11 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa proti manželce: osobní údaje manželky zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství manžela [celé jméno manžela], narozeného 7. 4. 1981, a manželky [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené 24. 10. 1983, uzavřené dne 26.8.2017 před [stát. instituce] se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se domáhal rozvodu manželství, které s manželkou uzavřel dne 26.8.2017 před [stát. instituce] s tím, že je již hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, [jméno] (roč. 2021) a [jméno] (roč. 2018), nezletilého [jméno] [celé jméno manžela] (roč. 2013), syna manželky, poté manžel osvojil – bylo to přání manželky, nezletilý [jméno] jej však nerespektoval, byl na něj drzý, nadával mu a kopal ho (manželka však nikdy nezasáhla). Manželství bylo uzavřeno z lásky, manželka v té době měla již dvě děti – s nejstarší dcerou manželky měl manžel dobrý vztah, dokud ji matka nezačala proti němu štvát. Po svatbě bydleli v manželově domě v [obec]. Manželství bylo spokojené do března r. 2021, manželka totiž spatřovala problém v tom, že manžel pomalu dokončoval rekonstrukci podkroví - manžel snažil provést, co šlo, svépomocí, aby ušetřili, přičemž čas nepovažoval za rozhodující s ohledem na skutečnost, že měli bydlení zajištěné a toto byl pouze komfortní bonus, manželka mu však kvůli tomu znemožnila styk s dětmi (u nezletilé [jméno] mu nesdělila termín porodu, odmítla jeho účast u porodu a zakázala mu, aby si ji pochoval), spát pak musel ve sklepě. Dne 20.1.2022 se manželka s dětmi ze společné domácnosti odstěhovala do domu, kde bydlí se svou matkou.

2. K tvrzení manželky, že je příčinou rozvratu jejich manželství, jeho neschopnost odpoutat se od své primární rodiny, manžel uvedl, že si není vědom toho, že by jeho rodiče do jejich soužití zasahovali, jeho rodiče je několikrát navštívili, manželce to však nebylo vhod, proto jezdili zřídka, na návštěvu k nim pak manželka jezdit odmítala. Rady ze strany jeho rodičů pak byly ojedinělé. K dalšímu tvrzení manželky o vzájemné nekomunikaci od r. 2020, manžel uvedl, že se nezakládá na pravdě, když byla manželka v dané době těhotná a žili vcelku normálně. Konečně vyvrátil i tvrzení manželky, že by ji fyzicky napadl.

3. Manželka souhlasila s rozvodem manželství, tvrdila však, že příčina rozvratu jejich manželství leží zcela na straně manžela, jelikož nebyl schopen se odpoutat od své primární rodiny, takže jeho rodiče velmi nevhodně a v nežádoucím rozsahu zasahovali do jejich soužití, a to i do běžného chodu, kdy manžele postavili proti sobě (např. matka manžela předala manželce blok k zapisování příjmů a výdajů, uváděla, že není namístě mít další děti, protože stojí peníze apod., přičemž při oponování ze strany manželky byla věc uzavřena s tím, že je drzá, manžel se přitom manželky nikdy nezastal). Situace se pak vyhrotila cca před třemi roky, kdy jim rodiče manžela nevybíravě a zvýšeným hlasem vytýkali zbourání příčky a dveří z kuchyně do zahrady v domě ve vlastnictví manžela, manžel přitom rodičům přizvukoval a manželky se opět nezastal. Ke zhoršení situace poté došlo, když se manželé rozhodli přebudovat podkroví, za tím účelem již měli zažádáno i o hypotéční úvěr, rodiče však toto přebudování manželovi zakázali, takže od toho manžel upustil, teprve po půl roce si pak manželé v tajnosti zažádali o spotřebitelský úvěr, a podkroví začali přestavovat. Začátek rekonstrukce se však protáhl z důvodů na straně manžela, který řádně a včas nezajistil potřebné kroky. Rovněž pak manžel nedokončil ani ty části stavby, které měly být udělány svépomoci, a to kvůli pokynu svého otce s ohledem na případnou ztrátu zaměstnání v rámci covidové pandemie. Zároveň manžel manželce vyčítal na popud svých rodičů, že nezletilí chodí na kroužky a výlety, prosazoval přísné tresty pro děti za neuposlechnutí rozkazu a začal i nepřiměřeně fyzicky trestat nezletilého [jméno] a ignorovat jeho potřeby. Manžel nejevil zájem o těhotenství manželky se [jméno], ačkoli předtím manželka třikrát potratila, ani o nezletilou [jméno] (a to ani v době, kdy plakala při cvičení Vojtovy metody), zájem o ni projevil až po zahájení soudního řízení o úpravu péče o nezletilé. Manžel se pak z důvodu svého obtěžování noční péčí o nezletilé nejprve přestěhoval do nedokončeného podkroví, a pak do sklepa. Manželka se snažila manželství zachránit, kdy se snažila zprostředkovat společné návštěvy u rodinného terapeuta, manžel ale všechny její pokusy sabotoval a nespolupracoval, od prosince r. 2020 s ní řádně nekomunikoval. Manželka pak opustila společnou domácnost, aby jí a dětem již manžel dále neubližoval, ona i děti byli terčem útoků otce a bratra manžela, kdy starší dcera velmi dlouho plakala a aktuálně je v péči psychiatra. V prosinci r. 2021 nadto v rodině zasahovala PČR, když manžel manželku napadl, otec manžela pak manželce vyhrožoval, že ji zláme ruce. Manžel tak nakonec protěžoval svou primární rodinu na úkor rodiny sekundární a byl vůči manželce agresivní.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Z oddacího listu má soud za prokázané, že spolu manželé uzavřeli manželství dne 26.8.2017 před Městským úřadem Havlíčkův Brod. U obou se jednalo o první manželství.

6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 12.1.2022, č.j. 0 Nc 116/2021-77, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda manželů, na jejímž základě byly nezletilé děti [jméno], [jméno] a [jméno] svěřeny pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu. Soud přitom uzavřel, že rozvod manželů nebude v rozporu se zájmy nezletilých, jelikož jsou nezletilí [jméno] a [jméno] o situaci informováni a jsou s ní smířeni a nezletilá [jméno] je ve věku, kdy si nastalé situace není vědoma a postupem času si na ni bez větších problémů přivykne. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.1.2022.

7. Podle zpráv Poradny pro rodinu Pardubického kraje manželé tuto poradnu navštěvovali od 3.3.2020 do 24.5.2022 pro řešení rodinných i vztahových problémů. Iniciátorem setkání byla manželka, její manžel se však individuálních i společných setkání účastnil ochotně. Důvodem pro zahájení spolupráce byly výchovné problémy s dětmi a ve vztazích manžela s dětmi, později manželské neshody, kdy měli manželé rozdílné pohledy na výchovu (manželka byla více benevolentní a s dětmi se na všem snažila domluvit, manžel byl ve výchově přísnější a s dětmi méně komunikoval, svá pravidla a hranice si však doma obtížně prosazoval, což následně vedlo k neshodám v rodině i k malému trávení času manžela s dětmi). Problém tak byl spatřován především v komunikaci manželů a v nevlídném rodinném prostředí. Zpočátku pak byla snaha řešit nastalou situaci u obou manželů, postupně se však odcizení a špatné vztahy prohlubovaly.

