl i další trestné činnosti (která však pro rozhodnutí soudu v této věci není rozhodná), za kterou byl spolu se shora uvedenými skutky odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a bylo mu uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.

14. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný byli manželé od , datum, . V době trvání manželství, konkrétně v červnu , rok, , si účastníci koupili Nemovité věci. Za účelem financování nákupu Nemovitých věcí se účastníci dne , datum, dohodli s , právnická osoba, , a. s. pod reg. č. , číslo, , že jim banka poskytne 1 000 000 Kč na tento nákup, a účastníci se zavázali tuto částku vrátit, zaplatit úroky a další příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách. Jmenovaná banka má v katastru nemovitostí zapsáno z důvodu poskytnutých finančních prostředků zapsáno zástavní právo na Nemovitých věcech.

15. Nemovité věci, s výjimkou lesního pozemku, tvoří jeden areál, na kterém se nacházejí příslušenství v podobě dvou vedlejších staveb, které spolu s pozemky funkčně souvisí s rodinným domem č. p. , číslo, . Nemovité věci jsou jako jeden areál přístupné z místní komunikace a jsou všechny ve funkčním celku s rodinným domem. Rodinný dům je tvořen jednou bytovou jednotkou. V obvyklé hodnotě Nemovitých věcí (bez lesního pozemku) 2 823 620 Kč není promítnuto zástavní právo ani zahájené exekuce. Lesní pozemek parc. č. , číslo, se pak nachází mimo tento areál, je zalesněn a jeho obvyklá hodnota je 57 000 Kč. Nemovité věci tak mají obvyklou hodnotu celkem 2 880 620 Kč.

16. Účastníci mají tři společné dcery, a to , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, , které byly pro dobu po rozvodu manželství účastníků svěřeny do péče žalobkyně, když bylo zjištěno, že žalovaný zájem o děti neprojevoval, neměl k nim vřelý vztah, což se odrazilo i v tom, že se k jednání opatrovnického soudu nedostavil. O dcery od doby rozvodu manželství pečuje žalobkyně, žalovaný vykonává trest odnětí svobody. Žalobkyně má ještě jednu dceru, a to , jméno FO, , nar. , datum, , která žila s účastníky a žalovaný se podílel na její výchově.

17. Žalovaný byl pravomocně odsouzen mimo jiné pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku v tehdy účinném znění, kterého se dopouštěl vůči žalobkyni, přičemž pro stručnost soud odkazuje na skutková zjištění uvedená v odstavci 11. tohoto odůvodnění, která zcela přebírá do skutkového stavu. Závadného jednání se žalovaný dopouštěl taky vůči , jméno FO, , své nevlastní dceři, jejíž výchovu si vzal za svou a bral ji jako svou dceru, kdy byl odsouzen nejen pro týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku v tehdy účinném znění, ale i zločin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku v tehdy účinném znění, přičemž v podrobnostech soud odkazuje na skutková zjištění uvedená v odstavci 12. tohoto rozsudku. Za tato a další jednání vůči dalším poškozeným byl žalovanému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let a bylo mu uloženo ústavní sexuologické léčení.

18. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, , návrh podávala žalobkyně dne , datum, , tedy bezprostředně poté, co z domácnosti spolu s dětmi odešla pro chování žalovaného, kdy ji naposledy dne , datum, fyzicky napadl. Od doby rozvodu manželství splátky , právnická osoba, , a. s. hradil žalovaný, a to do doby než byl vzat do vazby mimo jiné i pro shora popsané jednání. Takto v době od , datum, do , datum, žalovaný uhradil celkem 272 113,87 Kč. Následně splátky hradila žalobkyně a v době od , datum, do , datum, uhradila celkem 335 015 Kč. Ke dni , datum, zbývalo z hypotéky uhradit 672 853,49 Kč.

19. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

20. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

21. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

22. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

23. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k následujícím závěrům, které mají svůj odraz ve výrocích tohoto rozsudku. Předně soud uvádí, že ačkoliv účastníci uzavřeli manželství před účinností o. z. na vypořádání jejich zaniklého společného jmění, které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne , datum, , tedy za účinnosti o. z., aplikoval v souladu s § 3028 o. z. aktuální právní předpisy.

24. Protože manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, a žaloba byla podána dne , datum, , soud nemohl vypořádat položky označené žalovaným v podání ze dne , datum, , když v souladu s § 741 o. z. ve vztahu k těmto položkám dne , datum, nastoupila nevyvratitelná domněnka vypořádání těchto položek, jakož i všech dalších věcí, které do společného jmění manželů náležely. Proto soud žalobu v tomto směru bez dalšího zamítl (výrok II.).

