11 C 68/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Růženou Janečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 17.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba tak, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 17.000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku ve výši 11.059 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 17.000 Kč. Důvodnost své žaloby spatřoval v pochybení žalované, kterého se měla dopustit jako jeho opatrovnice pro řízení ustanovená mu v detenčním řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka]. Toto pochybení mělo dle žalobce spočívat zejména v tom, že nejednala v jeho nejlepším zájmu, při jednání dne 16. 1. 2020 nejednala vůbec, byla přítomna, ale neřekla ani slovo, nežádala jeho přítomnost, neupozornila na porušená procesní práva žalobce, např. jeho účast při řízení, právo zvolit si obhájce, radit se s ním, navrhovat důkazy a svědky, klást soudcům otázky atd. Dále dle žalobce neuplatnila judikát ÚS na zvlášť vysokou důležitost výslechu umístěného ve zdravotním zařízení i s návazností na základní listinu práv a svobod, neuplatnila důkazy v jeho prospěch, nekontaktovala jeho rodinu, zaměstnavatele, nájemce a přátele, nejednala dle zákona o advokacii, nechala ho trpět bez poskytnutí zdravotní péče a hlady, týdny. Žalobce dále vylíčil svoji verzi, jak byl protiprávně Policií ČR převezen do Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě (dále jen PN HB), jak se opakovaně odvolal proti rozhodnutí, ale opatrovnice nedělala nic, jak ji telefonicky kontaktoval, jak ho nenavštívila v PN HB a nejevila o něho vůbec zájem, první písemný kontakt od ní obdržel koncem dubna 2020.

2. Žalovaná považovala žalobu za zcela nedůvodnou, žalobní nárok neuznala ani z části. Uvedla, že není dán jakýkoliv platný odpovědnostní vztah mezi účastníky, není prvotní předpoklad pro jakýkoliv odpovědnostní vztah, a to porušení povinnosti. Z žaloby není zřejmé, jaký správný postup měla žalovaná učinit a neučinila tak, žalovaná byla přítomna soudního jednání a z žádného předpisu nevyplývá, jakým konkrétním způsobem by se měla žalovaná na jednání projevit, co tedy měla porušit. Z protokolu z jednání v detenčním řízení vyplývá, že žalobce byl odborníkem shledán společensky nebezpečným. Žalovaná není ani lékař ani znalec v tomto oboru, aby byla schopna toto sama posoudit, závěr odborníka tedy musela respektovat stejně tak, jak to učinil soud. Žalobce byl v daný okamžik shledán nebezpečným pro své okolí, což v dané situaci nebylo možné přezkoumávat či vyvrátit a jediný lékařsky správný postup byl ten, který byl zvolen. Účast žalobce při jednání byla již z uvedených důvodů neakceptovatelná. Žalovaná nebyla z titulu opatrovníka povinna vyhledávat důkazy ve prospěch žalobce, tato povinnost není nikde stanovena. Žalobce neuvádí, které konkrétní ustanovení zákona o advokacii a jak měla žalovaná porušit. Žalovaná jednala plně v souladu se svým jak profesním, tak procesním postavením a svou funkci plnila řádně. Žalovaná byla žalobci ustanovena jako opatrovník v detenčním řízení, a to jako opatrovník procesní, nikoliv hmotněprávní. Nebylo tak v její pravomoci obstarávat základní životní potřeby žalobce. V jednání žalované neshledal jakékoliv pochybení ani její dozorující orgán Česká advokátní komora, na kterou se žalobce opakovaně obrátil. Žalobce nijak neodůvodnil ani výši žalované částky. Žalovaná zdůraznila, že nemohla svým jednáním jakkoli ovlivnit průběh převzetí žalobce do detence, délku setrvání v ní ani to, jakým způsobem detence na žalobce působila. Mezi případným porušením právní povinnosti a výší újmy by nemohla být dána příčinná souvislost, neboť žalobce byl následně ze zdravotnického zařízení propuštěn, a to ještě dříve, než o přezkoumání rozhodnutí okresního soudu vůbec mohlo být soudem odvolacím rozhodnuto. Tedy, ať by žalovaná v řízení postupovala jakkoli, nevedlo by to k jinému výsledku než k tomu, který nastal.

3. Žalobce se nedostavil k jednání soudu dne 20. 10. 2021, ač byl včas a řádně předvolán, z jednání se neomluvil a ani z žádného důležitého a doloženého důvodu nepožádal o jeho odročení. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalobce.

4. Na tomto místě považuje soud za vhodné dodat, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. je nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce. To je další doklad zvýšené odpovědnosti účastníka řízení za jeho výsledek, kdy případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. Soudní praxe pravidla k tomu se vztahující formulovala tak, že ustanovení § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).

5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2020, čj. [číslo jednací], že řízení o odvolání umístěného /žalobce/ proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 16. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo zastaveno, neboť PN HB v průběhu odvolacího řízení oznámila, že umístěný byl dne 4. 2. 2020 z hospitalizace propuštěn.

7. Z usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 4. 2020, čj. [číslo jednací], že řízení bylo zastaveno, neboť PN HB oznámila, že umístěný byl dne 4. 2. 2020 z psychiatrické nemocnice propuštěn.

8. Z přípisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 5. 2. 2020, že žalobce byl soudem ve věci sp. zn. [spisová značka] dotazován, zda trvá na svém odvolání ze dne 29. 1. 2020.

