9 C 27/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18 192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 160 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 160 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 032 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 135,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 462,94 Kč, úrok 19,98 % ročně z částky 9 908,5 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9 908,5 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 1 748,5 Kč od [datum] ve výši 7,5 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 192 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 10 032 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč, s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 280 Kč a částku za náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum], čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne [datum] a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 3 840 Kč. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 9 908,50 Kč a dlužný poplatek 8 283,50 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 9 908,50 Kč úročila úrokem 19,98 % ročně od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 18 192 Kč a od tohoto data žalovaný do sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 18 192 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 9 908,50 Kč a dlužného poplatku 8 283,50 Kč, kapitalizovaných úroků 14 462,94 Kč (úrok 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do data postoupení, tj. do [datum]), kapitalizovaných úroků z prodlení 6 135,01 Kč (úrok 7,50 % ročně z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do [datum]), úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 908,50 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny 9 908,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně toto posoudila kladně. K prokázání svých tvrzení předložila zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil přesto, že si zásilku osobně převzal, a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému při podpisu dohody částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit [anonymizováno] za tyto finanční prostředky poplatek ve výši 10 032 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 532 Kč (úroková sazba 19,98 % ročně), částky 2 280 Kč za administrativní činnosti a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit [anonymizováno] činila 22 032 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč s tím, že poslední splátka činí 320 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

6. Ze zákaznické karty ze dne [datum], která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel s rodiči, měl dvě nezletilé děti, kvůli nichž si tuto půjčku bral, byl zaměstnán jako operátor s příjmem 11 000 Kč měsíčně, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Mezi své výdaje žalovaný označil částku 3 500 Kč za nájem, 200 Kč za telefon a 2 000 Kč za další výdaje domácnosti. výdaje si předchůdkyně žalobkyně ověřila z nájemní smlouvy a SIPO.

7. Z tabulky umoření vzdal soud za prokázané, že žalovaný uhradil na svůj závazek 3 840 Kč.

8. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem, bylo prokázáno, že [právnická osoba] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne [datum], kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 18 192,00 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy [číslo] zaplatil na tam uvedený účet č [bankovní účet], a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne [datum].

9. Výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 41.270,78 Kč nejpozději do [datum] s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Částka měla být zaplacena na účet č. [bankovní účet] (pozn. soudu: účet shodný jako v dopise s oznámením o postoupení pohledávky). Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne [datum].

10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému při podpisu dohody částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 22 032 Kč, z toho 12 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 10 032 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 19,98 % roční úrok ve výši 1 532 Kč, jednak částka 2 280 Kč jako částka za administrativní činnost, jakož i částka 6 220 Kč, představující poplatek hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 320 Kč. Před sjednáním dohody [právnická osoba] [anonymizováno] zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný byl zaměstnán jako operátor s čistým měsíčním příjmem 11 000 Kč, bydlel u rodičů a měl dvě vyživovací povinnosti. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, pak tyto tvořilo nájemné ve výši 3 500 Kč, 200 Kč za telefon a další výdaje domácnosti ve výši 2 000 Kč. K ověření sdělených údajů předchůdkyně žalobkyně nahlédla do pracovní smlouvy, výplatních pásek jakož i do nájemní smlouvy a dokladu SIPO. Za účelem prověření schopnosti žalované splácet, společnost [právnická osoba] nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 3 840 Kč [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum], ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ze smlouvy [číslo] zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum].

12. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do 24. 2. 2013, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období, 14. Podle § 9 odst. 1 ZSU věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

18. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

19. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

20. Podle § 517 odst. 1 věty prvé, odst. 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

23. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

24. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto zkoumala, k čemuž měla mít ze strany žalovaného předloženy pracovní smlouvu a blíže nespecifikované výplatní pásky. Z tohoto tvrzení není možné dospět k jednoznačnému závěru, že ony„ výplatní“ pásky byly dostatečným podkladem pro zjištění příjmu žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně měla alespoň označit, za jaké období výplatní pásky měla k dispozici. V případě výdajů pak žalobkyně (její předchůdkyně) vůbec nezohlednila, že žalovaný prohlásil, že má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, případně tyto možná zahrnula do položky„ výdaje domácnosti“, toto z předložené karty známo není. Výdaje domácnosti si nicméně žalobkyně ničím neověřila.

25. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky a dalšího blíže nespecifikovaného příjmu. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 39 obč. zák. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pokud se žalobkyně v žalobě odvolávala na znění § 9 ZSU před novelou účinnou od 25. 2. 2013, která do odst. 1 doplnila větu o neplatnosti, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém i Nejvyšší soud shodně dospěl k závěru, že„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům - spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.“. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

26. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení a poměry mezi nimi vypořádat ve smyslu § 457 obč. zák. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byla platná smlouva. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 3 840 Kč, proto jí stále dluží částku 8 160 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně, který je povinen vrátit. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 160 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

27. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 160 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 7,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

28. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 8 160 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 18 192 Kč s příslušenstvím, které učinila předmětem řízení. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

30. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 18 192 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).