9 C 295/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 55 000 Kč a splnění povinností

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 55 000 Kč se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci písemné potvrzení o bezdlužnosti, zejména, že závazek ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, zanikl a neexistuje, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zajistit opravu a výmaz nepravdivých údajů v NRKI a o provedení této opravy žalobce písemně informovat, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 100% náhradu nákladů řízení, tj. částku 13 573 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění ve formě peněžité náhrady za nemajetkovou újmu, kterou mu měla žalovaná způsobit tím, že o něm vedla nepravdivé údaje v NRKI, jednak se domáhal opravy a výmazu nepravdivých údajů v NRKI a jednak vydání potvrzení o bezdlužnosti. Nárok na zaplacení částky 55 000 Kč představující zadostiučinění odůvodnil tím, že nesprávně vedenými údaji mu žalovaná zasáhnout do jeho pověsti a způsobit mu psychickou zátěž, když byl dlouhodobě ve stresu při jednání s finančními institucemi, musel opakovaně věc řešit, a omezila mu tím přístup k financím, když právě z důvodu nesprávného zápisu v NRKI mu Komerční banka a AirBank odmítly poskytnout úvěr, kterým chtěl řešit běžnou finanční situaci a rozložení výdajů domácnosti, pročež tuto situaci musel řešit méně vhodným způsobem. Svůj nárok žalobce opíral o ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „nařízení GDPR“).

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že ke dni , datum, byla veškerá práva a povinnosti žalobce a žalované vyplývající ze smlouvy vyrovnány a tímto potvrzuje, že žalobce jí na základě smlouvy ničeho nedluží. Za pochybení ohledně vedení záznamu se žalovaná žalobci omluvila. Pokud se týká další argumentace, žalovaná namítala, že žalobce neprokázal, jakým způsobem tvrzená nemajetková újma vznikla a jak dovodil její rozsah (výši) a příčinnou souvislost, když zápis žalované v NRKI nebyl jediným negativním zápisem žalobce, navíc žalobce v minulosti prošel oddlužením, které rovněž jako hodnoticí kritérium vstupuje do posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Dále žalovaná uvedla, že záznam v NRKI již opravila a záznam již neobsahuje informace o jakémkoliv prodlení žalobce.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil žalobce a zástupkyně žalované. Žalobce v průběhu jednání na dotaz soudu sdělil, že nároky uvedené nyní v odstavci II. a III. výroku tohoto rozsudku považuje za splněné, nicméně rozhodnutí o nich ponechává na úvaze soudu.

4. V průběhu jednání strany učinily nesporným tyto skutečnosti. Žalovaná je správcem osobních údajů ve smyslu nařízení GDPR. Žalobce a žalovaná se dne , datum, písemně dohodli na tom, že žalovaná poskytne žalobci finanční prostředky ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalobce tyto prostředky vrátit, jak je zachyceno v listině Smlouva o zápůjčce. Tato dohoda byla změněna prostřednictvím dvou dodatků ze dne , datum, a ze dne , datum, , kterými došlo zejména k navýšení půjčených finančních prostředků, nejprve na 18 000 Kč a následně na 20 000 Kč a dalším ujednáním. Ke dni , datum, byla veškerá práva a povinnosti žalobce a žalované vyplývající z citované smlouvy vyrovnané. Nesprávný zápis v NRKI v souvislosti se smlouvou ze dne , datum, ve znění jejích dodatků žalovaná již opravila, a to v únoru 2026. Žalobce v souvislosti se smlouvou ze dne , datum, vč. dodatků žalované nic nedluží, tento závazek byl mezi stranami s konečnou platností vyrovnán ke dni , datum, .

5. Soud dále provedl dokazování ke sporným skutečnostem a z provedených důkazů zjistil následující.

6. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 50 000 Kč představující nemajetkovou újmu způsobenou jednáním žalované v rozporu s GDPR. Dle připojeného výpisu z datových schránek vyplývá, že tato výzva byla žalované doručena dne , datum7. Dopisem žalované adresovaným JUDr. , jméno FO, , tehdejšímu zástupci žalobce, soud zjistil, že žalovaná mu sdělila, že ke smlouvě, Anonymizováno, ze dne , datum, žalovaná uhradila 21 033 Kč a účelně vynaložené náklady.