9. Z protokolu o jednání – jiný soudní rok konaný dne 16. 1. 2020, že ošetřující lékař MUDr. Josef Křepela uvedl, že pacient /žalovaný/ byl přivezen akutně 14. 1. 2020 ve večerních hodinách záchrannou službou za asistence policie. Všemu předcházelo ošetření pacienta v chirurgické ambulanci v Kolíně, kam byl též přivezen záchrannou službou, uváděl bolesti levé ruky s tím, že ho prý napadla policie. Při příchodu do ambulance natáčel personál na telefon, přestože chtěl ošetření, tak ho začal odmítat, verbálně bez důvodu napadl personál. Musela být přivolána jak městská tak státní policie, pacient vyhrožoval inspekcí GIPB, obviňoval personál, častoval policii a personál vulgarismy. Poté se několikrát pokoušel napadnout personál, načež byl vykázán policií z ambulance. Poté pak vbíhal do čekárny, požadoval vyšetření, ale při pokusu o vyšetření personál brachiálně napadal. Byla opět nutná pacifikace pacienta. Mimo jiné měl u sebe usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 31. 10. 2019 sp. zn. [spisová značka], že se bere do vazby, neboť opakovaně napadal na veřejnosti spoluobčany včetně cestujícího nebo řidiče v autobusu. Toto napadání se též snažil natočit na mobilní telefon. Od přijetí do PN HB trvaly agresivní projevy, byla nutná i izolace pacienta. Z těchto důvodů pro agresivní chování se nedostavil k soudu, byl zcela jistě nebezpečný okolí a věc se nedala řešit jinak než vynucenou hospitalizací na psychiatrii.

10. Z dopisu České advokátní komory ze dne 28. 12. 2020 adresovanému žalobci, že žalovaná v detenčním řízení nevystupovala z pozice obhájce, ale soudem ustanoveným opatrovníkem. Nic tak žalobci nebránilo v tom, aby sám navrhl soudu jiného opatrovníka. Žalobci bylo řádně doručeno do vlastních rukou dne 17. 1. 2020 usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, č. j. [číslo jednací], kterým byla žalovaná ustanovena opatrovníkem. Usnesení obsahuje poučení, že proti němu lze podat do 15 dnů odvolání. Pokud žalobce s ustanovením žalované nesouhlasil, měl možnost podat odvolání a požadovat, aby opatrovníkem byla ustanovena žalobcem zvolená osoba. Ze stanoviska lékařů a ze znaleckého posudku je zřejmé, že hospitalizace byla nutná a trvala pouze nezbytně nutnou dobu. Řízení bylo po propuštění žalobce zastaveno. Žalovaná se účastnila dne 16. 1. 2020 jiného soudního roku o vyslovení přípustnosti převzetí žalobce do zdravotního ústavu a následně jednání dne 23. 6. 2020. Ze spisu nelze dovodit, že by žalovaná při výkonu funkce procesního opatrovníka žalobce porušila své povinnosti stanovené jí zejména v zákoně o advokacii, ve stavovských předpisech nebo v jiných obecně závazných právních předpisech. Ze spisu vyplývá, že žalovaná se osobně zúčastnila shora uvedených jednání, vedla se žalobcem obsáhlou emailovou korespondenci, řádně mu vysvětlila, proč nepodala odvolání proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], o vyslovení, že k převzetí umístěného do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů. Dne 4. 2. 2020 byl žalobce z PN HB propuštěn. Stížnost žalobce ze dne 19. 8. 2020 tak byla shledána nedůvodná.

11. Ostatní listiny předložené žalobcem a založené ve spise na čl. 24-25, 26, 27, 28 a 29 nebyly k důkazům čteny, neboť se nevztahují k tomuto sporu, ale týkají se Policie ČR.

12. S ohledem na výsledky dokazování soud uzavřel, že bylo na žalobci, aby prokázal neoprávněný zásah, porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby a příčinnou souvislost mezi neoprávněným zásahem a porušením či ohrožením osobnosti fyzické osoby – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2691/2007. To se ale žalobci nepodařilo. Naopak bylo prokázáno, že žalovaná se vůči žalobci nedopustila žádného z jednání, která žalobce tvrdí, a navíc taková jednání ani nejsou neoprávněným zásahem do osobnosti žalobce. Rovněž Česká advokátní komora svým šetřením potvrdila, že žalovaná neporušila žádnou svoji povinnost. V detenčním řízení, kde byla ustanovena opatrovníkem žalobce coby umístěného, vystupovala řádně a plnila veškeré své povinnosti opatrovníka. Žalovaná řádně hájila jeho práva a zájmy, činila potřebné úkony vůči soudu, na výzvy soudu řádně a včas reagovala. Při svém jednání žalovaná žalobce neurážela, nezesměšňovala. Nelze se ztotožnit ani s tvrzením žalobce, že se žalovaná o věc nezajímala. Žalovaná zcela standardně komunikovala se soudem a v rámci možností i s žalovaným.

13. Podle § 19 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

14. Podle § 23 o.z. člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

15. Podle § 81 odst. 1, 2 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

16. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

17. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (§ 2951 odst. 2 o.z.).

18. Podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

19. Podle § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.

20. Soud tedy uzavřel, že žalovaná se vůči žalobci nedopustila neoprávněného zásahu do jeho osobnosti, žádnou škodu ani imateriální újmu mu nezpůsobila a jeho osobnostní práva nijak nenarušila. S ohledem na shora uvedené byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 11.059 Kč. Ty představovaly náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), což je odměna za 4 úkony právní služby po 1.780 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 7 bod 5., advokátního tarifu) za převzetí a přípravu zastoupení, sepis a podání vyjádření k výzvě soudu, porada s klientem přesahující 1 hodinu, za účast u jednání 20. 10. 2020. Dále dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 4x po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 419 Kč, za ztrátu času 400 Kč a částka 1.919 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalobce je povinen plnit v pariční lhůtě, tedy v obvyklé lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a do rukou zástupce žalované v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.