9 C 61/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 8 584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 984 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 503,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 584 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 584 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 8 584 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 584 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 3 984 Kč, představující souhrnný poplatek, a to v 52 týdenních splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum], čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 1 400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 8 584 Kč a od tohoto data žalovaný do sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 8 584 Kč (jistina 5 158,65 Kč a souhrnný poplatek 3 425,35 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 503,55 Kč (z částky 8 584 Kč od [datum], tj. od uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky, do [datum]) a úroku z prodlení z částky 8 584 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému při podpisu dohody částku 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 9 984 Kč, z toho 6 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 3 984 Kč jako souhrnný poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 1 400 Kč [právnická osoba] následně dne [datum] prodala pohledávku žalobkyni za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum], ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ze smlouvy [číslo] zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně (číslo účtu je shodné jako číslo účtu na předžalobní výzvě k plnění) do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum].

4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce v postavení spotřebitele a smlouva o půjčce měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť předchůdkyně žalobkyně tyto uzavírala v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 odst. obč. zák.) a na smlouvu o půjčce je nutno aplikovat zároveň zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ustanovení § 4 zákona č. 321/2001 Sb. stanoví jednak povinnou písemnou formu smlouvy a dále v odstavci 2 téhož ustanovení povinné náležitosti, které musí smlouva obsahovat. Smlouva o půjčce všechny tyto náležitosti obsahuje.

5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, jehož předmětem podnikání bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku. Pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Jak již dovodil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 52 obč. zák., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

6. Úrok ve výši 3 984 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 6 000 Kč na dobu 52 týdnů představuje 66,4 % celé jistiny půjčky, je odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující více než čtyřikrát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v dané době. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

7. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o půjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o půjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud má za to, že kdyby došlo k oddělení ujednání o úrocích, předchůdkyně by smlouvu o půjčce neuzavřela. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží půjčku, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí půjčky. Soud tedy považoval smlouvu o půjčce z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích (poplatku) za absolutně neplatnou. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení a poměry mezi nimi vypořádat ve smyslu § 457 obč. zák. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byla platná smlouva. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 1 400 Kč, proto jí stále dluží částku 4 600 Kč, která představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně, který je povinen vrátit.

8. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 2 000dv Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

9. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 4 600 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 7,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný částečný úspěch, když žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 4 600 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 8 584 Kč s příslušenstvím, které tvoří i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 503,55 Kč, které žalobkyně učinila předmětem řízení. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.