9 C 31/2018

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o povolení nezbytné cesty

I. Povoluje se nezbytná cesta přes služebné pozemky parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Frýdek-Místek, na LV , číslo, pro obec a katastrální území , adresa, , na panující pozemek parc. č. , číslo, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Frýdek-Místek, na LV , číslo, pro obec a katastrální území , adresa, , v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene cesty vyhotoveném společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , pod č. , č. účtu, , odpovídající pozemkové služebnosti stezky, zahrnující právo chodit po služebných pozemcích nebo se po nich dopravovat lidskou silou a právo, aby po nich jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali, a to v neomezeném rozsahu, a dále odpovídající pozemkové služebnosti cesty, zahrnující právo jezdit přes služebné pozemky osobními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, a to v období od , datum, do , datum, a od , datum, . do , datum, . kalendářního roku maximálně 12 jízd na panující pozemek a 12 jízd z panujícího pozemku během jednoho kalendářního měsíce, v období od , datum, do , datum, kalendářního roku neomezeně během jednoho kalendářního měsíce a v období od , datum, do , datum, kalendářního roku maximálně 8 jízd na panující pozemek a 8 jízd z panujícího pozemku během jednoho kalendářního měsíce, přičemž takto vymezená nezbytná cesta se povoluje ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. , číslo, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Frýdek-Místek, na LV , číslo, pro obec a katastrální území , adresa, .

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému úplatu za povolení práva nezbytné cesty dle výroku I. tohoto rozsudku ve výši 167 640 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku na náhradu nákladů řízení částku 16 374,98 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku na náhradu nákladů řízení částku 16 374,98 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění její změny, kterou soud připustil, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. e. , číslo, , a pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , (dále také „Pozemky žalobkyně“) bylo zřízeno právo služebnosti nezbytné cesty zahrnující právo přístupu a právo příjezdu osobními motorovými vozidly, jejichž nejvyšší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 Kg, a to přes geometricky vymezenou část pozemků parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , (dále také „Pozemky žalovaného“) v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu. Tento svůj návrh po rozhodnutí ve věci odvolacím soudem upravila a nadále požadovala zřízení nezbytné cesty pouze po pozemcích , číslo, . Svůj návrh odůvodnila tím, že chata č. ev. , číslo, byla postavena na základě územního rozhodnutí vydaného dne , datum, a následně bylo zažádáno o výstavbu garáže na pozemku parc. č. , číslo, , jejíž výstavba byla připuštěna rozhodnutím ze dne , datum, s tím, že rozhodnutí o trvalém užívání bylo vydáno v roce 1974. Po celou dobu existence chaty a garáže jezdili vlastníci Pozemků žalobkyně přes Pozemky žalovaného či jeho předchůdců, a to bez jakéhokoliv omezení, za což každoročně hradili žalovanému poplatek ve výši 1 000 Kč. Toto fungovalo až do roku 2013, kdy žalovaný odmítal poplatek přijímat a začal žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům ztěžovat příjezd k chatě. Žalobkyně se snažila se žalovaným dohodnout na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti chůze a jízdy, ale nedohodli se. Žalobkyně ještě podala Městskému úřadu ve , adresa, návrh na vyvlastnění práva odpovídajícímu věcnému břemeni dle § 170 zákona č. 183/2006 Sb., avšak ani přes podané odvolání nebylo tomuto návrhu vyhověno. Má za to, že přes pozemek parc. č. , číslo, přístup není možný, když přes tento pozemek nelze projet na její pozemek. Žalobkyně proto nemá jinou možnost než se svého práva domáhat u soudu.

2. Žalobkyně dále doplnila, že dokud je zaměstnaná, tak své pozemky užívá od pátku do neděle, jinak zde tráví veškerý volný čas a dovolené, v průběhu víkendu jezdívá nakoupit, na chatu jezdí pravidelně na víkendy i její syn a dcera s rodinami, jejich děti žalobkyně hlídá o letních prázdninách, v té době s nimi podniká výlety na koupaliště do Frýdlantu nebo Frenštátu. V důchodu zde chce pobývat častěji, a to od jara do podzimu, vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu užívá k chůzi trekingové hole, které jí brání v nošení těžších nákupů, ke kterým musí používat automobil. Syn žalobkyně zde provádí udržovací práce a materiál musí dovézt autem, tyto práce dělá o víkendu. Soud by měl taktéž přihlédnout k tomu, že část pozemků, kde žádá nezbytnou cestu užívá pro cestu i žalovaný.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když není ve věci pasivně věcně legitimován. Žalobkyně zcela neúčelně navrhuje zřízení věcného břemene ve formě služebnosti pro ni a její potomky, které by mělo vést přes více nemovitostí žalovaného, což automaticky povede k poklesu hodnoty všech těchto pozemků, navíc v této oblasti jsou vedeny veškeré rozvody vody a plynu. Současně se nabízí možnost zřídit služebnost o 80 % kratší, a to buď přes zcela prázdný pozemek parc. č. , číslo, , nebo přes parc. č. , číslo, , čímž by došlo k omezení vlastnického práva pouze k jedné nemovitosti. Podle judikatury a odborné literatury je vždy nutné zřídit přístup, který bude nejpřirozenější, čímž je myšleno zjevně nejúčelnější, který bude co nejméně zatěžovat vlastníky pozemků, přes které cesta povede, je třeba vážit zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit a míru rušení jeho vlastníka. Nezpevněná plocha vedoucí přes Pozemky žalovaného není uzpůsobena k pravidelné jízdě automobilů, jelikož se pod povrchem nacházejí důležité rozvody (např. plyn, nejméně 3 hlavní uzávěry) a trativody. Proti jízdě automobilem přes Pozemky žalovaného rovněž uplatňoval námitky soused, kterému se začal hroutit plot a jeho stavba. Rovněž zástupci vodárenských společností upozorňují na možná poškození a vyzývají k omezení pohybu vozidel po těchto pozemcích. Cesta je navíc ze strany žalovaného a dalších sousedů neustále opravována bez jakéhokoliv přispění žalobkyně. Podle žalovaného nelze přehlédnout, že stavba žalobkyně byla na jejím pozemku zbudována bez dodržení podmínky stanovené pro tuto stavbu stavebním úřadem, kterou byla nutnost předchozího zajištění přístupu k nemovitosti, což lze považovat za způsobení si nedostatku přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015. Již právní předchůdci žalobkyně nevlastnili žádný pozemek, který by byl napojen na veřejnou komunikaci a problém řešili, tak, že chodili a jezdili k chatě přes pozemek parc. č. , číslo, a, když tato příjezdová cesta poskytovala a poskytuje dostatečnou kapacitu, kterou žalobkyně požaduje, přičemž průjezd tímto pozemkem by nikoho neobtěžoval, protože s jedná pouze o zahradu se stromy a keři. K tomu dodal, že následně právní předchůdci žalobkyně užívali část pozemku ve vlastnictví žalovaného, ale pouze k průchodu, protože vozidlo nechávali v docházkové vzdálenosti od chaty. Pokud je v darovací smlouvě, kterou žalobkyně předložila, že užívání příjezdní cesty je zajištěno dohodou ze dne , datum, , což má znamenat cestu, která je požadována v žalobě, tak toto není pravdivé tvrzení, navíc z důkazu ani nijak nevyplývá. Před započetím stavby garáže požadoval NV , adresa, po panu , jméno FO, doklad, že má zajištěn přístup do garáže, přesto že doklad nebyl předložen, stavbu garáže zahájil a dokonce i zkolaudoval, jeho otec s příjezdovou cestou od počátku nesouhlasil. Cestu na pozemcích parc. č. , číslo, a , číslo, si vytvořil pan , jméno FO, následně žalobkyně, a to bez předchozího souhlasu, dříve totiž pan , jméno FO, používal jako přístupovou cestu na svou parcelu pozemek souseda, avšak po neshodách s majitelem mu bylo další používání znemožněno, proto pak jezdil všude, kde se dalo projet. v posledních letech žalovaný umožňoval přístup žalobkyni za symbolickou částku 1 000 Kč ročně, ale když se k němu v roce , rok, přestěhoval syn Marek a jeho družka, tak chtěl pozemek zabezpečit tím, že oplotí pozemek, avšak žalobkyně jeho žádosti nevyhověla. Dále žalovaný v průběhu řízení namítal, že cena obvyklá stanovená znaleckým posudkem je nepřiměřeně nízká a řešením by bylo stanovit nikoliv jednorázovou částku, ale roční platbu za strpění služebnosti, protože stanovená cena vůbec nezohledňuje, že předmětným věcným právem mají být zatíženy a znehodnoceny hned čtyři jeho pozemky v řadě. Pokud by soud nezbytnou cestu povolil, měl by zohlednit, že cena nemovitých věcí žalobkyně vzroste, avšak cena nemovitých věcí žalovaného se razantně sníží, a to za situace, kdy vztahy mezi nimi jsou vyhrocené. Žalovaný je od počátku připraven se dohodnout se žalobkyní na neomezeném průchodu, nikoliv na průjezdu4. Soud v průběhu nařízených jednání provedl rozsáhlé dokazování, a to jak listinami, tak výslechy svědků a v neposlední řadě též výslechy účastníků.

5. K prokázání nutnosti zřízení nezbytné cesty a jejímu rozsahu navrhla žalobkyně výslechy svědků, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a dále , jméno FO, , Ing. , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se měli vyjádřit k tomu, jak se na Pozemky žalobkyně v minulosti přicházelo nebo přijíždělo, zda ví něco o dohodě mezi právními předchůdci účastníků. Výslechy těchto svědků soud považoval za věrohodné, neboť svědci vypověděli v základu tytéž skutečnosti, které navíc navazují na listiny založené ve spise (zejména projekt garáže, povolení výstavby garáže, předběžná kupní smlouva), ostatně neodporují ani výpovědím svědků, které k prokázání svých tvrzení navrhl žalovaný. v souladu s pokynem odvolacího soudu byli také vyslechnuti žalobkyní označení svědci , jméno FO, a , jméno FO, , její děti, kteří se vyjádřili k četnosti příjezdům k chatě a potřebnosti příjezdů automobilem k chatě. , jméno FO, . Stejně tak byl dle pokynu odvolacího soudu doplněn nový geometrický plán a bylo provedeno nové znalecké zkoumání.

6. Z výpovědi matky žalobkyně, paní , jméno FO, , bylo zjištěno, že v roce 1964 s manželem zakoupili od otce žalovaného pozemek, na kterém postavili chatu, bylo to na louce. Sousední pozemky byly obestavěny chatami, takže neměli jinou možnost příjezdu k chatě než způsobem, jak nyní žalobkyně požaduje, vždycky tak jezdili, šlo o pozemky otce žalovaného, který jim prodal pozemek na chatu. Všechny pozemky, na kterých stojí nyní sousedící chaty, byly původně pana , jméno FO, st. a on je rozprodal zájemcům o postavení chat. v době, kdy kupovali pozemek, její manžel na žádost otce žalovaného sepsal písemnou domluvu, kterou otec žalovaného podepsal, finance mu její manžel vždy vyplácel, byla u toho. Takto se písemně dohodli i o tom, jak a za kolik se bude používat příjezdová cesta k jejich chatě. v osobních věcech po manželovi našla listinu nazvanou Předběžná kupní smlouva, sepsaná , datum, , mezi kupujícím panem , jméno FO, a prodávajícím panem , Jméno žalovaného, . Pokud je v darovací smlouvě, kterou darovala s manželem předmětné nemovitosti žalobkyni uvedeno, že dohodou z , datum, bylo zajištěno právo užívání příjezdové cesty k nemovitosti, a dnes předkládá předběžnou kupní smlouvu z , datum, , tak jde zřejmě o překlep, jiná smlouva neexistuje. Tato smlouva byla předběžná, proto na ní nejsou podpisy, ale viděla, jak její manžel tuto listinu, napsanou na jiném papíru, nesl k podpisu panu , jméno FO, st., tato listina se však nedochovala. v době, kdy žil otec žalovaného, nebyly nikdy žádné problémy s přístupem a příjezdem k chatě, vždycky říkal, ať jezdí, jak potřebují, a neměl námitky. Jezdili až ke garáži, kde měl manžel motorku a babetu, na auto čekali, později tam jezdili i s ním, v té době tam byly malé stromky. Problémy začaly až se žalovaným v době po roce 1984. v době, kdy se chata stavěla, jezdila na chatu nákladní auta s materiálem, vždy po příjezdové cestě, která je předmětem sporu, ne jinudy, nebyla možnost. Je pravdou, že někdy se tam přes pozemky sousedů chodilo pouze pěšky, a to maximálně jednou za měsíc, když měla svědkyně problémy s chůzí a sousedé jí to povolili. Hned za chatou je žumpa, takže tam se nedalo ani fakticky jezdit auty. Kolaudační rozhodnutí ke garáži nenašla, ale zkolaudována byla, pamatuje si, jak nesla kolaudační komisi občerstvení pro kolaudační komisi. Na místě už nebyla 20 let a neví, jak to tam nyní vypadá.

