9 C 68/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o stanovení vyživovací povinnosti

I. Žalovaný je povinen na výživu žalobce za dobu od datum do datum zaplatit částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobce s účinností od datum další 4 500 Kč měsíčně a s účinností od datum částku 2 500 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 82,2 % nákladů řízení, tj. částku 27 246 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném, aby mu s účinností od datum přispíval na jeho výživou částku 5 500 Kč měsíčně a s účinností ode dne datum částku 2 500 Kč měsíčně. Svůj návrh odůvodnil tím, že do konce února rok bydlel u žalovaného a hrál za hokejový klub název sportovního klubu rok a. s. a studoval na gymnáziu v obec, přičemž žalovaný mu hradil náklady spojení s hokejem, dojížděním. Ostatní výdaje mu hradila matka jméno celé jméno žalovaného. Od března rok se odstěhoval k matce a od června rok nastoupil do klubu anonymizováno obec a v obec i bydlí, žalovaný mu na výživu nepřispívá, jen mu do ledna rok hradil mobil. Aktuálně studuje ve 4. ročníku, dvakrát měsíčně dojíždí do obec, má zvýšené náklady se stravou, dokupuje si výživové doplňky, oblečení a hradí si fyzioterapii, za učebnice uhradí asi 1 500 Kč, za dojíždění 1 200 Kč měsíčně a svému agentovi jméno příjmení hradí 10 000 Kč za sezónu. V anonymizováno pobíral odměnu 5 000 Kč měsíčně a od 9. měsíce rok pobírá odměnu 18 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalobce u něj žil do datum, kdy odešel po předchozích neshodách. V době, kdy neměl žalobce individuální plán, měl ve škole spoustu neomluvené absence, žalobci a jeho manželce bral peníze, prodával věci z domu, lhal, vše vyvrcholilo dopravní nehodou, při které vinou žalobce došlo ke škodě na autě žalovaného, za kterou se žalobce neomluvil ani neprojevil pokoru. Dále uvedl, že v klubu v obec byla žalovanému v březnu rok nabídnuta smlouvy s platem 20 000 Kč plus odměny, což žalobce odmítl a přešel do obec, kde mu vypláceli méně. Žalovaný dále tvrdil, že žalobce si přivydělával rozhodcovskou činností a hodně sázel. Žalovaný má kromě vyživovací povinnosti k manželce jméno celé jméno žalovaného, také vyživovací povinnost k jméno příjmení, datum narození, a celé jméno žalovaného, datum narození. Žalovaný má za to, že žalobce je schopen sám se živit.

3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterých provedl dokazování a na základě provedených důkazů, které hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný je otcem žalobce. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo s účinností od datum rozhodnuto, že matka žalobce jméno celé jméno žalovaného bude na jeho výživu přispívat částku 3 500 Kč měsíčně (připojený spis sp. zn. spisová značka). Žalovaný studoval od datum do datum na sportovním gymnáziu a v září rok byl přihlášen k maturitní zkoušce, přičemž měl ve škole úplnou změnu organizace výuky z důvodu, že je vrcholovým sportovcem (sdělení školy č. l. 14). V době od listopadu rok do datum byl žalobce hráčem hokejového klubu název sportovního klubu rok s. r. o., hrál zde jako OSVČ na základě hráčské smlouvy a za uvedenou dobu si vydělal 72 000 Kč (sdělení hokejového klubu č. l. 16). V době od března do dubna mu byla měsíčně vyplácena odměna 5 000 Kč a v květnu rok pak 1 000 Kč Smlouvu zde žalobce neprodloužil, protože klub sestoupil do nižší ligy, a proto mu bylo povoleno hostování v klubu název sportovního klubu (sdělení klubu č. l. 55). Žalobce je sice registrovaný jako rozhodčí ČSLH, avšak mu za období od roku rok dosud nebyly vyplaceny žádné příjmy (sdělení ČSLH č. l. 58). Pokud si soud vyžádal na návrh žalovaného výpisy z Fortuny a z běžného účtu žalobce, nezjistil z nich žádné skutečnosti, které by měly vliv na závěr o skutkovém stavu věci, z ani jednoho důkazu nevyplývá, že by žalobce hojně sázel ve Fortuně, jak uváděl žalovaný. Jedinou skutečností, která zůstala neobjasněna, avšak i tak by neměla vliv na závěr soudu, je příjem 16 000 Kč došlý na účet žalobce dne datum od název sportovního klubu (č. l. 64-69). V době od datum žalobce hraje za klub název sportovního klubu s. r. o. (hráčská smlouva včetně uplatnění opčních práv č. l. 19-26), kde mu v době od datum do datum náležela základní odměna 5 000 Kč měsíčně s tím, že mu bylo na náklady klubu zajištěno ubytování (příloha hráčské smlouvy a dohoda č. l. 24 a 25). V měsících září rok až červen rok byla žalobci vyplacena na odměnách celkem částka 246 500 Kč, což činí v průměru 24 650 Kč měsíčně, přičemž nejmenší částka 18 500 Kč mu byla vyplacena v měsíci dubnu rok (přijaté faktury č. l. 27). Dále bylo prokázáno, že v sezoně rok rok žalobce uhradil za spolupráci a zastupování celkem částku 10 000 Kč (faktury a potvrzení č. l. 40-43). Žalovaný pracuje jako OSVČ a má příjmy z pronájmu, ve zdaňovacím období roku rok vykázal základ daně 190 575 Kč a ve zdaňovacím období roku rok pak 193 704 Kč (daňová přiznání). Žalovaný má další dvě vyživovací povinnosti k dětem a dále k manželce jméno celé jméno žalovaného.

4. Soud neprovedl důkaz výslechem žalobce a zprávami o výdělcích manželky žalovaného, když je pro svůj závěr považoval za nadbytečné. Výslech žalobce byl navrhován ve vztahu k tvrzením o majetkových poměrech žalobce, které však byly zjištěny zprávami příslušných institucí, výdaje žalobce pak nebyly žalovaným rozporovány, stejně tak je bylo nadbytečné zjišťovat, kdy přesně se žalobce odstěhoval od otce, když vyživovací povinnost trvá bez ohledu na bydliště. Pokud se týká přehledu o výdělcích manželky žalovaného, pak nebylo tvrzeno, že by tato měla nadprůměrné příjmy, sama vyživovací povinnost k žalobci nemá a soud má tudíž za to, že by tento důkaz neměl vliv na stanovení výživného v tomto konkrétním případě. Stejně tak soud považoval za nadbytečné v tomto případě zjišťovat příjmy matky žalobce.

5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť pro stanovení výživného v době od datum nebyly splněny podmínky. Nejprve je potřeba uvést, že doba trvání vyživovací povinnosti je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů, tedy nikoliv na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání, nebo na odstěhování se od rodiny. Rozhodující je okamžik, kdy dítě nabude schopností samo se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě, nelze ji zobecňovat.

8. Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, žalobce je sportovcem, hraje hokej na profesionální úrovni a z tohoto důvodu měl při studiu zajištěn individuální plán výuky. Jelikož má soud posuzovat schopnost osoby žádající o výživné sama se živit, soud se zaměřil zejména na výdělky žalobce, které mu plynou z jeho sportovní činnosti, která mu, jak vyplývá i ze sdělení gymnázia, zjevně zabírá většinu času a které se naplno věnuje. Žalobce žádal stanovit výživné s účinností od března rok, kdy studoval, bydlel u otce, následně se odstěhoval a do května rok hrál za hokejový klub v obec, kde mu byla vyplácena odměna 5 000 Kč měsíčně. Následně žalobce nastoupil do klubu, kde dosahoval rovněž výdělku 5 000 Kč, ale měl navíc zajištěno bezplatné bydlení (jehož cena by se mohla pohybovat nejméně ve výši 7 000 Kč za měsíc) a je dále zřejmé, že se snížily i jeho náklady na dojíždějí do klubu, avšak vzrostly náklady spojené s dojížděním dvakrát měsíčně do školy. Vzhledem k tomu, že žalobce se věnoval sportu, jak vyplynulo z řízení, měl výdaje v souvislosti s dojížděním na tréninky a stravou, měl soud za to, že částka 5 000 Kč měsíčně, nemůže zajistit mladému dospělému samostatnost. Jiná je situace v měsících od září rok a dále, kde si žalobce již připisoval větší odměny dosahující v průměru 24 650 Kč, tedy vyšších výdělků, než dle předložených daňových přiznání dosahoval žalovaný, případně vyšší než kolik byla minimální mzda. Jestliže žalobce od uvedeného měsíce dosahuje takových výdělků, má soud za to, že takové výdělky jsou mu již schopny pokrýt životní potřeby a zajištění schopnosti sám se živit a žít samostatný život. V takovém případě však vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zanikla a žaloba je v této části již nedůvodná.

