9 C 46/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 471,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 271,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně - z částky 923,23 Kč od datum do zaplacení, - z částky 348,13 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 100 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 108 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 471,36 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodávala žalovanému do jeho odběrného místa elektřinu a žalovaný se ve smlouvě zavázal za tuto dodávku platit sjednanou cenu, která bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Elektřinu dodanou v období od datum do datum žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne datum, splatnou datum na částku 1 123,23 Kč, která se skládá z částky 923,23 Kč představující cenu odebrané elektřiny, částku 100 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením zálohy na dodávku elektřiny a 100 Kč smluvní pokutu, kterou však v tomto řízení neuplatňuje. Do faktury byly započteny i zaplacené zálohy a k úhradě tudíž zbývá celkem 1 023,23 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou platby dle smlouvy (shora uvedené faktury) vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu 100 Kč ve vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne datum. Dále žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které dodávala žalovanému do jeho odběrného místa plyn a žalovaný se ve smlouvě zavázal za tuto dodávku platit sjednanou cenu, která bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Plyn odebraný v období od datum do datum žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne datum, splatnou datum, na částku 384,13 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil. žádnou z požadovaných částek žalovaný neuhradil ani poté, co ho před podáním žaloby žalobkyně vyzvala k jejich úhradě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobě.

3. Z žalobkyní předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se písemně dohodli dne datum, že žalobkyně bude dodávat žalovanému plyn a elektřinu do odběrného místa žalovaného a žalovaný bude tyto komodity odebírat a platit sjednanou cenu a následná vyúčtování. Obě dohody měly charakter formuláře, do kterého se pouze doplnily údaje týkající se žalovaného a případně doby, od které si přeje elektřinu a plyn do svého odběrného místa dodávat. Mezi stranami byla v části dohody nazvané„ ostatní ujednání“ sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč pro případ prodlení delší 10 dnů s jakoukoliv platbou, a to za každý takový případ. Ujednání o smluvních pokutách, které jsou předmětem řízení, jsou zařazeny v oddíle nazvaném„ Ostatní ujednání“, v jehož rámci je v nečleněném souvislém textu popsán mechanismus uplatňování smluvních pokut, které byly sjednány pouze na straně žalovaného ve prospěch žalobkyně. Vyúčtováním číslo ze dne datum, splatným dne datum, žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávky elektřiny za období od datum do datum na částku 923,23 Kč. Do této faktury žalobkyně zahrnula rovněž částku 200 Kč jako smluvní pokutu za pozdní platbu. Jelikož žalovaný vystavené vyúčtování nezaplatil, vyúčtovala mu žalobkyně vyúčtováním smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne datum smluvní pokutu ve výši 100 Kč. příjmení plynu za období od datum do datum byly vyúčtovány fakturou číslo ze dne datum na částku 348,13 Kč, se splatností datum. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě obou dluhů s tím, že pokud dluh neuhradí, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi stranami byly ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzavřeny dvě kupní smlouvy, dle kterých se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a plyn a žalovaný se zavázal komodity odebírat a za tyto dodávky platit cenu v rámci záloh a následného vyúčtování. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by svůj závazek k zaplacení ceny dodávek elektřiny zaplatil, a proto bylo žalobě v této části (923,23 Kč z faktury na elektřinu ze dne datum a 348,13 Kč z faktury na plyn ze dne datum) vyhověno, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť ode dnů následujících po splatnosti jednotlivých vyúčtování, je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Lhůtu k plnění souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku, když k jinému postupu neshledal podmínky.

5. V kupní smlouvě na elektřinu si strany v rámci článku nazvaného„ Ostatní ujednání“ dohodly pro případ porušení povinností žalovaným ve smyslu § 2048 o. z. smluvní pokuty, a to i pro případ prodlení s úhradou vyúčtování. Jelikož kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem, soud musel na danou smlouvu aplikovat ustanovení o. z. o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Kupní smlouva byla navíc uzavřena adhezním způsobem ve smyslu dle § 1798 a násl. o. z., protože její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran (žalobkyní), aniž slabší strana (žalovaný) měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek reálně ovlivnit. Podle § 1800 o. z. dále platí, že obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. V daném případě byly veškeré smluvní pokuty sjednány pouze na straně žalovaného, tedy na straně spotřebitele, a to pro případ porušení jeho povinností - nezaplacení vyúčtování, neplacení záloh a předčasné ukončení smlouvy o dodávce. Smlouva zároveň neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by nesplnila své povinnosti vyplývající z uzavřené kupní smlouvy. V právech a povinnostech smluvních stran tedy byla dána nerovnováha v neprospěch žalovaného coby spotřebitele. Současně lze na tuto nerovnováhu pohlížet jako na významnou, když žalovaný je sankcionován za porušení podstatné povinnosti vyplývající ze smlouvy a žalobkyně nikoli. Podle § 1811 odst. 1 o. z. by při hodnocení přiměřenosti měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, který se promítá ve dvou podobách, a to v podobě formální a obsahové. Z hlediska formální stránky není bez významu, že žalobkyně část smlouvy věnovanou smluvním pokutám zařadila do článku„ Ostatní ujednání“, tedy do části, jejíž název neodpovídá tomu, co je ve skutečnosti v článku ujednáno, tj. sankce. Z tohoto názvu je na první pohled patrné, že by se mělo jednat o pasáž, kde ve smlouvách obvykle bývají méně závažná ujednání, a rozhodně by zde osoba průměrného rozumu neočekávala úpravu sankce v podobě smluvní pokuty. Žalobkyni nic nebránilo pojmenovat tuto pasáž smlouvy přiléhavějším způsobem, například slovním spojením„ smluvní pokuty“, aby tak spotřebiteli (žalovanému) usnadnila orientaci ve smlouvě jako celku a takovým označením ho upozornila na to, že dané části smlouvy je nutné věnovat zvýšenou pozornost, jelikož se jedná o ustanovení věnované sankcím za nedodržení smlouvy. Nelze opomenout, že významným je i srozumitelnost sdělení, a to taková, aby sdělení bylo srozumitelné člověku průměrného rozumu, resp. průměrnému spotřebiteli.

6. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelně formulováno, a to z důvodu nepřehlednosti, nevhodně zvoleného označení části smlouvy a složitého popisu mechanismu uplatňování smluvních pokut, když vše je popsáno v jednom souvislém textu bez jakéhokoli členění s komplikovanou konstrukcí a větnou skladbou, který je pro pochopení nutno přečíst několikrát se zaměřením na konkrétní mechanismus konkrétní smluvní pokuty. Z těchto důvodů má soud za to, že v textu předložené kupní smlouvy se bude spotřebitel orientovat jen velmi obtížně, a proto nelze jinak, než dospět k závěru, že žalobkyně v pozici podnikatele nejednala poctivě a že zmíněná nerovnováha je v rozporu s požadavky přiměřenosti (§ 1813 ve spojení s § 1815 o. z.). Jelikož se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, lze na takové ujednání pohlížet jako by učiněno nebylo, a proto nemůže mít žádné právní účinky dle § 551 o. z. (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, č. j. 57 Co 414/2019-51). Z tohoto důvodu soud nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a žalobu v této části zamítl (výrok II.).

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 1 674,92 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 1 460,05 Kč (87,2 %). Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 74,4 % Kč. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 1 489 Kč, představují zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobce jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 74,4 % z celku, tj. ve výši 1 108 Kč Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.