8. Z Vyrozumění Komerční banky, a. s. zřejmě z data , datum, , soud zjistil, že po posouzení úvěruschopnosti banka neposkytla žalobci úvěr dle požadovaných podmínek, k čemuž dospěla na základě výsledku automatizovaného zpracování údajů.

9. Z dopisu CNCB ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce žádal o opravu údajů od žalované, přičemž ale podle dohody o narovnání měl dle zpráv žalované směrem CNCB uhradit naposledy splátku z , datum, a následně již žádnou splátku neprovést. Byla sice provedena oprava údajů, ale nadále je v této souvislosti veden tento úvěr jako existující s dluhem po splatnosti 10 000 Kč.

10. Z e-mailové komunikace připojené k žalobě soud zjistil, že v době od srpna 2025 žalovaná požadovala po žalobci uzavření dohody na zbývající dlužnou částku a že zatím není dluh z uvedeného úvěru uhrazen.

11. Z e-mailu ze dne , datum, (č. l. 11 a 12) bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci, že na smlouvě ze dne , datum, nedošlo k celkové úhradě, ale rozhodli se tuto smlouvu dále nevymáhat a uzavřít ji jako doplacenou, což bude následně reportováno do NRKI. Tímto považují pohledávku za vyrovnanou. V dalším e-mailu ze stejného dne bylo potvrzeno splacení zápůjčky.

12. Z e-mailu ze dne , datum, (č. l. 13) soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobci, že dohoda o narovnání byla zrušena, má ihned uhradit 0 Kč, v případě, že k úhradě došlo, má kontaktovat žalovanou.

13. Výpisem z NRKI ke dni , datum, (č. l. 14) vzal soud za prokázáno, že závazek z předmětné smlouvy byl evidován jako existující se splátkami po splatnostmi a datem poslední delikvence , datum, . Z tohoto soud tedy zjistil, že k tomuto dni byl u předmětné půjčky veden negativní záznam.

14. Z výpisu z NRKI ke dni , datum, (č. l. 15-21) soud zjistil, že u CRIF hodnocení měl žalobce uvedeno „delikventní chování v posledních 24 měsících“, u kontraktů měl uvedeno, že jedna půjčka byla odmítnuta, 13 jich bylo ukončeno a, že má jeden karetní (revolvingový) závazek. Z detailu jednotlivých smluv soud zjistil, že žalobce měl ukončeno 9 úvěrů po splacení, nebyl zde žádný záznam o nesplacených splátkách či delikvenci, dále měl 2 úvěry předčasně splaceny, přičemž se také jednalo o nyní projednávanou smlouvu, u které byly evidovány nesplacené částky po splatnosti, datum poslední delikvence a rovněž „nejhorší status Odpis pohledávky“. Dále zde měl jeden existující úvěr u AvaFin Czech s. r. o., kde byla evidována nesplacená částka po splatnosti s datem poslední delikvence , datum, . V neposlední řadě je zde evidována odmítnutá žádost o úvěr ze dne , datum, . Z uvedeného lze vzít za prokázáno, že vadný záznam žalované, nebyl jediným negativním záznamem o žalobci v NRKI a také to, že ještě k uvedenému datu žalovaná vedla údaj o závazku žalobce špatně.

15. Z přípisu CNCB ze dne , datum, (č. l. 22) soud zjistil, že žalobci bylo sděleno, že žalovaná jim sdělila, že k vystavení potvrzení došlo administrativní chybou, neboť k platbě úvěru nedošlo, ale rozhodla se úvěr k datu , datum, ukončit s nulovým zůstatkem a pohledávku odepsat, splátky po splatnosti reportované do NRKI do , datum, však zůstávají nezměněny a budou zpracovávány v retenční době 4 roky, tj. do ledna 2029. Žalovaná v září 2025 reportovala pokračující splátku po splatnosti.

16. Výpisem z NRKI (č. l. 37 verte) pak bylo zjištěno, že předmětný závazek žalobce vůči žalované je již evidován jako předčasně ukončený, nenacházejí se zde nesplacené částky po splatnosti, poslední delikvence ani jiný negativní záznam. V souladu s nespornými tvrzeními tato listina tedy dokládá, že údaje o žalobci již byly žalovanou upraveny do podoby, jak ji požadoval žalobce.

