104 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem jméno příjmení , příjmení bytem adresa o zaplacení 49 356,70 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje v částce 28 656,70 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací část soudního poplatku ve výši 1 146 Kč.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 49 356,70 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 4. 1. 2018 nájemní smlouva, podle které žalobce, jako pronajímatel, přenechal do nájmu žalované, jako nájemci, nemovité věci, a to pozemky označené jako parc. č. st. [anonymizováno], parc. č. st. [anonymizováno], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaných na [list vlastnictví], pro [územní celek] a katastrální území [anonymizováno]. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to do 30. 10. 2021. Žalobce, jako pronajímatel, podáním ze dne 19. 10. 2022, dal žalované výpověď z nájmu, a to ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, v tříměsíční lhůtě, neboť žalovaná, jako nájemce, hrubě porušila své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, jak je konktrétně uvedeno v předmětné výpovědi z nájmu. Žalovaná, v zastoupení tehdejšího právního zástupce, uplatnila, po ukončení nájemního vztahu pokračování v užívání nemovitostí, a to podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku, kdy nájemní vztah se prodloužil o dva roky, tedy nejdéle do 20. 10. 2023. S ohledem na podanou výpověď z nájmu pak žalovaná podala žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, domu, kdy věc je dosud vedena u [název soudu] pod čj. [číslo jednací]. V mezidobí pak účastníci řešili, prostřednictvím právních zástupců, vzájemné nároky, jak vyplývaly z uzavřené nájemní smlouvy, když žalobce uznal ke dni 30. 10. 2022, že na jeho straně vznikl přeplatek ve výši 86 324 Kč a tuto částku na účet žalované následně uhradil. Obě strany se pak dohodly, že ke dni 30. 10. 2022 jsou vyrovnány vzájemné nároky ohledně nákladů spojených s úhradou elektrické energie a nájemným. Zároveň právní zástupce žalobce žalované, prostřednictvím tehdejšího právního zástupce, sdělil, že z její strany je třeba, s ohledem na nárůst cen energií, hradit, kromě nájemného ve výši 6 900 Kč, i zálohu za odběr elektrické energie ve výši 6 560 Kč. Žalobce, jako vlastník nemovitostí, má dodávku elektrické energie sjednanou smluvně se společností [právnická osoba], kdy po celou dobu trvání nájemního vztahu žalovaná, jako nájemce, hradí zálohy ve výši 2 000 Kč měsíčně k rukám žalobce a na základě skutečné spotřeby elektrické energie, pak žalobce se žalovanou vyúčtovává buď přeplatek, nebo nedoplatek za spotřebovanou energii. Následně, po uzavření Dohody o vyrovnání ze dne 19. 10. 2022, tedy od měsíce listopadu 2022, žalovaná hradila do června 2023 pouze nájemné ve výši 6 900 Kč, a to nepravidelně a zálohy za elektrickou energii pouze ve výši 2 000 Kč, a to rovněž nepravidelně. Již výzvou k úhradě dluhu za elektrickou energii a výzvou k úhradě záloh na elektrickou energii ze dne 13. 2. 2023 byla žalovaná na tuto skutečnost upozorněna, tedy, že na její straně vzniká nedoplatek, jednak na zálohách za elektrickou energii. Žalovaná však na tuto výzvu žádným způsobem nereagovala. Žalobce obdržel od společnosti [právnická osoba] vyúčtování spotřebované elektrické energie, kdy jediným odběratelem této energie je žalovaná, a to za období 25. 6. 2022 do 22. 6. 2023, kdy celkové náklady za odběr elektrické energie ze strany žalované činily částku 54 156,70 Kč. Od této částky pak žalobce odečetl státní příspěvek ve výši 3 500 Kč a po odečtu uhrazených záloh ze strany žalované ve výši 22 000 Kč, tak činí dluh za odběr elektrické energie za toto období částku 28 656,70 Kč. Žalovaná od listopadu 2022 i nadále hradila k rukám žalobce zálohy za odběr elektrické energie ve výši 2 000 Kč, a to nepravidelně, kdy za měsíc 12/ 2022 a 6/ 2023 zálohu ve výši 2 000 Kč měsíčně, tedy 4 000 Kč, dosud neuhradila. Rovněž za uvedené období, tedy od listopadu 2022 do června 2023 neuhradila žalovaná měsíční nájemné ve výši 6 900 Kč, a to za měsíc prosinec 2022, duben 2023 a červen 2023 a dluh na neuhrazeném nájemném za toto období tak činí 20 700 Kč. Žalobce tedy vyzval žalovanou k úhradě dluhu za odběr elektrické energie ve výši 28 656,70 Kč a neuhrazené nájemné ve výši 20 700 Kč, celkem tedy 49 356,70 Kč výzvou ze dne 19. 7. 2023 s tím, aby tento dluh uhradila nejpozději do 31. 7. 2023. Žalovaná ale tento dluh do dnešního dne neuhradila a na výzvu, která jí byla zaslána doporučenou poštou a e-mailem, žádným způsobem nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobce žil s žalovanou jako druh s družkou v nemovitosti, o jejíž pronájem je veden spor pod jinou spisovou značkou u stejného soudu. Žili spolu v místnosti současné dvougaráži v tzv. černé kuchyni. Dluhy z jejich společného hospodaření převzala na sebe žalovaná. Žalovaná svého druha milovala natolik, že když ji požádal, aby oslovila nebankovní sektory o vzetí půjčky, učinila tak a to hned v několika případech, přičemž se dluhy vyšplhaly na neuvěřitelných 350 tisíc korun. Žalovaná nebyla schopna tyto závazky plnit, proto požádala o insolvenci. Insolvence ji byla umožněna a žalovaná [celé jméno žalované] insolvenční řízení s kladným výsledkem (všechny pohledávky vůči bankovním i nebankovním věřitelům) ukončila. Její druh (žalobce) ji na všechny tyto pohledávky poslal pouhých 50 tisíc korun (i když se jednalo pouze a jedině o jeho pohledávky) a přesto se ani trochu nestyděl podávat návrh na vydání platebního rozkazu. Žalovaná se proto rozhodla uplatnit zápočet pohledávek. Jedná se o částku 350 000 Kč, kterou se žalovaná rozhodla vůči žalobci uplatnit.

