9 C 69/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné manželky

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni počínaje dnem [datum] výživné v částce 4 000 Kč měsíčně předem vždy do 1. dne v měsíci, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení vyživovací povinnosti svého manžela k její osobě, a to v částce 4 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že od [datum] je s žalovaným v manželství, nicméně před 13 lety si žalovaný našel práci jako řidič kamionu, býval dlouho mimo domácnost, domů chodil jako na návštěvu. V jedné domácnosti s manželem nežijí asi 11 až 12 let, ona do července [rok] žila v domácnosti s druhem. S žalovaným komunikuje, jen pokud se týká dětí nebo pravnoučat. Ke svým osobním poměrům žalobkyně v žalobě uvedla, že je vedená na úřadu práce a pobírá dávky, a to životní minimum, vedle toho pracuje na dohodu o provedení práce jako pomocná síla v kuchyni, čímž si vydělá asi 3 500 Kč měsíčně. Předtím byla evidována na úřadu práce. Mezi své náklady zahrnula částky 10 000 Kč na bydlení, 2 500 Kč na léky a 2 500 Kč za jídlo. Trpí latentní tetanií, má potíže s kyčlí, nemůže dlouho stát ani sedět a chodí k ortopedovi. Dále uvedla, že jí rovněž dohánějí exekutoři a je nemajetná. K příjmům žalovaného uvedla, že je nezná, ale ví, že má výplatu i diety a vydělá si asi 70 000 Kč měsíčně. Zaměstnavatele žalovaného nezná, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je asi základní.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným jednáním se nedostavil, ani svou neúčast neomluvil, ačkoliv mu obě předvolání k jednání byla doručena minimálně 10 dní před termínem jejich konání. Soud proto za splnění zákonných podmínek jednal dne [datum] a dne [datum] v nepřítomnosti žalovaného. K jednání nařízenému na [datum] se nedostavila ani žalobkyně, byť termín jednání vzala na vědomí u prvního nařízeného jednání. Soud proto dne [datum] jednal také v nepřítomnosti žalobkyně.

3. Ačkoliv soud u prvního jednání dne [datum] vedl žalobkyni k odstranění nedostatečných skutkových tvrzení a rovněž ji poučil o koncentraci řízení a vysvětlil jí, že musí doložit svoje poměry, tj. příjmy a výdaje, žalobkyně na tuto svou povinnost rezignovala a ničeho soudu nedoložila.

4. Pokud se týká zjištěného skutkového stavu, soud pouze zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a jejich manželství nadále trvá. K důkazu soud provedl i rozhodnutí [název soudu] stran návrhů na rozvod manželství účastníků, o nichž žalobkyně tvrdila, že jim nebylo možné vyhovět pro nepřítomnost žalovaného (manžela), ze kterých zjistil, že řízení bylo vždy zastaveno, a to buď pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní, nebo pro zpětvzetí návrhu žalobkyní, případně z důvodu, že se ani jeden z manželů k nařízenému jednání nedostavil. Jediným důkazem, který žalobkyně navrhla k prokázání svých tvrzení, byly zprávy Krajské a Okresní správy sociálního zabezpečení, ze kterých se však soudu nepodařilo zjistit zaměstnavatele žalovaného. Jelikož se žalovaná k dalšímu nařízenému jednání nedostavila, dobrovolně se tím připravila o možnost být v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o tom, že dosud dostatečně neprokázala všechna svá tvrzení.

5. S ohledem na to, že žalobkyně jako pán sporu neoznačila a ani nedoložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, a to jak o svých poměrech, tak o poměrech žalovaného, soud žalobu s ohledem na neunesení břemene důkazního zamítl.

6. Nad rámec uvedeného soud dodává, že lze předpokládat, že i v případě, kdy by žalobkyně prokázala jak poměry své, tak poměry žalovaného, nebylo by jí výživné přiznáno, když s ohledem na prezentovaná tvrzení žalobkyně, že se žalovaným nežije po dobu 12 let v jedné domácnosti a zjevně ani jako partnerka a v mezidobí udržovala druhovský poměr, by tento její uplatněný nárok mohl být soudem vyhodnocen jako nárok v rozporu s dobrými mravy.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.