7. Výslechem , jméno FO, , bratrance žalovaného, soud zjistil, že je sousedem účastníků a nemají negativní vztahy. Na chatě pobývá od roku 1962, kdy byla kolaudována. K chatě žalobkyně se vždycky jezdilo tak, jak nyní žalobkyně navrhuje, jinak ne. Jeho strýc , Jméno žalovaného, (otec žalovaného) říkal panu , jméno FO, , tj. otci žalobkyně, že bude mít k chatě přístup shora, z cesty, jak nyní požaduje žalobkyně, tam jinde přístup ani není. Byl u toho, když se jeho otec , jméno FO, bavil se svým bratrem – otcem žalovaného , Jméno žalovaného, , ptal, proč panu , jméno FO, prodal takovou nudli, a otec žalovaného říkal, že tam bude mít přístup z jeho strany, tedy tak jak požaduje nyní žalobkyně. Když on začal jezdit do postavené chaty, tak si všiml, že na pozemku , jméno FO, stála garáž, stála na hranici, svědek říkal svému otci, že měl nechat posunout garáž aspoň o půl metru na pozemek pana , jméno FO, , protože by neměl, jak chodit okolo garáže. Ptali se otce žalobkyně, že tam má špatný přístup, jak to řeší, on říkal, že je to domluvené s otcem žalovaného, říkal, že si podali ruce, že otec žalovaného mu říkal, že tam můžou jezdit, že on ten konec neužívá. v době stavby chaty žalobkyně se tam ještě pohybovala babička žalobkyně, které bylo 80 let, které povolili chodit přes jejich pozemek na hlavní cestu, aby nemusela chodit na okolo. Jednou, když měla žalobkyně berle, tak jí dovolil, aby chodila do chaty zkratkou přes jeho pozemek ze zdravotních důvodů. Ani v době stavby chaty, ani nikdy jindy nejezdila auta přes jeho pozemek na pozemek žalobkyně, vždycky jezdili na okolo. Asi před dvěma lety dovolil, aby přijelo auto kvůli opravě studny na pozemku žalobkyně na jeho pozemek a dále dovolil žalobkyni okolo plotu natáhnout přípojku plynu. Jiný přístup není možný, žalobkyně by nemohla ani jezdit po jeho zahradě, není to tam připravené pro přístup, jsou tam stromky, ovocné keře a nikdy se tam nejezdilo.

8. Svědek , jméno FO, vypověděl, že se sestrou , jméno FO, a se strýcem , jméno FO, , jsou spoluvlastníky sousedních pozemků , číslo, . Na tyto pozemky jezdí o víkendech, ale už od dítěte si vzpomíná, že chodili i jezdili do chaty žalobkyně, jak nyní žalobkyně požaduje. Z doslechu ví, že tam můžou jezdit autem, říkal mu to strejda , jméno FO, a také otec , jméno FO, , protože se tak prý domluvil pan , jméno FO, s otcem žalovaného. Otec se strejdou se bavili o různých věcech a na to si pamatuje, na chatu jezdil skoro každý víkend. Párkrát žalobkyni s přítelem takto dovezl, vystoupili u něj na pozemku a přešli k sobě zezadu okolo žumpy. Neviděl, že by používal někdo jiný přístup nebo příjezd k chatě žalobkyně než způsobem, jak ona teď požaduje. Na jejich pozemku k žalobkyni autem nejezdili. Plot mezi nimi a žalobkyní má dvířka, aby se mohli případně navštěvovat.

9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že její děda a otec žalovaného byli bratři, v dobrých vztazích je s oběma účastníky. Žalobkyně nejezdívala přes jejich pozemek , číslo, a vedlejší pozemek , číslo, , ale jezdívali z vrchu. Někdy tam chodili od žalobkyně tak, že si zkrátili cestu, bylo to se souhlasem otce, tj. , jméno FO, . Nikdy neměla výhrady proti tomu, aby po jejich pozemcích prošli, ale nechce, aby tam jezdili, protože zahrada je udržovaná. K pozemku žalobkyně by se přes jejich pozemek jezdit nedalo, jsou tam stromy. Jejich dva pozemky jsou jako celek a uprostřed je zbudovaný vjezd z hlavní cesty. Žalobkyně s ní nikdy nejednala, že by si chtěla zřídit vjezd přes jejich pozemek, nikdy se tam k žalobkyni nejezdilo, z druhé části by ani neprojela, protože garážová vrata jsou z druhé strany, taky je tam studna. v minulosti z vrchu k chatě žalobkyně jezdíval její otec, stávalo tam jeho auto u chaty, poprvé si to pamatuje před 35 lety.

10. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že minimálně 17 let jezdívala k chatě žalobkyně tak, že z hlavní cesty odbočila doprava, jezdila kolem plotu pana , jméno FO, , teď je to pozemek žalovaného. Když odbočila z hlavní cesty, tak odbočila doprava a poté znova doprava a pak už byla žalobkyně u své chaty. Podle jejích zkušeností žalobkyně v posledních 20 letech používala pro přístup a příjezd ke své chatě stále tuto příjezdovou cestu. Žalobkyně se jí zmínila, že v posledních třech letech má problémy s přístupem ke své chatě, že žalovaný si nepřeje, aby po cestě jezdila. i ona výjimečně jela k chatě žalobkyně s autem přítele, jiná příjezdová cesta k chatě žalobkyně podle jejího názoru není. Osobně neviděla, že by žalobkyně jezdívala do garáže. v době před 20 lety byl před garáží uskladněn nějaký materiál.

11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , dcery žalobkyně, že o sporu ví od matky a že na chatu jezdívala od narození, v posledních letech tam jezdí jen několikrát ročně. Jezdí a chodí se tam po cestě kolem žalovaného, nikdy jinudy nechodili a nejezdili, tam se jinudy přijet nedá. Žalovaný a jeho syn , jméno FO, nebyli rádi, že jim rozjíždí cestu, ale bylo to v rovině slovní a nijak se to neřešilo. Cestu zpevňoval bývalý přítel matky. Celý život se o tu cestu starali, sekali trávu celou cestu až nahoru, je to travnatá cesta, koleje se vysypávaly štěrkem. To bylo po dohodě se švagrovou žalovaného, jednalo se o parcelu , číslo, , která je před chatou žalobkyně. Švagrová pak prodala pozemek žalovanému a s ním byla dohoda, že budou platit symbolickou částku 1 000 Kč ročně s tím, že se o parcelu budou starat. Nikdy se neřešilo, že by příjezdovou cestu k chatě nemohli používat. Žalobkyně chtěla několikrát příjezdovou cestu i s parcelou , číslo, odkoupit, ale žalovaný vždycky říkal, že to nechce řešit, že se domluví se synem a že se uvidí. Proto se to řešilo dočasně platbou symbolické částky.

12. Svědeckou výpovědí syna žalobkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že od dětství se k chatě matky jezdívalo jednou trasou, z hlavní cesty doprava a pak zas doprava, jinak se tam dojet nedá. Když jezdí na chatu, tak asi od roku , rok, jezdí autem. Příjezdovou cestu užívali bez problémů do doby před 5 lety, v dubnu , rok, jim asi syn žalovaného na tuto příjezdovou cestu postavil přívěsný vozík. v té doby si chtěl žalovaný postavit plot a chtěl si ho postavit nikoliv v hranicích pozemku, ale tam, kde chtěl on, poté, co přivolali geodeta, zjistil, že hranici žalovaný posunul cca o 30 cm na jejich pozemek. Poté si chtěl dát žalovaný plot ze starého pletiva, s tím nesouhlasili jako sousedé, takže z toho vznikly problémy a od toho data problémy existují. Když tam měli normální vjezd k chatě, tak příjezdovou cestu udržovali sekáním trávy. Parcelu před jejich chatou měli pronajatou od pana , Jméno žalovaného, a starali se o tu parcelu. Žalobkyně na to měla smlouvu a každý rok platili asi 1 000 Kč za tuto parcelu. Garáž u chaty užívali tak, že tam měli motorku, když něco přivezli k chatě, tak se to dalo do garáže, když tam jezdil otec, tak zajel až ke garáži a nechal tam auto zaparkované, někdy vjel i do garáže.

13. Výslechem svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že od , jméno FO, a , jméno FO, zaslechl něco, co je důvodem jeho výslechu, před jednáním, také mluvil se žalobkyní, která mu řekla, že se jedná o cestu k její chatě, říkala, že , jméno FO, řekl, že když stavěli chatu, tak prý vozili materiál přes , jméno FO, . Tohle není pravda, bylo to tak, že když rodiče žalobkyně stavěli chatu, tak ji stavěli i oni a tudíž ví, jak vypadalo staveniště. Oni se tam jinak nemohli dostat než z vrchu od , Jméno žalovaného, . Přes parcelu , jméno FO, se nikdy nejezdilo. Dodatečně se u žalobkyně dělala garáž a i ta, když se stavěla, tak se tam jezdilo z vrchu od , Jméno žalovaného, . Pěšky se občas po pozemku , jméno FO, projde, např. když mají velký batoh, protože se nemají z vrchu k chatě, jak dostat, protože je to tam teď zastavěné. Pokud pan , jméno FO, uváděl ve své výpovědi, že se k chatě rodičů žalobkyně jezdilo spíše po spodní části parcely , číslo, , tedy po pozemku , jméno FO, , který mu to dovolil až do té doby, než mu rozryl celou zahradu a poté zasadil všude stromy, tak pan , jméno FO, neříká pravdu, je to lež a neví, proč lže.

14. Z výpovědi svědkyně Ing. , jméno FO, bylo zjištěno, že dva tři roky zpátky jí žalobkyně říkala, že má problém s dojezdem do chaty, je to její dlouholetá známá. Na chatu k žalobkyni jezdívala s dětmi každý rok od roku jezdívala s na jeden až dva týdny v létě. Vždycky tam přijela autem tak, že z hlavní cesty odbočili doprava a pak odbočili doprava a jeli až dolů k chatě, šlo o travnatý průjezd, jedná se o žlutě šrafovanou čáru vyznačenou v geometrickém plánu ve spise. Nikdo jí nedal najevo, že by tam neměla jezdit, ani neví, kudy jinudy by se měla k chatě žalobkyně dostat. Pěšky se dá projít přes sousedy, a také je někdy navštívili, jenom pěšky, bylo to jenom v mimořádné situaci, když šli např. na návštěvu, jinak přes tyto pozemky souseda nechodili. Nikdy jí nezajímalo, kdo vlastní pozemky, po kterých k chatě přijížděla.

15. Dále byla vyslechnuta svědkyně , jméno FO, , z jejíž výpovědi bylo zjištěno, že na chatu žalobkyně jezdívala s žalobkyní na její pozvání na návštěvy, začalo to v roce , rok, , měli tam i děti, jezdívali tam často, několik let pravidelně. Když jeli autem, tak zahnuli z hlavní cesty, pak projeli kolem baráku souseda a jeli dolů k chatě žalobkyně, vždycky se tak jezdilo. Nikdy neměli problémy, že by se tam tak nemohlo přijet. Když přijela vlakem, tak šla k chatě žalobkyně pěšky, tou samou trasou. Pozdravili vždycky sousedy, pana , jméno FO, , tvářil se kamarádsky, nikdy nebyly problémy, nic nenamítal. Teď naposledy, když přijeli s autem, tak stáli u hlavní cesty a šli přes pozemek, asi , jméno FO, , a přišli k chatě žalobkyně z pozemku pod chatou směrem k hlavní cestě. Ví, že je na původní příjezdové cestě postavený plot a že se nechce, aby se tam chodilo.