3. Soud ve věci nařídil jednání, kterého se žalovaná neúčastnila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána. Žalovaná soudu doručila rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Soud si u ošetřující lékařky ověřil, že nemoc žalované v účasti u jednání nebrání.

4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:

5. Z Nájemní smlouvy ze dne 4. 1. 2018 soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 4. 1. 2018 nájemní smlouva, podle které žalobce, jako pronajímatel, přenechal do nájmu žalované, jako nájemci, nemovité věci, a to pozemky označené jako parc. č. st. [anonymizováno], parc. č. st. [anonymizováno], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaných na [list vlastnictví], pro [územní celek] a katastrální území [anonymizováno]. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to do 30. 10. 2021. Měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 6 900 Kč.

6. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná neuhradila sjednané nájemné v měsíci prosinec 2022, duben 2023, červen 2023.

7. Z e-mailové komunikace vyplývá, že mezi stranami došlo k vyrovnání závazků ke dni 30. 10. 2022. Strany si potvrdily výši nájemného do budoucna ve stejné výši. Rozdíl byl v zálohách na energie.

8. Z usnesení zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi bylo zastaveno.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2023 pak vyplývá, že žalobce žalovanou k úhradě dluhu na nájemném vyzval.

10. S ohledem na skutečnost, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně nezaplacených energií, soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí důkazy s energiemi související nezmiňuje, neboť v této věci postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a řízení v této části zastavil, neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět. Souhlasu žalované není třeba vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve než začalo jednání. Soud odkazuje na závěry ohledně zjištěného skutkového stavu plynoucí z výše provedených důkazů, kdy nemá pochybnosti o jejich správnosti. Ostatně žalovaná ani netvrdila, že by nájemné uhradila. K dalšímu dokazování ohledně tvrzeného zápočtu ze strany žalované soud uvádí, že žalovaná nikterak nespecifikovala zmiňovaný zápočet a z pohledu soudu tvrzení žalované jsou natolik neurčitá, že nelze hovořit o pohledávce určité, či jisté. Navíc pokud se žalovaná neúčastnila soudního jednání, nemohlo být žalované dáno poučení k doplnění tvrzení ohledně tvrzeného zápočtu ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že ve vztahu ke skutkovému stavu má za podstatné, že nájemní smlouva byla řádně uzavřena a nebyla ukončena, ale v žalovaném období nebylo nájemné hrazeno. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, z těchto důkazů při svém rozhodování nevycházel a dále se jimi proto v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá a tyto nehodnotí.

11. Po právní stránce soud věc posoudil dle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

12. Ust. § 2201 o. z. uvádí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Ust. § 2285 o. z. uvádí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

14. Podle ust. § 1987 o.z.: (1) K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. (2) Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

15. Provedenými důkazy vzal soud za prokázané, že v žalovaném období platila Nájemní smlouva ze dne 4. 1. 2018, neboť došlo k jejímu prodloužení, když samotné prodloužení nebylo účastníky nikterak namítáno, a toto vyplývá i z e-mailové komunikace. Žalovaná tedy byla povinna sjednané nájemné hradit. To však nečinila, ačkoliv dle uzavřené smlouvy měla. Soud tedy ohledně nezaplaceného nájemného žalobě vyhověl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch byl na obou stranách srovnatelný. K neúspěchu žalobce soud uvádí, že na jeho straně spatřuje zavinění ohledně zastavení řízení.

17. Výrokem IV. soud rozhodl dle § 10 odst. 3, 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení části soudního poplatku s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před jednáním.