108 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Orlíkové a soudkyň Zuzany Beránkové a Renaty Přenosilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o zaplacení 63.759 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42.825 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,25 % z částky 23.000 Kč za dobu od 21. 9. 2020 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení 8,25 % z částky 19.825 Kč za dobu od 21. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 23.000 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do 20. 9. 2020 a z částky 19.825 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do 20. 10. 2020 se žaloba zamítá.

III. Ohledně požadavku na zaplacení další částky 20.934 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení se řízení zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1.084 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalobce jako zaměstnanec dne 30. 1. 2019 se žalovaným jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu. Pracovní poměr účastníci ukončili dohodou k 26. 9. 2020. Žalobce tvrdil, že žalovaný mu dosud neuhradil mzdu v celkové výši 53.000 Kč. Protože žalobce mzdu neobdržel ani přes upomínku ze dne 4. 11. 2020, kterou žalovanému zaslal, obrátil se se svým požadavkem na soud. Žádal, aby žalovanému bylo uloženo mu částku 53.000 Kč zaplatit, to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 53.000 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do zaplacení.

2. Dříve než soud začal ve věci jednat, žalobce žalobní požadavek opakovaně upravil. Nejprve rozšířil žalobu tak, že po žalovaném žádá zaplacení částky 63.759 Kč s tím, že jde o dlužné mzdy za srpen 2020 (12.566 Kč) a září 2020 (11.197 Kč), a zbývající částka představuje zahraniční stravné, které mu žalovaný taky dluží. Rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením ze dne 29. 4. 2021, čj. 108 C 5/2021-63.

3. Následně žalobce změnil žalobní tvrzení tak, že po žalovaném nadále žádá mzdu za srpen 2020 ve výši 23.000 Kč a za září 2020 ve výši 19.825 Kč. Zahraniční stravné již žalobce nepožaduje. Změnu žalobních tvrzení (pokud šlo o výši mzdy za srpen 2020 a září 2020) soud připustil usnesením ze dne 17. 12. 2021, čj. 108 C 5/2021-92.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil zamítavě v písemném podání ze dne 24. 6. 2021. Tvrdil, že žalobcův nárok není důvodný, když žalobci měla být mzda řádně vyplacena. Žalovaný bez dalších tvrzení odkazoval na kopie výběrů z bankovních karet z jeho podnikatelského účtu provedených žalobcem v zahraničí.

5. Žalovaný se k jednáním soudu opakovaně nedostavoval, ač mu předvolání k jednání byla řádně doručena. K jednání dne 21. 9. 2021 se nedostavil bez omluvy a ani nepožádal o jeho odročení. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř.). Toto jednání však soud musel odročit, neboť žalobce nebyl schopen specifikovat požadavek na zahraniční stravné. Další jednání bylo nařízeno na 3. 2. 2022. Žalovaný požádal o odročení tohoto jednání s tím, že je nemocen. Jeho žádosti soud vyhověl, jednání odročil a žalovaný byl vyzván, aby jím tvrzenou překážku účasti u jednání (svou nemoc bránící mu v tom, aby se jednání zúčastnil) doložil. Žalovaný tak neučinil. K jednání nařízenému na 3. 3. 2022 se žalovaný opět bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce svou nepřítomnost u tohoto jednání řádně omluvil.

6. Z provedených důkazů pro věc rozhodných soud učinil následující skutková zjištění: -) z Pracovní smlouvy uzavřené dne 30. 1. 2019 mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem, že žalobce nastoupil k žalovanému od 1. 2. 2019 do pracovního poměru jako řidič osobního a dodávkového automobilu do 3,5 t; pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou; mzda za řádně vykonanou práci pro zaměstnavatele byla splatná k 20. dni následujícího měsíce na bankovní účet zaměstnance; -) z Dohody o rozvázání pracovního poměru datované 26. 9. 2020, že pracovní poměr účastníků založený pracovní smlouvou shora skončil dohodou účastníků k 26. 9. 2020; -) dle dodejky, že žalobce podal na poště dne 5. 11. 2020 zásilku k doručení žalovanému – zásilka převzata dne 10. 11. 2020; -) dle mzdových listů žalobce náležela žalobci za srpen 2020 mzda ve výši 23.000 Kč a za září 2020 mzda ve výši 19.825 Kč; -) z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], že z účtu byla dne 17. 9. 2020 provedena platba kartou ve výši 2 000 EUR (přepočet 54.716 Kč), název protiúčtu: [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]; dále z téhož účtu byla dne 14. 9. 2020 vybrána prostřednictvím bankomatu částka 11.000 Kč; -) z Údajů z veřejné části Živnostenského rejstříku, že žalovaný má živnostenské oprávnění na silniční motorovou dopravu – nákladní s datem oprávnění 31. 3. 2003, oprávnění na dobu neurčitou.