25. Z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že společné jmění manželů (dále také „SJM“) se zpravidla vypořádává tak, že se jednotlivé položky náležející do zaniklého SJM přikážou do výlučného vlastnictví některého z účastníků řízení, přičemž soud tak může učinit i proti jejich vůli (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2674/2012). Při vypořádání jednotlivých položek se postupuje subsidiárně podle zásad o vypořádání spoluvlastnictví dle § 1147 o. z., tzn., že soud musí nejprve zvážit, zda je možné společnou věc rozdělit a její díly přikázat jednotlivým účastníků, až v případě, že dělení není dost dobře možné, může soud společnou věc přikázat do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků za přiměřenou náhradu a pokud ani to není možné, lze rozhodnou tak, že se věc prodá ve veřejné dražbě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 925/2023).

26. Pokud se týká Nemovitých věcí, tyto nejsou dělitelné, když tvoří jeden celek spolu s rodinným domem č. p. , číslo, , který obsahuje jednu bytovou jednotku, navíc jsou přístupné jednou cestou z místní komunikace. Příslušenství v podobě dvou vedlejších staveb pak není možné využít k bydlení, jedná se o stodoly. Pokud se týká lesního pozemku, tak vzhledem k jeho poloze, přístupnosti a ceně, která by se dělením snížila soud i v případě tohoto pozemku dospěl k závěru o jeho nedělitelnosti. S přihlédnutím k neustále se měnícím stanoviskům žalovaného, skutečnosti, že žalovaný se aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků (jinými slovy řečeno, nedisponuje finančními prostředky na to, aby si zabezpečil zastupování u soudu a je jasné, že nemá finanční prostředky na to, aby případně vyplatil náhradu žalobkyni) soud přikázal Nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je schopná s nimi do budoucna naložit tak, aby nedocházelo k jejich dalšímu znehodnocení a s přikázáním do svého vlastnictví souhlasila, a to opakovaně (výrok I). Vzhledem k tomu, jak bude rozvedeno níže, že soud dospěl k závěru, že je na věc možné aplikovat disparitu podílů, bylo zřejmé, že žalobkyně bude schopná vypořádací podíl žalovanému vyplatit, aniž by více dokládala svou bonitu.

27. O závazku z Úvěru manželů rovněž hovoří rozhodovací praxe zcela jasně tak, že primárním způsobem vypořádání by mělo být přikázání závazku k úhradě oběma účastníkům, když jednak jejich ujednání a rozhodnutí soudu je závazné jen ve vnitřním poměru mezi manžely (vůči bance nadále vystupují jako dlužníci zavázáni společně a nerozdílně) a jednak přikázáním závazku k úhradě jen jednomu z bývalých manželů se bývalý manžel, kterému je závazek k úhradě přikázán, ochuzuje o potenciální regres vůči druhému v případě, že by vyrovnal více než bylo v rámci rozhodnutí soudu zohledněno a již vypořádáno, neboť závazek se přikazuje ve výši nesplacené jistiny s příslušenstvím bez jeho kapitalizace, tedy s příslušenstvím, které přiroste i v budoucnu po rozhodnutí soudu. Rozhodovací praxe však připouští, aby ve výjimečných případech, ve kterých pro to budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, byl společný dluh náležející přikázán jen jednomu z manželů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020). O takovou situaci se jedná i v tomto případě. Žalobkyni jsou do výlučného vlastnictví přikazovány Nemovité věci, přičemž splnění závazku – Úvěru je zajištěno zástavním právem na Nemovitých věcech, neboť pořízení Nemovitých věcí účastníci financovali prostřednictvím tohoto Úvěru a zároveň žalobkyně s touto možností výslovně souhlasila a navrhovala ji, a to i přes poučení soudu o následcích takového rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že do obvyklé hodnoty Nemovitých věcí nebyla započtena hodnota Úvěru, resp. znalkyně nesnížila hodnotu Nemovitých věcí o zástavní právo, bylo namístě, aby dluh byl rovněž rozdělen mezi manžely tak, že žalovanému bude uloženo uhradit jednu polovinu z dosud nezaplacené jistiny. V opačném případě, se zohledněním faktu, že obvyklá cena nebyla snížena o zbývající jistinu dluhu (na rozdíl od případu, který je probírán v odkazovaném rozhodnutí), by došlo k nespravedlivému zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně, což jistě neměla judikaturní praxe v úmyslu. Soud proto postupoval tak, že Úvěr přikázal k úhradě žalobkyni, a to v aktuální výši 672 853,49 Kč s příslušenstvím (výrok II.).

28. Soud na vypořádání účastníků aplikoval ustanovení § 742 odst. 1 písm. e), písm. f) o. z. upravující i tzv. disparitu podílů. Odklon od rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) je zcela výjimečným postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi. Odklon od rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu nebo by se jednalo o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl. Disparita se může vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich. Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu. Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018, které shrnuje dosavadní závěry praxe)

29. Jak bylo prokázáno žalovaný se dopouštěl protiprávního jednání v podobě fyzického a psychického násilí zejména vůči žalobkyni, ale nepřímo i jejich nezletilým dětem, kdy zejména svým chování znemožňoval či znesnadňoval žalobkyni péči o ně (do vaničky nasypal mouku, boural stěnu a děti nemohly spát, vzal žalobkyni vařič, aby nemohla vařit pro děti apod.). Žalobkyně toto jeho jednání dlouhodobě pociťovala jako těžké příkoří. Zlého nakládání se žalovaný dopouštěl také ve vztahu k dceři žalobkyně, , jméno FO, , jeho nevlastní dceři, a to takovým způsobem, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby soud k této okolnosti v tomto řízení nepřihlédl. I ona jeho jednání pociťovala jako těžké příkoří a stejně jako žalobkyně žila v dlouhodobém stresu a úzkosti z toho, co žalovaný udělá. Namísto toho, aby žalovaný byl osobou, která svou rodinu chrání, postavil sám sebe do pozice osoby, která je vystavovala opakovanému stresu a nejistotě a znesnadnila jim díky svému jednání jejich život do budoucna. Na okolnosti protiprávního jednání soud pro stručnost odkazuje na příslušné odstavce tohoto odůvodnění, které obsahují přesný popis jednání žalovaného. Tímto chováním žalovaný dle soudu výrazným způsobem zasahoval do péče o rodinu a rodinou domácnost, zejména do péče o společné nezletilé děti. Svým postojem vytvářel nepřiznivé prostředí pro vývoj dětí, ale i společné rodinné soužití. Jeho chování pak nebylo žádný excesem z jinak spořádaného života, naopak jednalo se o soustavné a dlouhou dobu trvající příkoří, které skončilo jen díky tomu, že žalobkyně spolu s dětmi opustila společnou domácnost a podala návrh na rozvod manželství. Žalovaný se takto choval v době nejméně od jara , rok, do listopadu , rok, , tedy po dobu téměř 9 let, tedy po celou dobu trvání manželství účastníků. Intenzita jeho jednání rovněž byla i s ohledem na délku trvání velmi vysoká, navíc se stupňovala, kdy první žalovaný napadal žalobkyni pouze slovně a následně od září , rok, i fyzicky. Při úvahách o disparitě podílů nelze opomenout, že je to právě žalobkyně, která pečuje o nezletilé děti účastníků, když žalovaný o jejich péči nejevil příliš zájem ani v době trvání manželství (viz opatrovnický rozsudek citovaný výše) a ani po něm, kdy nyní o ně ani pečovat nemůže, neboť se svým konáním zasloužil o to, že vykonává trest odnětí svobody v délce 8 let.

30. Soud proto dospěl k závěru, že v dané věci se jako přiměřená jeví disparita v rozsahu 75:25 ve prospěch žalobkyně. Soud byl v tomto směru veden úvahou, že pokud je výchozím rozdělením 50:50 (podíly jsou stejné), je nutné žalovanému jeho podíl z důvodu jeho počínání, které mělo zásadní vliv na péči o rodinu snížit o jednu polovinu tedy na 25 %. Jestliže žalovaný uvedl, že by soud měl vzít v úvahu, kdo se zasloužil o nabytí Nemovitých věcí, soud uvádí, že Nemovité věci byly nabyty za trvání manželství účastníků a na jejich pořízení byly užity finanční prostředky z Úvěru, nelze tedy dospět k závěru, že by se na tomto podílel žalovaný více. Pokud se jedná o opravy, údržbu a správu, k tomu žalovaný nic konkrétně neuváděl a jedná se o obecná a ničím nepodložená tvrzení. Splátky uhrazené na Úvěr za trvání manželství lze považovat za splátky, které byly uhrazeny ze společných prostředků, neboť majetkové právo nebylo mezi manžely upraveno rozdílně, navíc žalovaný v tomto směru nic konkrétního neuváděl. Vzhledem k době, kdy účastníci byli manželé a věku jejich společných dětí je navíc zřejmé, že žalobkyně tyto případné činnosti a zásluhy žalovaného kompenzovala tím, že se starala o společné nezletilé děti, a to navíc za situace, kdy jí žalovaný tuto péči znesnadňoval. Splátky zaplacené po rozvodu manželství soud samozřejmě zohlednil v celkové částce vypořádání.