8. PČR soudu sdělila, že v místě bydliště manželů zasahovala dvakrát, a to dne 27.12.2021 a dne 1.1.2022. Při prvním zásahu byla řešena údajná slovní rozepře mezi manželi, kdy mělo údajně dojít i ke vzájemnému fyzickému napadení, lékařské ošetření ale nebylo požadováno. Dne 28.12.2021 pak manželka [příjmení] doložila lékařskou zprávu. Při druhém zásahu bylo řešeno údajné napadení manžela ze strany manželky, kdy jej měla uchopit a způsobit pohmožděniny na hrudi. Dne 3.1.2022 přitom manžel [příjmení] doložil lékařskou zprávu. Obé bylo vyhodnoceno jako přestupek proti občanskému soužití a bylo postoupeno k projednání MěÚ [obec].

9. Ze spisu MěÚ [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a z lékařských zpráv vyplývá, že PČR MěÚ [obec] postoupila k dalšímu šetření shora uvedené incidenty s tím, že je zde podezření na spáchání přestupků (oznámení o přestupku). První incident oznámil telefonicky manžel s tím, že došlo ke slovní rozepři mezi ním a manželkou při žádosti manželky o odemčení podkroví, kdy jej měla manželka třikrát kopnout do stehen, a pak si stěžovat na to, že ji chytil za zápěstí. Manželka potvrdila tuto slovní rozepři a uvedla, že ji manžel chytil za levé zápěstí, které ji bolí. Ani jeden z manželů však nežádal lékařské ošetření (úřední záznam PČR ze dne 27.12.2021). Manželka nato byla následně lékařsky ošetřena pro podvrtnutí a natažení prstů ruky (lékařské zprávy manželky). Druhý incident rovněž nahlásil manžel s tím, že jej manželka přidržovala pěstí u skříně, čímž mu způsobila pohmožděniny na hrudi (úřední záznam PČR ze dne 3.1.2022). Manžel byl poté lékařsky ošetřen pro kontuzi hrudníku (lékařská zpráva manžela). Oba manželé následně byli ze strany MěÚ vyzváni k podání souhlasu dle § 79 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. (jednotlivá vyzývací usnesení). Řízení ve věci pak doposud nebylo zahájeno, jelikož ani jeden z manželů nepodal řádný souhlas.