9. Soud měl proto za to, že v období od března rok do konce srpna rok lze žalobě vyhovět, neboť i s přestěhováním se do obec byly spojeny zvýšené náklady zejména s dojížděním do školy, jakož i se zcela samostatným životem, kde se žalobce nemohl spolehnout např. na bezplatnou stravu, starání se o domácnost apod. Soud rovněž vycházel z toho, že nelze klást k tíži žalobci, že se rozhodl změnit klub, když jeho dosavadní klub sestoupil do nižší ligy. Je přirozené, že osoba se chce ve své kariéře zlepšovat a růst, a to i za cenu krátkodobého snížení výdělku, pročež nepovažoval za nedůvodné, že žalobce se dobrovolně vzdal možnosti dosáhnout odměny 20 000 Kč v klubu v obec.

10. Soud následně přihlédl k možnostem a schopnostem žalovaného přispívat na výživné žalobce a neopomněl zohlednit i novou Analýzu Ministerstva spravedlnosti k doporučující tabulce k určování výživného (dostupné na www.vyzivne.justice.cz). Soud taktéž neponechal bez povšimnutí, že vyživovací povinnost k žalobci mají oba jeho rodiče. Soud vycházel z toho, že žalovaný dosahuje minimální mzdy, neboť jeho příjmy dle daňových přiznání jsou nižší (za rok rok v průměru 15 881 Kč a v roce rok v průměru 16 142 Kč), přičemž minimální mzda v roce rok činila 16 200 Kč a v roce rok činí 17 300 Kč. Soud dále zohlednil, že žalovaný má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Podle analýzy soud určoval výživné v rozmezí 1 000 Kč až 2 000 Kč měsíčně, nicméně s ohledem na to, že žalobce si již v té době vydělával částku 5 000 Kč, stanovil výši výživného odpovídajícího potřebám žalobce a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného po pečlivé úvaze na částku 1 000 Kč, kterou by měl být žalovaný schopen plnit a která alespoň částečně pokryje potřeby žalobce. Jelikož doba, za kterou je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce je časově ohraničená, soud výrokem stanovil celkovou částku 6 000 Kč za celkem 6 měsíců.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl částečný úspěch žalovaný, který má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Celý předmět řízení za dobu od března rok do měsíce, ve kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí, činil 68 000 Kč (6krát 5 550 plus 14krát 2 500), žalovaný byl neúspěšný (výrok I.), co do částky 6 000 Kč, tj. 8,9 % celku a naopak úspěšný (výrok II.), co do částky 62 000 Kč, tj. 91,1 % celku. Z toho vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 82,2 %. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. III. ÚS 385/22, je tarifní hodnotou částka odpovídající pětinásobku ročního plnění, tj. 168 000 Kč (neboť žalovaný požadoval v prvním roce celkem částku 6krát 5500 a 6krát 2500, a v následujících letech pak vždy 12krát 2500), tudíž hodnota jednoho úkonu právní služby činí dle § 7 bodu 6. AT 7 820 Kč Náklady právního zastoupení žalovaného jsou tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony právní služby učiněných zástupcem žalované (příprava a převzetí zastoupení sloučené s první poradou, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne datum a účast u jednání dne datum) po 7 820 Kč, celkem 31 280 Kč, dále částkou 1 200 Kč jako čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon, dále cestovným za cesty zástupce žalovaného k jednáním soudu z obec do obec a zpět v délce celkem 50 km osobním automobilem značky Toyota o spotřebě 4,5 l /100 km (která je uvedena v technickém průkazu od vozidla založeného ve spise) benzínu, a to při ceně 41,2 Kč l a základní sazbě náhrady ve výši 5,20 Kč (náhrada za jednu cestu 240 Kč a náhrada za palivo za jednu cestu 93 Kč) za tyto jízdy náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT za celkem 4 půlhodiny, celkem 400 Kč (když soud v aplikaci mapy.cz ověřil, že cesta z kanceláře advokáta k soudu a zpět nepřesahuje 30 min na jedné cestě). Celkové náklady řízení žalované tak činí částku 33 146 Kč, ale jelikož má žalovaný nárok pouze na 82,2 % z této částky, bylo žalobci uloženo zaplatit k rukám zástupce žalovaného částku 27 246 Kč.

12. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.