31. Disparitu soud aplikoval jak na vypořádání Nemovitých věcí, tak na vypořádání Úvěru, který s nákupem Nemovitých věcí přímo souvisel a je s nimi z důvodu váznoucího zástavního práva nepochybně těsně spjat. Při výpočtu vypořádacího dílu, tak soud počítal následovně. Z obvyklé hodnoty Nemovitých věcí ve výši 2 880 620 Kč má žalobkyni připadnout hodnota v rozsahu 75 % a žalovanému by tak na vypořádání jeho podílu měla vyplatit 25 % z obvyklé hodnoty, tj. částku 720 155 Kč. Shodně tak soud postupoval při výpočtu podílu účastníků na Úvěru, z něhož by žalovaný měl uhradit 75 % a žalobkyně 25 %, z čehož vyplývá, že z částky 672 853,49 Kč by žalovaný měl žalobkyni na vyrovnání uhradit částku 504 640,12 Kč. Pokud se týká Úvěru, zbývaly vypořádat úhrady které účastníci provedli od právní moci rozvodu jejich manželství. Ze zákona vyplývá, že pokud některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Jak bylo zjištěno, žalovaný po zániku SJM na Úvěr uhradil částku 272 113,87 Kč a žalobkyně uhradila 335 015 Kč. Aplikací shora uvedené disparity je zřejmé, že na vyrovnání splátek by měla žalobkyně uhradit žalovanému 68 028 Kč (25 % jeho splátek) a naopak žalovaný by měl uhradit žalobkyni 251 261,25 Kč (75 % jejích splátek). Prostým matematickým výpočtem právě uvedených částek je nutné dospět k závěru, že je to žalobkyni, která bude vyrovnávat podíl žalovanému na provedeném vypořádání SJM, a to v rozsahu částky 32 282,10 Kč (720 155 mínus 504 640,12 plus 68 028 mínus 251 261,25). Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud vzhledem k výši dlužné částky stanovil zcela v souladu s § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.

32. V průběhu řízení vznikly v souvislosti s nutností vypracovat znalecké posudky k ocenění Nemovitých věcí účastníků náklady, které byly hrazeny z rozpočtových prostředků soudu, resp. státu. Takto byla znalkyni Ing. , jméno FO, zaplacena odměna ve výši 18 797 Kč a Ing. , jméno FO, byla vyplacena odměna 3 700 Kč. Státu proto vznikly náklady v celkové výši 22 497 Kč. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Protože se jedná o řízení o vypořádání zaniklého SJM, soud vycházel z toho, že každý z účastníků by byl povinen hradit jednu polovinu těchto nákladů. Protože žalovaný splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, z tohoto důvodu je také zastupován soudem ustanovenou zástupkyní, soud jej k náhradě nákladů řízení státu nezavázal. Žalobkyni naopak vzhledem k povaze řízení uložil zaplatit jednu polovinu těchto nákladů, tj. částku 11 248,50 Kč. Při určení lhůty k plnění soud opět postupoval zcela v souladu s § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soudu je známa judikatura, která uvádí, že ve sporech o vypořádání SJM nemá zpravidla žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když se jedná o tzv. iudicium duplex (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Judikatura, však připouští i výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex, a to v případech, kdy jde o obstrukční chování, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Žalovaný z pohledu soudu svým postupem ztěžoval průběh řízení a tím oddálil žalobkyní navrhované vypořádání SJM. Žalovaný neustále měnil svá stanoviska, na výzvy soudu se vyjadřoval záměrně nepřesně (viz podání na č. l. č. l. 187-188), soudkyni podával nepravdivé informace, že je Rus a mluví jen rusky (úřední záznam na č. l. 22), podával podání, na která musel soud nadbytečně reagovat, neboť svůj postoj si žalovaný nakonec rozmyslel (k tomu podání z č. l. 393, kde požádal, aby již nebyl zastupován ustanovenou zástupkyní, aby po doručení usnesení z č. l. 395 svůj názor změnil, jak uvedeno na č. l. 396). Nelze pominout, že účastníci již byli dohodnuti na mimosoudním vypořádání věci, nicméně, když měl žalovaný dohodu podepsat, tak ji nepodepsal s úředně ověřeným podpisem, resp. nepodepsal kupní smlouvu vůbec a smlouvu o úschově podepsal bez ověření (č. l. 258, soud nerozporuje, že je právem žalovaného změnit názor na věc, nicméně i v takovém případě lze postupovat konstruktivně), tak uvedl, že „to poslal potrubní poštou do Španělska“ (č. l. 260). Z tohoto důvodu k mimosoudnímu vypořádání nakonec nedošlo. V rámci možného smírného vyřešení věci byly taktéž zjišťovány zbývající zůstatky dluhů, aby tak měl žalovaný přehled, zda pro něj bude navržené vypořádání vhodné (aby byly z výtěžku z prodeje zaplaceny všechny dluhy č. l. 195) žalovaný s vypořádáním mimosoudně i opakovaně souhlasil (např. podání na č. l. 195, 247), zástupkyně žalobkyně za účelem urychlení skončení věci zajistila odborné vyjádření k hodnotě Nemovitých věcí (č. l. 293), avšak bezúspěšně. Přesto vše žalovaný opět změnil stanovisko, jednou se majetku „vzdal“ (č. l. 390, 393), pak opět své stanovisko změnil a uvedl, že se ničeho nevzdává (viz č. l. 396). Řízení bylo dokonce za účelem smírného či mimosoudního vyřešení věci dvakrát přerušeno podle § 110 o. s. ř, nicméně bylo záhy pokračováno z důvodu neúspěchu domluvy, kterou soud s ohledem na vše shora uvedené shledává na straně žalovaného a jeho neochotě jasně a konstruktivně komunikovat. Soud jen pro doplnění upřesňuje, že do rozhodnutí o nákladech řízení žádným způsobem nepromítl protiprávní jednání žalovaného, které již zohlednil v rámci disparity podílů.

34. Vzhledem k uvedenému měl soud za to, že je namístě přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, když její žalobě bylo zcela vyhověno a byly vypořádány položky, které v ní uplatnila. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Při určení tarifní hodnoty soud vycházel z § 8 odst. 6 a § 7 bodu 6. AT, tedy tarifní hodnoty vypočítané jako jedna polovina hodnoty vypořádávaných věci, tj. z částky 1 776 736,75 Kč (3 553 473,49 děleno 2). Z uvedené tarifní hodnoty pak dle § 7 AT činí hodnota jednoho úkonu 15 420 Kč. Celkové náklady řízení činí 133 510 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 7 000 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně uvedené v tabulce níže.Úkon právní službydatumpočethodnotaRPpříprava a převzetí zastoupení Mgr. , jméno FO, datum115 420 Kč300 Kčdoplnění žaloby, datum115 420 Kč300 Kčpříprava a převzetí zastoupení Mgr. , jméno FO, datum115 420 Kč300 Kčúčast u jednání, datum115 420 Kč300 Kčsdělení soudu (návrh na pokračování v řízení), datum0,57 710 Kč300 Kčsdělení soudu (na výzvu soudu), datum0,57 710 Kč300 Kčsdělení soudu (žádost na přerušení řízení), datum0,57 710 Kč300 Kčsdělení soudu (návrh na pokračování v řízení), datum0,57 710 Kč300 Kčúčast u jednání, datum115 420 Kč300 Kčúčast u jednání, datum115 420 Kč450 Kčcelkem123 360 Kč3 150 Kč35. K tomu soud dodává, že takto vyúčtované náklady považoval za účelně vynaložené, když vyjádření ve věci byla buď učiněna na výzvu soudu (rok 2020), případně se jednalo o jednoduchá procesní podání, za které náleží odměna v hodnotě jedné poloviny. Stejně tak za každý z provedených úkonů náleží žalobkyni náhrada za režijní paušál, který v době do 31. 12. 2024 činil 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024) a v době od 1. 1. 2025 činí již 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon v podobě sepisu návrhu kupní smlouvy a smlouvy o advokátní úschově, když se nejedná o úkon dle § 11 AT, navíc tato listina nebyla soudu ani předložena a jednalo se o mimosoudní řešení dané věci. V proběhu řízení došlo ke změně v AT od 1. 1. 2025, a to stran výše paušální náhrady hotových výdajů (RP, režijní paušál), která v souladu s § 13 odst. 4 AT činila v době do 31. 12. 2024 částku 300 Kč a od 1. 1. 2025 částku 450 Kč. Při určení lhůty k plnění soud opět postupoval zcela v souladu s § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky, žalovaný sice splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nicméně i ve svých podáních uváděl, že finanční prostředky nemá a proto nelze předpokládat, že by byl schopen hradit případně stanovené splátky, které by vzhledem k tomu, aby nepřiměřeně neoddalovaly splnění celého dluhu, byly v takové výši, že lze předpokládat, že by se žalovaný dostal do prodlení ihned s úhradou první splátky.