10. Manželka ve své výpovědi uvedla, že jejich vztah zpočátku fungoval, manžel za nimi dojížděl, potom se sestěhovali a krátce na to se vzali. Manželka do manželství přišla se dvěma dětmi, manžel si nezletilého [jméno] osvojil, protože to chtěl. Měli běžné problémy, fungovali naprosto v pořádku. Vše se začalo měnit, když začali provádět úpravy na domě, se kterými rodiče manžela nesouhlasili. Po cca 3-4 letech došlo k naprostému vyhrocení situace. Došlo i k fyzickému násilí ze strany manžela, kdy napadl jejich syna trpícího ADHD, jeho rodiče totiž mají názor, že se jedná o nevychovatelné dítě, které je potřeba neustále řezat, kdy mají za to, že je škoda rány, která padne vedle. Zároveň rodiče manžela manželce vyčítali, že děti dává na kroužky, ačkoli mají zahradu, kde se mohou zabavit a že manželka má být, namísto na výletech s dětmi, doma u plotny. Když s manželem začali budovat podkroví, stala se situace neúnosnou. Měli předschválenou hypotéku, chtěli vybudovat pokojíčky, v té době čekali již čtvrtého potomka, přičemž stávající děti měly pouze 2 malé pokojíčky, kam se vešlo pouze základní vybavení. Rodiče manžela ale řekli, že namísto toho je vhodné peníze šetřit, že za války žilo v jedné místnosti mnohem více lidí apod. Zároveň byl problém s tím, že bez jejich vědomí probourali dveře do zahrady. Matka manžela pak manželce přinesla blok, kam si měla psát své příjmy a výdaje s tím, že nemá tolik utrácet a má šetřit, manželka na to reagovala tak, že v podstatě zařídili celý barák (manželé měli k dispozici v domě 2 dětské pokojíčky, obývák, kuchyň, podkroví a přízemí, postupem času si ale manžel začal některé prostory zamykat, např. sklep, kdy se manželka nedostala ani pro nářadí), protože předtím manžel bydlel pouze v jednom pokoji a měl zařízenou kuchyň a koupelnu, jinak to byl„ holobarák,“ a zároveň řekla, že peníze dávají i do benzínu, kdy manžel dojížděl do práce a ona s dětmi dojížděla např. na kroužky apod. Tento rozhovor proběhl ve vší slušnosti, nedošlo k žádné hádce. Rodiče manžela na to ale reagovali tak, že je manželka drzá, když si dovolila jim oponovat. Na to u nich došlo k zásahům ze strany policie. Bratr manžela s otcem je začali vyhazovat z domu a začali tvrdit, že manžel nemůže vzít děti za rodiči manžela. Oni k nim ale nechtěly, jelikož docházelo k útokům vůči synovi a dcera to špatně psychicky nesla. Oba jsou tak nyní léčeni. Dcera se z důvodu nátlaku manžela již třikrát psychicky zhroutila. Nejmladší syn, kterému teď byly 4 roky, bral prarodiče ze strany manžela jako cizí lidi vzhledem k tomu, že je malý a že v mezidobí zde byla pandemie v souvislosti s onemocněním Covid-19. Manžel to nebyl ale sto pochopit, převzal názory svých rodičů za své, kteří tvrdí, že dítě nemá právo na svůj názor, natož aby ho ventilovalo, jinak se jedná o drzost. Manžela v podstatě v poslední době jejich soužití převzal vzorce chování svých rodičů, v bydlišti tak nakonec panovala velmi nepříjemná situace, kdy vždy, kdy slyšeli přijíždět auto, děti brečely, protože se bály návratu manžela z práce. Tato situace byla pro všechny psychicky náročná, nejvíce byla psychicky i fyzicky náročná pro syna, kdy došlo ke zhoršení jeho ADHD. Manžel přitom nefungoval jako rodič, nechodil na jeho fotbalové zápasy, nevozil děti na kroužky apod. Když se řešilo podkroví, byly práce ze strany řemeslníků skončené prakticky ihned, ale podlahy, které měl udělat manžel a jejichž zhotovení by podle názoru manželky trvalo maximálně 1 měsíc, manžel nikdy nedokončil, pořád jen sliboval. Předtím, než se narodilo jejich poslední společné dítě, manželka třikrát o dítě přišla, dvakrát z toho v pokročilém stádiu těhotenství. Má za to, že to bylo způsobené tím stresem, když jí manžel sliboval, že bude mít zařízenou ložnici, kam bude moct s dítětem jít, a že děti budou mít své pokojíčky, nikdy se tak ale nestalo, byly to jen plané sliby. To, že se jí nelíbilo, jak rodiče manžela zasahují do jejich soužití, s manželem opakovaně řešili. Z počátku se snažili vše řešit sami, manžel ale není příliš komunikativní, proto zahájili i spolupráci s rodinnou poradnou - k paní psycholožce docházeli 2,5 roku, u manžela ale nedošlo k žádnému pokroku, ani paní psycholožka již neviděla žádnou další cestu, jak jim pomoci. Na sezení byl jednou přítomen i starší syn, kdy psycholožka řekla, že vztah syna k manželovi je vřelejší, než vztah manžela k synovi, manžel s ním netrávil žádný volný čas, proto se s psycholožkou domluvili, že s ním bude trávit jednu konkrétní hodinu týdně, k tomu ale došlo asi jenom dvakrát až třikrát. Vždy, když manžel šel na procházku s mladším synem, šel starší s nimi, ovšem po [číslo] minutách se vrátil s brekem s tím, že mu otec něco udělal, nebo že mu řekl, že má vypadnout, když se neumí chovat. 99 % času tak s dětmi trávila matka. Manželovi ve styku s dětmi nikdo nebránil. Když byly děti na zahradě a otec se vrátil z práce, tak si spolu pohráli, na to se ale nezletilý [jméno] vždy přiřítil s brekem. Nezletilý [jméno] byl malý, takže chodil brzo spát, nezletilá dcera pak postupně ztratila zájem o trávení společného času s otcem. Vztah manžela k nezletilému [jméno] byl zpočátku v pořádku a to až do doby těch fyzických útoků manžela, kdy nezletilému dával facky a kopal ho, i když se spolu třeba jenom míjeli, netrávili tak spolu žádný čas a nakonec bylo vše kolem nich pouze problémem. Nezletilý [jméno] manželku prosil, ať už něco udělá, ať zavolá policii, že mu manžel ubližuje a že se ho bojí. Vše se s manželem snažila řešit, přišlo jí, že občas i chápe, co mu řekla. Manžel ale trávil prakticky každou sobotu u svých rodičů, a když se od nich vrátil, bylo vše zase jinak. Manželka se snažila tři roky budovat vztah manžela k dětem tak, aby dobře fungovali, ale nepodařilo se to, jelikož manžel vnímal např. i situaci, kdy měl vyčistit ročnímu dítěti zuby a to s ním nespolupracovalo, jako konfliktní situaci, takže potom radši odešel vždy do sklepa. Prakticky tak péče o nezletilé a vše ostatní zůstalo pouze na manželce. Manžel trávil většinu času ve sklepě, nebo na zahradě. Chodili i k paní psycholožce, nejprve za ní šla manželka s mladším synem, podruhé tam s nimi šel i manžel, kdy psycholožka dospěla k závěru, že je na místě, aby s nimi manžel také chodil, kdy s ohledem na povahu manžela dala manželovi na výběr, zda chce na sezení chodit sám, nebo s manželkou a dětmi. Manžel si vybral, že budou chodit společně, proto ho manželka na sezení doprovázela. Nemá jinou známost. K ukončení jejich společného soužití došlo po početí jejich poslední dcery, od té doby s ní manžel nepromluvil, kromě konfliktních situací, kdy mu v podstatě řekla, co chtěla, a on potom odešel. Následně sám opustil prostor bytu, který společně obývali a odstěhoval se nejprve do podkroví domu, a pak do jeho přízemí. Když byla naposledy těhotná, neposkytl jí manžel žádnou podporu, ani pomoc. Snažila se v té době zařídit dětem pokojíček a jim ložnici, kdy oškrabávala jeho stěny, tapetovala ho apod. Manžel jí ale s ničím nepomohl, jen se koukal. V té době došlo k prvnímu psychickému kolapsu dcery, kdy ta s matkou musela nést po schodech kyblík barvy o váze 25 kg, přičemž měla zlomenou nohu a manžel na ně u toho jenom koukal. Manžel navíc nikdy neprojevil žádný zájem o dítě, které čekala, projevil ho až potom, co podala k soudu návrh na úpravu poměrů dětí, ve styku s ní mu nikdy nebránila, bydleli ve stejném domě. Ze společné domácnosti se manželka s dětmi odstěhovala v lednu roku 2022. K ukončení jejich intimního soužití došlo po početí poslední společné dcery. S rozvodem manželství souhlasí. Za příčinu rozvratu manželství označuje vměšování rodičů manžela do jejich manželského soužití, má za to, že kdyby toto nebylo, byli by spokojená šťastná rodina. Otec manžela jí několikrát vyhrožoval a pokusil se jí i napadnout, v čemž mu zabránil manžel. Vše z okna sledovaly děti, syn na otce manžela hodil cibuli, na to došlo k dalšímu zásahu policie v domě. Když se stěhovala, objevil se v domě otec manžela, vyhrožoval jí, říkal, že zavolá policii, že si bude psát vše, co si bere, ona si ale brala pouze své věci a věci dětí, manžel do domácnosti nikdy nic, kromě myčky, nepořídil. Jednou jí u stěhování asistovala paní, která jí hlídala děti, aby mohla se stěhováním pokračovat a byla svědkem toho, jak jí otec manžela vyhrožoval, že jí zláme ruce. Potyčky se stále opakovaly, když s dětmi odjížděli, zatarasil jí otec manžela se svým synem cestu. Situace byla velmi vypjatá, děti jí nezvládaly. Jednou, když po manželovi chtěla peníze na zimní kola u auta, řekl jí, že si má peníze půjčit od své mámy, že jí je nedá, že pobírám rodičák a přídavky, což jí musí stačit a on jí nemusí nic dávat. Manžel tak fakticky do domácnosti přispíval pouze nákupem pečiva, mléka a toaletním papírem. Výjimečně manžel přispěl něčím jiným.