7. Z provedených důkazů vyplynulo, že mezi účastníky existoval v době od 1. 2. 2019 do 26. 9. 2020 pracovní poměr. Po tuto dobu byl žalobce povinen plnit povinnosti zaměstnance a žalovaný povinnosti zaměstnavatele.

8. Mezi povinnosti zaměstnance zejména patří konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy a dodržovat povinnosti vyplývající pro něj z pracovního poměru; povinností zaměstnavatele pak je zejména přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, vytvářet mu podmínky pro plnění pracovních úkolů a platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat (§ 38 odst. 1 zákoníku práce).

9. Předmětem řízení nakonec zůstal požadavek žalobce na mzdu za měsíce srpen 2020 a září 2020.

10. Žalovaný netvrdil, že by žalobce v těchto měsících práci nevykonával. O tom, že žalobce pracoval, svědčí i listinné důkazy – mzdové listy – z nichž některé předložil i žalovaný sám. Z nich vyplývá, že žalobci náležela za měsíc srpen 2020 mzda ve výši 23.000 Kč a za září 2020 mzda ve výši 19.825 Kč.

11. Žalovaný mohl odvrátit úspěšnost žaloby, jen pokud by prokázal, že žalobci již mzdu uhradil nebo že nárok žalobce na mzdu zanikl jinak. Žalovaný však soudu předložil jen výpisy ze svého účtu, z nichž vyplývalo, že dne 17. 9. 2020 byla kartou z tohoto účtu uhrazena policii v Itálii částka 2 000 EUR (přepočet 54.716 Kč), a dále byla z bankomatu vybrána dne 14. 9. 2020 částka 11.000 Kč. Jaký konkrétní vztah měly mít tyto peněžní operace ve vztahu k nároku žalobce na dlužnou mzdu, však žalovaný nijak nevysvětlil. Byl to žalobce, kdo vylíčil, že částka 2 000 EUR měla představovat částku, kterou musel zaplatit v Itálii při výkonu práce jako pokutu za nedostatečné doklady k nákladu, který vezl. Částku 11.000 Kč pak měl žalobce vybrat z účtu žalovaného dle pokynu žalovaného a zaplatit v Chomutově nájemné za garáž, kterou měl žalovaný pronajatu, a ze zbývajících peněz nakoupit věci do auta (filtry, olej). Tuto jeho verzi žalovaný nevyvrátil. Jeho nespecifikovaná a nekonkrétní obrana vůči požadavku žalobce tak nemohla obstát.

12. Za situace, kdy žalobce v měsících srpen a září 2020 vykonával pro žalovaného za trvání pracovního poměru účastníků práci, a žalovaný žalobci dosud za tyto měsíce neuhradil mzdu, soud shledal požadavek žalobce po právu a žalobě tak vyhověl. Žalovanému uložil povinnost žalobci částku 42.825 Kč (23.000 Kč + 19.825 Kč) zaplatit.

13. S ohledem na zbývající předmět řízení (požadavek na mzdu) nebylo třeba provádět další dokazování listinami vztahujícími se k původnímu požadavku žalobce na zahraniční stravné.

14. Protože žalovaný neuhradil žalobci mzdu v termínu dle pracovní smlouvy (tj. k 20. dni v měsíci následujícím), náleží žalobci i úrok z prodlení (§ 1970 občanský zákoník, § 4 zákoníku práce, výše úroku z prodlení dle § 2 vyhl. č. 35 § 1/2013 Sb.). To v případě mzdy za srpen 2020 od 21. 9. 2020, a v případě mzdy za září 2020 od 21. 10. 2020, vždy do zaplacení. Žalobce požadoval úrok z prodlení již od 1. 8. 2020. Za dobu od 1. 8. 2020 do 20. 9. 2020 (mzda za srpen 2020) a od 1. 8. 2020 do 20. 10. 2020 (mzda za září 2020) tak nemohl být požadavek na úrok z prodlení úspěšný.

15. Žalobce původně požadoval částku 63.759 Kč, nakonec setrval na požadavku na částku 42.825 Kč. Ohledně zbývajících 20.934 Kč s odpovídajícím příslušenstvím tak soud z důvodů zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř.).

16. Žalobce měl v řízení procesní úspěch co do 67 %, jeho procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 33 % (žalobce žádal zaplacení částky 63.759 Kč, úspěšný byl s částkou 42.825 Kč). Žalobci náleží (dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) právo na 34 % nákladů řízení (67 % minus 33 %). Ty představovaly náklady soudního poplatku 3.188 Kč. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit 1.084 Kč (34 % z 3.188 Kč).

17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).