103 C 14/2025
č. j. 103 C 14/2025-48
V PLATNOSTICitované zákony (7)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 § 142 § 149 § 160
- o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), 182/2006 Sb. — § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 56 893 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 256 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši 11,5 % od 25. 10. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba v té její části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 22 637,32 Kč s úrokem ročně ve výši 76,15 % z částky 39 410,78 Kč od 27. 5. 2025 do 19. 6. 2025 ve výši 1 915,20 Kč, s úrokem ročně ve výši 12 % z částky 39 410,78 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 5. 2025 dosáhne částky 97 113,00 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 49 041 Kč od 27. 5. 2025 do 24. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 0,5 % z částky 34 256 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 608,63 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, .
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 56 893, 32 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným, jako klientem byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl žalobkyní za tímto účelem poskytnut, dne 17. 12. 2024, smlouva o úvěru č. 9300494607, na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč, který byl žalovanému vyplacený dne 17. 12. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a dohodnutý úrok ve výši 76,15 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 372 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2025. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (například doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Na základě všech těchto údajů, jakož i na základě ověření úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, bylo zjištěno, že žalovaný disponuje dostatečnými volnými zdroji ke splácení úvěru a též na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil celkem 6 744 Kč. V důsledku prodlení žalovaného před zesplatněním celého úvěru vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy po 499 Kč, celkem ve výši 1 497 Kč, za splátky č. 1, 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) po 200 Kč, celkem tedy ve výši 800 Kč, za splátky č. 1, 2, 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně k zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 5. 2025, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 21. 3. 2025. Ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši 46 744,38 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Účastníci se dále dohodli (bod 6.5. smlouvy) na tom, že nezaplatí-li žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 27. 5. 2025 do zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 46 744,38 Kč odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby částkou 7 852,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z původní jistiny ročně ve výši 76,15 % do 90. dne prodlení a od 91. dne prodlení ročně ve výši 12 %.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedených důkazů soud zjistil:- ze smlouvy o úvěru včetně oznámení o schválení úvěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 41 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 76,15 % p. a. a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 24 po 3 372 Kč splatnými vždy nejpozději každého 21. dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen; takto se zavázal vrátit celkovou částku 80 928 Kč, předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činila 109, 24 %,- z dokladu o vyplacení úvěru, že peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč byly žalovanému vyplaceny bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, dne 17. 12. 2024,- z karty klienta, že žalovaný zaplatil 2 splátky po 3 372 Kč obě dne 19. 3. 2025,- z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů ČNB ARAD, že v prosinci 2024 činila roční úroková sazba úvěrů kategorie domácnost na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let 8,63 % a RPSN 8,96 %.
4. Soud neprovedl dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť se tyto vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a níže uvedenému právnímu posouzení ukázaly být nadbytečnými.
5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo1484/2004 či ze dne 8. 12. 2015 sp.zn. 26 Cdo 1587/2015, která jsou dostupná na www.nsoud.cz), jejichž závěry jsou použitelné i pro rozhodování v době účinnosti nového o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše dohodnutých úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud porovnal výši úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru s úroky, které byly v prosinci 2024 sjednávány bankami v obdobných smlouvách, tedy ve smlouvách o spotřebitelském úvěru kategorie domácnost na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let, která činila v průměru 8,63 % ročně a RPSN 8,96 %. Úrok dohodnutý mezi účastníky byl však téměř devětkrát vyšší a RPSN byla dokonce vyšší více než dvanáctkrát. Žalovaný se zavázal k vrácení částky, která téměř dvakrát převyšovala výši poskytnutého úvěru. Dohodnutá výše úroku tak byla soudem vyhodnocena jako zjevně se příčící dobrým mravům. Ačkoli žalobkyně je nebankovní společností poskytující úvěry s větší mírou rizika, tato skutečnost jí v žádném případě neopravňuje sjednávat úroky v přemrštěné, a tedy nemravné výši. Takový postup nelze tolerovat, zvláště v případě spotřebitelských úvěrů, a nelze jej odůvodňovat ani autonomií vůle, dostatečnou informovaností zájemce o úvěr, předpokladem, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, zásadou, že smlouvy mají být plněny apod. Takové ujednání je absolutně neplatné a soud k němu přihlédne i bez návrhu.
10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. V obecné rovině stále platí, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018 sp.zn. 33 Cdo 2029/2018). Nicméně podle názoru soudu v této konkrétní projednávané věci a v případě této konkrétní žalobkyně není ujednání o úroku oddělitelné od ostatních částí smlouvy. Žalobkyně se nepoučila a uzavírá s klienty i nadále a opakovaně smlouvy o úvěru, v nichž sjednává nepřiměřeně vysoké úroky, jakožto jedinou úplatu žalobkyně za poskytnutý úvěr, které následně uplatňuje žalobou (i v této věci stále trvala na nemravné výši sjednaného úroku), ačkoli jí musí být známo, třeba jen z dlouhodobé a ustálené rozhodovací praxe zdejšího soudu (ale jistě i jiných soudů) v obdobných věcech, v nichž vystupuje jako žalobkyně, že takto sjednaná výše úroků se zcela zjevně příčí dobrým mravům a mnohonásobně (mimo jakoukoli toleranci) překračuje průměrné úrokové sazby. Protože žalobkyně tak činí soustavně, nelze předpokládat, že by byla ochotna uzavřít smlouvu o úvěru s úrokem dohodnutým v obvyklé výši, tudíž není naplněn předpoklad, že by žalobkyně v posuzovaném případě uzavřela smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznala. Z těchto důvodů nelze proto považovat tu část smlouvy, která se týká sjednaného úroku, za oddělitelnou od ostatních částí smlouvy, tudíž neplatnost sjednaného úroku tak způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Jelikož podle názoru soudu z důvodu sjednání úroku ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, je úvěrová smlouva jako celek neplatná, žalobkyni náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši poskytnutého a nesplaceného úvěru, tj. ve výši 34 256 Kč (41 000 Kč – 6 744 Kč). Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Podle podacího archu byla předžalobní výzva (výzva k plnění) žalovanému odeslána dne 20. 10. 2025. Za použití § 573 o. z. byla tato výzva žalovanému doručena třetí pracovní den, tj. 23. 10. 2025, žalovaný mohl dluh zaplatit 24. 10. 2025, tudíž od 25. 10. 2025 je v prodlení. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 56,1 %, žalovaný měl ve věci úspěch v rozsahu 43,9 %. Čistý úspěch žalobkyně tak představuje rozdíl, tj. 12,2 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 845 Kč a náklady zastoupení advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna počítaná z tarifní hodnoty 56 893,32 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé, účast u jednání před soudem) po 3 380 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/) a čtyřikrát paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátce byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 3 217,20 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 608,63 Kč (21 382,20 Kč x 12,2 %) je třeba zaplatit advokátce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
15. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.