11. Manžel ve své výpovědi uvedl, že se s manželkou se seznámili v únoru roku 2017, manželka již měla 2 děti. Po půl roce známosti se vzali, řešili nezletilého [jméno], kdy mu manželka říkala, že jeho biologický otec o něm ani neví, a že by byla ráda, kdyby ho osvojil pro případ, že by se jí něco stalo. Osvojení tak začali řešit asi rok po svatbě. V té době s manželkou i s dětmi bez problémů vycházel. Po svatbě v září roku 2018 nastoupila nejstarší dcera manželky na základní školu v [obec] a nezletilý [jméno] do školy v [příjmení]. [příjmení] v té době již bydlel v rodinném domě, který nebyl úplně vybaven, někde chyběly koberce a nějaký nábytek, běžné věci tam ale byly. Po přistěhování měla rodina k dispozici dva dětské pokojíky, obývák, ložnici, koupelnu a jídelnu s kuchyní. Vše bylo bez problémů, starší dceru vyzvedával z kroužků, z aerobiku, někdy ze školy, mladší z mateřské školy, vše bylo v pořádku a bez problémů. Pak začali řešit podkroví. Je pravdou, že v té době u nich byli jeho rodiče a že k tomu řekli svůj názor, kdy z toho nebyli z toho nadšení, jelikož nechtěli, aby se dále zadlužovali, když měli dost místa v přízemí. Je pravdou, že svůj názor řekli sprostě, nikdy se ale nevyjadřovali k jejich investicím do podkroví, řekli jen svůj názor, že by měli myslet na zadní kolečka a šetřit, než se víc zadlužovat, nic jim nezakazovali, byla to jejich věc, začali tak podkroví budovat. Manžel kvůli tomu prodal svou motorku a i jeho rodiče jim nakonec dali nějaké peníze, zbytek pak zaplatili z půjčky od Komerční banky. Manželka chtěla, aby trávil co nejvíce času v podkroví, neměla zájem, když jí říkal, že by chtěl trávit alespoň 2 dny v týdnu a víkend s dětmi, že by s nimi jezdil na výlety, apod. Manželka mu řekla, že až bude mít hotové podkroví, může si s dětmi jezdit, kam chce. Když bylo nezletilému [jméno] asi 12 měsíců nebo 2 roky, měl za to, že je dost velký, aby ho mohl vzít sám k rodičům, když manželka nechtěla k jeho rodičům jezdit. Manželka mu ale řekla, že mu to umožní, až budou nezletilému tři roky. Když mu ale potom byly tři roky, oddálila to na čtyři roky. Ke změně v postoji matky došlo až ke konci roku 2021, když začal komunikovat se sociálkou a ta jí řekla, že mají stejné právo na to, aby s dětmi trávili svůj volný čas. Manželka mu pak umožnila vzít [jméno] k rodičům, nebo na výlet. V tu dobu už ale k manželovi starší děti nechtěly, došlo totiž k vyhrocení jejich problémů v souvislosti s podkrovím, a byly časté hádky. Manželce často ruply nervy, kdy vůči němu byla agresivní, nadávala mu a fyzicky ho i napadala. Je pravdou, že u nich několikrát zasahovala policie, většinou ji ale volal já. Vždy u těch konfliktů byly děti, které viděly, jak se vůči němu manželka chová, a tak se vůči němu začaly chovat stejně. Jednou se například stalo, že v době, když nezletilému [jméno] čistil zuby, tak ho manželka napadla, protože jim to trvalo dlouho, a [jméno] jí odháněl. Není pravdou, že by manželku někdy jeho otec napadl, nebo že by na ní někdy s jeho bratrem najížděli vozidlem. Jednou se s manželkou domluvil, že si k sobě vezme děti, druhé auto ale bylo v servisu, proto se s manželkou domluvil, že nejdříve zajede pro autosedačku. Než se vrátil, vzala manželka děti a šla s nimi pryč. Když se vrátil, nasedl k němu do vozu jeho bratr a jeli za manželkou s dětmi. Chtěl si vzít nezletilého [jméno], který se na styk těšil. Když je dohonili, manželka začala dělat scény, [jméno] nepustila, šla s dětmi dál. Druhý den mu pak začala říkat, že do ní najížděli a že jí napadají, což není pravda. Dvakrát nebo třikrát se při stěhování manželky stalo, že zmizely společné věci, např. dveře nebo myčka, manželka ho o tom přitom neinformovala. Proto, když sousedka zavolala jeho otci, že je před domem stěhovací vůz, otec přijel k domu, aby se podíval, co manželka odváží, aby neodvážela náš společný majetek. Řešili manželkou tvrzené zásahy jeho rodičů do jejich soužití. Není ale pravdou, že by poslouchal své rodiče, kdyby ano, tak by to podkroví ani nezačal dělat. Nadto mu rodiče i půjčili na rekonstrukci toho podkroví, hypotéku se tak rozhodl nerefinancovat z důvodu financí, když j byl schopen si spoustu práce udělat sám. Jeho vztah k nezletilému [jméno] byl zpočátku dobrý, momentálně už moc dobrý není. Postupně došlo ke zhoršování. Když se narodil nezletilý [jméno], snažil se svůj čas mezi ně rozdělit. Když začali chodit do poradny, domluvil se s paní psycholožkou, že bude s [jméno] trávit hodinu týdně a víkend. Zpočátku to fungovalo, pak ale začala zase manželka trvat na tom, že přednost má podkroví a začala nezletilému říkat, že se jejich společný čas ruší a přesouvá se. Není pravdou, že by nechtěl chodit na fotbal nezletilého [jméno] a že by ho nechtěl vozit na kroužky, vozila je ale manželka. K největšímu zhoršení vztahu s [jméno] došlo na konci roku 2021, kdy vrcholily hádky s manželkou a [jméno] jí podporoval tak, že mu začal nadávat, kopal do něj apod. Manželka ho ale nikdy neokřikla. Pak už s ním nezletilý [jméno] nechtěl ani jít ven. Vše s manželkou řešil, chtěl, aby ho podržela. Manželka ale vždy, když mu nadával, žádným způsobem nereagovala, pouze se zasmála. Když na něj nezletilý plivl, běžel za manželkou a manžel byl ten špatný, neřešila, proč na něj nezletilý plivl. Navíc chtěl„ mluvit do výchovy“, manželka mu ale na tento požadavek řekla, že se snažila jeho vztah k dětem podporovat dost dlouho, ale že už na to nemá sílu. Vztah jeho rodičů k [jméno] byl zpočátku bez problémů, [jméno] s ním jezdil v sobotu i za nimi na návštěvu. Rodiče se nikdy nevyjadřovali k výchově [jméno], pouze když na ně nezletilý [jméno] sprostě nadával, říkali mu, že by tak neměl mluvit, že to není hezké. K psycholožce začali zpočátku jezdit, aby se zlepšil jeho vztah k [jméno]. Po půl roce tam začali jezdit i s manželkou, párkrát tam byli i jenom oni dva a řešili vzájemný vztah. Manželka mu ale ve finále řekla, že se tam stejně jezdí jenom kvůli němu. [příjmení] [jméno] tak u psycholožky byli asi čtyřikrát, s manželkou také čtyřikrát, on sám tam byl asi pětkrát, nic se ale nezlepšilo. Zpočátku jsme s psycholožkou vyřešili alespoň společný čas strávený s [jméno], to ale fungovalo jenom chvíli. Když ještě s manželkou žili spolu, tak mu manželka neumožňovala řádný styk s dětmi, umožňovala mu pouze malý a krátký styk, když přijeli z kroužků, potom je nahnala domů dělat úkoly a spát. S nejmladší dcerou neměl žádný styk, matka mu ho neumožnila, po celou dobu nosila nezletilou v šátku, žádal jí, ať mu styk s ní umožní, ona mu ale řekla, ať se nestará, když se doteď nestaral, což nebyla pravda. V době těhotenství se zajímal o zdravotní stav manželky, bylo mu ale řečeno, ať se nestará. Manželka odmítla i jeho přítomnost u porodu. Manželka s ním žádným způsobem nekomunikovala. I v době, kdy byla v porodnici, chtěla, aby se o děti nestaral manžel, ale její matka, nakonec se ale o děti staral on. Na péči o nezletilé se podílel tím způsobem, že nezletilého [jméno] a [jméno] občas dával spát, občas jim čistil zuby, byl s nimi na zahradě, párkrát jsem se podílel na jejich přípravě do školy a dával jim možnost jet s ním za rodiči, kam jezdil každou sobotu. Je pravdou, že manželce nepomohl v době jejího těhotenství přinést kýbl s barvou, bylo to ale kvůli tomu, že zrovna pracoval v podkroví a měl ruce od malty, když manželka přišla s tímto požadavkem. [příjmení] jí na to řekl, že jí ten kýbl za chvíli přinese, až si umyje ruce, manželka na to ale reagovala tak, že ten kýbl vzala spolu s dcerou a odnesly ho spolu. Manželce s tou rekonstrukcí pokojíku pomáhal, odstěhoval např. skříň, přistěhoval nový koberec. Tapety manželka dělala v době, když byl v práci. Nemyslí si, že dcera se psychicky zhroutila kvůli jeho nátlaku, nikdy jí neublížil, ani psychicky netýral. Podle něj se spíš projevilo chování manželky vůči němu a všudypřítomné hádky. Vše okolo bylo špatně a mělo to špatný vliv na všechny děti. Nemá žádnou jinou známost. K ukončení jejich společného soužití došlo někdy ke konci roku 2021. Intimní poměr mezi námi byl ukončen někdy v lednu roku 2021. Na rozvodu manželství trvá, za příčinu rozvratu jejich manželství označuje špatnou komunikaci i to, že s manželkou a dětmi trávil málo času. Má za to, že mezi jeho rodiči a manželkou nikdy nedošlo k vyhrocenému incidentu. Manželku nikdy fyzicky nenapadl, dvakrát volal policii, myslí, že v jednom případě, souběžně s ním volala i manželka. Byl to ten incident, kdy poté, co se začaly ztrácet společné věci, přijel jeho bratr s otcem, kdy si chtěli odvézt věci ve vlastnictví bratra, které byly uloženy v domě, nato ale došlo k hádce mezi otcem, bratrem a manželkou, když manželka začala dělat dusno. Manželka velice rychle snadno slovně vyjede. Jeho otec a bratr ale na manželku nikdy určitě neřvali.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se s oběma manželi zná od vidění, s manželkou je ve větším kontaktu díky dceři. Neví moc o tom, jaké bylo soužití manželů [příjmení], neví žádné bližší podrobnosti, vše, co ví, ví od manželky. Nikdy nebyla svědkem toho, že by mezi manželi došlo k nějakému konfliktu, a to verbálnímu i fyzickému. Jednou manželce řekla, že jí pohlídá děti [jméno] a [jméno], aby je nemusela budit, když veze [příjmení] do školy, bylo to v době, kdy se manželka stěhovala, hlídala jí pak několikrát, bylo to někdy v lednu tohoto roku. Jednou, když byla s dětmi na zahradě, přijel pan [celé jméno manžela] starší, manželka šla za ním ven a ptala se ho, co potřebuje s tím, že manžel není doma. Pan [celé jméno manžela] st. se jí zeptal, zda se bude stěhovat, ona mu na to řekla, že to ví, nato jí on řekl, že na to přišel dohlídnout, že udělají soupis. Manželka mu řekla, že soupis není potřeba, že si vezme jenom svoje věci, pak se o tom ještě dál dohadovali. Manželka chtěla, aby je nechal na pokoji, ať si může v klidu zabalit a odstěhovat se, pan [celé jméno manžela] st. se nato manželky zeptal, jestli jí bolí ruka. Když mu manželka řekla, že ano, že vidí, že jí má zavázanou, pan [celé jméno manžela] st. jí řekl, ať si dá pozor, aby jí neměla zlomenou. Pan [celé jméno manžela] st. se podle svědkyně před ní ovládal, nekřičel, ani se vůči manželce nevyjadřoval vulgárně. Podle toho, jak pan [celé jméno manžela] st. mluvil, má svědkyně za to, že manželka mohla uvedené vnímat jako výhružku, byla rozrušená a panu [celé jméno manžela] st. řekla, ať je nechá na pokoji, údajně u toho měla být i policie, která mu měla říct, ať je nechá v klidu se odstěhovat. Potom jí manželka řekla, že se pana [celé jméno manžela] st. bojí. Pan [celé jméno manžela] st. na místě po dané výměně názorů setrval už jenom chvíli, asi 10 minut, pak odjel a do stěhování již žádným způsobem nezasahoval. Od manželky ví, že [příjmení] je v odborné psychiatrické nebo psychologické péči. Neví přesně, ale měla by tuto péči mít i nezletilá [jméno], která vše těžce psychicky nesla, neví, co se dělo uvnitř, má ale za to, že těžce nesla rozchod manželů a vše, co se kolem toho dělo.