17. Z potvrzení AirBank (č. l. 45), které předložil žalobce, soud zjistil pouze to, že dne , datum, byla zamítnuta žádost žalobce o rozložení platby ve výši 9 000 Kč. K této listině soud dále uvádí, že měl pochybnosti o její správnosti, a to co do poznámky uvedené pod podpisy zástupců Air Bank (text uváděl, že důvodem zamítnutí má být vedení klienta v nebankovním registru), když písmo se neshoduje s textem zbytku listiny, není zarovnáno s textem zbytku listiny, text poznámky obsahuje gramatické chyby a při bližším přiblížení listiny v elektronickém podání text „pozn:“ nemá okolo “mlhu“ (způsobenou naskenováním původní listiny) a bylo z pohledu soudu pochybné, zda zde text nebyl doplněn později. Žalobce u jednání uznal, že listinu, co do textu „pozn:….“ pozměnil, v potvrzení zaslaném AirBank tato poznámka nebyla. Vzhledem k uvedenému soud v dalším z listiny již nic nezjišťoval a nevzal za prokázáno, že byl AirBank žalobci neposkytla úvěr právě v důsledku nesprávného zápisu v NRKI od žalované.

18. Z výpisu z NRKI ze dne , datum, (č. l. 45verte-47) soud zjistil, že k tomuto datu byl závazek žalobce stále reportován nesprávně, jak bylo shora již uvedeno.

19. Výpisem z insolvenčního rejstříku (č. l. 52) soud vzal za prokázáno, že žalobce dne , datum, splnil oddlužení.

20. Z informací o zpracování osobních údajů uveřejněných na webu žalované (č. l. 53-57) soud zjistil, že osobní údaje zpracovává v souvislosti se zajištěním efektivního plnění povinností a za účelem ochrany jejího zájmu na poskytování úvěrových produktů, kdy zjišťuje a zpracovává údaje o osobách potřebné k tomu, aby bylo možné posoudit úvěruschopnost, je uživatelem NRKI, do kterého poskytuje informace o uzavřených a neuzavřených smlouvách, o závazcích a jejich plnění, o bonitě a platební morálce a údaje získané v souvislosti s plněním, případně neplněním smlouvy.

21. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalované (č. l. 58-59) soud zjistil, že souhlas se zpracováním osobních údajů se dává při registraci.

22. Z výslechu žalobce vzal soud za prokázáno, že mu zejména vadilo, že mu nebyl poskytnut úvěr, kterým chtěl financovat běžné potřeby. Dále soud považoval za prokázané, že byl z celé věci nervózní, měl obavy z toho, jak bude vnímán bankami a dalšími institucemi a dále bylo zatěžující, že musel opakovaně komunikovat se žalovanou a vzniklou situaci opakovaně řešit, vadily mu telefonáty od žalované o tom, kdy bude reagovat na splátkový kalendář. Tato zátěž trvala dlouhou dobu, než s tím začala žalovaná pracovat. Jako na neplatiče na něj poukazováno nebylo. V Komerční bance mu výslovně neřekli, že mu úvěr neposkytují z důvodu špatného záznamu žalované, ale že je to z důvodu nastavení jejich vnitřních kritérií. Vzhledem k pozměněné listině s potvrzením od AirBank, soud neuvěřil výpovědi žalobce v tom směru, kde se zmiňoval o žádosti u jmenované společnosti.

23. Z ostatních provedených důkazů soud již pro nadbytečnost nic nezjišťoval. Soud neprovedl výslech svědka JUDr. , jméno FO, , když měl za to, že tvrzení k jejichž prokázání byl označen (komunikace se žalovanou stran dluhu), byla dostatečně prokázána ostatními ve věci provedenými důkazy a jeho výslech by proto byl nadbytečný.

24. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

25. Žalobce byl klientem žalované. Žalovaná je správcem osobních údajů ve smyslu nařízení GDPR a v rámci zpracování osobních údajů mimo jiné užívá NRKI, do kterého poskytuje informace o uzavřených a neuzavřených smlouvách, o závazcích a jejich plnění, o bonitě a platební morálce a údaje získané v souvislosti s plněním, případně neplněním smlouvy. Žalobce a žalovaná se dne , datum, písemně dohodli na tom, že žalovaná poskytne žalobci finanční prostředky ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalobce tyto prostředky vrátit, tato dohoda byla změněna prostřednictvím dvou dodatků. Ke dni , datum, byla veškerá práva a povinnosti žalobce a žalované vyplývající z citované dohody vyrovnány. Žalovaná v době od , datum, , kdy se s žalobcem vyrovnala a došlo k zániku závazku mezi nimi až do února 2026 nechala vést v NRKI o úvěru žalobce z dohody ze dne , datum, nesprávné záznamy, jednak reportovala nesplacené splátky po splatnosti a dále evidovala pohledávku jako odepsanou a s poznámkou delikvence. Toto pochybení opravila až v době po podání žaloby, a to tak, že dnes je tento dluh veden jako ukončený a bez záznamu o splátkách po splatnosti. Žalobce je s tímto posledním záznamem již spokojen. Za toto jednání se žalovaná žalobci písemně omluvila. V době po lednu 2025 žalovaná opakovaně žádala po žalobci uzavření dohody o splátkách a uváděla, že dluh dosud zaplacen není, což se dělo skrze e-mailovou komunikaci. Žalobce opakovaně komunikoval s CNCB a žádal opravu údajů, stejně tak věc řešil prostřednictvím advokáta JUDr. , jméno FO, . Žalobci zejména vadilo, že mu nebyl poskytnut úvěr, kterým chtěl financovat běžné potřeby, byl z celé věci nervózní, měl obavy z toho, jak bude vnímán bankami a dalšími institucemi a dále bylo zatěžující, že musel opakovaně komunikovat se žalovanou a vzniklou situaci opakovaně řešit, vadily mu telefonáty od žalované o tom, kdy bude reagovat na splátkový kalendář. Přesto vše na žalobce nikdo nepoukazoval jako na neplatiče. Žalobce měl v minulosti závazky u jiných nebankovních institucí, jeden aktivní závazek u AvaFin a dále v minulosti si prošel insolvencí.

26. Soud neměl za prokázáno, že AirBank a Komerční banka zamítly žalobci poskytnout úvěr z důvodu vadného záznamu v NRKI reportovaného žalovanou, když minimálně z výpisů z NRKI je patrné, že v minulosti měl závazky u jiných nebankovních institucí, jeden aktivní závazek u AvaFin a dále, že se nacházel v minulosti v insolvenci. Soud v tomto směru u jednání žalobce poučil podle § 118 odst. 3 o s. ř. Žalobce však v tomto směru žádné další důkazy neoznačil.

27. Podle článku 82 odst. 1. nařízení GDPR má kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy.

28. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

29. Článek 82 GDPR souhrnně upravuje právo na náhradu újmy – majetkové i nemajetkové – která vznikne v souvislosti se zpracováním osobních údajů, které probíhalo v rozporu s pravidly GDPR. Právo na náhradu újmy vzniká bez ohledu na to, ve které fázi zpracování nebo při jaké zpracovatelské operaci ke vzniku újmy dojde. Odpovědnost správce či zpracovatele za způsobenou újmu je objektivní, tj. není potřeba prokazovat jejich zavinění [PATTYNOVÁ, Jana, SUCHÁNKOVÁ, Lenka, ČERNÝ, Jiří a kolektiv. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Data a soukromí v digitálním světě. Komentář. 2. aktualizované a doplněné vydání. 2. vyd. Ostrava: CODEXIS publishing, 2019, komentář k článku 82]. K tomu, aby mohla být přiznána náhrada nemajetkové újmy dle nařízení GDPR, judikatura Soudního dvora Evropské unie (např. rozsudek Soudního dvora ze dne 4. 5. 2023 ve věci C-300/21) vyžaduje, aby byl prokázán vznik újmy, nestačí samotné porušení ustanovení nařízení GDPR, ale subjekt údajů musí prokázat, že skutečně utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu a je její přiznání podmíněno předložením důkazu o konkrétní újmě odlišné od uvedeného porušení, které samo o sobě existenci nehmotné újmy neprokazuje. Článek 82 odst. 2 GDPR, který upřesňuje režim odpovědnosti, jehož princip je stanoven v odstavci 1 tohoto článku, totiž přebírá tři podmínky nezbytné pro vznik nároku na náhradu újmy, a sice zpracování osobních údajů porušující ustanovení GDPR, újmu, kterou subjekt údajů utrpěl, a příčinnou souvislost mezi tímto protiprávním zpracováním a touto újmou.

30. Citované rozhodnutí Soudního dvora zároveň vylučuje, aby vnitrostátní pravidla nebo praxe, které upravují náhradu nehmotné újmy ve smyslu tohoto ustanovení, podmiňovaly újmu tím, že újma, kterou utrpěl subjekt údajů, dosáhla určité míry závažnosti. V neposlední řadě pak z citovaného rozhodnutí vyplývá, že nařízení GDPR neobsahuje ustanovení, jehož cílem by bylo stanovit pravidla pro posuzování náhrady újmy, které se může subjekt údajů ve smyslu čl. 4 bodu 1 tohoto nařízení domáhat na základě článku 82 tohoto nařízení, pokud porušením uvedeného nařízení utrpěl újmu. Nehmotná újma ve smyslu článku 82 nařízení GDPR pak dle rozhodnutí Soudního dvora představuje negativní pocity, které subjekt údajů zakouší v důsledku neoprávněného předání svých osobních údajů třetí straně a které jsou vyvolány ztrátou kontroly nad těmito údaji, jejich možným zneužitím nebo poškozením jeho pověsti. Podle Soudního dvora je však třeba, aby subjekt údajů prokázal, že důvodem těchto pocitů je porušení GDPR. Článek 82 odst. 1 GDPR nicméně brání tomu, aby při posouzení náhrady nehmotné újmy byla zohledněna míra závažnosti zavinění správce a aby za účelem snížení rozsahu peněžité náhrady této újmy nebo jejího nahrazení bylo zohledněno vydání soudního příkazu dle vnitrostátního práva zdržet se opakování porušení tohoto nařízení (viz rozhodnutí Soudního dvora ze dne 4. 9. 2025 ve věci C-655/23). Při neexistenci pravidel unijního práva v dané oblasti je tedy na právním řádu každého členského státu, aby stanovil kritéria umožňující určit rozsah náhrady újmy, která má být v tomto rámci zaplacena, s výhradou dodržení uvedených zásad rovnocennosti a efektivity. Je tedy na členských státech, aby pro účel stanovení výše náhrady újmy uplatnily vnitrostátní pravidla.

31. V našem právním řádu se konkrétně jedná o § 2951 odst. 2 o. z. Podle § 2951 odst. 2 o. z. má být zadostiučinění přiměřené, jinak řečeno musí být dán vztah přiměřenosti mezi zásahem a satisfakcí, pročež soud posuzuje konkrétní skutkový stav. V úvahu je třeba vzít například význam narušeného statku pro postiženého a vědomost škůdce o tomto významu a rovněž vědomost o obvyklých následcích, které jsou se zásahem spojeny, způsob zásahu, územní a časový rozsah újmy, vliv na postavení postiženého v rodině, profesním životě, v určité komunitě. Dále je třeba vzít v úvahu okolnosti na straně škůdce – např. jeho majetkové poměry, pohnutka, míra zavinění, ale též polehčující okolnosti a přitěžující, jakož i okolnosti na straně postiženého (např. spoluzavinění, odpuštění skutku škůdci, částečná náprava svépomocí). K tomu viz např. BEZOUŠKA, Petr. § 2951 [Způsob náhrady újmy]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1684, marg. č.

30. Vedle náhrady újmy se však subjekt může domáhat toho, aby správce či zpracovatel něco učinil či poskytl nebo aby upustil od určité činnosti, typicky se bude jednat o ukončení neoprávněného zpracování.

32. Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná v žádné své části.

33. Předně soud nemohl žalobě vyhovět v části týkající se požadavku na vydání potvrzení o bezdlužnosti, když tento požadavek žalovaná ke spokojenosti žalobce, jak sám uvedl při jednání soudu, již splnila. V době vydání rozhodnutí tedy byl požadavek žalobce již splněn a žalovanou nelze zavázat k něčemu, což již splnila. Stejně tak byl ke dni rozhodnutí soudu uspokojen požadavek žalobce na opravu záznamu v NRKI, o kterém žalobce rovněž při jednání soudu uvedl, že je s ním takto spokojen. Žalovaná opravu provedla v únoru 2026, což dokládá i podání ze dne , datum, . Protože žalobce nevzal v těchto částech žalobu zpět a ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, nezbylo nic jiného, než v tomto směru žalobu zamítnout (odstavce II. a III. výroku rozsudku).

34. V řízení bylo dále prokázáno a žalovaná to ani nesporovala, že k pochybení ve zpracování údajů o žalobci v registru NRKI ze strany žalované skutečně došlo, kdy i přesto, že mezi stranami došlo již na počátku roku 2025 k narovnání předmětného úvěru, žalovaná nadále reportovala do NRKI negativní údaje o žalobci, tedy nesprávně zpracovávala jeho osobní údaje (odpis pohledávky jako nejhorší status, dlužné splátky po splatnosti, které tak vytvářely dojem, že žalobce řádně neplní své závazky). Bylo tedy prokázáno porušení povinností žalované při zpracování osobních údajů ve smyslu GDPR, zakládající odpovědnost podle čl. 82 GDPR. Soud se dále zabýval tím, jaká nemajetková újma žalobci vznikla. Žalobce prokázal, že v důsledku postupu žalované pociťoval psychickou zátěž, nejistotu a nutnost opakovaně věc řešit se žalovanou a s příslušným registrem. Soud však neshledal, že by byly prokázány závažnější dopady do osobní, společenské nebo majetkové sféry žalobce, zejména nebylo prokázáno, že právě nesprávný údaj reportovaný žalovanou byl příčinou neposkytnutí úvěru Komerční bankou nebo Air Bank. Negativní údaj se nestal veřejně známým a nebylo prokázáno, že by na žalobce bylo v jeho okolí poukazováno jako na neplatiče.

35. Soud při volbě způsobu poskytnutí zadostiučinění vzal v úvahu, že se u prokázaného zásahu jednalo o zásah ve svém důsledku nepatrný. Žalovaná na druhou stranu jako profesionál měla zpracovávat údaje tak, aby byly vedeny správně, pročež administrativní pochybení ji z tohoto vyvinit nemůže. Nejednalo se však o úmyslné pochybení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že negativní údaj vedený žalovanou, nebyl jediným negativním údajem o finanční situaci žalobce, rovněž žalobce v minulosti prošel insolvencí, což v důsledku také může mít vliv na posuzování jeho úvěruschopnosti. Za této situace, při zohlednění povahy, intenzity a délky zásahu, jakož i skutečnosti, že žalovaná údaj opravila a žalobci se písemně omluvila, soud dospěl k závěru, že již poskytnutá omluva představuje skutečné a dostatečně účinné zadostiučinění ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z.; podmínky pro přiznání dalšího peněžitého zadostiučinění proto splněny nejsou.

36. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela procesně úspěšné žalované (žaloba byla zamítnuta) právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované se skládají z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony právní pomoci po 3 300 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „AT“) za přípravu a převzetí věci, účast u jednání, tj. celkem 6 600 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč, celkem 900 Kč, dále z cestovného za cestu zástupkyně žalované na jednání soudu z Prahy do FrýdkuMístku a zpět vlakem při ceně jízdenek celkem 2 078 Kč (vyplývá z předložené jízdenky z Prahy do Ostravy a následně do FrýdkuMístku za cenu 1 023 Kč, jízdenky z FrýdkuMístku do Ostravy za cenu 55 Kč a jízdenky z Ostravy do Prahy za cenu 965 Kč a místenky na tuto trasu za cenu 35 Kč), za tuto jízdu rovněž náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT za 20 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 000 Kč, zároveň zástupkyně žalované prokázala, že je registrovaným plátcem DPH a žalované tudíž náleží i náhrada za DPH 21 % ve výši 1 995 Kč (ze shora uvedených částek vyjma ceny jízdenek). Pokud se týká dalších nákladů (resp. jejich výši stanovenou AT), tak v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení je soud vázán předloženým vyúčtováním, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 [Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718). Vzhledem k uvedenému soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce 13 573 Kč, jak bylo žádáno.

37. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.