11 C 53/2014

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Růženou Janečkovou ve věci žalobce právnická osoba , se sídlem adresa , ulice a číslo , IČO , zast. Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec a číslo , část obce , ulice a číslo , proti žalovanému právnická osoba , se sídlem adresa , obec , IČO , zast. JUDr. jméno jméno , Ph.D., advokátem se sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo ; o zaplacení 150.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 250.000 Kč od 25. 6. 2013 do 6. 8. 2013 a z částky 150.000 Kč od 7. 8. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 93.326 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení dlužné částky 150.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení tak, jak shora ve výrokové části vypsáno. Původně vylíčil, že mezi žalobcem jako zprostředkovatelem a žalovaným coby zájemcem byla dne 15. 11. 2012 uzavřena smlouva o zprostředkování, jejímž předmětem byl závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost k tomu, aby měl zájemce možnost získat úvěr, hypotéku, či jinou formu financování. Strany se dohodly, že za tuto činnost zájemce zaplatí zprostředkovateli odměnu ve výši 1 % z jistiny úvěru nebo úvěrového rámce dle výše úvěru uvedené v úvěrové smlouvě. Právo na odměnu zprostředkovateli vzniká dle článku III. odst. 2 smlouvy o zprostředkování uzavřením úvěrové smlouvy mezi zájemcem a budoucím věřitelem. V čl. VI. odst. 4 se smluvní strany dohodly, že provize je splatná do 10 dnů ode dne, kdy zprostředkovateli vzniklo právo na odměnu. Díky činnosti žalobce došlo dne 23. 5. 2013 k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným jako dlužníkem a věřitelem [příjmení], spořitelní a úvěrní družstvo, ohledně poskytnutí úvěru ve výši 25.000.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 11. 6. 2013. Žalobce vyúčtoval žalovanému odměnu fakturou [číslo] vystavenou dne 12. 6. 2013 na částku 250.000 Kč splatnou dne 24. 6. 2013. Žalovaný byl opakovaně k úhradě dlužné částky upomínán, naposledy dopisem zástupce žalobce z 30. 10. 2013. Žalovaný však dosud uhradil pouze část dlužné částky ve výši 100.000 Kč převodem na účet žalobce dne 6. 8. 2013. [příjmení] byla uhrazena pod variabilním symbolem [číslo], tedy číslem faktury. Tímto částečným plněním došlo ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku k uznání zbývající části dluhu ve výši 150.000 Kč. Žalovaný nárok žalobce neuznal, žalobu považoval za nedůvodnou, navrhoval její zamítnutí. Učinil nesporným, že se žalobcem uzavřeli dne 15. 11. 2012 smlouvu o zprostředkování a uvedl, že je skutečností, že dne 23. 5. 2013 uzavřel se [právnická osoba], spotřební a úvěrní družstvo, smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému. Bránil se tím, že žalobce mu poskytl služby dle předmětné smlouvy o zprostředkování vadně, neboť porušil své povinnosti vyplývající z této smlouvy, když byl činný též pro jmenovanou společnost, se kterou žalovaný dne 26. 5. 2013 uzavřel smlouvu o úvěru. Žalovaný se dovolával ust. § 647 odst. 1 obchod. zák., dle kterého zprostředkovateli nevzniká nárok na provizi, jestliže smlouva s třetí osobou byla uzavřena bez jeho součinnosti nebo jestliže v rozporu se smlouvou byl činný jako zprostředkovatel též pro osobu, s níž byla uzavřena zprostředkovávaná smlouva. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 10. 2014, č.j. 11 C 53/2014-35, tak že žalobě v celém rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 3. 3. 2015, č.j. 47 Co 26/2015-60, citovaný rozsudek okresního soudu zrušil. Vyložil, že podle § 642 obch. zák. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Základním obsahem zprostředkovatelské smlouvy je určení obsahu smlouvy, jejíž uzavření má být zprostředkováno. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 520/2005, dále rozsudek ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2305/2009), nebylo-li účastníky smlouvy o zprostředkování jednoznačně dohodnuto, jaká konkrétní smlouva s jakým předmětem plnění má být zprostředkována, je pro chybějící podstatnou náležitost zprostředkovatelské smlouvy tato smlouva neplatná. V dané věci sporná smlouva neobsahovala vymezení konkrétní smlouvy, kterou měl žalovaný zájem uzavřít. Neobsahovala ani rámcově výši žalovaným požadovaných peněžních prostředků či sazbu úroku. Obecným vymezením cíle opatřit možnost získat úvěr, hypotéku, půjčku či jinou formu financování od finanční instituce či od soukromého subjektu není dostatečně určena smlouva, která má být zprostředkována. Pro neurčitost v předmětu plnění je zprostředkovatelská smlouva absolutně neplatná (§ 37 obč. zák.). Dále odvolací soud zmínil, že žalobce v reakci na předestřený právní názor poukázal na vůli účastníků zřejmou z jejich jednání předcházejícího vlastnímu uzavření smlouvy. Byl názoru, že účastníkům bylo jasné, jaká konkrétní smlouva má být uzavřena a požádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení dalších důkazů. Odvolací soud proto uzavřel, že není předem vyloučena úvaha (po doplnění skutkových zjištění ohledně obsahu smlouvy a při dostatečně určitém předmětu závazků účastníků) o smlouvě inominátní dle ust. § 269 odst. 2 obch. zák. Za předpokladu doplnění dalších tvrzení a označení důkazů není ani vyloučeno domáhat se vymáhané částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce z neplatné smlouvy. Žalobce následně vyjádřil názor, že se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, a podrobně argumentoval z jakých důvodů. Nakonec uvedl, že v tomto případě by měla být smlouva posuzovaná jako platná a když už ne jako zprostředkovatelská, tak tedy jako inominátní. Tvrdil, že žalovaný, resp. jeho zástupce pan [příjmení] [příjmení], který byl tehdejším ředitelem žalovaného, kontaktoval žalobce s tím, že žalovaný potřebuje úvěr a parametry toho úvěru byly následující: žalovaný měl v té době úvěr od ČSOB v původní výši 118,5 mil. Kč, jehož nezaplacený zůstatek v té době byl 20,5 mil. Kč, který potřeboval refinancovat, a to z důvodu, že žalovaný nebyl schopen dodržovat podmínky tohoto úvěru od ČSOB, konkrétně šlo o to, že nebyl schopen dodržovat koeficienty prodejnosti. Zadání od žalovaného tedy bylo, aby žalovaný zajistil refinancování těch 20,5 mil. Kč a nad to ještě další finanční prostředky na provoz, ty ale nebyly tak stěžejní. V situaci, kdy na majetku žalovaného vázla ve prospěch ČSOB zástavní práva, bylo složitější takovýto úvěr pro žalobce získat a navíc charakter žalovaného, coby podnikatelského subjektu, nebyl zcela ideální. Z uvedených důvodů ani nebylo možné do smlouvy dát konkrétní parametry, protože se hledá, jaké financování by bylo možné, jestli vůbec někdo takovýto úvěr poskytne. Za žalobce pak v této věci jednala jednatelka paní [příjmení] a zaměstnanec pan [příjmení]. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhnul vyslechnout jako svědka [jméno] [příjmení], a provést důkaz listinami, které předložil a které mají vypovídat o vlastnických poměrech žalovaného. Dále žádal, aby soud od [právnická osoba] spořitelní a úvěrní družstvo vyžádal žádost o poskytnutí úvěru [číslo] 2013 ze dne 18. 4. 2013 a předmětnou úvěrovou smlouvu [číslo] 2013 uzavřenou se žalovaným. Okresní soud tedy postupoval v souladu s ust. § 226 o.s.ř. a vázán právním názorem odvolacího soudu vycházel z tvrzení žalobce, že v posuzované věci účastníci uzavřeli smlouvu inominátní dle ust. § 269 odst. 2 obch. zák., a doplnil dokazování, jak níže uvedeno. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené účastníky dne 15. 11. 2012, že na jejím základě žalobce vyvíjel činnost, směřující k tomu, aby žalovaný měl možnost získat úvěr, uzavřením úvěrové smlouvy mezi žalovaným a budoucím věřitelem, žalobci vzniklo právo na odměnu ve výši 1 % z jistiny úvěru nebo úvěrového rámce dle výše úvěru uvedené v úvěrové smlouvě, odměna byla splatná do 10 dnů ode dne, kdy žalobci na ni vzniklo právo. Z odměnového listu za červen 2013 vystaveného pro žalobce účtárnou [příjmení], spotřební a úvěrové družstvo, že žalovaný coby klient čerpal dne 11. 6. 2013 úvěr ve výši 25.000.000 Kč. Z faktury [číslo] (variabilní symbol), že tuto vystavil žalobce dne 12. 6. 2013 pro žalovaného na základě zprostředkovatelské smlouvy z 15. 11. 2012 na částku 250.000 Kč splatnou 24. 6. 2013. Z výpisu z účtu žalobce za období srpen 2013, že dne 6. 8. 2013 žalovaný provedl na účet žalobce úhradu částky 100.000 Kč, kdy ve zprávě pro příjemce uvedl [variabilní symbol]. Z výzvy k úhradě částky 150.000 Kč s příslušenstvím ze dne 30. 10. 2013 včetně podacího lístku, že zástupce žalobce kvalifikovaně vyzýval žalovaného k úhradě částky 150.000 Kč s příslušenstvím a nákladů právního zastoupení, a to nejpozději do 6. 11. 2013. Z výpisů z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 6. 5. 2013, a to [list vlastnictví], prokazující stav evidovaný k datu 9. 5. 2013, a to [list vlastnictví], prokazující stav evidovaný k datu 14. 5. 2013, a to [list vlastnictví], [list vlastnictví], že na nemovitostech žalovaného vázlo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek [právnická osoba] postupně ve výši 141.650.000 Kč, 151.050.000 Kč a 118.500.000 Kč. Ze žádosti o úvěr z 18. 4. 2013 a ze smlouvy o úvěru [číslo] 2013 z 23. 5. 2013, že žalovaný jako žadatel a společnost [právnická osoba] jako spolužadatel se obraceli na AKCENTU, spotřební a úvěrní družstvo, s požadavkem úvěru ve výši 25.000.000 Kč za účelem refinancování stávajícího úvěru u [právnická osoba] v původní výši 118.179.000 Kč a půjčky u [právnická osoba] v původní výši 56.954.000 Kč, následně žalovaný jako dlužník [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] jako dlužník [číslo] uzavřeli s [anonymizováno], spotřební a úvěrní družstvo, smlouvu o úvěru v celkové výši 25.000.000 Kč za účelem vyplacení pohledávky stávajícího zástavního věřitele [právnická osoba], a to částka 20.500.000 Kč, částka 4.123.692 Kč jako neúčelová část a částka 376.308 Kč úhrada nákladů spojených s poskytnutím tohoto úvěru. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že zhruba před 7-8 lety nazpět byl členem představenstva [právnická osoba], ve funkci ředitele v této společnosti nikdy nebyl. Pracoval jako ředitel [právnická osoba] s.r.o, která vykonávala určité služby pro [příjmení] [jméno]. Mezi těmito společnostmi bylo provázání na úrovni osob v postavení statutárních orgánů. [příjmení] [jméno] 100 % vlastnil [právnická osoba] Sám svědek konkrétně vyjednával přeúvěrování úvěru od ČSOB ve výši cca 120.000.000 Kč, předmětem toho přeúvěrování byla konkrétní částka cca 20.000.000 Kč. Hledali někoho, kdo by byl schopen zrealizovat přeúvěrování od ČSOB na nového úvěrovatele. O úvěru jednali zprostředkovaně přes [příjmení] [jméno] s [anonymizováno] a svědek myslí, že na nějaké smluvní bázi to se [právnická osoba] [anonymizováno] bylo. Na [právnická osoba] [anonymizováno] se obraceli s konkrétním požadavkem, a to přeúvěrování. [příjmení] [jméno] předložila formy řešení a poté jednali přímo s [anonymizováno]. Už při prvním jednání bylo zřejmé, že se jedná o přeúvěrování, již jeli připraveni ke konkrétnímu jednání, řešily se zajišťovací mechanismy. Pokud byla podepsána nějaká smlouva se žalobcem, tak svědek předpokládá, že v ní byla stanovena odměna, nevzpomíná si konkrétně, zda se jednalo o částku anebo zda bylo stanoveno procento. Svědek uvedl, že hledali něco, resp. někoho, kdo by byl schopen přeúvěrovat jejich úvěr u ČSOB, který končil, v této době neměli banky o developerské projekty zájem, takže prostě jenom hledali, resp. sháněli finanční prostředky. Jak již uvedl krajský soud, podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. se právní poměry vzniklé mezi účastníky, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před 1. 1. 2014, řídí dosavadními právními předpisy. Tedy vzhledem k datu uzavření inominátní smlouvy úpravou zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění do 31. 12. 2012, jelikož se jednalo o závazkový vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti, a podpůrně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2012 (§ 261 odst. 1, § 1 odst. 2 obch. zák.). S ohledem na prokázaný skutkový stav činí soud tyto právní závěry. V daném případě účastníci dne 15. 11. 2012 uzavřeli smlouvu inominátní dle ust. § 269 odst. 2 tehdy platného obchodního zákoníku (dále jen obchod. zák.), kdy účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy, jestliže dostatečně určí předmět svých závazků. Provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že účastníci při uzavírání smlouvy dne 15. 11. 2012 zcela nepochybně věděli, že předmětem závazku žalobce je vyvíjet takovou činnost, jejímž výsledkem bude možnost žalovaného uzavřít úvěrovou smlouvu, na základě které získá prostředky ve výši cca 20.000.000 Kč na přeúvěrování svého stávajícího úvěru u [právnická osoba]. Předmětem závazku žalovaného pak nepochybně bylo, že za tuto činnost zaplatí žalobci odměnu ve výši 1 % z jistiny úvěru dle výše úvěru uvedené v úvěrové smlouvě, odměna byla splatná do 10 dnů ode dne, kdy žalobci na ni vzniklo právo. Mezi stranami nikdy nebyla sporná skutečnost, že dne 15. 11. 2012 uzavřeli smlouvu tak, jak byla soudu předložena a sporné nebylo ani to, že žalovaný dne 23. 5. 2013 uzavřel se [právnická osoba], spotřební a úvěrní družstvo, smlouvu o úvěru. Jisté je i to, že žalobce splnil svoji smluvní povinnost, když výsledkem jeho činnosti bylo uzavření zmíněné smlouvy o úvěru. Nelze přehlédnout, že žalovaný proti obsahu smlouvy uzavřené dne 15. 11. 2012 nikdy nic nenamítal, pouze řešil otázku, že žalobce porušil povinnost vyplývající z této smlouvy, když byl činný též pro [právnická osoba], spotřební a úvěrní družstvo, se kterou žalovaný dne 26. 5. 2013 uzavřel smlouvu o úvěru. Následně se sice žalovaný dovolával závěru odvolacího soudu, že pokud se na tuto smlouvu pohlíží jako na smlouvu o zprostředkování a aplikuje se ust. § 642 obchod. zák. je tato pro neurčitost v předmětu plnění absolutně neplatná. Nicméně proti tvrzení žalobce, že se jedná o smlouvu inominátní, kdy od samého začátku, kdy žalovaný žalobce kontaktoval, bylo zřejmé, že žalovaný potřebuje úvěr k refinancování jeho stávajícího úvěru u [právnická osoba], žádnou jinou obranu nezaujal. Svědek, který v době uzavření smlouvy za žalovaného vystupoval a tuto sjednával, potvrdil, že její obsah byl dle vůle účastníků a od samého počátku bylo jisté, že má jít o přeúvěrování úvěru od ČSOB a,s, a že předmětem tohoto přeúvěrování byla konkrétní částka 20 mil. Na základě žalobcem doplněného tvrzení a provedení jím označených důkazů, soud tedy smlouvu uzavřenou účastníky dne 15. 11. 2012 posuzoval jako smlouvu inominátní dle ust. § 269 odst. 2 obchod. zák., a uzavřel, že účastníkům bylo v okamžiku jejího uzavírání zcela zřejmé jaký je předmět jejich závazků, tedy, že žalobce bude vyvíjet činnost, jejímž výsledkem bude možnost žalovaného uzavřít úvěrovou smlouvu, kterou získá finanční prostředky ve výši 20.000.000 Kč na přeúvěrování svého úvěru u [právnická osoba], a za tuto činnost žalovaný zaplatí žalobci sjednanou odměnu 1% z jistiny úvěru dle výše úvěru uvedené v úvěrové smlouvě, odměna byla splatná do 10 dnů ode dne, kdy žalobci na ni vzniklo právo. Žalovaný dne 23. 5. 2013 uzavřel smlouvu o úvěru a dne 6. 8. 2013 provedl na účet žalobce úhradu částky 100.000 Kč, kdy ve zprávě pro žalobce uvedl [variabilní symbol], což je číslo faktury, kterou vystavil žalobce dne 12. 6. 2013 pro žalovaného na základě smlouvy z 15. 11. 2012 na částku 250.000 Kč splatnou 24. 6. 2013. Nepochybně tak lze usuzovat, že žalovaný uznal i zbytek svého závazku ve výši 150.000 Kč. Podle ust. § 407 odst. 3 obchod. zák. plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. S ohledem na uvedené, postupoval soud v souladu s citovanými ustanoveními obchod. zák., žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost doplatit žalobci dlužnou odměnu ve výši 150.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení, když je zřejmé, že žalovaný se s plněním svého peněžitého závazku dostal do prodlení tak, jak je žalobou tvrzeno. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř, když žalobce měl ve věci plný úspěch a uložil žalovanému, aby mu nahradil na nákladech řízení částku celkem 93.326 Kč Náklady řízení žalobce představovaly náklady vynaložené na úhradu soudního poplatku ve výši 6.000 Kč a na právní zastoupení, a to před okresním soudem před odvoláním: kdy žalobci bylo přiznáno v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 4,5x 7.100 Kč za 4,5 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 11 odst. 2 písm. h) cit. vyhl., § 7 bod 5. cit. vyhl.), dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 5x po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1.680 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (jednání 9. 10. 2014), a dle § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. 21 % DPH ve výši 7.503 Kč, celkem 49.233 Kč. Před odvolacím soudem, kdy žalobci bylo přiznáno v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 2x 7.100 Kč za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. d), g), § 11 odst. 2 písm. h) cit. vyhl., § 7 bod 5. cit. vyhl.), dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 2x po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1.680 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (jednání 3. 3. 2015), a dle § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. 21 % DPH ve výši 3.587 Kč, celkem 20.667 Kč. Před okresním soudem po odvolacím řízení, kdy žalobci bylo přiznáno v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 2x 7.100 Kč za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g), § 11 odst. 2 písm. h) cit. vyhl., § 7 bod 5. cit. vyhl.), dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 2x po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 3.360 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč (jednání [číslo] a 2. 12. 2015), a dle § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. 21 % DPH ve výši 4.066 Kč, celkem 23.426 Kč. Žalovaný je povinen plnit v pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení do rukou zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.