16. Žalovaný navrhoval výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , kteří se měli vyjádřit k poměrům na místě Pozemků žalobkyně a žalovaného, jakož i k tomu, jak se na Pozemky žalobkyně v minulosti jezdilo a také JUDr. , jméno FO, , který se měl navíc vyjádřit k tomu, jakým způsobem průjezd automobilů působí škodu na jeho nemovitých věcech, jakož i na nemovitých věcech žalovaného.

17. Svědek JUDr. , jméno FO, , který má již 55 let chatu v sousedství obou účastníků, uvedl, že v minulosti tam byla jen louka a z hlavní cesty byla jen cesta k panu , jméno FO, po parcele , číslo, , ve dvojdomku bydlel otec žalovaného, jiné chaty tam nebyly. Ve stejné době jako on kupoval pozemek na chatu i otec žalobkyně, tj. pan , jméno FO, , kterého upozorňoval, že nemá příjezdovou cestu. Všechny pozemky na louce pro chaty vlastnil otec žalovaného. , jméno FO, si domluvil s panem , jméno FO, , bratrem žalovaného, že při výstavbě chaty mu dovolí jezdit po jeho pozemku , číslo, , kudy jezdil asi 3 roky. Když jednou vezl řidič materiál na stavbu k panu , jméno FO, , tak bylo po dešti a rozryl autem celou zahradu, což , jméno FO, naštvalo a zasadil tam všude stromy a znemožnil panu , jméno FO, jezdit po jeho pozemku. Tam, kde je nyní cesta k chatě žalobkyně na pozemku , číslo, měl s dovolením otce žalovaného mezi lety 1968 1970 složený stavební materiál, žádná cesta tam tehdy nebyla. Pak jezdil pan , jméno FO, na stavbu chaty s materiálem všude, kde se dalo jezdit. Potřeboval se dostat k chatě, kvůli tomu stavebnímu materiálu nemohl přejet po parcelách, které jsou předmětem řízení, tak jezdil všude možně, ostatní chataři se bránili tak, že své parcely ohraničovali lanky a sloupky. , jméno FO, mu poškodil studnu, ani se neomluvil. Když kolem 70. roku uvolnil pozemek , číslo, od stavebního materiálu, tak tam začali jezdit, jezdili tam rodiče žalobkyně a jejich návštěvy. Užívání cesty žalobkyně k její chatě mu dělá problémy, v cestě , číslo, ze směru od obecní cesty směrem k domu žalovaného, která pokračuje dál, je plynové a vodovodní potrubí. Cestu užívá také on, žalovaný a jeho syn. Ptal se plynařů, když kopali potrubí, jestli nebude problém, říkali, že ne, že je to ve veliké hloubce a že pro užívání této cesty to nevadí. Stejně tak vodovodní potrubí, které je položeno vedle plynového potrubí. Užívání cesty v tomto místě škodí tak, že cesta klesá a pracovníci plynáren říkali, když mu měnili plynoměr, že je třeba vyrovnat základy pod HUP, který ježděním auty okolo něj klesá. Voda a plyn do cesty byly instalovány zhruba před 20 lety. Na cestu si pak nechali s žalovaným navézt strusku. Cesta k chatě žalobkyně se časem prohloubila, z louky nad tím jsou trativody z kamenů, které se zřejmě se začaly bortit, voda mu dvakrát zatopila sklep a garáž, stalo se to v rohu jeho parcely, kde začíná cesta k chatě žalobkyně, navazující na parcelu č. , číslo, . Jeho chata je metr od této cesty, začal mu praskat komín a zděné příčky chaty, je to určitě otřesy od aut, které jezdí k žalobkyni, ví to, protože když sedí v autu a jede auto k chatě žalobkyně, rozklepají se hrníčky. Žalobkyně by se měla domluvit s nástupcem pana , jméno FO, , který tam má cestu, která končí 70 metrů od ní, anebo obnovit dohodu s panem , jméno FO, a jezdit tak, jako v době výstavby chaty. Garáž na pozemku žalobkyně byla vystavěna později než chata. Do chaty se žalobkyně dopravuje po staré cestě, která je vyšrafována na geometrickém plánu a jezdí se tak asi od roku 1970, kdy sklidil svůj materiál z trávy na vedlejším pozemku.

18. S ohledem na četná podání, která svědek následně zasílal do spisu, soud jeho výpověď vyhodnotil jako nevěrohodnou, když je evidentní, že svědek má jasný zájem na tom, jak bude spor mezi účastníky vyřešen, a to zejména proto, že v dávné minulosti mu někdo z předchůdců žalobkyně měl způsobit škody na jeho chatě. Z výpovědi svědka a z jeho podání zaslaných do spisu je zřejmé, že se snažil vypovídat ve prospěch žalovaného, ačkoliv sám připustil, že od 70. let žalobkyně a její právní předchůdci užívali k přístupu k Pozemkům žalobkyně právě Pozemky žalovaného. Nelze navíc odhlédnout od toho, že průjezd na pozemku parc. č. , číslo, využívá kromě svědka i žalovaný a jeho syn, nicméně svědek veškeré škody, které se na jmenovaném pozemku, případně na jeho pozemcích vyskytnou, připisuje právě a jen žalované, ačkoliv z objektivního hlediska toto nelze tvrdit.

19. Výpovědí souseda účastníků , jméno FO, soud zjistil, že na chatu jezdí od osmdesátých let a nyní tam čtvrtým rokem trvale bydlí. Žalobkyně a její rodina jezdí k její chatě autem po zahradě žalovaného, ona však jiný přístup ke své chatě nemá. Žalovaný mu říkal, že měl domluvené strýc žalovaného, asi , jméno FO, , se žalobkyní, že ona bude mít průchod pěší přes jeho pozemek ke své chatě. Příjezd k chatě žalobkyně podle něj v minulosti řešili otcové účastníků, pokud ví, otec žalovaného jí tam povolil jezdit, bylo to ústně a říkal mu to žalovaný. Příjezdovou cestu žalobkyně při příjezdu k chatě celou dobu využívala.

20. Z výpovědi svědka , jméno FO, , syna žalovaného, soud zjistil, že bydlí se žalovaným asi 5 let, a co si vzpomíná, tak v minulosti rodina žalobkyně nebo její příbuzní ke své chatě nejezdili, neboť neměli auto, začali jezdit asi v roce , rok, návštěvy žalobkyně, které se otáčely na pozemku žalovaného. Do té doby se žalobkyně dostávala k chatě různě, např. přes pozemek , jméno FO, pěšky, je tam i branka. Podle něj se dá k chatě žalobkyně jet přes pozemek , jméno FO, a následně přejít přes branku. Garáž nebyla nikdy využívána na parkování auta, jsou tam vzrostlé stromy. Když bydlel v , adresa, , jezdíval za otcem každý víkend, někdy přes týden. Od rodičů a tety z doslechu ví, že ani otec žalovaného si nikdy nepřál, aby otec žalobkyně používal pozemek k přejezdu autem. , jméno FO, z doslechu ví, že otec žalobkyně poškodil pozemek pana , jméno FO, . v minulosti si požádali o stavební povolení na stavbu oplocení jejich pozemku s tím, že bude umožněn vjezd žalobkyni. Následně žalobkyně napsala žalovanému dopis o vyvlastnění, že bude vyvlastňovat cestu, kterou užívá. Byl přítomen u toho, jak žalobkyně říkala, že tam nastěhuje nepřizpůsobivé lidi a že jim to tam zpestří. Ohrádku, kterou ohraničili pozemek, za dobu jejich nepřítomnosti někdo odstranil, podle něj někdo ze strany žalobkyně nebo její rodiny, protože nikomu jinému by to nevadilo.

21. Z výslechu družky syna žalovaného – , jméno FO, , soud zjistil, že od roku , rok, s , jméno FO, fakticky bydlí v domě, kde bydlí i žalovaný, od roku , rok, tam jezdívali na rekreaci. Pamatuje si, že s příjezdem k chatě žalobkyně to bylo benevolentní, jezdil tam kdokoliv cizí, neměli přehled, kdo tam jezdí, i pěšky tam chodili, cizí lidi jim vadili. Točili se na jejich pozemku, a to jim vadilo. Mohli přijet a nechat auto u pana , jméno FO, , nyní , jméno FO, , přešli by asi 30 metrů přes jeho pozemek a pak tam je branka, která je průchozí. Z doslechu ví, že taková dohoda byla, říkal jí to žalovaný. Jinudy se k žalobkyni nedá dostat než přes ně, zjišťovali si na stavebním úřadě, že tam žádná jiná příjezdová cesta možná není. Je to pro ně tíživé, nepříjemné, bydlí tam, partner žalobkyně je hulvát a vykřikuje tam a jejich 4 a půlleté dítě to poslouchá. i sousedka, paní , jméno FO, , říkala, že se jim nelíbí, že se tam sprostě mluví, pije a poslouchá hlasitá hudba.

22. Výpověď těchto dvou svědků sice soud považoval za věrohodnou, nicméně jejich výpověď svědčí spíše ve prospěch žalobkyně v tom, že Pozemky žalovaného užívala k příjezdu ke své chatě. Oba svědci se vyjádřili v tom smyslu, že jim vadí zejména cizí lidé, kteří se na Pozemcích žalovaného otáčeli, že přítel žalobkyně je hulvát, což pouze dokresluje, že vztahy mezi jejich rodinou a žalobkyní nejsou na dobré úrovni.

23. Soud dále vyslechl sestru žalovaného, , jméno FO, , z jejíž výpovědi bylo zjištěno, že poměry v místě si pamatuje od dětství, bydlela tam s rodinou. Vzpomíná si, jak chodil otec žalobkyně za jejím otcem a naléhal na něj, aby mu prodal svůj pozemek. Otec žalobkyně byl domluvený se strýcem , jméno FO, , to ví od svého otce, že ho bude pouštět, pokud bude potřebovat donést materiál, nebo přejít pěšky. Při stavbě chaty materiál naváželi přes pozemek strýce a pak tam chodili pěšky přes pozemek strýce. Do roku 1989 na pozemky jezdívala a evidovala, že ke své chatě žalobkyně chodí okolo nich, ale nikdy tam neviděla jet žádné auto. Svou výpověď nezměnila ani poté, co jí byla ukázána fotografie založená ve spise, na které je auto u chaty žalobkyně a na fotografii napsáno květen 1976, a to se slovy, že na fotografii může napsat kdokoliv cokoliv. Svědkyně opět potvrdila, že v minulosti byly Pozemky žalovaného využívány žalobkyní a jejími právními předchůdci jako přístup k Pozemku žalobkyně.

24. Obecní úřad , adresa, dne , datum, (č. l. 71) sdělil soudu, že pozemky parc. č. , číslo, nejsou zařazeny v pasportu místních komunikací, které by byly veřejně přístupné.

25. Městský úřad , adresa, soudu sdělil (č. l. 76), že na pozemcích parc. č. , číslo, se nachází příjezdová komunikace v soukromém vlastnictví, je zpevněná v kolejích štěrkodrtí, krajnici a střed tvoří zeleň. Na této komunikaci se nenachází žádné zákazové nebo omezující dopravní značení nebo nařízení. Pozemní komunikace je po celé délce vedena mezi oploceními v proměnlivé šířce od cca 4,5 m až po 2,5 m. Komunikace je slepá, na pozemku parc. č. , číslo, je průjezd znemožněn umístěním plotové brány mezi oboustranným oplocením a průjezd není bez otevření brány možný.

26. Ohledáním na místě samém dne , datum, se soud přesvědčil o poměrech na místě chaty žalobkyně, jakož i na Pozemcích žalovaného, na kterých požaduje zřídit nezbytnou cestu. Na pořízeném videozáznamu lze vidět, že na pozemku parc. č. , číslo, se nacházejí vyjeté koleje, které jsou vysypány zřejmě kamenivem, shodná je situace na pozemku parc. č. , číslo, . Dále je z videozáznamu patrné, že část pozemku parc. č. , číslo, , na kterém je vystavěna chata žalovaného a pozemek parc. č. , číslo, , na kterém má chatu postavenou JUDr. , jméno FO, , jsou od požadované příjezdní cesty odděleny ploty (i živým plotem), jedná se fakticky o cestu mezi ploty. Pozemek , číslo, je rovněž v místě požadované nezbytné cesty vysypán kamenivem v kolejích, a to až po hranici pozemku , číslo, , pozemek , číslo, je rovněž oddělen plotem. Zbytek pozemku , číslo, a , číslo, směrem ke garáži je zatravněn, není na něm vidět vyjetá cesta. Na pozemku , číslo, před garáží žalobkyně je vysazen jehličnatý strom s větvemi k zemi a na pozemku žalobkyně pak hromada štěrku. Z videozáznamu je rovněž zjistitelné, že ke garáži žalobkyně nelze projet po jejím pozemku kolem její chaty. Na pozemku žalobkyně , číslo, je v místě vedle domu na pozemku parc. č. st. , číslo, postaven altán kovové konstrukce s posezením a krb. Na pozemku , číslo, před altánem jsou vysázeny stromky, zasazeny popínavé rostliny a obdělané záhonky. Při místním šetření byla obhlédnuta i branka v plotě mezi pozemkem žalobkyně , číslo, a pozemkem , číslo, , tato branka je úzká, stačí pro průchod, vedle branky se nachází stěna chaty žalobkyně a na pozemku , číslo, drobná stavba. Za brankou je pak vidět brána na pozemku , číslo, a , číslo, vedoucí k hlavní cestě, prostor mezi brankou a bránou je zatravněn. Soud má za to, že brankou nelze projet autem a zcela jistě nelze autem projet ke garáži, a to ani za situace, kdy by se vybourala vrata do garáže ze směru od pozemku , číslo, , kde jsou vysázeny stromy, vlastníci tam mají rovněž posezení a navíc se jedná o celistvou zahradu. Poměry na místě samém soud znovu ohledal dne , datum, , kde zaměřil zejména rozměry uvažované cesty pro případné zadání geometrického plánu.

27. Z výpisů z katastru nemovitostí (č. l. 6-7) bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. e. , číslo, , a pozemku parc. č. , číslo, , žalovaný je vlastníkem mimo jiné i pozemků parc. č. , číslo, , orná půda, , číslo, , zahrada, , číslo, , zahrada, a , číslo, , ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace.

28. Z nákresu k projektu stavby garáže stavebníků , jméno FO, soud zjistil zejména, že na schématu je zaznačen i příjezd k chatě, který dle porovnání se současnými katastrálními mapami odpovídá příjezdu po pozemcích žalovaného. Projekt byl schválen rozhodnutím odboru výstavby ONV FrýdekMístek dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

29. Z rozhodnutí ONV FrýdekMístek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že rozhodnutí se týká přípustnosti výstavby garáže pro stavebníka , jméno FO, na parc. č. , číslo, . Pro výstavbu měly být mimo jiné splněny podmínky, že stavba bude provedena podle schváleného projektu a vytyčena zást. MNV podle schválené situace a rovněž si před zahájením stavby musí stavebník smluvně zajistit právo používání soukromé příjezdové cesty pro příjezd autem u vlastníka této soukromé cesty.

30. Ze žádosti , jméno FO, ze dne , datum, adresované ONV FrýdekMístek bylo zjištěno, že jmenovaný požádal o vydání územního rozhodnutí pro stavbu garáže osobního auta, a to jako majitel parcely č. , číslo, a zděné chaty postavené na tomtéž pozemku. Vzhledem k rozměrům pozemku hodlal stavbu garáže umístit 0,5 m od p. č. , číslo, majitele p. , jméno FO, a , číslo, m od p. č. , číslo, – majitel , jméno FO, (pozn. soudu: zjevně , jméno FO, ), po dohodě s ním. Ke své žádosti předložil mimo jiné dohodu se sousedem. K tomuto soud konstatuje, že ze žádosti není zřejmé, o jakou dohodu se mělo jednat, spíš se zdá, že se jednalo o dohodu ohledně umístění stavby v blízkosti pozemku , jméno FO, , nikoliv o dohodu ohledně příjezdu ke garáži.

31. Ze Žádosti podepsané panem , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že jmenovaný požádal Útvar územního plánování a architektury ONV FrýdekMístek o územní rozhodnutí pro stavbu garáže osobního auta na pozemku parc. č. , číslo, . v přílohách je mimo jiné uveden souhlas nebo stanoviska sousedů jako účastníků řízení. v části II. je pak v návaznosti na to uvedeno, že námitky sousedů nejsou. Pozemek je přístupný po nezpevněné cestě. Podle názoru soudu je tato žádost vyplněným formulářem Žádosti o územní rozhodnutí, které tvoří přílohu žádosti ze dne , datum, .

32. Z předběžné kupní smlouvy sepsané dne , datum, bylo zjištěno, že kupujícím byl označen p. , jméno FO, a prodávajícím p. , jméno FO, (pozn. soudu: otec žalovaného). Předmětem kupní smlouvy mělo být právo užívání příjezdní cesty k pozemku chaty p. J. , jméno FO, č. p. , číslo, jednou pro vždy po celé délce v šíři 3 m. Dále je zde uvedena částka 600 Kč. Dále předmětem smlouvy měl být pozemek o rozloze 42 m2 za celkem 504 Kčs. Dnem zaplacení měla tato předběžná smlouva nabýt platnosti. Svým podpisem , jméno FO, stvrzuje a potvrzuje, že souhlasí s prodejem, jak výše uvedeno a potvrzuje příjem částky 504 Kčs za pozemek. P. , jméno FO, se zavázal, že počínaje měsícem srpen 1971 bude měsíčně do vyplacení celkové částky 600 Kčs pravidelně zasílat poštovní poukázkou splátky po 100 Kčs (dle předchozího odstavce se jedná o splátky částky 600 Kčs za právo užívání příjezdní cesty jednou pro vždy) p. , jméno FO, na jeho ostravskou adresu.

33. Darovací smlouvou pořízenou ve formě notářského zápisu ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, , převedli manželé , adresa, , jméno FO, na jejich dceru , Jméno žalobkyně, (žalobkyni) pozemky parc. č. st. , číslo, s rekreační chatou ev. č. , hodnota, s garáží, studnou, a parc. č. , číslo, . v článku III. smlouvy dárci prohlásili, že dohodou ze dne , datum, bylo zajištěno právo užívání příjezdní cesty ve směru od obecní silnice k převáděné nemovitosti.

34. Potvrzením ze dne , datum, bylo prokázáno, že od žalobkyně byla převzata částka 1 000 Kč za užívání příjezdu k soukromé chatě žalobkyně na části pozemku p. č. , číslo, na období od , datum, do , datum, . Na období od , datum, do , datum, bylo sepsáno potvrzení dne , datum, .

35. V Potvrzení ze dne , datum, , Jméno žalovaného, potvrdil žalobkyni, že od ní převzal částku 1 000 Kč za užívání příjezdu k soukromé chatě žalobkyně na části pozemku p. č. , číslo, na období od , datum, do , datum, . Za období od , datum, do , datum, shodné potvrdil , Jméno žalovaného, dne , datum, a ze dne , datum, (pozn. soudu dle opravy na potvrzení ze dne , datum, je zřejmé, že se mělo jednat o období od , datum, do , datum, ).

36. Ze sdělení Policie ČR a připojeného oznámení (č. l. 60-61) soud zjistil, že žalobkyně byla v evidenci vedena pouze ve věci oznámení přestupku proti občanskému soužití, bylo oznámeno, že žalobkyně měla s neznámou osobou mezi dny , datum, na zahradě domu č. p. , číslo, v , adresa, , Jméno žalovaného, , nar. , rok, , částečně vyhnout dřevěné oplocení a tím mu způsobit naschvály kvůli příjezdové cestě na pozemek žalobkyně.

37. V Potvrzení (č. l. 168) je uvedeno, že dnes , datum, jsem dostal od p. , jméno FO, 100 Kčs podle písemného ujednání mezi mnou a p. , jméno FO, ohledně úhrady za příjezd k jeho chatě. Podepsán je , jméno FO, .

38. Z vyjádření , právnická osoba, , adresa, (č. l. 281), jakož i Magistrátu města FrýdkuMístku (č. l. 286) vyplývá, že kolaudační rozhodnutí ke garáži, která se nachází na pozemku žalobkyně vedle chaty, nelze dohledat, shodně nelze dohledat žádné jiné písemnosti vztahující se ke garáži. v návaznosti na tato zjištění, žalobkyně soudu předložila u posledního jednání, tedy již po koncentraci řízení, Žádost o místní šetření dokončené výstavby garáže ze dne , datum, . s ohledem na skutečnost, že kolaudační rozhodnutí, které bylo navrhováno v předcházející fázi řízení, se nepodařilo dohledat ani v archivech, měl soud za to, že se jedná o výjimku z koncentrace, tedy o důkaz, jehož potřeba vyvstala až poté (nemohl bez své viny včas uvést), co bylo zjištěno, že kolaudační rozhodnutí nebude soudu k dispozici. Z této žádosti soud zjistil, že , jméno FO, s odvoláním na územní rozhodnutí č. j. , číslo, vydané dne , datum, , jakož i na rozhodnutí o přípustnosti výstavby garáže vydané pod č. j. , číslo, dne , datum, požádal , právnická osoba, , komisi pro výstavbu, o místní šetření k dokončené výstavby samostatně stojící garáže pro osobní auto u chaty č. p. , číslo, na parcele č. , číslo, . Místní šetření požadoval za účelem rozhodnutí o trvalém užívání.

39. Soud u jednání k důkazu provedl i fotografie, které předložil ve svém vyjádření žalovaný, a to z toho důvodu, že soud má v řízení rozhodovat podle stavu ke dni rozhodnutí. Z těchto fotografií, které byly pořízeny , datum, , soud zjistil, že na pozemku parc. č. , číslo, je za bránou zaparkované auto, dále je na pozemku zachycen pohled směrem k brance k pozemku žalobkyně. Žalovaný k tomu uváděl, že po odstranění plůtku s brankou by žalobkyně projela i vozem na svůj pozemek, což však má soud za to, že bylo vyvráceno při místním ohledání. Dále fotografie znázorňuje přístup přes Pozemky žalovaného, na kterých má být zřejmě vidět vzrostlý strom před garáží a dále stromky na pozemku parc. č. , číslo, .

40. V řízení byly k důkazu provedeny výslechy účastníků, ze kterých však soud pro svůj skutkový závěr ve věci ničeho nezjišťoval, neboť účastnický výslech má být prováděn pouze v případech, ve kterých nelze tvrzenou skutečnost prokázat jiným způsobem, což nebyl daný případ. Výpovědi účastníků se navíc ve své podstatě kryjí s jejich tvrzeními, které uvedli v průběhu řízení.

41. Na tomto místě je vhodné uvést, že se jedná o již druhé rozhodnutí okresního soudu ve věci. Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud dal zapravdu okresnímu soudu, že cesta přes Pozemky žalovaného, tak jak se jí domáhá žalobkyně, je nejpřirozenějším způsobem a že ze strany žalobkyně ani jejich právních předchůdců se nejednalo o hrubou nedbalost či úmysl, kterým by byl způsoben nedostatek přístupu z veřejné komunikace (k tomu podrobněji odstavce 24. až 27. odůvodnění citovaného usnesení). Dále odvolací soud potvrdil závěry okresního soudu o neomezeném přístupu ve formě chůze přes Pozemky žalovaného a dále také ve formě příjezdů automobilem (srov. odstavec 30. odůvodnění usnesení). Pokud se týká četnosti průjezdů automobilem, zde bylo okresnímu soudu uloženo, aby zjišťoval, jakým ještě stále přiměřeným způsobem ve vztahu k zatížení pozemků žalovaného, hodlá žalobkyně chatu a oprávněný pozemek užívat, přitom bude třeba, aby tato otázka byla skutkově ozřejměna a až v návaznosti na to bude moci okresní soud učinit závěr o četnosti jízdy automobilem, přičemž není vyloučeno, že okresní soud povolí častější příjezd nebo i příjezd neomezený (viz odstavec 30. odůvodnění usnesení). Odvolací soud následně vyslovil závazný právní závěr, že zatížit pozemek parc. č. , číslo, nezbytnou cestou již je v rozporu s § 1029 odst. 2 o. z., rovněž uložil okresnímu soudu, aby v dalším řízení zvážil, zda je nutno zatěžovat celý pozemek parc. č. , číslo, až k jeho hranici s pozemkem parc. č. , číslo, , či zda je pro vjezd automobilem, který musí zatočit na pozemek parc. č. , číslo, bude stačit kratší nezbytná cesta.

42. V tomto směru tedy soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení stran způsobu užívání oprávněného pozemku a chaty, jakož i nutnosti jezdit na chatu automobilem, jak je uvedeno v úvodu odůvodnění. Dokazování bylo doplněno o další výslech svědků , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, , ohledání na místě a listiny v podobě lékařských zpráv (jak již bylo uvedeno shora).

43. Z další výpovědi svědka , Jméno žalobkyně, bylo zjištěno následující. Naposledy vjel na chatu v dubnu , rok, , od té doby se na místo nedostává automobilem, nicméně i nadále tam pravidelně dojíždí, a to přibližně jednou za čtrnáct dní. Účel těchto cest spočívá zejména v přepravě materiálu, osobních věcí, oblečení pro děti i dospělé a potřeb pro údržbu a opravy. Na chatě probíhají každoroční opravy. Přístup pěšky je nadále možný. V době, kdy byl příjezd automobilem ještě možný, se frekvence návštěv pohybovala mezi čtyřmi až šesti příjezdy měsíčně, v závislosti na konkrétní potřebě. Pobyt na chatě obvykle trval přes víkend, v době dovolené pak i týden až čtrnáct dní v kuse. Během těchto pobytů bylo nutné využívat automobil i k dalším účelům, zejména k nákupům a výletům. Na chatě pobývá žalobkyně, která tam bývá zpravidla od pátku do neděle, v době dovolené i po dobu jednoho až tří týdnů. V době její přítomnosti na chatě hlídá svědkovy děti, za nimiž dojíždějí dle potřeby, obvykle dvakrát týdně. Svědek zajišťuje pro žalobkyni nákupy a dovoz vody, neboť na chatě není zajištěna pitná voda. Příležitostně na chatu autem jezdila i jeho sestra se švagrem, návštěvy zřídka, cca třikrát ročně. V době, kdy byl příjezd k chatě možný, přijelo se z hlavní komunikace přes pozemek žalovaného, parkovalo se u studny poblíž chaty, v některých případech u garáže. Vjezd byl funkční, avšak s větším vozidlem komplikovaný, zejména v důsledku přístavby boudy, která ztížila manévrování. Ideální by bylo rozšíření vjezdu o jeden metr, zejména v místě vzrostlých stromů, kde je nyní šířka přibližně 2,8 metru. V současné době není možné najet na pozemek dodávkou, pouze menším vozidlem typu multikára. V minulosti se o cestu staral, pravidelně sekal trávu, upravoval povrch a položil zámkovou dlažbu. Aktuálně parkuje naproti sousedovi na obecní cestě, což není možné dělat trvale. Svědek potvrdil, že příjezd přes jiné sousední pozemky není možný, neboť od dětství jezdili jinudy a nikdy přes ně.

44. Z další výpovědi svědkyně , jméno FO, soud vzal za prokázané, že žalobkyně jezdí na předmětnou chatu pravidelně, zejména v období od jara do podzimu, a to buď samostatně, nebo společně s bratrem (svědkem , Jméno žalobkyně, ). Většinou je na chatě někdo každý víkend. V zimním období jsou návštěvy omezené, zpravidla pouze za účelem kontroly objektu nebo vyzvednutí věcí. Sama svědkyně na chatu jezdí méně často, neboť ji vnímá jako místo, které využívá především její bratr se žalobkyní, na chatu však pravidelně dopravuje své děti, které tam pobývají, a v souvislosti s tím zajišťuje jejich dopravu, nákupy a příležitostně i dopravu pro žalobkyni. Na údržbě chaty se podílí její manžel, který pomáhá bratrovi. Frekvence cest na chatu se odvíjí od přítomnosti dětí – pokud tam pobývají například po dobu čtrnácti dnů, svědkyně tam během této doby jede přibližně pětkrát. Víkendové pobyty zahrnují příjezd v pátek, výlety v sobotu a neděli, a následný odjezd. Na chatu jezdí více vozidel, a to ona, její bratr, žalobkyně auto nemá a je proto závislá na dopravě jinými osobami. Dopravu žalobkyně většinou zajišťuje bratr, žalobkyně má obě kyčle operované a pohybuje se s pomocí holí Příležitostně na chatu jezdí i tchyně svědkyně. V minulosti parkovala přímo u chaty, avšak v současnosti to již není možné, a proto při krátkodobých návštěvách parkuje na obecní komunikaci, což považuje za nebezpečné a nevhodné, při delších pobytech využívá parkoviště u nedalekého objektu „, adresa, “, odkud dochází pěšky. V minulosti parkovali přímo u chaty. Příjezdovou pravidelně sekali a část cesty zpevnili zámkovou dlažbou, která sloužila jako parkovací plocha, dále cestu udržovali tak, že na ni vysypali štěrk, aby se předešlo klouzání vozidel za deště. Přístup k chatě se podle svědkyně zkomplikoval výstavbou plotu a následně plechové garáže, která výrazně omezuje manévrovací prostor. V souvislosti s rekonstrukcí garáže, která zahrnovala výměnu střechy, bylo nutné na chatu dopravit stavební materiál, řemeslníci měli komplikace s příjezdem a vykládkou, a snad jedenkrát došlo k jednorázovému povolení vjezdu přes jiný sousední pozemek, ačkoliv si tím není jistá. V jiné situaci byli na chatu přivoláni hasiči kvůli výskytu sršňů; svědkyně vyjádřila obavu, že v případě požáru by byl příjezd zásahových vozidel značně komplikovaný. Jednotnou frekvenci návštěv podle ní nelze stanovit, neboť návštěvy se liší v závislosti na ročním období a aktuálních potřebách. Pro rodinu by bylo omezující, pokud by měli být vázáni na pevně stanovený počet příjezdů.

45. Z lékařské zprávy (č. l. 364-365) soud zjistil, že žalobkyně byla po operaci kyčlí, má vrozenou dysplazii kyčlí, má problémy s páteří, špatně chodí.

46. Účastníci se v rámci možnosti vyřešit spor smírnou cestou a po provedeném místním šetření dohodli, kudy by mohla vést nezbytná cesta a k tomu soudu žalobkyně následně předložila geometrický plán, který je součástí tohoto rozsudku, a který zcela odráží názor odvolacího soudu v tom směru, že pozemek žalovaného parc. č. , číslo, již zatížen nebude a pozemek parc. č. , číslo, je zatížen v rozsahu nezbytném pro to, aby žalobkyně mohla na oprávněný pozemek vjet automobil a zase odjet (poskytuje dostatek místa pro zatočení automobilu). Pro konečné rozhodnutí soud musel opětovně získat podklad pro stanovení náhradu za zřízení nezbytné cesty a proto opět přibral , právnická osoba, ., která vypracovala znalecký posudek pro ocenění pozemkové služebnosti stezky a cesty ve vytyčeném rozsahu v geometrickém plánu. , právnická osoba, dospěla k závěru, že obvyklá cena služebností spočívajících v neomezeném právu jízdy a chůze přes geometricky vymezenou část pozemků , číslo, činí 94 700 Kč, přičemž četnost průjezdů nemá na tuto cenu žádný vliv, protože je dána především hodnotou pozemků. Stanovená hodnota odpovídá 54 % hodnotě pozemků (pokud by se obchodovalo s částí, která bude zatížena nezbytnou cestou), což kancelář považovala za odpovídající poměr. Kancelář dále uvedla, že v důsledku věcného břemene teoreticky dojde k určitému snížení hodnoty pozemků žalovaného, a to cca o 7 %, tj. o cca 54 000 Kč, s tím, že pokud by daná část byla užívána výlučně jako přístupová nezpevněná komunikace, které je přiřazena hodnota 25 Kč/m2, oproti původnímu způsobu využití jako zahrady, kde hodnota dle výpočtů činí 670 Kč/m2.

47. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

48. Žalobkyně je vlastníkem chaty č. ev. , číslo, stojící na pozemku parc. č. st. , číslo, , jakož i pozemku parc. č. , číslo, , který zcela obklopuje pozemek parc. č. st. , číslo, , a na kterém se nachází stavba garáže (vedle chaty vlevo), která není zaevidována v katastru nemovitostí. Tyto nemovité věci žalobkyně nabyla darovací smlouvou ze dne , datum, od svých rodičů , adresa, , jméno FO, . Stavba garáže není evidována v katastru nemovitostí, ale byla povolena rozhodnutím ONV FrýdekMístek ze dne , datum, , č. j. , číslo, . Pro výstavbu měly být mimo jiné splněny podmínky, že stavba bude provedena podle schváleného projektu a vytyčena zást. MNV podle schválené situace. Projekt byl schválen rozhodnutím odboru výstavby ONV FrýdekMístek dne , datum, , č. j. , číslo, , přičemž na schématu je zakreslena situace příjezdu k chatě, který dle porovnání se současnými katastrálními mapami odpovídá příjezdu po pozemcích žalovaného, jak žalobkyně původně požadovala (do doby, než bylo poprvé rozhodnuto odvolacím soudem), nicméně část této trasy odpovídá aktuálnímu návrhu žalobkyně. Po dokončení výstavby garáže podal , jméno FO, ONV žádost o místní šetření dokončené výstavby garáže. Kolaudační rozhodnutí se nedochovalo.

49. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. , číslo, , orná půda, , číslo, , zahrada, , číslo, , zahrada, a , číslo, , ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Na pozemcích parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, se nachází příjezdová komunikace v soukromém vlastnictví, tato cesta není zařazena v pasportu místních komunikací, která by byla veřejně přístupná. Příjezdová komunikace je po celé délce vedena mezi ploty v proměnlivé šířce od 4,5 m do 2,5 m a je vysypána v kolejích štěrkodrtí. Na pozemku parc. č. , číslo, je rovněž v místě požadované nezbytné cesty pozemek vysypán kamenivem v kolejích, a to až k hranici s pozemkem , číslo, . Tato „cesta“ se po celé své délce (až po hranici s pozemkem parc. č. , číslo, ) nachází mezi ploty, a to jak k pozemku žalovaného, tak k pozemku svědka JUDr. , jméno FO, a pozemku parc. č. , číslo, . Mezi léty , rok, až , rok, žalobkyně prokazatelně hradila žalovanému částku 1 000 Kč za užívání příjezdu k její soukromé chatě na části pozemku parc. č. , číslo, .

50. V minulosti veškeré shora uvedené pozemky vlastnil otec žalovaného, který je postupně rozprodal chatařům. Chata žalobkyně byla vystavěna s tím, že otec žalovaného dal rodičům žalobkyně (, jméno FO, , jméno FO, ) souhlas, že můžou jezdit a chodit do chaty po cestě, jak žalobkyně původně požadovala v žalobě. Za takové užívání platil , jméno FO, otci žalovaného finanční částku. Takto se na Pozemky žalobkyně dostávali její právní předchůdci, jakož i sama žalobkyně. Stejnou cestou se na Pozemky žalobkyně dostávaly její návštěvy, a to jak pěšky, tak vozidlem. Jinou možnost příjezdu žalobkyně aktuálně nemá. Příjezd a příchod k chatě žalobkyně takto fungoval až do doby, kdy nastal spor o stavbu plotu žalovaného, od té doby žalovaný znemožňuje žalobkyni tento přístup k jejím pozemkům užívat. v době, kdy paní , jméno FO, měla zdravotní potíže s chůzí, jí vlastníci sousedního pozemku parc. č. , číslo, povolovali přejít pěšky přes jejich pozemek k Pozemkům žalobkyně, jednalo se o přístup přes zadní branku, aby nemusela chodit delší cestou na okolo.

51. Na pozemku parc. č. , číslo, před garáží žalobkyně je vysazen jehličnatý strom s větvemi k zemi a na pozemku žalobkyně pak hromada štěrku. Ke garáži žalobkyně nelze projet kolem její chaty. Na pozemku žalobkyně parc. č. , číslo, je v místě vedle chaty na pozemku parc. č. st. , číslo, postaven altán kovové konstrukce s posezením a krb. Na pozemku parc. č. , číslo, před altánem jsou vysázeny stromky, zasazeny popínavé rostliny a obdělané záhonky. Branka v plotě mezi pozemkem žalobkyně parc. č. , číslo, a pozemkem parc. č. , číslo, je úzká, stačí pro průchod, vedle branky se nachází stěna chaty žalobkyně a na pozemku parc. č. , číslo, drobná stavba. Za brankou je pak vidět brána na pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, vedoucí k hlavní cestě, prostor mezi bránou a brankou je zatravněn. Brankou nelze projet autem a zcela jistě nelze autem projet ke garáži, a to ani za situace, kdy by se vybourala vrata do garáže ze směru od pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , kde jsou vysázeny stromy, vlastníci tam mají rovněž posezení, a navíc se jedná o celistvou zahradu.

52. V době výstavby chat a následně byla mezi , jméno FO, a , jméno FO, (otcem žalovaného) dohoda, podle které mohli , jméno FO, užívat k přístupu ke své chatě Pozemky žalovaného. Tato skutečnost byla prokázána zejména výpovědí , jméno FO, , který slyšel rozhovor jeho otce (, jméno FO, ) a otce žalovaného (, jméno FO, ) o tom, proč otec žalovaného prodal p. , jméno FO, pozemek tak malých rozměrů („nudli“), otec žalovaného řekl, že bude mít přístup z jeho strany, což znamenalo tak, jak žalobkyně požaduje. o takové domluvě mu říkal i pan , jméno FO, , otec žalobkyně, v době, kdy se stavěla garáž. Z doslechu od , jméno FO, a , jméno FO, ví, že existovala dohoda mezi panem , jméno FO, otcem žalovaného o příjezdu k chatě. o dohodě věděl i svědek , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , věděli to od žalovaného. o fungování přístupu na Pozemky žalobkyně svědčí mnohé svědecké výpovědi. Svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , Ing. , jméno FO, , , jméno FO, , nakonec i , jméno FO, shodně uvedli, že žalobkyně, případně její právní předchůdci, se ke své chatě dostávali způsobem, jak nyní žalobkyně požaduje. Svědci ve své podstatě vyloučili, že by žalobkyně jezdívala nebo chodila do své chaty jinudy a shodli se na tom, že po této cestě žalobkyně, případně její návštěvy jezdili i autem. První tři jmenovaní svědci zároveň uvedli, že pouze v případě nutné potřeby (problémy s chůzí žalobkyně a zdravotních problémů její matky) dovolili pěší přechod přes pozemek parc. č. , číslo, a , číslo, (případně to povolil ještě jejich předchůdce , jméno FO, ).

53. Žalobkyně aktuálně využívá chatu převážně o víkendech od jara do podzimu, přijíždí v pátek a odjíždí v neděli, delší časové úseky zde tráví v době své dovolené. Na chatu také dojíždí syn žalobkyně (, jméno FO, ), je zde přibližně jednou za čtrnáct dní. Většinou každý víkend na chatě někdo z rodiny je. v zimních měsících se na chatu jezdí jen na kontrolu a údržbu. Žalobkyně má problémy s kyčlemi, pohybuje se o holích a má problémy s páteří. V důchodu by žalobkyně chtěla trávit na chatě čas od jara do podzimu. Žalobkyně auto nemá, dopravu na chatu zajišťují její syn a dcera, kteří chatu také navštěvují, žalobkyně hlídá jejich děti (vnoučata). v době, kdy žalobkyně hlídá vnoučata, podnikají výlety, v létě hlavně koupaliště ve Frýdlantu a ve Frenštátu, k tomu potřebují jezdit autem. Rodiče vnoučat žalobkyně pak v průběhu pobytu dojíždějí na chatu dle potřeby, obvykle dvakrát týdně (takto vypověděl , jméno FO, , dcera , jméno FO, uvedla, že v době, kdy jsou děti na chatě čtrnáct, jede tam asi celkem pětkrát). Doprava o víkendech probíhá tak, že se v pátek přijede, v sobotu se jede na výlet a v neděli se odjíždí. Stejně tak auto potřebují k zajištění nákupů, zejména pitné vody, která v chatě není, dopravě materiálu k opravám a úpravám chaty, dovozu oblečení. v době, kdy byl přístup autem bez omezení se zde podle , Jméno žalobkyně, jezdilo čtyřikrát až šestkrát měsíčně. V průběhu tohoto řízení děti žalobkyně auto parkují v případě krátké doby na hlavní komunikaci, v případě delšího pobytu pak u Lary.

54. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

55. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

56. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

57. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

58. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

59. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi základní podmínky pro povolení nezbytné cesty patří jednak chybějící přístup k nemovité věci, tedy že nemovitá věc žalobkyně (žadatele o nezbytnou cestu) není dostatečně spojena s veřejnou cestou, což má za následek nemožnost řádně na nemovitých věcech hospodařit, a zároveň přístup k nemovitým věcem nelze zajistit jinak než formou nezbytné cesty. Máli totiž vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004). Další podmínkou je, že žádající vlastník nemovité věci není současně vlastníkem přilehlého pozemku, který je s veřejnou cestou spojen. Ke zřízení práva cesty z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti.

60. Soud má přihlédnout také k jakému účelu nemovitá věc, ke které má být nezbytná cesta povolena, v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) v souladu se stavebními předpisy slouží. Soud může zřídit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť nepůjde o užívání komfortní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009). Tímto totiž bude určen i rozsah práva cesty, který je třeba v rozhodnutí uvést [např. jakými vozidly a ve kterou dobu lze cestu užívat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009)]. Tyto závěry akceptuje judikatura Nejvyššího soudu výslovně i v poměrech o. z. se zdůrazněním, že vlastník dotčeného pozemku má být zatížen nezbytnou cestou co nejméně, přičemž oprávněný z nezbytné cesty má mít zajištěn přístup ke své nemovitosti pouze v nezbytném rozsahu (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1976/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3697/2017). Pokud by újma způsobená omezovanému vlastníkovi výhody povolení nezbytné cesty převýšila, šlo by o důvod nepovolení nezbytné cesty. Například cesta by podle okolností nemohla vést přes malou zahrádku u rodinného domu, užívanou k rekreaci, pokud by její zřízení nadále znemožnilo či podstatně omezilo dosavadní způsob užívání. Věcné břemeno spočívající v právu cesty zahrnuje právo přes zatížený pozemek procházet i projíždět avšak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem není vyloučeno zřízení věcného břemene spočívajícího jen v právu chůze po přilehlém pozemku [např. vlastník stavby má zajištěn příjezd motorovými vozidly k hranici zatíženého pozemku, přičemž krátká několikametrová vzdálenost od této hranice ke vchodu jeho domu nevybočuje z obvyklé vzdálenosti staveb od místa příjezdu“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 2667/2004; podobně věci sp. zn. 22 Cdo 1432/2007, 22 Cdo 2304/2012, 22 Cdo 1995/2013). v rozsudku ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2711/2011, Nejvyšší soud dovodil, že „připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka. Zákon nestanoví výslovně kritéria pro posouzení toho, jaká varianta je méně zatěžující a tudíž přiměřenější. Je třeba vzít do úvahy zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit, a míru rušení jeho vlastníka. Významná je i skutečnost, že na pozemku, který připadá pro zřízení nezbytné cesty do úvahy, je již vybudována cesta. Pohodlí oprávněného při užívání cesty není hlavním kritériem, při existenci více přibližně rovnocenných variant by však neměla být volena ta, která by umožňovala užívat cestu jen s většími obtížemi“. Pokud soud dospěje k závěru, že nejvhodnější by bylo zřídit nezbytnou cestu přes pozemky jiného vlastníka, resp. jiných vlastníků než žalobce navrhuje, žalobu zamítne [k tomu srov. Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 199].

61. Ustanovení § 1032 o. z. stanovuje ještě další negativní podmínku povolení nezbytné cesty, a to že nedostatek přístupu si z hrubé nedbalosti či úmyslně způsobil ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. v rámci úpravy povolení nezbytné cesty lze přiměřeně vyjít z vymezení zavinění ve formě úmyslu (přímého i nepřímého) a hrubé nedbalosti z judikatury týkající se náhrady škody a závazkového práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Hrubě nedbalé či úmyslné jednání vlastníka nemovité věci žádajícího o povolení nezbytné cesty, které je důvodem zamítnutí žaloby, může podle okolností případu spočívat nejen ve zbavení se existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i v nabytí nemovité věci bez zajištěného spojení s veřejnou cestou. Vlastník pozemku se má sám starat o spojení s veřejnou cestou, je povinen si počínat opatrně. Koupě nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou však automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty. K zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze proto přistoupit až na základě zvážení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitosti v daném případě postupoval úmyslně či hrubě nedbale (prostá nedbalost), v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Zejména bude nezbytné posoudit chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (například sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (například znalecký posudek, výpis katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (například patrná absence cesty k nabývané nemovitosti). K tomu dále viz SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal, HAVLÍK, David. § 1032 [Nepovolení nezbytné cesty]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 211.

62. Předně soud uvádí, že žalobu ve vztahu k návrhu na zřízení nezbytné cesty k pozemku parc. č. st. , číslo, zamítl (srovnej rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který ve výroku II. ve vztahu k uvedenému pozemku již nabyl právní moci)., Anonymizováno63. Aplikací shora uvedeného na projednávaný případ soud v prvé řadě dospěl k závěru, že pozemek žalobkyně parc. č. , číslo, není spojen s veřejnou komunikací, je naopak obklopen pozemky jiných vlastníků, a žalobkyně z tohoto důvodu nemůže na svých nemovitých věcech řádně hospodařit, řádně je užívat, aktuálně je jí ze strany žalovaného bráněno v přístupu po Pozemcích žalovaného. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobkyně aktuálně disponovala jakýmkoliv titulem k užívání sousedních pozemků, vč. Pozemků žalovaného, pro přístup ke svému pozemku parc. č. , číslo, . Soud se v souladu s rozhodovací praxí zabýval tím, jaký je způsob využití pozemku parc. č. , číslo, . Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že pozemek parc. č. , číslo, obklopuje pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba chaty žalobkyně (stavba zabírá celou plochu pozemku), a první uvedený pozemek slouží jako zahrada této chaty. Pozemek žalobkyně slouží v prvé řadě k rekreaci, jedná se o pozemek přiléhající k rekreační chatě, z povahy věci se ale nejedná o stejnou stavbu, jak by tomu bylo např. u stavby rodinného domu, který typicky slouží k celoročnímu bydlení. Chata žalobkyně k celoročnímu bydlení rozhodně neslouží, přičemž soud rozhoduje dle stavu ke dni rozhodnutí, budoucí plány žalobkyně v důchodovém věku pak nejsou směrodatné. Žalobkyně ani nemůže očekávat, že stavba sloužící k rekreaci bude mít stejné podmínky, jako stavba sloužící k trvalému bydlení, stejně tak se nemůže automaticky očekávat, že jí bude povoleno užívání chaty k trvalému bydlení, nehledě na to, že ani v minulosti nebylo zamýšleno, že by chata sloužila jako rodinný dům, právní předchůdce žalovaného postupoval Pozemky žalobkyně jejím právním předchůdcům k výstavbě chaty, nikoliv domu k trvalému bydlení. Skutečnost, že pozemek (vč. chaty) je užíván k rekreaci tvrdila jak sama žalobkyně, tak jej potvrdili i slyšení svědci, zejména její děti.

64. Žalovaný se v řízení bránil tím, že žalobkyně může využít přístup přes pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , protože by tato cesta byla mnohonásobně kratší. S ohledem na výsledek rozsáhlého dokazování soud uzavřel, že žalovaný je pasivně věcně legitimován ve sporu, neboť přes v geometrickém plánu, který je součástí tohoto rozsudku, vyznačenou část jeho pozemků se i v minulosti žalobkyně a její právní předchůdci dostávali k chatě žalobkyně, resp. na pozemek parc. č. , číslo, a následně na pozemek parc. č. st , číslo, , jehož součástí je chata. Okresní soud k námitkám žalovaného, stran možnosti zřízení nezbytné cesty přes pozemky parc. č. , číslo, nebo , číslo, , opětovně uvádí, že v řízení o povolení nezbytné cesty, jak bylo již uvedeno, soud neposuzuje pouze a jen délku navrhované, případně jiné možné, přístupové cesty, ale zejména hospodářské využití nemovitých věcí žalobce, jakož i míru zatížení nemovitých věcí žalovaného, v kontextu toho musí posuzovat mnoho faktorů (viz výše) a až na základě takových zjištění rozhodne, zda je nutné nezbytnou cestu zřídit, kudy ji zřídí a v jakém rozsahu ji zřídí. v minulosti se žalobkyně a její právní předchůdci dostávali na pozemek parc. č. , číslo, po cestě v místě, jak nyní žalobkyně požaduje, tento systém fungoval až do té doby, kdy mezi účastníky vznikl spor, zřejmě v souvislosti s oplocením pozemku žalovaného. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že od doby, kdy byla chata žalobkyně postavena, užívali vlastníci a jejich příbuzní a známí k přístupu k chatě právě cestu tak, jak je stanovena ve výroku tohoto rozsudku. Tyto skutečnosti ostatně neopřel ani žalovaný a jím navrhovaní svědci.

65. Pozemek parc. č. , číslo, (vlastníky jsou , jméno FO, a , jméno FO, ) je dvorem a zahradou, náležející k pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. st , číslo, , jehož součástí je stavba, (jejichž vlastníky jsou , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). O stavu těchto pozemků se soud přesvědčil zejména při místním ohledání, při kterém bylo zřejmé, že zřízení cesty po pozemku parc. č. , číslo, , na kterém parkuje auto vlastník pozemku (případně jeho rodina, návštěvy) a vede na něj brána z veřejné komunikace, by bylo pro jeho vlastníky a pro vlastníky sousedních nemovitostí, které spolu tvoří jeden celek, mnohem více zatěžující než pro žalovaného. Takovým zásahem by došlo ke zcela nevhodnému a nepřiměřenému zásahu do udržované zahrady, která se užívá spolu s domem na pozemku parc. č. , hodnota, . V tomto směru soud odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, konkrétně odstavec 25. Nebylo prokázáno, že v minulosti by byl tento přístup žalobkyní nebo jejími právními předchůdci užíván pro příjezd nebo pravidelný pěší příchod k Pozemkům žalobkyně, cesta zde nikdy neexistovala. Povolení žalobkyni, případně její matce, dali vlastníci pouze z důvodu zdravotních problémů, nebo potřeby donést objemnější věci v době, kdy žalovaný bránil v přístupu přes jeho pozemky. Nelze opomenout, že je nutné zachovat i určitou právní jistotu a kontinuitu v právních vztazích. Soud má za to, že aktuálně nelze požadovat po jiných sousedech, kteří po určitou dobu na svých pozemcích hospodaří určitým způsobem, aby nyní omezili své právo ve prospěch žalobkyně, která jejich pozemky k příjezdu a pravidelnému příchodu ke svým nemovitým věcem nikdy neužívala. Takový zásah do jejich práv by nepochybně způsobil škodu několikanásobně vyšší než zásah do práv žalovaného, po jehož částech pozemků se žalobkyně historicky do chaty (na pozemek parc. č. , číslo, ) dostávala.

66. Judikatura rovněž zakazuje zřídit nezbytnou cestu tam, kde se jedná o uzavřený dvůr, zde jde navíc o přístup přes zahradu jiného domu, na které dle fotografií parkuje automobil a nikdy jako taková nesloužila k trvalému přístupu na pozemek žalobkyně. Sousedé jí ani přístup nechtějí povolit napořád. Naopak pozemek žalovaného parc. č. , číslo, je i evidován jako ostatní komunikace, ostatně na své pozemky se k nim i žalovaný dostává, zbylé pozemky (tzv. za zatáčkou) sice nejsou komunikacemi, nicméně jak soud zjistil i u místního ohledání, je zde patrný historický přístup, navíc se jedná o plochu mezi dvěma ploty, která není zahradou náležející k domu. Pokud bylo argumentováno uložením inženýrských sítí, tak je běžnou praxí, že se tyto ukládají do dostatečné hloubky tak, aby je nemohlo nic narušit, když do budoucna nelze počítat s tím, že na pozemku, který je např. loukou nikdy neprojede vozidlo. Zde soud opět uvádí, že při výstavbě inženýrských sítí musí být taktéž počítáno s tím, že pozemek je veden pro účel využití jako ostatní komunikace. Ke škodám na nemovitých věcech svědka , jméno FO, došlo před několika desítkami let, nikoliv v době, kdy jsou takto využívány žalobkyní.

67. Tuto cestu, tedy cestu v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu, který je součástí tohoto rozsudku, přes Pozemky žalovaného, soud hodnotil jako nejpřirozenější, a to jednak proto, že takto fungovala, že za ni jak žalobkyně, tak její předchůdci platili buď otci žalovaného, nebo žalovanému, že přístup vede „mezi ploty“, nevede bezprostředně přes něčí zahradu a je z větší části zpevněná kamenivem nasypaným v kolejích. Zde soud znovu odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který tyto závěry okresního soudu již potvrdil, jak bylo rozvedeno podrobně v odstavci 41. tohoto odůvodnění.

68. Soud nadále nemá za to, že žalobkyně si počínala hrubě nedbale, jak předpokládá § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. jelikož hrubou nedbalost nelze hodnotit pouze mechanicky jen pohledem, že se nabyvatel před nabytím pozemku nezajímal o přístupové cesty, ale je třeba přihlédnout k historickému vývoji na území ČR, který rozhodně nelze srovnávat s okolními státy, ve kterých se zákonodárce inspiroval pro tuto úpravu. Z úřední činnosti je soudu známo, že i jen v rámci jeho okresu jsou pozemky bez oficiálního přístupu masivním problémem, jelikož v minulosti byly pozemky zestátněny, byly užívány všemi, vše fungovalo na dobré slovo (podobně nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20). Extenzivní výklad pojmu hrubá nedbalost by bránil účinné ochraně vlastnického práva žalobkyně, protože bez spojení nemovité věci s veřejnou cestou by došlo k výraznému omezení nebo vyloučení jejího práva jako vlastníka věc užívat a požívat. Je pravdou, že v tomto konkrétním případě se žalobkyně mohla zajímat, z jakého důvodu není právo užívání příjezdní cesty ošetřeno např. zápisem v katastru nemovitostí, nicméně otázkou je, jakou jinou alternativu měla hledat, když její rodiče ji jako dárci ujistili, že příjezdní cesta je ošetřena smlouvu z minulosti a když ona sama za svůj život měla zkušenost takovou, že příjezd k chatě je zajištěn po cestě, jak nyní požaduje, ostatně toto fungovalo i po dobu, kdy již žalobkyně byla vlastníkem předmětných pozemků. Naopak to byl žalovaný, který nabyl pozemky po svém otci s vědomím poměrů na místě samém, tedy že žalobkyně (její předchůdci) pro přístup ke svým nemovitým věcem užívá cesty, jak ji požaduje v tomto řízení. Žalovaný by měl respektovat vztahy, které na těchto pozemcích panují od doby, kdy se chaty v okolí stavěly, a to navíc za situace, kdy byly vystavěny na pozemcích, které pro jejich výstavbu prodával jeho otec. Je bez pochybností, že otec žalovaného povolil žalobkyni, aby k příjezdu a přístupu ke svým nemovitým věcem užívala právě cestou zaznačenou v geometrickém plánu, což vyplynulo zejména ze svědeckých výpovědí, ale i z předběžné kupní smlouvy, jakož i nepřímo z rozhodnutí ONV k výstavbě garáže, které počítaly s tím, že existuje souhlas souseda s přístupem ke garáži. Tyto závěry okresního soudu byly opět již potvrzeny odvolacím soudem jako správné.

69. Pouze na okraj soud dodává, že pokud by se na pozemku žalovaného nacházela uzamykatelná brána, pak tato nebrání tomu, aby žalobkyně pozemek užívala pro přístup, což lze vyřešit přenecháním klíčů. Shodně lze uvést o tvrzených inženýrských sítích po pozemky žalovaného. Vedení sítí nebylo podloženo jediným důkazem, navíc lze s jistotou předpokládat, že případně inženýrské sítě jsou uloženy v zemi tak, aby průjezd automobilu těmto neuškodil. Ostatně toto vyplývá i z výpovědi svědka JUDr. , jméno FO, , který o uložení plynu hovořil přímo s plynaři. Lze také odkázat na způsob využití pozemku parc. č. , číslo, který je veden jako ostatní komunikace a ve kterém se mají zmíněné sítě nacházet.

70. Vzhledem ke shora rozvedeným závěrům měl soud za to, že žalobkyně splňuje podmínky pro to, aby k pozemku parc. č. , číslo, byla soudem zřízena nezbytná cesta. V průběhu řízení se soud měl možnost přesvědčit o vztazích mezi účastníky a nelze se domnívat, že by postačujícím bylo jakékoliv jiné právo než ve formě věcného práva ve formě pozemkové služebnosti, které jako jediné vnese právní jistotu do vztahů mezi účastníky a jejich potenciálními právními nástupci.

71. Pokud se týká o přístup ke garáží, tedy přístup po pozemku žalovaného parc. č. , číslo, , žalobě v tomto směru již nelze vyhovět, když zatížit i tento pozemek nezbytnou cestou by bylo již v rozporu s § 1029 odst. 2 o. z., v tomto směru soud odkazuje na odstavec 32. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, kdy byl vysloven závazný právní názor na nezbytnou cestu i po pozemku žalovaného parc. č. , číslo, . V tomto směru tedy soud žalobě nemohl vyhovět.

72. Následně se soud zabýval, jaký typ služebnosti by měl ve prospěch pozemku žalobkyně povolit. Soud s ohledem na zjištění, že žalobkyně tvrdí, ostatně je to tak evidováno i v katastru nemovitostí, stavba na pozemku funkčně spojeném s pozemkem parc. č. , číslo, slouží k rekreaci, nejedná se o rodinný dům k trvalému bydlení. Doplněným dokazováním bylo skutkově podloženo, že žalobkyně a její děti, resp. vnoučata, užívají od jara do podzimu chatu k rekreaci, každý víkend zde někdo pobývá, v období letních prázdnin jsou pak na chatě častěji, žalobkyně zde tráví dovolené, přičemž autem na chatu jezdí děti žalobkyně a jejich děti, dopravní obsluha probíhá za účelem příjezdu a odjezdu z chaty, odjezdu na výlety, dovozu nákupu a materiálu. v zimních měsících se na chatu dojíždí jen za účelem kontroly.

73. Soud s ohledem na přiměřenost a omezení žalovaného jen v míře, která je nezbytně nutná, přistoupil k tomu, že požadovanou služebnost cesty, která zakládá právo jezdit po pozemcích, omezil na osobní motorová vozidla do 3,5 tuny, jiná auta se zde s ohledem na rozměry cesty nevlezou ani jich pro řádné hospodaření na pozemku žalobkyně není třeba. Soud stejně jako v předcházejícím rozhodnutí omezil i počet jízd po pozemcích žalovaného během jednoho kalendářního měsíce. Přihlédl k tomu, co bylo prokázáno o tom, jak často se žalobkyně na chatě nachází, jaké má potřeby v průběhu pobytů. Je pak nutné mít na zřeteli, že častější přijíždění k chatě a odjíždění je výsadou, nikoliv samozřejmostí, a to navíc v případě, že pozemek žalobkyně nemá spojení s veřejnou komunikací a svým příjezdem musí zatěžovat sousedy. Soud taktéž přihlédl k tomu, že zatížená část pozemků žalovaného je z větší části již historicky užívanou cestou, kdy se zčásti jedná i o přístup žalovaného na jeho pozemky (tj. část vytyčené nezbytné cesty užívá sám pro přístup na své nemovité věci, když na pozemku parc. č. st. , číslo, a parc. č. st. , číslo, se nachází rodinný dům, kde dle provedeného dokazování bydlí i jeho syn s rodinou).

74. Soud kalendářní rok rozdělil na tři části vzhledem k tomu, že v době od jara do podzimu žalobkyně na chatě obecně tráví víkendy, v průběhu letních měsíců s ní zde pobývají její vnoučata delší dobu, je tedy nutný vyšší počet průjezdů, naopak v zimních měsících se potřeba průjezdů snižuje, když na chatu se dojíždí pouze za účelem kontroly a případných oprav. První období , datum, ., kdy bylo prokázáno, že žalobkyně na chatu dojíždí převážně na víkendy, soud stanovil počet průjezdů na 12 jízd tam a 12 jízd zpět během měsíce s tím, že uvažoval, že měsíc má 4 týdny, jedná se o celkem 3 jízdy tam a 3 jízdy zpět během jednoho týdne, což soud považoval za zcela dostačující prokázanému stylu užívání rekreační chaty, a to i s přihlédnutím k tom, že žalobkyni někdo na chatu odveze, odjede a poté pro ni zase přijede (tj. nebude s ní trávit víkend). V letních měsících, tj. od , datum, . na chatě pobývají i vnoučata po delší časové úseky, je teplo, vyjíždí se na výlety, na koupaliště apod., pročež soud stanovil počet průjezdů neomezený, přičemž vyšel i z toho, že v průběhu dvou měsíců nebude průjezd automobilů žalovaného zatěžovat nepřiměřeně, když i z povahy věci je zřejmé, že v době těchto měsíců jsou čerpány dovolené, děti mají prázdniny a je proto obecně jasné, že rekreační objekty budou využívány více než po zbytek roku. Ve zbývající části roku v době od , datum, ., kdy bylo prokázáno, že chata se jen udržuje, soud považoval 8 jízd tam a 8 jízd zpět, tj. po přepočtu např. dvakrát během jednoho týdne, jako zcela dostačující pro provedení kontroly a případné údržby. Pokud by byla služebnost cesty zřízena jako neomezená po celý kalendářní rok, jak žalobkyně od počátku požadovala, rovnala by se prakticky potřebám domu k trvalému bydlení, což není daný případ, navíc by nepřiměřeně zatěžovala žalovaného, kdy ani jeho předchůdce, který povolil žalobkyni příjezd k chatě nepředpokládal, že by tak činila neomezeně a trvale. Pro doplnění soud dodává, že zlomové datum , datum, zvolil s ohledem na roční období (toto bylo shodné i v případě data , datum, .), jakož i přestupné roky.

75. Takto stanovený rozsah nezbytné cesty ve formě cesty soud považuje za dostatečný, který umožní žalobkyni řádné užívání jejích nemovitých věcí. Ačkoliv by si žalobkyně přála, aby i průjezdy automobilem byly neomezené, nelze tomuto požadavku vyhovět, když v takovém případě by výhoda nezbytné cesty byla nepoměrně větší k omezení žalovaného. Je pak věcí žalobkyně, případně osob, které zde dojíždějí automobilem, aby si příjezdy a odjezdy naplánovali podle toho, jak jim to stanovený rozsah dovolí, a to tím spíše za situace, kdy k chatě je neomezený přístup formou služebnosti stezky.

76. Pokud se jedná o služebnost stezky, tuto soud zřídil jako neomezenou, jelikož má za to, že průchod bude žalovaného zatěžovat minimálně, navíc žalovaný brojil spíše proti služebnosti cesty. Tato služebnost bude sloužit žalobkyni k tomu, aby se na svůj pozemek dostávala podle potřeby a mohla jej využívat, a to i v době, kdy na pozemek nebude moci dojet automobilem. Tento závěry pak opětovně potvrdil již odvolací soud.

77. V souladu s rozhodnutím odvolacího soudu, okresní soud doplnil do výroku nad rámec toho, že se jedná o „pozemkovou služebnost“ i formulaci, že takto zřízená nezbytná cesta se povoluje ve prospěch každého vlastníka oprávněného pozemku parc. č. , číslo, , aby byla vyloučena veškerá pochybnost, že se jedná o služebnost in rem.

78. V neposlední řadě soud musel rozhodnout o přiměřené náhradě, kterou bude žalobkyně povinna zaplatit žalovanému za povolení nezbytné cesty. Věcné břemeno cesty může soud povolit jen za náhradu přiměřenou újmě, kterou vlastník pozemku v důsledku zřízení práva cesty utrpí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004). Peněžitou náhradou poskytnutou vlastníku pozemku za povolení práva cesty se zohledňuje i to, že dochází k právnímu zatížení vlastníkova pozemku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 844/2007). Při stanovení náhrady za povolení nezbytné cesty je třeba přihlížet i k okolnostem, za nichž stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako ke všem negativním účinkům, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3103/2007). Východiskem a základem úvah by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech (lokalitách) sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného (především z hlediska plošného rozsahu zatížení, doby jeho trvání, četnosti a způsobu užívání oprávněnými osobami i z hlediska rozsahu rušení osob z věcného břemene povinných při užívání nemovitostí jim patřících), tak z hlediska právního (tj. z hlediska tzv. právních vad snižujících obecnou cenu nemovitostí ve vlastnictví povinných osob výkonem práv oprávněných osob dotčených). Při nedostatku srovnatelných údajů lze jistě přihlédnout i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, to ovšem se zřetelem k tomu, zda a nakolik je osoba povinná omezena v právu takový pozemek rovněž (spolu)užívat, i se zřetelem k předpokládané době trvání práva odpovídajícího věcnému břemeni. Soud v základu vyšel z obvyklé ceny stanovené ve znaleckém posudku, ve kterém znalecká kancelář určila obvyklou cenu smluvně zřizovaného práva cesty a stezky, na částku 94 700 Kč. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně na své pozemky ztratila přístup v důsledku historických vztahů, kdy bylo obzvlášť v našich končinách typické, že tyto vztahy fungovaly tzv. na dobré slovo, přičemž taková praxe byla spíše pravidlem než výjimkou. Soud taktéž neopomněl, že negativní účinky pro zatížené pozemky budou spíše menší, neboť se zde cesta i pro automobily již historicky nachází, a to oproti situaci, kdy by zde cesta nikdy v minulosti nebyla a soud by ji v této trajektorii zřizoval „poprvé“. Nebylo možné nepřihlédnout taky k tomu, že vytyčenou cestu částečně užívá i žalovaný a jeho rodina pro příjezd a příchod na své pozemky. Rozhodně pak zatížení průchody (stezka) bude minimální oproti průjezdu automobily, nicméně v každém případě žalovaný tímto újmu utrpí, když např. nebude mít možnost na tomto příjezdu umístit nic, co by znemožňovalo přístup žalobkyně (tím je myšleno i pouhé zaparkování auta, odložení přívěsného vozíku apod.). Při stanovení náhrady bylo také přihlédnuto k historickému přístupu, byla zohledněna stanovená četnost, jakož i fakt, že nemovité věci žalovaného, povinné pozemky, budou zatíženy právní závadou. Znalecká kancelář uvedla, že teoreticky dojde ke snížení hodnoty služebných pozemků, a to asi o 7 % (54 000 Kč). Vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem měl soud za to, že částku stanovenou znaleckým posudkem je třeba navýšit jednak o 1/5, tj. 20 % za stanovený rozsah cesty a četnost průjezdů. Dále bylo ze znaleckého posudku zjištěno, že pozemky žalovaného budou zřízením nezbytné cesty znehodnoceny a tuto újmu bylo proto nutné do úplaty promítnout. Z tohoto důvodu soud výslednou částku navýšil o toto znehodnocení a uložil žalobkyni, aby žalovanému za nezbytnou cestu zaplatila náhradu 167 640 Kč. Tato částka dle názoru soudu odráží úplatu, za shora specifikovanou nezbytnou cestu dle jejího rozsahu, jakož i dostatečně promítá újmu, která žalovanému v souvislosti s právem nezbytné cesty vznikne. Lhůta k plnění byla stanovena na 1 měsíc podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky, kterou má žalobkyně zaplatit žalovanému, by lhůta 3 dny byla nepřiměřeně krátká. Již z průběhu řízení a rozhodnutí odvolacího soudu muselo být žalobkyni zřejmé, že bude muset úplatu v obdobné výši hradit, měla proto dostatek prostoru k tomu, aby si prostředky postupně zajistila. Tato delší lhůta pro splnění navíc nezatíží ani žalovaného, kterému se prostředků dostane v poměrně krátké době od právní moci rozhodnutí.

79. Výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Podle § 142 odst. 1 až 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. v usnesení ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2365/2017 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud ozřejmil, že v souvislosti s problematikou náhrady nákladů civilního sporného řízení se primárně uplatňuje zásada úspěchu ve věci, kdy procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje náklady řízení procesně úspěšné straně. Pravidlo procesního úspěchu se uplatňuje i ve sporech z věcných práv bez ohledu na to, že v některých řízeních není ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. soud vázán návrhy účastníků, a tak může přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se účastníci domáhají. Rovněž řízení o povolení nezbytné cesty je řízení sporným, u něhož ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Procesní úspěch se sice zásadně poměřuje jen porovnáním žalobního návrhu s rozhodnutím ve věci samé, ale již ohledně náhrady nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví judikatura Nejvyššího soudu, vědoma si určitých zvláštních aspektů řízení podle § 153 odst. 2 o. s. ř., dovodila, že procesní úspěch nelze hodnotit toliko mechanicky ve vztahu k samotné žalobě a k soudnímu rozhodnutí, nýbrž lze případně přihlédnout i k průběhu celého řízení a k závěrečným procesním stanoviskům. Do rozhodování o nákladech řízení se nemusí nutně promítnout každá změna postojů účastníků v řízení; soud musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka) bylo od počátku mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. Posouzení této otázky může být na úvaze soudu, kterou je třeba uvést v odůvodnění rozhodnutí. Z výroku rozhodnutí je naprosto zřejmé, že žalobkyni bylo vyhověno částečně, a to co do zřízení nezbytné cesty, přičemž rozsah byl omezen (odečten jeden pozemek a druhý byl zatížen jen částečně). Žalobkyni bylo taktéž vyhověno, co neomezenosti průchodů, průjezdy však byly částečně omezeny. Žalovaný od počátku setrval na stanovisku, že nezbytná cesta by neměla být povolena vůbec přes jeho pozemky a měla by vést jinudy. Pokud by soud měl úspěch posuzovat alespoň trochu matematicky s přihlédnutím k tomu, že rozsahem nezbytné cesty není soud vázán a bude spíš výjimečným jevem, že žalobce vymezí rozsah nezbytné cesty ve shodném znění jako bude vynesený rozsudek, soud počítal následovně.

80. Žalovaná požadovala v prvé řadě přístup přes celkem 4 pozemky žalovaného, stejně tak žalobkyně původně navrhovala, aby nezbytná cesta byla zřízena i k pozemku parc. č. st. , číslo, (zde nabyl rozsudek Okresního soudu právní moci a toto částečné zamítnutí žaloby je třeba počítat jako procesní neúspěch žalobkyně), tj. k celkem 2 jejím pozemkům. Celkem se tak jednalo o 6 pozemků, žaloba byla zamítnuta ve vztahu k pozemku parc. č. , číslo, , jakož i k pozemku parc. č. st. , číslo, . Soud dále přihlédl k tomu, že cesta automobily byla omezena a stejně tak byl rozsah cesty na pozemku parc. č. , číslo, povolen zčásti, čímž se opět snižuje alespoň částečně úspěch žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná, co do 50 %. S ohledem na uvedené je zřejmé, že i žalovaný byl se svou obranou úspěšný, co do 50 % a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

81. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil zaplatit poměrnou část nákladů jak žalobkyni, tak žalovanému, a to podle jejich neúspěchu ve věci, každý v rozsahu 50 %. Konkrétně se jedná o částku 11 025 Kč, která byla jako znalečné vyplacena znaleckému ústavu , právnická osoba, . z rozpočtových prostředků soudu (1 000 Kč bylo vyplaceno ze zálohy, kterou složila žalobkyně), a částku 2 193,14 Kč, které si kancelář vyúčtovala v souvislosti s účastí jejich zástupce u jednání soudu dne , datum, . Dále byla z rozpočtu soudu vyplacena částka 19 531,82 Kč v souvislosti s novým znaleckým posudkem. Celkem byla v souvislosti se znaleckým dokazováním zaplacena částka 32 749,96 Kč, z na každého z účastníků připadá polovina, tj. částka 16 374,98 Kč. Tyto částky byli oba účastníci zavázáni zaplatit na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku do tří dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.