9 C 327/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o návrhu na příspěvek na výživu neprovdané matky

I. Řízení se v části, aby žalovaný byl v době od srpna , rok, do , datum, povinen přispívat na výživu žalobkyně částku 2 500 Kč měsíčně, zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen s účinností od , datum, platit na výživu žalobkyně částku 2 500 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném, aby jí s účinností od měsíce srpna , rok, do května roku , rok, přispíval na výživu částku 2 500 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že dne , datum, se jí narodil syn , Jméno žalovaného, , otcovství k němu bylo určeno dne , datum, souhlasným prohlášením jejím a jeho otce – žalovaného, a že s žalovaným nežije, je svobodná. Dále doplnila, že náklady spojené s těhotenstvím převážně hradila ze svých příjmů, od září , rok, nastoupila na nemocenskou, od března , rok, pak začala pobírat mateřskou ve výši 15 500 Kč, která skončila v měsíci říjnu , rok, a od té doby pobírá pouze rodičovský příspěvek 8 000 Kč. K žalovanému uvedla, že pracuje ve společnosti , právnická osoba, , kde má příjem a nemá žádnou další vyživovací povinnost.

2. K výzvě soudu žalobkyně upravila svůj požadavek tak, že požaduje výživné od narození nezletilého, tj. od , datum, do , datum, ve výši 2 500 Kč měsíčně. Toto podání soud dle obsahu vyhodnotil jako částečné zpětvzetí žaloby (co do období, kdy má žalovaný výživné začít platit). S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebyl potřeba souhlas žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve věci samé.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobkyně od něj odešla dobrovolně, ač jí hradil vše potřebné a nadále by u něj mohla bydlet, proto považuje návrh žalobkyně za nespravedlivý a navrhoval jeho zamítnutí. Dále uvedl, že na nezletilého řádně hradí výživné 2 500 Kč měsíčně a opakovaně matce nabízel, že může jít bydlet k němu, když navíc je nezletilý sledován orgánem sociálně právní ochrany dětí od narození s ohledem na zjištění návykových látek u nezletilého v době po porodu.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se dostavil žalovaný, žalobkyně svoji neúčast omluvila a souhlasila s tím, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Vzhledem k uvedenému soud jednal v nepřítomnosti žalované.

5. V rámci jednání soud provedl dokazování listinami, které si s ohledem na tvrzení stran opatřil u různých úřadů a které měly osvědčit příjmy obou stran sporu. Tyto listiny pak vyplývaly z obsahu podání stran (žalobkyně uvedla, jaké dávky pobírá, zároveň uvedla, od koho pobírá příjmy žalovaný) a sloužily k objektivizaci tvrzení. Protože se jednalo o zprávy úřadů, soud neměl pochybnosti o jejich pravosti a správnosti, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel.

6. Rodným listem, jakož i ze shodných tvrzení stran, bylo prokázáno, že žalobkyni a žalovanému se dne , datum, narodil společný syn , Jméno žalovaného, , který byl rozsudkem opatrovnického soudu svěřen dle dohody rodičů do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal platit na jeho výživu částku 2 500 Kč měsíčně (rozsudek a opravné usnesení č. l. 30-32). Ze shodných tvrzení taktéž bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu nežijí, společně nehospodaří. Žalobkyně aktuálně není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, naposledy zde byla vedena v době do , datum, (zpráva ÚP č. l. 12). V době od , datum, do , datum, byla žalobkyně v pracovní neschopnosti a bylo jí vyplaceno nemocenské v celkové výši 75 118 Kč (zpráva ÚSSZ č. l. 20). Následně v době od , datum, do , datum, žalobkyně pobírala peněžitou pomoc v mateřství a bylo jí takto vyplaceno celkem 100 548 Kč (zpráva ÚSSZ č. l. 20). Pokud se týká jiných dávek, žalobkyni byl poprvé v prosinci , rok, vyplacen rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč, od února , rok, je jí vyplácen příspěvek ve výši 15 300 Kč měsíčně. Důchod žalobkyně nepobírala (zpráva ČSSZ č. l. 22). Žalovaný je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , kde v roce , rok, dosahoval průměrného měsíčního výdělku 19 470 Kč (zpráva zaměstnavatele žalovaného č. l. 1418). O předchozích majetkových poměrech žalobkyně, jakož i jejich současných majetkových poměrech a výdajích soudu není nic známo, žalobkyně se k nim nevyjádřila.

7. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

8. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

9. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve sporném řízení, kterým je i toto řízení, zatěžuje vždy žalobce [§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky není stav odkázanosti na straně matky, tj. neschopnost vůbec se samostatně živit, ale že v důsledku těhotenství a narození dítěte došlo ke snížení příjmů matky (v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod). Současně je však matka povinna tvrdit a prokázat své majetkové poměry před porodem a po porodu. Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně (§ 922 o. z.). Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Lze uzavřít, že jsou-li výdělečné a majetkové poměry otce značně omezené, bude mít výživné pro neprovdanou matku spíše symbolický charakter. Na straně oprávněné je pak relevantní výše vlastních příjmů, celkové majetkové poměry apod., resp. odůvodněné potřeby matky, nikoliv však úplný stav odkázanosti na výživu. Jak již bylo řečeno, při určování výše výživného je třeba zohlednit i zvláštní zákonný požadavek pro stanovení výše výživného neprovdané matky, a to požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Rozsah výživného proto musí být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu.

10. Soud byl v rámci nařízeného jednání připraven vést žalobkyni, která je neprovdanou matkou, k doplnění tvrzení, případně ji poučit v souladu s § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., o tom, jaké skutečnosti je potřeba tvrdit a k jakým skutečnostem je třeba označit důkazy, nicméně žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila a tím se o možnost být poučena sama dobrovolně ochudila. Žalobkyně dle názoru soudu neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud se týká jejích majetkových poměrů před porodem a částečně i po porodu. K prokázání rozhodných skutečností navíc žalobkyně označila pouze svůj účastnický výslech, kterým by však nebylo možné nahrazovat chybějící skutková tvrzení. Protože soud neměl za tvrzené, natož za prokázané rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o návrhu žalobkyně na výživné, zejména její majetkové poměry před a po porodu, s výjimkou příjmů z dávek, žalobu zcela zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř, dle kterého by náhrada nákladů řízení náležela v plném rozsahu žalovanému, neboť i ke zpětvzetí žaloby došlo v důsledku zavinění žalobkyně, nikoliv z toho důvodu, že by žalovaný plnil, nicméně ten žádné náklady řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.