13. Svědek [jméno] [celé jméno manžela], otec manžela, ve své výpovědi uvedl, že bylo zpočátku vše v pořádku, i když bylo vše rychlé, svatba i osvojení, vše ale fungovalo. K osvojení se bohužel nevyjadřovali, zjistili to ex post, bylo to rychlé, byl na to čas, nejprve by si o tom rozumně promluvili, těžko ale říct, zda by souhlasili, či nikoli, v té době bylo vše v pořádku. Svatba byla rychlá bez přítomnosti sourozenců, kteří o ní ani nevěděli, došlo tak k naroušení jejich vzájemných vztahů. Postupem doby začaly vznikat neshody, když přijeli na návštěvu, manželce se něco nelíbilo, vycítili tak, že to přestává fungovat, a to celkově, vztah mezi manželi i vztah s nimi. Zpočátku byli vítaní, pak se ale začalo stávat, že i přesto, že byli ohlášeni na návštěvu, tak rodina nebyla doma. Postupně tak došli k názoru, že si o tom musí promluvit, proto se sešli a řekli jim svůj názor, manželka ale byla proti s tím, že si domácnost bude řídit sama a že se jí do domácnosti a do rodiny nemají plést. Matka manžela tak do rodiny přestala jezdit a svědek tam jezdil za manželem pouze občas, když potřeboval pomoct. Co se týče vztahu mezi manželi, zpočátku vše fungovalo skvěle. Začalo se to zhoršovat potom, co si manžel osvojil [příjmení], bylo vidět, že v rodině velí smanželka, pak dokonce zakázala dětem, aby k nim jezdili - zpočátku byl vždy nějaký problém, byli nemocní nebo byli odjetí, když tam ale náhodou přijel, byli doma, nezletilou [jméno] tak dosud neviděli. V lednu nebo únoru r. 2022, bylo to v době, kdy byla přítomna i pí [příjmení], v [obec] uviděl manželku s kočárkem, řekl si, že se na nezletilou alespoň podívá, nebylo mu to ale umožněno. Osobně nikdy nebyl přítomen žádné rozepři mezi manželi, když ale manžel přijel na návštěvu, bylo patrné, že to není tak, jak to má být, a postupně to bylo čím dál horší. Jejich vztah s manželkou byl zpočátku v pořádku, vše fungovalo, manželka byla příjemná a přívětivá, postupně se to ale vyhrocovalo a došlo to tak daleko, že u jednoho incidentu byli přítomni příslušníci policie. Přijeli večer kolem 18 hodiny na návštěvu, chtěli odvézt kola ve vlastnictví bratra manžela, manželka vyběhla ven, byla nepříjemná, říkala, že je pozdě a že tam nemají co dělat, nato se otevřelo okno a nezletilý [jméno] svědkovi hodil na hlavu cibuli, pak po něm házel ještě pleny – manželka pak se souhlasem svědka zavolala policii, která jim ale řekla, že si to mají vyříkat mezi sebou. Pak přijel i bratr manžela a manželku uklidňoval. S manželkou se nedalo rozumně mluvit, takže se rozešli ve zlém, měla na programu vše stále měnit - když se jí nelíbil nábytek, musel být jiný, když se jí nelíbilo vymalování, muselo se přemalovávat apod. Jednou přišla s tím, že chce udělat podkroví. Svědek na to manželovi řekl, že platí hypotéku a že až se splatí, může se s tím něco udělat a že jim pomůžou, manželka na tom ale trvala. Je pravdou, že se s matkou manžela vyjadřovali k tvrzení manželky, že je v domácnosti málo místa a že je potřeba udělat podkroví, již si nevzpomíná, ale je možné, že jí řekli, že oni jako děti byli zvyklí být v jedné světnici a když mají nyní nezletilí každý svůj pokoj, že to chvíli se sourozenci vydrží a podkroví se bude řešit postupně. Manželka měla rozhodující větu:„ Když neuděláš podkroví, tak se rozvedeme.“ Tato věta svědka rozhodila, slyšel ji někdy na podzim r. 2021, když se zouval ve verandě a manželka si neuvědomila, že tam je, vedlo to ke zhoršení jeho vztahu s manželkou. Neměli pocit, že by manželé neznali svoji finanční situaci nebo že by jí nerozuměli, jen jim dali radu, jak se na to dívají oni y, aby se vše dělalo postupně, oni to ale stejně začali dělat. Dům, kde mělo dojít k udělání podkroví, je ve vlastnictví manžela. Manželka měla představu, že v rodině bude vše řídit. Svědek má přitom za to, že v manželství by měla rozhodovat hlava rodiny nebo oba s tím, že aby to fungovalo, oba by se měli domlouvat a věci řešit společně. Když potom manžel podkroví předělával, tak manželka neměla žádnou snahu pomoct, neuvařila ani oběd, ani kafe, vzala děti a šla ke kamarádkám nebo jinam, ani nevěděli, kde je. Přestalo je to bavit, podkroví tak dodnes není dodělané. Svědek měl v úmyslu manželovi s podkrovím pomoct, s rodinou to řešili, ale manželka stále uváděla, že mají málo místa, že budou mít čtvrtého potomka a že je místo potřeba. Svědek do toho nijak nezasahoval, vyplynulo to z rozhovoru. Nakonec manželovi darovali nějaké finance, když začínal se střešními okny. Postupně začala neochota manželky se s nimi setkávat, oni je do ničeho nenutili, nakonec byly proti nim i děti. S rodinou řešili jejich finanční situaci, nic jim nenakazovali ani nezakazovali, jen říkali, že je potřeba mít finanční rezervy, např. když se rozbije pračka apod., nezasahovali ani do počtu jejich dětí. Když k nim jezdili, pouze jim poradili, aby si všeho vážili a zbytečně nic neničili, což pronesli, protože měl [příjmení] ve svém pokoji po stěnách tužkou udělané rýhy, malůvky apod., které sám udělal, řekli to [příjmení] a manželce s tím, že bude nutné, aby to někdo opravil, a bude to stát peníze. Potom si uvědomili, že to neměli říkat, protože se to manželce nelíbilo, bylo to tak špatně. Věděli, že [příjmení] potřebuje kapku řád, nevěděli ale, že má ADHD, chtěli, aby mu vždy někdo rozumně řekl a vysvětlil, co má a nemá dělat a proč. Co se týče rozepří svědka s manželkou, tak mezi námi došlo k rozepři, když na svědka [příjmení] hodil tu cibuli, kdy na manželku zvýšil hlas, a ona na něj byla nepříjemná. Nikdy ji ale fyzicky nenapadl. Jednou mu manželka řekla, že má zlomenou ruku a že jí to udělal manžel, on se jí na to zeptal, jak tedy může řídit, na to mu ale neodpověděla. Jednou pak namátkově přijel k nim, bylo to v době, kdy se manželka stěhovala, měl pocit, že si odveze něco, co je jejich společné, byl tam na kontrole, nebyl uvnitř v domě. Měli debatu s manželkou, kdy mu stále opakovala, že tam nemá co dělat, že zavolá policii. Dodatečně pak zjistil, že si odvezla i dveře do nástavby, ačkoli jí říkal, že by se společné věci měly vyřešit postupně, ne aby si vše odvážela, jak chtěla. Když se manželka stěhovala, byl u toho asi třikrát nebo čtyřikrát, ze své iniciativy jezdil namátkově okolo. Nepamatuje si, že by někdy došlo mezi nimi k nějaké rozepři, když by byl v autě. Ví o tom, že má [příjmení] dle tvrzení manželky [příjmení], o ničem jiném neví. Ze začátku si děti s manželem rozuměly, všechno bylo v pořádku, postupně zjistili, že [příjmení] je potřeba držet zkrátka. Postupem času ale děti, jak v tom žily, začaly dávat za pravdu manželce s tím, že manžel to vidí jinak. Svědek nabyl dojmu, že oni to vidí tak, že by manžel měl dělat od rána do večera, aby měli peníze a domů se chodit jenom vyspat. Má za to, že děti nikdy neměly z manžela strach, naopak si začaly vše dovolovat, např. když manžel dovezl písek na pískoviště, tak ho druhý den našel rozházený po zahradě, když se ale snažil dětem vysvětlit, že to stojí peníze a práci, tak na to manželka jenom odpověděla, že jsou to děti. Nikdy neviděl, že by manžel děti bil, ani si to nedovede představit. Nikdy neviděl, že by děti nějakým nevybíravým způsobem útočily na manžela, manžel ale naznačoval, že to tak mohlo být. Snažili se s rodinou řešit výchovu nezletilých a nastavení mantinelů, manželka jim ale řekla, že bude děti vychovávat sama a že jí do toho nemají zasahovat, což respektovali. Ví o tom, že manželé jezdili na mediaci, když se ptali, jak to dopadlo, podle odpovědí nabyli dojmu, že to bude chvíli trvat, pak ale přišli s tím, že jim bylo doporučeno, že si to mají vyřešit mezi sebou, řešili tedy, k čemu to je. Není si vědom, že by s matkou manžela nějakým způsobem zasahovali do soužití manželů, pouze jim poradili ohledně té rezervy a řekli, že jim pomohou s tím podkrovím, až splatí hypotéku, do ničeho je nenutili, rady jim dávali skromně, když uznali za vhodné. [jméno] radu jim dali na základě svého uvážení v době, kdy se řešila otázka podkroví, a to v době, kdy začínal covid a každý v té době věděl, že bude hůř. Manžel je odjakživa kliďas, souhlasil se všemi radami, které mu dali, drží spolu, neměl to lehké, z druhé strany na něj tlačila manželka.

14. Svědkyně [jméno] [celé jméno manželky], matka manžela, ve výpovědi uvedla, že soužití manželů řádně nefungovalo. S manželkou nikdy neměla žádné problémy, až poslední dobou. O osvojení [jméno] nevěděli, bylo to hrozně rychlé, nevyjadřovali se k tomu, je to jejich věc, neřešili to. Jednou jim jeli poradit, věděli, že chtěli dělat podkroví, sami přitom měli najednou tři děti a museli to nějak zvládat, manželka ale nechtěla slyšet jiný názor než ten, který měla sama. Nelíbilo se jí to, zvýšila hlas. Svědkyně kvůli tomu pak přestala do rodiny jezdit. Vnoučata vídali málo, většinou když tam přijeli, s nimi manželka byla pryč. Podle ní byl vztah manžela s dětmi v pořádku. Zpočátku k nim jezdili, když se ale manželům narodil vlastní syn, nechtěla ho manželka manželovi půjčovat ani k nim nemohli jezdit. Společnou dceru manželů pak nikdy neviděla, manželka ji manželovi nikdy nenechala. Nikdy nebyla u toho, že by manžel nezletilé bil, má je rád, vždy děti chtěl. Svědkyně má za to, že děti se ho nikdy nebály. Nikdy nebyla u toho, že se nezletilí vůči manželovi chovali neadekvátně, manžel jí ale říkal, že ho syn manželky kopnul, on ho ale nikdy neuhodil. Podle ní byl vztah manželů zpočátku v pořádku, manželka stále trvala na vybudování podkroví, ale nepomáhala s tím a jezdila si namísto toho, kam chtěla, dětem ani manželovi neuvařila. Rodina měla k dispozici ložnici, velký obývák a 2 dětské pokoje, svědkyně tak měla za to, že jim to zatím stačí a že až potom, by se případně udělaly další pokoje, když ona sama žila v jedné místnosti s pěti sourozenci. Svědkyně s otcem manžela do jejich vztahu nikdy nezasahovali, je to jejich vztah, jejich život, pouze jednou jim chtěli poradit po finanční stránce, když se řešilo to podkroví, řekli jim ale jen, jak to dělali oni, že si zapisovali příjmy a výdaje a aplikovali obálkovou metodu, aby se zjistilo, kde se zbytečně utrácí a šetřilo se. Řekli jim, že by to takto mohli dělat i oni, aby si na to podkroví ušetřili, svědkyně manželce i předala blok, vždy u sebe nějaký má, záleželo ale na nich, jestli tuto radu využijí či nikoli, jak si to zařídí, vše bylo na nich. Manžel to u nich viděl, manželka na to ale pouze zvýšila hlas s tím, že zakládají rodinu, rodinu zakládá každý a musí se o ni postarat. Svědkyně měla smíšený pocit z jejich hospodaření, manžel je ale zvyklý šetřit, takže má za to, že jejich hospodaření nebylo špatné. Jiné rady manželům nedávali, vše bylo na nich. Výše uvedenou radu jim dali z vlastní iniciativy. Když se řešilo podkroví, dali manželovi darem 100 000 Kč, vše záleželo na něm, ona sama mu v této záležitosti neradila, neví, kdo dál mu radil, mohl to být jeho otec, komunikuje s manželem víc. Nikdy manželům nemluvili do počtu dětí. Manželům nikdy nedávali žádné rady ohledně výchovy, chtěli pouze usměrňovat nezletilého [jméno], který byl živější, když své děti j vedli ke slušnosti, manželka na to ale reagovala tak, že jsou to děti, ať si dělají, co chtějí. Neví o tom, že by děti měly nějaké psychické problémy. Svědkyně s manželkou nikdy neměla žádný konflikt a nebyla u toho, že byl nějaké konflikt mezi ní a manželem, či otcem manžela. Když se něco s rodinou řešilo, manžel někdy souhlasil s nimi, někdy s manželkou, např. s ní souhlasil v rámci vybourání příčky.

15. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu zprávou intervenčního centra, jelikož měl za to, že se jedná o důkaz nadbytečný, když souvisí se shora uvedenými incidenty, jejichž prošetření bylo PČR postoupena na MěÚ, a o nichž má soud shora uvedené podrobné zprávy.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 26.8.2017 před Městským úřadem Havlíčkův Brod, u obou se jednalo o první. Z manželství se narodili dvě nezletilé děti, nezletilý [jméno] (roč. 2018) a nezletilá [jméno] (roč. 2021), manžel pak v manželství osvojil nezletilého syna matky [jméno] (roč. 2013). Poměry všech těchto dětí přitom byly pro dobu po rozvodu manželství byly pravomocně upraveny rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 12.1.2022, č.j. 0 Nc 116/2021-77, kdy soud uzavřel, že rozvod manželů není v rozporu s jejich zájmy.

18. Manželství bylo zpočátku spokojené, postupně však mezi manželi začalo docházet k neshodám, manželé si přestali rozumět, měli rozdílný náhled na život a ukončili i svůj vzájemný intimní vztah. Dne 20.1.2022 se manželka s dětmi odstěhovala ze společné domácnosti. Ani jeden z manželů nemá novou známost a ani jeden z nich nemá zájem na obnovení manželského soužití.

19. Za příčinu rozvratu jejich manželství manželka označila neschopnost manžela odpoutat se od primární rodiny a manžel špatnou komunikaci a nedostatek trávení společného času.

20. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z., kdy má za to, že jsou v tomto případě splněny všechny podmínky pro rozvod tohoto manželství dané ustanovením § 755 a § 756 o. z. Manželé spolu již od ledna r. 2022 nežijí ve společné domácnosti, společně nehospodaří, vzájemně se nepodporují a každý si žije podle svého uvážení. Toto manželství je tak již pouze formální, neplní žádnou ze svých funkcí a je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení. Rozvod navíc není ani v rozporu se zájmy manželů ani dětí, které z tohoto svazku vzešly, přičemž o jejich výchově a výživě pro dobu rozvodu rodičů již bylo zdejším opatrovnickým soudem pravomocně rozhodnuto. Soud proto návrhu manžela na rozvod manželství, se kterým manželka souhlasila, vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Manželka v řízení tvrdila, že byl manžel vůči ní agresivní, nekomunikoval s ní a nespolupracoval s ní při snaze o záchranu jejich manželství. Dle názoru soudu přitom bylo v řízení prokázáno, že v manželství byly četné rozpory, které vyústily v četné vzájemné půtky mezi manžely, přičemž dva incidenty byly řešeny i ze strany PČR, která je postoupila k dalšímu řešení MěÚ s tím, že je zde podezření na spáchání přestupku, ani jeden z manželů však nedal souhlas s dalším postupem, není tedy možné nyní uzavřít, že se manžel, resp. manželka při daných incidentech dopustili nějakého protiprávního jednání. Naopak má soud za to, že mezi manžely k určitým neshodám a„ fyzickým potyčkám“ docházelo, jednalo se však o potyčky vzájemné, nikoli o potyčky vyvolané pouze jednou stranou. Zároveň má soud z provedeného dokazování za vyvrácené tvrzení manželky, že s ní manžel nekomunikoval a nespolupracoval při snaze o záchranu manželství, když má soud za prokázané, že manžel s manželkou od 3.3.2020 do 24.5.2022 docházel do poradny, kde byl kromě vztahu manžela s dětmi řešen i vzájemný vztah manželů, tedy i otázka jejich vzájemné komunikace (kvalita, množství). Uvedené přitom dle názoru soudu vyvrací i tvrzení manželky, že o ni a o rodinu manžel nejevil zájem, jelikož kdyby o rodinu nejevil žádný zájem, neabsolvoval by ani daná sezení v poradně, naopak má soud za to, že se manžel snažil rodinu udržet, kdy se ochotně snažil za pomoci odborníků pracovat na vzájemném vztahu s manželkou i dětmi.

22. Jak je uvedeno výše, označila manželka za příčinu rozvratu manželství neschopnost manžela odpoutat se od primární rodiny, přičemž uvedené dovozovala z toho, že rodiče manžela měli do jejich vzájemného vztahu nepřiměřeně zasahovat, zejména co do financí při realizaci podkroví, počtu dětí apod., manžel s těmito zásahy měl souhlasit, měl se dle nich chovat a neměl manželku podporovat. V řízení přitom bylo prokázáno, že rodiče manžela se vyjadřovali k otázkám souvisejícím s rodinou manželů, dle názoru soudu se však jednalo toliko o občasné rady starších osob, které již určité podobné situace zažily a snažily se své zkušenosti předat další generaci, nejednalo se však podle soudu o zásahy nepřiměřené, co do množství, či povahy, když oba rodiče manželů uvedli, že se jednalo toliko o rady, které nikomu nevnucovali, naopak bylo na manželech, jak k dané radě přistoupí, či nikoli. Oba manželé jsou přitom svéprávné osoby, kterým ničeho nebránilo, aby si dané rady poslechly, posoudily a rozhodly se dle svého vlastního uvážení. O tom koneckonců dle názoru soudu svědčí i to, že ačkoli rodiče manžela dali např. radu o tom, že se nemá bourat příčka, resp. že se nemá rekonstruovat podkroví domu, k oběma těmto krokům následně bylo ze strany manželů přistoupeno. Nadto oba rodiče manžela potvrdili, že se žádným způsobem nevyjadřovali k počtu dětí manželů. Soud má přitom jejich výpovědi za vzájemně souladné a přesvědčivé, když ani jeden z rodičů neměl dle názoru soudu snahu svou výpověď jakkoli„ měnit a přizpůsobovat“, když prakticky v některých rozhodných bodech (poskytování rad) potvrdili tvrzení manželky, ovšem uvedli jiný„ úhel pohledu.“ U dalších incidentů, ke kterým došlo mezi manželkou a otcem manžela (incident s cibulí, incidenty při stěhování apod.) a které manželka považuje za útoky vůči své osobě, vůči nimž manžel nezasáhl, pak nebyl manžel přítomen, nebylo tedy možné, aby bez dalšího zasáhl. Nadto se už jednalo o dobu, kdy byl vztah manželů zcela rozvrácen a mezi manželi se tak nastolila k řešení toliko otázka úpravy poměrů nezletilých a vypořádání společného jmění manželů, což podle soudu vedlo k dalšímu rozjitření již rozvrácených manželských vztahů, nejednalo se tak podle soudu o rozhodný impuls k rozvratu manželství.

23. Konečně má soud z provedeného dokazování za prokázané, že mezi manželi byly spory i ohledně výchovy nezletilých dětí, kdy měli oba manželé jiné názory a pohledy na odpovídající výchovu (manželčina výchova byla benevolentnější, manželova přísnější, což vedlo k neshodám v rodině), nadto pak manželka manželovi neumožňovala podle soudu ani adekvátní kontakt s nezletilými, a to zejména s nezletilou [jméno], když ji jeho rodiče doposud neměli možnost ani vidět (byl-li by ale styk manžela s nezletilou řádně umožněn, mohl být jeho prostřednictvím umožněn i její kontakt s rodiči manžela). Naopak soud nemá v řízení za prokázaná tvrzení manželky, že by manžel nezletilé nepřiměřeně bil, když uvedené nevyplývá z žádného provedeného důkazu, naopak rodiče manžela uvedli, že bití nikdy nezaznamenali a nezaznamenali ani to, že by se děti manžela báli, naopak. Uvedené přitom nevyplývá, ani ze zprávy poradny, naopak z této zprávy vyplývá toliko shora uvedené, kdy si manžel svá pravidla a hranice v rodině obtížněji prosazoval, přičemž nebylo v řízení prokázané, že by manžel na děti jakýmkoli způsobem psychicky útočil tak, že by nyní musely vyhledat odbornou pomoc, jak tvrdí manželka. Uvedené je přitom podle soudu v rozporu s tvrzením manželky, že se snažila v tomto přístup manžela změnit za pomoci poradny, když má soud za to, že kdyby byl přístup manžela k nezletilým dětem natolik alarmující (nadměrné bití, psychické útoky apod.), byla by věc řešena jiným způsobem (ukončení společného soužití, zásah PČR, zásah OSPOD apod.), a tato věc jako hlavní řešený„ problém v rodině“ by byla uvedena i ve zprávě poradny, o uvedeném ale ničeho nesvědčí (nejsou tvrzeny ani prokázány např. poznatky ze školy, školky, od lékařů apod.). Konečně pak soud nemá v řízení za prokázané ani tvrzení manželky, že ji manžel vyčítal kroužky pro nezletilé, společné výlety apod., když to z žádného důkazu nevyplynulo, naopak manžel uváděl, že se chtěl výletů s nezletilými zúčastnit taky.

24. Jak je tedy uvedeno výše, soud v průběhu řízení zjistil, že tu jsou problémy v manželském soužití účastníků, které mají původ v chování a jednání obou manželů, jsou trvalého rázu a jsou nepřekonatelné, za příčinu rozvratu manželství však soud shledal rozdílnost povah manželů, nedostatek vzájemné komunikace a společně stráveného času, přístup k rodině a zajištění jejího fungování a rozdílné priority manželů, což vedlo k postupnému odcizení manželů, ke ztrátě vzájemného porozumění a ukončení vedení společné domácnosti (společného hospodaření). Ani jeden z manželů již nemá zájem na obnovení manželského soužití.

25. Výrok II o náhradě nákladů řízení soud učinil v souladu s § 23 z.ř.s., když soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že zde nejsou takové okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení.